Poznámka k příspěvku Metody rozlišování silicitů z glacigenních sedimentů severní Moravy (konference 23. kvartér)
Poznámka k příspěvku „Metody rozlišování silicitů z glacigenních sedimentů severní Moravy“ (Daniela Ličmanová, Martin Moník, Kamil Zágoršek, Hynek Hadraba), konference 23. kvartér, MU Brno, 1. 12. 2017)
Na konferenci 23. kvartér (MU Brno, 1. 12. 2017) se objevil příspěvek Metody rozlišování silicitů z glacigenních sedimentů severní Moravy. Autoři (D. Ličmanová, M. Moník, K. Zágoršek, H. Hadraba) popisují, jak metodou rentgenové fluorescenční spektrometrie zjišťovali, zda lze rozdílným chemismem rozlišit pazourky křídové a paleocenní (danienské). Došli k závěru, podle něhož se obě varianty pazourku chemismem neliší. Podle autorů není případná barevná odlišnost křídových a třetihorních pazourků podložena jejich rozdílným chemickým složením.
Pomineme-li „formální“ pochybení v pojmenování oblasti, v níž se pazourky jako ledovcové souvky nacházejí, jako „severní Morava“ (Závada, odkud byly brány vzorky, je ve Slezsku a posuzovaná oblast je Ostravsko popřípadě severní Morava a Slezsko), lze mít k metodě rentgenové fluorescenční spektrometrie a způsobu jejího použití následující věcné připomínky:
1/ Pokud bylo 60 pazourků ze Závady rozděleno na dvě skupiny (pazourky křídové a danienské) pouze na základě barevnosti (tmavé jsou křídové, světlejší danienské), svědčí to o neznalosti pazourků z moravskoslezských ledovcových sedimentů. Takto by bylo možno snad rozlišovat pazourky sbírané na mořském břehu v Dánsku. Transportem v ledovci poznamenané pazourky s mnohdy druhotným zabarvením jednoduše podle barevnosti rozdělovat nelze. Pro rozlišení pazourků křídových a třetihorních paleocenních existují další kritéria, avšak ta použita nebyla. Je proto otázkou, jaké pazourky byly v Závadě jako vzorky nasbírány. Jako baltské pazourky mohly být při rozlišování podle barevnosti mezi 60 vzorky i pazourky tzv. opolského typu, hojně nacházené kolem Opole. Opolské pazourky se v moravskoslezských ledovcových usazeninách vedle baltských pazourků vyskytují ve velkém počtu. Lze je odlišit podle charakteristického povrchu. Je tedy nutno uvažovat přinejmenším o třech druzích silicitů – ledovcových souvků, které se v Závadě vyskytují. Autoři to však opomenuli.
2/ Práce čtyř autorů o metodách rozlišení pazourků v moravskoslezských ledovcových sedimentech vychází ze stejnojmenné bakalářské práce Daniely Ličmanové (UP Olomouc, obor geologie, 11. 5. 2017). Jejich společný příspěvek z konference 23. kvartér uvádí použitou literaturu, avšak žádná z uvedených publikací se netýká rentgenové fluorescenční spektrometrie použité při rozlišování silicitů – pazourků. To by znamenalo, že autoři s touto metodou v souvislosti s rozlišováním různých druhů pazourků přicházejí jako první. Tak tomu ale není. Autoři jen opomenuli uvést práce těch, kteří se obdobným výzkumem (rozlišování pazourků) za použití této metody zabývali podstatně dříve (HUGHES, R. E., HÖGBERG, A. , & OLAUSSON, D., 2010: Sourcing flint from Sweden and Denmark. A pilot study employing non-destructive energy dispersive X-rax fluorescence spectrometry. Journal of Nordic Archeological Science 17, 15-25).
Na základě kolokvia z 26. – 28. 4. 2012 (Niedersächsisches Institut für historische Küstenforschung, Wilhelmshaven) věnovanému červenému pazourku z Helgolandu vydal citovaný institut v roce 2014 publikaci Flint von Helgoland – Die Nutzung einer einzigartigen Rohstoffquelle an der Nordseeküste / Flint from Heligoland – the exploitation of a unique source of raw-material on the North Sea coast. Při výzkumu červeného helgolandského pazourku byla použita metoda „non-destructive energy dispersive X-ray fluorescence (EDXRF) analysis“. Chemickou analýzou (strany 62-66 uvedené publikace) byl potvrzen výrazně rozdílný chemismus červeného helgolandského pazourku a tmavého helgolandského pazourku.
Byly zmíněny dřívější studie srovnávající chemismus pazourků různého původu – z Dánska, Švédska a severního Německa (HUGHES a kol., 2010, HÖGBERG a kol. , 2012, OLAUSSON a kol. 2012), jejichž výsledky ukázaly, že různé druhy pazourků se liší chemickým složením, což umožňuje u skandinávských pazourků určit druh a původ. Studie se zaměřily na dva typy pazourku. Na tmavé křídové pazourky (v pracích nazývané Senonian flint) z Dánska a tmavé křídové pazourky z Rujany, které barvou odpovídají tmavému pazourku z Helgolandu. Podle výsledků těchto analýz lze chemismem odlišit nejen červený helgolandský pazourek od helgolandského tmavého (černého) pazourku, ale i tmavý helgolandský pazourek od tmavého křídového pazourku z Dánska a dánský křídový pazourek od tmavého křídového pazourku z Rujany. Autoři však v závěru podotkli, že bez ohledu na tyto výsledky je třeba vzít do úvahy, že studie byla založena na malém počtu vzorků a bude třeba provést další odběr vzorků, aby mohly být výsledky potvrzeny nebo revidovány.
Závěr:
Výše uvedené analýzy naznačují, že existují rozdíly v chemickém složení nejen mezi různými druhy pazourků, ale i mezi pazourky téhož druhu (křídovými pazourky) z různých míst (např. Dánsko –Rujana). Pokud jsou tato zjištění správná, zpochybnilo by to závěry práce D. Ličmanové a kol. Kromě ne zcela korektního výběru vzorků dvou druhů baltských pazourků – ledovcových souvků podle nedostatečného kritéria barevnosti a s opomenutím existence pazourkových souvků z Opole je práce o metodě rozlišení pazourků z glacigenních sedimentů „severní Moravy“ znehodnocena tím, že nebyly uvedeny dřívější práce, které se s použitím stejné metody zabývaly chemismem různých druhů pazourku a pazourků z různých míst. Příspěvek z konference 23. kvartér tak vytváří falešný dojem, že jde o původní metodu autorů.
JUDr. Aleš Uhlíř
Uhlir.Al@seznam.cz
tel. 558634449, mob. 602855072
Literatura:
Ličmanová, D. a kol. 2017: Metody rozlišování silicitů z glacigenních sedimentů severní Moravy. Konference 23. kvartér, 1. 12. 2017 MU Brno.
BEUKER, J. 1988: Die Verwendung von Helgoländer Flint in der Stein-und Bronzezeit. In: Die Kunde N. F. 39. Hannover, 93-116.
HUGHES, R. E. – HÖGBERG, A. – OLAUSSON, D. 2010: Sourcing flint from Sweden and Denmark. A pilot study employing non-destructive energy dispersive X-rax fluorescence spectrometry. Journal of Nordic Archaeological Science 17, 15-25.
HUGHES, R. E. – HÖGBERG, A – OLAUSSON, D. 2012: The chemical composition of some archaeologically significant flint from Denmark and Sweden. Archaeometry 54:5, 779-795.
BEUKER, J. – HARTZ, S. – JÖNS, H. – SEGSCHNEIDER, M. 2012: Helgoländer Flint – Ein exotischer Rohstoff in der nordischen Stein-, Bronze-und Eisenzeit. Niedersächsisches Institut für historische Küstenforschung. Wilhelmshaven.
HÖGBERG, A. – HUGHES, E. – OLAUSSON, D. 2014: Chemical analysis of red and black Heligoland flint – initial results and comparisons with flint from Scandinavia. In: Flint von Helgoland – Die Nutzung einer einzigartigen Rohstoffquelle an der Nordseeküste / Flint from Heligoland – the exploitation of a unique source of raw-material on the North Sea coast. Niedersächsisches Institut für historische Küstenforschung. Wilhelmshaven, 59-66.