Cesta z Kufsteinu až do italské země - den první - Milano
9. 11. 2007
Vymyslely jsme si to, tak jsme
nadšeně vyrazily. Skupinka 5 holek ve složení čtyři Litevky a já. Sice
první nápad která města navštívit byl malinko jiný, ale pak jsem
zasáhla já s Irinou (jsme narozdíl od ostatních zkušené cestovatelky a
tak nějak víme kde co je), takže se nakonec odsouhlasila trasa Miláno - Verona - Venezia. Původně měla být místo Verony Boloňa, což jsem nechápala proč, když tam není nic tak významného! Akorát tak boloňské špagety.
Složení bylo také velmi zajímavé. Já, Irina a Alvyda jsme se zajímaly hlavně o památky, vše jsme fotily, držely trasu, prostě měly na starosti chod výletu. Druhá část - Ruta a Lauksve se více zajímaly o obchody s oblečením, jídlem, vínem, suvenýry a vůbec je prostě víc zajímalo kde co nakoupí. Proč ne, když holky nemají nouzi o peníze, utrácet umí každý.
No a tak jsme vyrazily nočním vlakem v 00:43 z Kufsteinu. Proč nočním? Je prostě levnější. Nevím sice proč, asi je přes den příplatek za výhled :-) Hned jsme si našly volné kupé, které bylo tedy opravdu řádně vytopené, lepší jak v sauně a vyrazily. Holky si daly ještě na dobrou noc plechovku piva a pak jsme padly za vlast. Já ještě k tomu velmi pohodlně, protože zůstalo 1 místo volné, udělala jsem si skoro lůžkovou úpravu...no co, dlouzí lidi to nemají jednoduchý. A tak jsme jely a něco po páté ráno dorazily do Verony. Návštěva tohoto města byla v plánu až druhý den, takže jsme v podchodu vymrzly půl hodinky na další spoj do Milána. Vlak to byl již poněkud skromější ve srovnání s tím, který jsme opustily a čím více jsme se blížili k městu módy, tím více lidí v něm jelo. Do Milána jsem dorazily po osmé a po malém zorientování se v obrovské nádražní hale jsme vyrazily kupředu. Skončily jsme v parku (teda víc než zeleně tam bylo betonu) a zde rozdělaly snídaňový bufet. Miláno se teprve probouzelo, velmi pomalu se rozpoštěla podzimní mlha a teplo tam teda taky nebylo. Také jsme zároveň nastudovaly v mapě, kam teda vyrazit - to ještě nikdo netušil, že tam toho moc zajímavého vlastně není. Nakonec jsme se vydaly jednou z obrovských ulic směrem do centra. Milán je zcela normální velkoměsto, s nehezkými domy, obrovskou dopravou a nehezkými univerzitami (teda co jsme viděly). Po cestě jsme jako první potkaly vedení firmy Campari - zde Lauksve vymyslela, že se vyfotíme. A tak jsme se fotily a najednou vyšla hlídačka sekurity a dělala na nás tytyty :-)
Tak jsme dál pokračovaly tou škaredou ulicí a po nějaké době (ony ty přesuny nebyly zrovna krátké, ale naštěstí máme natrénováno z Kufsteinu) jsme se ocitly na Piazza La Scala. Tak říkám holkám, jé tady je to slavné divadlo. No a řeknu vám, žádná sláva. To naše Mahenovo je mnohem hezčí, jenže není tak známé. Udělaly jsme pár fotek, aby se neřeklo a pokračovaly galerií Viktoria Emanuela II. dál. Galerie byla jedna z hezkých staveb města, uvnitř bylo plno značkových obchodů, kde raději ani neukazovaly ceny nabízeného zboží. Všechny nápisy obchodů byly zlaté na černém podkladu - dokonce i Mc´Donald! To vypadalo dost vtipně. No a až jsme z galerie vyšly, ocitly jsme se Piaza Duomo - zde se nachází třetí největší gotický chrám na světě. Fakt to je teda pořádná stavba a dokonce letos finišují její opravy, takže vypadá velmi nová. Holky, pokud bych je tam nenahnala, by ani dovnitř nešly, bylo vidět, že některé spíše lákají všudy přítomné butiky. Nakonec to byl i vevnitř velký zážitek a mohlo se tam i fotit! To už se jen tak nevidí.
Po této prohlídce už ale musel na řadu přijít nějaký ten obchod, to by jinak holky nepřežily, takže naběhly do nejbližšího a já s Alvydou a nakonec i s Irinou čekaly venku. Mezitím prošla kolem demonstrace - nevím teda za co, ale spíš to vypadalo jako techno párty, a to už se vynořily holky s taškama z obchodu. Nakonec jen s halenkou, protože to ostatní jim nesedělo - no co se diví slovaskému typu těžko budou sedět italské modely. A tak jsme zase pochodovaly dál až ke Castello Sforzesco (tj. pevnost). Obkoukly jsme ho ale jen zvenku, protože vevnitř bylo jen muzeum, a to nikoho moc ani nezajímalo. Pak jsme i chvíli poseděly u prodeje vstupenek, zvedl se velký vítr a bylo až nepříjemné chodit jen tak povenku. No a vymýšlely jsme kam dál. Holky tipovaly dle barev v mapě, takže první nápad byl např. hřbitov - nějak jim asi nedošlo, že italské cimitero může znamenat to stejné jako anglické cemetery. Nakonec jsme hledaly co jsme neviděly dle pohlednic. A našly jsme! Oblouk míru, byl nedaleko, stačilo projít park. Tak jsme ho prošly, vítr nám nahnal do očí a vlasů plno písku - no proč ne. Oblouk jsme našly, ale z půlky ho opravovali, takže nic zajímavé. To už ale opět začal Rutu a Lauksve hlodat nakupovací červ, takže jsme musely najít obchodní dům. Byl hned u Duomu na náměstí, takže jsme tam holky odložily, ať se vyřádí a my šly na kafe. Našly jsme moc příjemnou kavárničku "Modré oči", kde měli Laté jen za 1,5 Eur, to je jak u nás! Po nějaké době jsme naše nakupovačky vyzvedly v Mc´Donaldu, který jsme využívaly především jako ulevovací místo a pak se rozhodly jet již na naše zarezervované ubytování.
Cesta byla jednoduchá, metrem na zastávku s vtipným názvem T8Q. Horší oříšek bylo koupit jízdenku, nikdo nerozuměl systému a oslovení italové jaksi neuměli anglicky. Nakonec jsme ale zakoupily za 1 Eur a vyrazily. Ubytování jsme taky docela v pohodě našly, rezervaci jsme tu opravdu měly, takže po nastěhování do příbytku jsme rozdělaly výbornou chlebově salámovou večeři. Ubytování bylo OK, horší sprchy a záchody, plíseň nikdo riskovat nechtěl, takže jsme raději šly spát. Teda napřed jsme nacvičily útok na případného nepřítele v našem pokoji (snad fotky budou, to byla sranda...). Ale stejně nás nepřítel vypekl. V noci se samo několikrát rozsvítilo světlo a ještě k tomu nesvítilo stejnou barvou, jako když jsme ho rozsvítily my...záhada zůstane asi nevyřešena...
Složení bylo také velmi zajímavé. Já, Irina a Alvyda jsme se zajímaly hlavně o památky, vše jsme fotily, držely trasu, prostě měly na starosti chod výletu. Druhá část - Ruta a Lauksve se více zajímaly o obchody s oblečením, jídlem, vínem, suvenýry a vůbec je prostě víc zajímalo kde co nakoupí. Proč ne, když holky nemají nouzi o peníze, utrácet umí každý.
No a tak jsme vyrazily nočním vlakem v 00:43 z Kufsteinu. Proč nočním? Je prostě levnější. Nevím sice proč, asi je přes den příplatek za výhled :-) Hned jsme si našly volné kupé, které bylo tedy opravdu řádně vytopené, lepší jak v sauně a vyrazily. Holky si daly ještě na dobrou noc plechovku piva a pak jsme padly za vlast. Já ještě k tomu velmi pohodlně, protože zůstalo 1 místo volné, udělala jsem si skoro lůžkovou úpravu...no co, dlouzí lidi to nemají jednoduchý. A tak jsme jely a něco po páté ráno dorazily do Verony. Návštěva tohoto města byla v plánu až druhý den, takže jsme v podchodu vymrzly půl hodinky na další spoj do Milána. Vlak to byl již poněkud skromější ve srovnání s tím, který jsme opustily a čím více jsme se blížili k městu módy, tím více lidí v něm jelo. Do Milána jsem dorazily po osmé a po malém zorientování se v obrovské nádražní hale jsme vyrazily kupředu. Skončily jsme v parku (teda víc než zeleně tam bylo betonu) a zde rozdělaly snídaňový bufet. Miláno se teprve probouzelo, velmi pomalu se rozpoštěla podzimní mlha a teplo tam teda taky nebylo. Také jsme zároveň nastudovaly v mapě, kam teda vyrazit - to ještě nikdo netušil, že tam toho moc zajímavého vlastně není. Nakonec jsme se vydaly jednou z obrovských ulic směrem do centra. Milán je zcela normální velkoměsto, s nehezkými domy, obrovskou dopravou a nehezkými univerzitami (teda co jsme viděly). Po cestě jsme jako první potkaly vedení firmy Campari - zde Lauksve vymyslela, že se vyfotíme. A tak jsme se fotily a najednou vyšla hlídačka sekurity a dělala na nás tytyty :-)
Tak jsme dál pokračovaly tou škaredou ulicí a po nějaké době (ony ty přesuny nebyly zrovna krátké, ale naštěstí máme natrénováno z Kufsteinu) jsme se ocitly na Piazza La Scala. Tak říkám holkám, jé tady je to slavné divadlo. No a řeknu vám, žádná sláva. To naše Mahenovo je mnohem hezčí, jenže není tak známé. Udělaly jsme pár fotek, aby se neřeklo a pokračovaly galerií Viktoria Emanuela II. dál. Galerie byla jedna z hezkých staveb města, uvnitř bylo plno značkových obchodů, kde raději ani neukazovaly ceny nabízeného zboží. Všechny nápisy obchodů byly zlaté na černém podkladu - dokonce i Mc´Donald! To vypadalo dost vtipně. No a až jsme z galerie vyšly, ocitly jsme se Piaza Duomo - zde se nachází třetí největší gotický chrám na světě. Fakt to je teda pořádná stavba a dokonce letos finišují její opravy, takže vypadá velmi nová. Holky, pokud bych je tam nenahnala, by ani dovnitř nešly, bylo vidět, že některé spíše lákají všudy přítomné butiky. Nakonec to byl i vevnitř velký zážitek a mohlo se tam i fotit! To už se jen tak nevidí.
Po této prohlídce už ale musel na řadu přijít nějaký ten obchod, to by jinak holky nepřežily, takže naběhly do nejbližšího a já s Alvydou a nakonec i s Irinou čekaly venku. Mezitím prošla kolem demonstrace - nevím teda za co, ale spíš to vypadalo jako techno párty, a to už se vynořily holky s taškama z obchodu. Nakonec jen s halenkou, protože to ostatní jim nesedělo - no co se diví slovaskému typu těžko budou sedět italské modely. A tak jsme zase pochodovaly dál až ke Castello Sforzesco (tj. pevnost). Obkoukly jsme ho ale jen zvenku, protože vevnitř bylo jen muzeum, a to nikoho moc ani nezajímalo. Pak jsme i chvíli poseděly u prodeje vstupenek, zvedl se velký vítr a bylo až nepříjemné chodit jen tak povenku. No a vymýšlely jsme kam dál. Holky tipovaly dle barev v mapě, takže první nápad byl např. hřbitov - nějak jim asi nedošlo, že italské cimitero může znamenat to stejné jako anglické cemetery. Nakonec jsme hledaly co jsme neviděly dle pohlednic. A našly jsme! Oblouk míru, byl nedaleko, stačilo projít park. Tak jsme ho prošly, vítr nám nahnal do očí a vlasů plno písku - no proč ne. Oblouk jsme našly, ale z půlky ho opravovali, takže nic zajímavé. To už ale opět začal Rutu a Lauksve hlodat nakupovací červ, takže jsme musely najít obchodní dům. Byl hned u Duomu na náměstí, takže jsme tam holky odložily, ať se vyřádí a my šly na kafe. Našly jsme moc příjemnou kavárničku "Modré oči", kde měli Laté jen za 1,5 Eur, to je jak u nás! Po nějaké době jsme naše nakupovačky vyzvedly v Mc´Donaldu, který jsme využívaly především jako ulevovací místo a pak se rozhodly jet již na naše zarezervované ubytování.
Cesta byla jednoduchá, metrem na zastávku s vtipným názvem T8Q. Horší oříšek bylo koupit jízdenku, nikdo nerozuměl systému a oslovení italové jaksi neuměli anglicky. Nakonec jsme ale zakoupily za 1 Eur a vyrazily. Ubytování jsme taky docela v pohodě našly, rezervaci jsme tu opravdu měly, takže po nastěhování do příbytku jsme rozdělaly výbornou chlebově salámovou večeři. Ubytování bylo OK, horší sprchy a záchody, plíseň nikdo riskovat nechtěl, takže jsme raději šly spát. Teda napřed jsme nacvičily útok na případného nepřítele v našem pokoji (snad fotky budou, to byla sranda...). Ale stejně nás nepřítel vypekl. V noci se samo několikrát rozsvítilo světlo a ještě k tomu nesvítilo stejnou barvou, jako když jsme ho rozsvítily my...záhada zůstane asi nevyřešena...
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář