Československá neděle aneb hore na hore
8. 10. 2007
Konečně se mi podařilo, za těch skoro 14 dní co jsem tu, vyrazit se
podívat na pořádné hory. Z údolí toho moc vidět není a na procházkách
toho taky člověk moc neobjeví. Taky pro mě naštěští tu je horo-
nadšenec a tak jsme se domluvili, že někam vyrazíme. Horo- nadšenec je
i lezec a já nevím co ještě a je ze Slovenska a jmenuje se Tomáš. Sraz
jsme si večer před domluvili na 8:30, aby vstávání tolik nebolelo, u
místa kde všechny trasy začínají. Tak jsem přesně na smluvený čas
naklusala, ale Tomáš nikde. Čekala jsem a čekala a čekala, až si říkám,
že se asi na to vykašlal (večer byla zase párty). Vydala jsem se tedy
pomalu sama k lesu s tím, že se snad ozve na moji SMS. Stále nic, okolo
proběhla joggistka, pes a jeho páníček, dokonce už i dva turisti, kteří
se vydali stejnou trasou jako jsme měli v plánu my. Tak si říkám, půjdu
se pomalu podívat, jestli nepřišel a jinak jdu sama. Naštěstí tam byl!
Prý čekal ještě na Korejce, který chtěl jít s námi také, ale asi spal.
Mohli jsme se tedy s půlhodinovým zpožděním vydat hore. Počasí bylo
slibováno slunečné a teplé, zatím ale byla mlha a chladno. Do kopce
jsme se teda slušně zahřáli a po několika krátkých zastávkách na
výhledech jsme se objevili u chaty Hinterdux a pokračovali dál na Duxer
Alm do výšky 898 m.n.m. Tady se již začalo ukazovat sluníčko a modrá
obloha. Zapózovali jsme u chaty, kde prodávali místní schnaps, dali
první sváču, pokochali se výhledy a vydali se dále výše a výše. Další
zastávkou, která je i označená v mapě byl Weinberghaus (1220 m) a
Kaindlhütte (1293 m.) Byly to vždy mini vesničky s několika chalupami,
občerstvením a kapličkou. Zastavili jsme se zde jen pro načerpání vody
(snad to nebyla odpadní :-) ) a museli se také rozmyslet, zda půjdeme
doprava směrem k jezeru Hintersteinersee nebo doleva dolů do údolí.
Vyhrál nakonec nápad jít doprava, protože tam jsme mohli udělat i fotku
vrcholovku. Vydali jsme se tak vzhůru k vrcholu Hocheck (1470 m.),
cesta byla konečně trošku horská - kameny, bláto, tráva... Tady to byla
paráda, nikde ani mráček. Svalili jsme se a kochali se horami,
výhledem, modrou oblohou, no prostě samá nádhera. Já fotila vše co bylo
okolo, no však se pak můžete dole pokochat.
Odtud nás již čekalo jen klesání, to první bylo k chatě Walleralm (1171 m.), kde jsem si nemohla odpustit návštěvu zdejšího vrcholu - na všech je dřevěný kříž, což pro fotografa je vždy něco zajímavého :-) A dál jsme zase klesali a klesali k jezeru Hintersteinersee. Tady to byla taky nádhera, kterou nikdo z nás nečekal. A jak mi pak Tomáš řekl...no když jsi vybrala, že půjdeme k vodě, tak jsem si říkal, to nebude nic moc, ale je to fakt nádhera. No a pak dostal nápad, že se půjde vykoupat...kdyby nebylo těch davů, co tu pořád chodili sem a tam, asi by tam fakt skočil...blázen...Tady jsme také strávili asi hodinku v trávě pod břízou, vedle kraviček a s posledními zásobami jídla. A kdyby se už neblížil večer, sedíme tam asi déle, jak tam bylo krásně, čekala nás ale ještě 2 hod. cesta do Kufsteinu a bohužel ne zrovna záživná, takže jsme museli jít.
Do rezidence jsem přišla v 7 večer, zničená, ale opět nadšená tou krásou co je všude kolem nás. Tento výlet byl opravdu jedním z nejkrásnější, který jsem tu zatím absolvovala...
Odtud nás již čekalo jen klesání, to první bylo k chatě Walleralm (1171 m.), kde jsem si nemohla odpustit návštěvu zdejšího vrcholu - na všech je dřevěný kříž, což pro fotografa je vždy něco zajímavého :-) A dál jsme zase klesali a klesali k jezeru Hintersteinersee. Tady to byla taky nádhera, kterou nikdo z nás nečekal. A jak mi pak Tomáš řekl...no když jsi vybrala, že půjdeme k vodě, tak jsem si říkal, to nebude nic moc, ale je to fakt nádhera. No a pak dostal nápad, že se půjde vykoupat...kdyby nebylo těch davů, co tu pořád chodili sem a tam, asi by tam fakt skočil...blázen...Tady jsme také strávili asi hodinku v trávě pod břízou, vedle kraviček a s posledními zásobami jídla. A kdyby se už neblížil večer, sedíme tam asi déle, jak tam bylo krásně, čekala nás ale ještě 2 hod. cesta do Kufsteinu a bohužel ne zrovna záživná, takže jsme museli jít.
Do rezidence jsem přišla v 7 večer, zničená, ale opět nadšená tou krásou co je všude kolem nás. Tento výlet byl opravdu jedním z nejkrásnější, který jsem tu zatím absolvovala...
Fotky doporučuji si prolédnout ve větší velikosti, odkaz je ZDE
Komu ale budou stačit malé, zde je opět minialbum.
Komentáře
Přehled komentářů
pritel ze Slovenska vypada vcelku obstojne, skoda ze nema ICQ :-D
ha, Ivan
(Linda, 9. 10. 2007 19:56)