Scenes From A Memory
Píše se rok 1928, v novinách se objeví titulky "Vražda, mladá dívka
zavražděna…. střelba v Echo's Hill…tři mrtví… dva muži a jedna žena…".
V tu chvíli vám probleskne hlavou: "Kdo je ta dívka a kdo jsou ti muži?
Existuje mezi nimi nějaká spojitost? Kdo je vrah a kdo je oběť?"
Vracíme
se zpět do devadesátých let minulého století. Muž jménem Nicholas,
neustále pronásledován svými sny, nechává psychoterapeuta nahlédnout do
své duše a podstupuje hypnózu. Chce vědět, proč se mu zdají stále
stejné sny, proč se vrací ke stejnému domu, stejnému pokoji, stejné
dívce. Nechápe, proč se všechno takto odehrává a jakou v tom hraje
úlohu.
Tyto dva, zdánlivě nesouvisející příběhy se navzájem
prolínají v mistrovském opusu "Metropolis, Pt.2: Scenes from a Memory"
- prvního koncepčního alba Dream Theater, jež patří k perfekcionisticky
vybroušeným hudebním skvostům. Je to něco, co se 'nevidí a neslyší'
každý den. Devět scén poskládaných z tuctu navazujících skladeb,
prokládaných hlasem psychoterapeuta, představuje souhru progresivní a
myšlenkové dokonalosti, šílených hudebních zvratů, dynamiky, kytarových
riffů, tvrdosti, stylů, rytmů a citu. Roku 1999 prostě pětka
vynikajících hudebníků s novým hudebně vzdělaným klávesákem Jordanem
Rudessem ukázala, co umí a všem progresivním následovníkům nastavila
novou laťku.
Kapela tématicky navázala na výbornou skladbu
"Metropolis Pt. 1" z alba "Images and Words" z roku 1992. Zážitek z
poslechu 'Scén z paměti' navíc umocňují texty, které představují celý
tragický příběh dívky jménem Victorie Page a jejích dvou osudových mužů
- bratrů Edwarda (The Miracle) a Juliana (The Sleeper). Vše navazuje na
sebe, minulost se prolíná se současností, přesně tak, jak je zobrazeno
na nápaditém obalu alba, kde z koláže všemožně naskládaných obrazců,
znázorňujících hlavní aktéry děje z 30. let minulého století,
prostupuje nevýrazná, nešťastně a oddaně působící současná Nicholasova
tvář. Charakter jednotlivých skladeb přesně vyjadřuje dějovou
posloupnost příběhu. Tak, jak se Nicholas v hypnóze dostává k zárodku
pravdy, tak se také neustále mění nálada a rytmus celého alba, díky
čemuž toto představení působí neobyčejně rozmanitě.
Příběh se
začíná odvíjet tikotem hodin a uklidňujícím hlasem hypnotizéra "Close
your eyes and begin to relax…", který začíná ovládat pacientovu mysl a
duši. Nicholas se propadá do víru spletitých myšlenek. "ten, nine,
eight.....you have entered the safe place where nothing can harm
you…(dostal jsi se na bezpečné místo, kde Ti nic nemůže uškodit).…two,
one". Klidný úvod rozvíjející se skladby "Regression", ve které vynikne
sametově sytý LaBrieův hlas v roli Nicholase, jehož mysl nachází
Victorii "Hello Victoria…so glad to see you, my friend", je vzápětí
vystřídán skvělou instrumentálkou "Overture 1928" s rozjíždějícím se
nástupem bicích Mike Portnoye, podtrženými dynamickými basovými tóny
Johna Myunga a ozdobenými vynikající kytarou Johna Petrucciho. Scénu 2
uzavírá "Strange Deja Vu" s do děje naplno vtaženým vokalistou, který
se dostává místy až do závratných hlasových poloh. Pomalejší pasáže se
střídají s tvrdě rytmickými, přesně v duchu Dream Theater. Zmatený
Nicholas se snaží nalézt pravdu spojenou s Victorií…"I’m still
searching but I don’t know what for…I hope to find the truth. (stále
něco hledám, ale nevím co…doufám, že naleznu pravdu)".
Krátká a
citlivě přednesená krátká skladbička "Through My Words" představuje
jakýsi "dějový most" spojující přítomnost s minulostí. Nicholas je
přesvědčen, že je s Viktorií nějakým zvláštním způsobem propojen - "We
are sharing one eternity… living in two minds… (sdílíme jednu věčnost…
žijeme ve dvou myslích)" - a postupně proniká do tajů osudové tragédie
dívky, která začíná nabírat na skutečnosti hned v následující "Fatal
Tragedy" - neuvěřitelném kousku, kde se opět ke slovu dostává
fantastická talentovanost a sehranost kapely. Objevují se první zmínky
o vraždě Victorie a závěrečné čistě instrumentální rytmicky zběsilé tři
minuty vrcholí konstatováním hypnotizéra "Now it's time to see how you
died, remember that death is not the end but only a transition… (a teď
je čas se podívat, jak jsi zemřel-a, pamatuj, že smrt není konec, ale
pouze přestup…)" . Nejtvrdší a nejmetalovější skladba alba "Beyond the
Life" plně vystihuje brutálnost vraždy dvou mladých lidí, Victorie a
Juliana a následné vrahovy sebevraždy. Text Johna Petrucciho je shodný
s obsahem článku v novinách z 28. ledna 1928 zobrazených na vnitřním
obalu alba, což opět dokazuje, jaký má kapela smysl pro detail.
Věrohodnost děje je navíc podpořena tóny trumpety a rytmu typického pro
30. léta. Nastává naprostý přelom, divoce rozbouřená hladina
progresivní muzikální spleti se začíná náhle uklidňovat. Baladická oáza
klidu v "Through Her Eyes" s úvodním procítěným vokálem hostující
gospelové zpěvačky Theresy Thomason doprovázeným Petrucciho kytarovým
sólem vyvolává v člověku smutek a bolest nad promarněným životem a
smíření se s tragickým osudem. Uzavírá se Scéna 5 první dějové
posloupnosti.
Nejdelší, téměř třinácti minutová "Home" s
orientálně - indickým úvodem otevírá další děj a poprvé představuje
všechny postavy milostného trojúhelníku. Samotný instrumentální závěr
skladby je naprosto fascinující a ohromí snad ještě více než originální
začátek, maximální prostor zde totiž dostává nezkrotný tandem Petrucci
- Portnoy. "...Love is the Dance of Eternity (Láska je tancem
věčnosti)", tak přesně tahle slova uzavírají již zmiňovaný mega-song
"Metropolis Pt. 1" z roku 1992, přičemž část verše se dostala do názvu
poslední instrumentálky alba - "The Dance of Eternity", která tématicky
navazuje na "Overture 1928" a kde se například na pár sekund ocitnete s
Jordanem Rudessem také v baru 30. let. Instrumentální tanec se
nenásilně a ladně přelévá do baladické skladby "One Last Time" s úžasně
pojatou souhrou klasického klavíru a vokálu, kterou lze na celém albu
slyšet několikrát a tvoří tak dokonalý protipól tvrdosti progresivní
muziky.
Vrcholem celého velkolepého díla je honosná "The Spirit
Carries On", dokazující, jak nápaditě lze skloubit progresivní muziku s
gospelovým souborem. Nicholas už ví, že Viktoriina duše se
reinkarnovala a že v něm žije dál. Vynikající James LaBrie s podporou
hostujícího sboru sděluje všem své poselství "If I die tomorrow, I'd be
all right, because I believe that after we're gone, the spirit carries
on…(pokud zemřu už zítra, budu se přesto cítit dobře, protože věřím, že
i po tomto odchodu bude má duše nadále žít...)". Osvobozený a smířený
Nicholas se probouzí z hypnózy… cítí se "Finally
Free", což je již název posledního kousku plného nejrůznějších
zvukových efektů. Opět se otevírá scéna dne nesmyslné vraždy ze
žárlivosti, instrumentální závěr končí příchodem Nicholase domů,
pohřební hudbou linoucí se z beden … vše vypadá na klidný konec… a
najednou šok - za zády Nicholase se totiž ozve hlas hypnotizéra "Open
your eyes Nicholas…" následuje zděšený Nicholasův výkřik a zvuk
posunuté přenosky, která končí svoji dráhu na konci desky.
Dream
Theater zvolili neobvyklý a zároveň záhadný závěr jejich dosud
absolutně nejlepšího hudebního počinu, jenž otevírá prostor k
nejrůznějším interpretacím… převtělil se vrah
Edward do hypnotizéra, aby byl blízko své oběti Victorie reinkarnované
v Nicholasovi….? Nebo je to úplně jinak? Přijde někdy kapela s
rozuzlením například v "Metropolis, Pt. 3"? Možná budeme překvapeni, v
každém případě i tady platí, že naděje umírá poslední.
Sestava
James LaBrie - zpěv
John Myung - baskytara
John Petrucci - kytara, zpěv
Mike Portnoy - bicí, perkuse, zpěv
Jordan Rudess - klávesové nástroje
Hosté:
Theresa
Thomason - zpěv (tracky 7, 11), Gospel Choir (Theresa Thomason, Mary
Canty, Shelia Slappy, Mary Smith, Jeanette Smith, Clarence Burke Jr.,
Carol Cyrus, Dale Scott) - sborový zpěv (track 11)
Autor recenze: Dudová Eva 17.06.2004
Komentáře
Přehled komentářů
Nějak se tu moc nediskutuje, že?
Na DVD Live Scenes From New York je možné pustit si audio stopu s komentářem členů kapely. Kromě hudebních věcí k SFAM komentují i děj alba a myslím, že tam i přímo říkají, že hypnotizér je opravdu reinkarnovaný vrah Victorie Edvard.
Hypnotizér je reinkarnovaný vrah
(Doppler, 16. 8. 2006 17:35)