O slovu pazourek v češtině. Jde o lidový název? Je to novotvar nebo slovo starobylé? A co znamená kočičí pazourek?
V článku o nových paleolitických nálezech, který byl uveřejněn v elektronickém zpravodaji Souvky 2/2018, vyslovil autor článku názor, podle něhož je pazourek lidový název. Nepříliš časté používání slova pazourek, jeho neobvyklost a asociace s lidovým názvem „pazour“ pro slovo dráp či pařát (nebo dokonce s vulgárním názvem pro ruku) mohou snadno vézt k takovému závěru. Ve skutečnosti ale slovo pazourek v žádném případě nelze považovat za lidový název pro „SGS“, čili silicity z glacigenních sedimentů, jak to bylo v citovaném zpravodaji prezentováno.
Trávníčkův Slovník jazyka českého (čtvrté, přepracované a doplněné vydání z roku 1952) na straně 1142: pazourek, -rku, m. ; = flint, křesací kámen. Poznámka lid. označující lidový název zde není.
Překvapivé je, že slovník českého jazyka slovo „flint“ používané pro pazourek v němčině, angličtině a jiných jazycích bez jakékoli poznámky dává naroveň slovu pazourek. To odpovídá např. někdejšímu používání slov pazourek a flint v opavském Slezsku (viz na webu dostupnou e-publikaci z roku 2017 Pazourek – nejstarší kulturní nerost aneb Kámen všech kamenů, 2. přepracované a doplněné vydání, str. 19).
Antonín Frič ve své knize O vrstvách kůry zemské a skamenělých tvorech v nich obsažených (Praha 1869) popisuje křídové útesy u ústí Temže slovy: „Při pohledu zblízka přerušujou bělost těch skal vodorovné tmavé pruhy, záležející z řad tmavošedých křesavých kamenů čili pazourků…..Tyto řady plosko kulatého flintu vyznačujou právě tu nejmladší a nejčistější bílou křídu...“.
Slownjk česko-německý Josefa Jungmanna, Djl III. P-R. z roku 1837 na straně 51:
PAZAUR, PAZAUREK = křesacj kámen, Feuer- oder Flintenstein. Jako běžně používané rčení (Us.) Jungmann zmiňuje: Pazaurkem o ocel udeřiti. Dále uvádí: Pazaurek rohowý, Hornstein. V souvislosti s „pazaurkem“ je odkaz zkratkou Cwič. zbr. 31, jejíž význam není ve slovníku uveden. Zřejmě se jedná o v době vydání Jungmannova slovníku obecně známou publikaci Cwičenj we zbrani gednotliwých wogáku, řad o zdělků cjs.-král. pěchoty. Slovník zná botanický název KOČIČJ PAZAUREK, Lotus corniculatus.* A také PAZAURKY, Taubenkröpflein** s poznámkou - odkazem na D. et Puchm. exc.
Fotografie "kočičího pazourku" pořízeny ve Frýdku na sídlišti Bruzovská, kde se tato rostlina ve velkém množství nachází na trávníku (fotografováno dne 19. června 2018).
Aktuálně má v České republice příjmení Pazourek 365 a příjmení Pazourková 392 lidí. Na webu lze jako dávné nositelé tohoto příjmení najít české malíře Matěje Jindřicha Pazourka (*cca 1655 – 1729) a Jana Pazourka (*cca 1690 – +1766). V letech 1660 – 1695 působil v Rajhradu benediktin a kooperátor rajhradské fary Maurus Pazourek (+ 23. 2. 1695), jehož datum narození je neznámé. Pátráním ve staré české literatuře a matrikách by se při hledání "pazourku" či "Pazourků" došlo ještě hlouběji do minulosti. Nelze mít žádné pochybnosti o starobylosti tohoto českého slova, které nelze považovat za název lidový.
Pozn.: V polovině 19. století reforma českého pravopisu nahradila dosud psané au vyslovovaným ou.
* V současném českém botanickém názvosloví bychom "kočičí pazourek" hledali marně. Je zapomenut tak, že se nedá ani "vygůglit". Dnes má tato rostlina název štírovník růžkatý. Nemohu si pomoci, ale starobylý český název je rozhodně pěknější a také výstižnější pro rostlinu, jejíž plody - lusky ukončené zobákem nápadně připomínají kočičí drápy.
** Komonice (Melilotus) - rod rostlin z čeledi bobkovitých s bílými nebo žlutými květy v dlouhých hroznech. V české přírodě jsou původní 4 druhy: komonice bílá, komonice lékařská, komonice zubatá a komonice nejvyšší.
Aleš Uhlíř