Naše první závody aneb poslední dubnová sobota a první květnové úterý :o)
Je úterý, podvečer, právě jsme se s Dorinkou vrátily z našich prvních opravdických agility závodů a protože jsem plná dojmů, neváhám a ťukám do kláves, abyste se mohli o ty dojmy dělit spolu s námi :o)
Celé naše závodění však začlo už v sobotu, takovou formou nanečisto, takže se pohodlně usaďte ke svým kompíkům a nechte své očka volně plynout po obrazovce :o)
Naše „poprvé“ poprvé!
Jak: nanečisto - předskokani
Kdy: 28.4.2007
Kde: Valašské Meziříčí
Co: 2x zkoušky SA1
Rozhodčí: Jaroslava Podmolová
Byl pátek večer, veškeré emoce a nervy z prvního startu jsem někde zapomněla, takže jsme se s Dorinkou obě cítily moc fajn….až jsem byla pomalu nervózní z toho, že nejsem vůbec nervózní :o) Šly jsme spát vcelku pozdě, ale protože jsem jedinec na todleto docela zvyklý, nemělo to žádné důsledky…Ráno si mě vyzvedli Dostáli, po cestě jsme ještě naložili Terku se Šu…ehm Scheilou ;o) a vyrazili jsme směr Valmez…cesta byla hodně veselá, což mi pomáhalo zapomínat na to, co se blíží, no a když už jsme do místa závodů přijeli, bylo toho tolik, že jsem na to nemyslela vůbec…a buch, byla tu prohlídka parkuru pro kategorie A1, tudíž i pro nás…naběhla jsem na trať a po prvním shlédnutí jsem si sama sobě řekla, že je to až moc jednoduché a že todle prostě doběhnout musíme…ani jsme se nenadály a už jsme stály na našem prvním startu :o) Dorinka pořádně nažhavená, já samo sebou taky, paní rozhodčí pokynula a my vyrazily…bylo to super, celkem rychlé, bez chyby a už jsme byly v cíli…konečný čas prvního běhu – 35,76! Euforie to byla, fakt parádní pocit…Zvládly jsme všechno tak jak jsme chtěly, žádné zaváhání, no prostě paráda…Uběhlo pár minut, mezi nimiž byl přestavěn parkur a připravena druhá zkouška pro kategorii A1. Tu oproti prvnímu běhu začínali smolíci, takže my dvě:o) ! Dorinka i přes docela velké vedro vystartovala jak střela, já na ni volala nahoru (jako na kladinu, pro ty co neví :o) a ona už byla na jejím konci! Běžely jsme běžely, troufám si říct, že moc hezky a hlavně rychle a už tu byl závěr…moje malinké zaváhání nás stálo asi vteřinku, ale chyba to nebyla, takže opět čistý běh a opět vynikající čas – 31,31! Takže závěrem, kdybychom to nebyly my dvě, tak jsme mohly litovat toho, že jsme nezávodily, protože by z toho byla dvě krásná druhá místa a dvě výborné!!! Ale nám to nevadilo, my medaili nepotřebujem, ten pocit byl nepopsatelný a úžasný a je pořád!!!
Naše „poprvé“ podruhé
Jak: zcela naostro
Kdy: 1.5.2007
Kde: Valašské Meziříčí
Co: 2x zkoušky SA1
Rozhodčí: Jaroslava Podmolová
Malá óda na úvod:
Lucie Kempná (K.H.Mácha) – Máj
Byl slunečný den, první máj
první máj byl závodů čas,
na parkur zval vrchní vosy hlas
ve Valmezu – agility ráj.
Při příjezdu se tajil dech
Na trase látkáč – bohužel
Své ódy si vosí tým pěl
Bez myšlenek na neúspěch :o)
Parkur krásný v křovích stinných
Prohlíželo si mnoho z nás
Prohlídku ukončil Lucy hlas
A v ruce Slávky píšťalka malá
Start závodu odpískala.
I běžely jsme co skočka skočku míjí
Pak však brzda zatahala
Látkový tunel svůj druhý otvor svíjí,
Dorinka i přes snahu na třikrát nepřebíjí
Rozhodčí DIS zapískala :o)
Tak tak nějak vypadal náš první běh :o) Ono to bylo, teď se nevymlouvám, těžší než v tu sobotu, ale parkury byly krásné, běhavé…ten první, s látkáčem byl naprosto skvělý, nicméně látkáč ukončil naše snažení o dobrý výsledek…no co, pak nám s ním někdo pomohl a už jsme to doběhly krásně a parádně…Před náma byl ještě běh číslo dvě, Dorinka byla tak nějak trošinku mimo, taková pomalejší, nevím čím to, možná vyššími laťkami, ale kdo ví, každopádně jsme bojovaly do poslední chvilky a i když se dvěma odmítnutími, doběhly jsme v čase 56s do cíle….to bylo radostíííí :o) nemáme druhý DIS a noční můra prvních závodů je za námi..bylo to parádní a úplně skvělé, musíme ještě tady pogratulovat Makece a Faustíkovi a vůbec všem…možná bude i video a fotečky taky snad nějaké :o)
Bylo to naprosto úžasné, skvělá zkušenost a hlavně atmosféra…splnil se mi obrovský sen, jsem ráda, že jsme k němu s Dorinkou došly, po těch zdravotních problémech, které jsme měly v loňském roce…v tu dobu jsem si ani nepomyslela, že nějaké závody budou…je to skvělý pocit, a i když jsme nezopakovaly sobotní výsledky, bylo to úžasné…jsem strašně ráda za to, že s Dorinkou děláme agility, že ji mám, že mi dává tolik radosti, za Vás za všechny, které jsem díky agi poznala, prostě vážně děkuju…ten největší dík patří Tobě Uci a Ty víš proč…prostě jsem teď z toho všeho úplně naměkko, je mi krásně, protože jsme prostě něco dokázaly…Ale tím to pro nás nekončí, to se nebojte :o), jen prostě zdůrazňuju to, že pro nás není agi jen o úspěchu…ikdyž jsem bojovník a koutkem duše si nějaký ten malý taky přeju :o) Ale ten největší už za sebou máme!