Byseň
Byseň
Byseň roku 1895(F.Duras)
Obec 3 km západně od Slaného.
Podle archeologických výzkumů bylo území osídleno již v pravěku. Antonín Knor zde odkryl sídliště pozdní doby bronzové-knovízské se záhadnými příkopy tvaru oblouků.
Kámen - menhir který se zde nacházel byl posán jako Svatyně Slunce- Rondel. Na území byly dále nalezeny běžné střepy vypíchané keramiky a střep kulovité amfory. Tato svatyně byla zřejmě nejenom místem k uctívání Slunce, o čemž svědčí kruhový tvar příkopů,ale i místem kalendářního pozorování slunce, o čemž svědčí její důmyslné umístění.
Měsíc před letním slunovratem se první paprsek vycházejícího slunce objeví v sedle Bezdězu, vzdáleného téměř 60 km. V témže směru jsou dvakrát tak daleko a dvakrát vyšší Jizerské hory. Vlivem zakřivení Země jsou však těsně pod úrovní sedla, což má za následek obdivuhodný, krátkodobý úkaz:
Když se Slunce vyhoupne nad vzdálené hory, tak se náhle ozáří vrchol Bezdězu na pozadí slunečního kotouče.
V současné době vychází Slunce o letním slunovratu při pohledu z místa zaniklého Rondelu nad Ještědem, ale v době založení Rondelu, před více jak šesti tisíci lety vycházelo Slunce za Řípem s úžasnou svatozáří před východem. Nejpozoruhodnější z kalendářního hlediska je to, že z Rondelu je výhled na Bezděz, v jehož sedle se objevil sluneční kotouč jeden lunární měsíc před letním slunovratem a měsíc po něm, což umožňovalo přesné určování kalendáře a předpověď letního slunovratu.
Rondel v Bysni
Část této svatyně Slunce byla objevena a zničena při první hluboké orbě v roce 1952. Obloukovité příkopy byly tak zřetelné, že je rozpoznali i traktoristé a naštěstí přivolali archeologa Antonína Knora ze Stehelčevsi, který zakreslil příkopy,hroby, zásobní jámy i silnici na Lotouš a stožár vysokonapěťového vedení,takže bylo možno poměrně přesně určit polohu i velikost rondelu. Poodstoupením jen o pár desítek kroků ze středu rondelu zmizí Bezděz z dohledu, což je nezvratným důkazem záměrného kalendářního umístění, jedinečného a neobyčejně důmyslného. Hliněná stavba zanikla snad již v době knovízské, jak naznačily střepy svrchní vrstvy.
(Slánský obzor ročník 1-2(101-102), rok 1993-1994, str.14 - 16)
Písemně se Byseň připomíná v predikátu Petra z Bysně z roku 1316 jako vladycké sídlo. Majiteli byli od 60 let 14 století vladykové Vlinští z Vliněvsi.
Znak Vlinských z Vliněvsi
Vladykové z Bysně nosili na štítě svém tři klasy.
První z nich Mikuláš měl s manželkou Bětou syny Hereše a Otíka, kteří se v roce 1372 o podací v Tuřanech dělili s vladyky Studeněveskými. Otík zemřel před rokem 1379, zůstaviv po sobě vdovu Ofku a syny 1/Mikuláše, faráře v Tuřanech a 2/ Jana Širokého, kteří drželi i část Vliněvse. Ti se přeli o tu část mezi sebou a podvolivše se roku 1381 mocné výpovědi Hereše, strýce svého, odsouzeni k tomu, aby Vliněves prodali. Jan Široký se vyskytuje roku 1402 vedle Jakuba z Bysně a od roku 1396 do roku 1405 vedle Jana Pazdery jako spolupodací pán v Tuřanech a připomíná se ještě roku 1409 při prodeji Toužetína. Synové jeho byli Otík, Hašek a Janek.
Otík se připomíná od roku 1405 vedle otce a od roku 1417 s bratrem svým Haškem jako spolupodací v Tuřanech a toho roku také jako svědek v zápise Petra Kočvary z Ledec. Král Zikmund zapsal mu za služby jeho ves Libovici, kterouž mu později Slánští nepřátelé jeho odňali. Žil ještě v roce 1439.
Hašek žil ještě v roce 1432.
Janek žil ještě v roce 1454. Král Zikmund mu v roce 1420 zapsal ves Libošín a vésku Hradiště nad ní. S manželkou Dorotou měl syny Otíka a Jana Stana. Kromě Janka připomínají se ještě Heřman,jenž táhl roku 1453 proti Sasům a roku 1454 se připomínají Petřík a Oldřich. Jejich potomci získali ke svému zboží ves Malíkovice a od té doby se nazývali Malíkovskými z Bysně.
Petříkovi zastavil v roce 1465 král Jiří ves Libovici a král Vladislav připsal mu na ní a na dvou poddaných v Přelíci 130 fl.uherských. Roku 1485 postoupil Petr Malíkovský z Bysně svá práva k dotčeným zápisným vesnicím a část statku v Bysni Janu Selmickému z Cítova a jeho manželce Anně z Bysně, dceří své.
Od roku 1498 seděli tu jejich synové Otík, Petr a Jindřich. Od nich a ještě nějakého čtvrtého spoludržitele pocházelo rozdělení tvrze na čtyři díly. Tři díly v držení Selmických zůstaly, čtvrtá část vsi včetně dílu pusté tvrze držel v té době majitel Tuřan Zdislav, jinak Václav Horešovec z Libošína. Ten svůj díl prodal Jindřichovi, který přikoupil i ostatní dva díly a před rokem 1543 zůstavil Byseň svým synům Petrovi a Jiříkovi.
Tito z počátku vládli společně, roku 1546 si vložili přiznání do desek zemských, že drží po otci svém v Bysni tvrz, poplužní dvůr a ves celou. Později se vyskytuje Petr jako pán na Selmicích a Jiřík zůstal v Bysni.
Jiřík roku 1571 na zboží Byseňské připsal manželce své Mandaléně z Vantenberka 250 kop míšenských grošů.
Libovici a dvory v Přelíci získal dědičně. Po jeho smrti zdědili majetek bratři Jindřich a Jan Selmičtí z Cítova, kteří v roce 1584 prodali ves Libovici Vácslavu Pětipeskému z Chyš a Egrberka na Blahoticích.
Jindřich ve čtvrtek po svaté Alžběte roku 1586 věnoval své manželce Anýžce z Vantenberka 1000 kop grošů na svém dílu Byseňské tvrze.
28 října 1588 prodal svým jménem i na místě Anny Eufrosiny a Lidmily,sester Selmických z Cítova tvrz Byseň, dvůr a ves Vácslavovi Pětipeskému z Chyš a Egrberka a na Blahoticích, hejtmanu Slánského kraje zy 6000 kop míšních a skončil život svůj v úkrytě, po čemž rod jeho z řady zámožných rodin vymizel.
(August Sedláček, Hrady,zámky a tvrze České,str.VIII/151)
Tvrz v Bysni vznikla již ve 14 století.
Další úpravou prošla až po roce 1588 za Vácslava Pětipeského, který ji nechal renesančně přestavět. 22 října 1598 odkázal Byseň svému nezletilému synu Odolenovi, nad nímž poručníky ustanovil choť svou Izaldu Vojkovskou z Milhostic a Hertvíka Zejdlice ze Šenfeldu na Zvoleněvsi a Viléma z Vřesovic na Touchovicích. Manželce své k obydlí vykázal "tvrz Byseň nově vystavenou", se dvorem a příslušenstvím, aby tam s dcerami svobodnými bydlela.Po její smrti měla Byseň připadnout Odolenovi a do toho času aby krčmář Byseňský pivo své z Blahotic brával.
Jako panské sídlo sloužila tvrz až do roku 1623.
Erb Pětipeských z Chyš a Egrberka
Izalda Pětipeská prosí Polyxeny z Lobkovic za přímluvu, aby jí beze všeho provinění vzatý stateček Byseň navrácen byl.
Na Blahoticich. Bez datum. (1626?) (Orig. arch. Roudn.)
V. M. vysoce urozená paní, paní Na pánu Bohu všemohoucím hojného Božského požehnání a šťastného panování za mnohá a prodloužená léta na svých nehodných modlitbách V. M. přeji a modlitebně žádám. – Modlitebně a slzavě V. M. k milostivé paměti přivozuji zakázání na onen čas od V. M. mně potřebné a na nejvýš soužené ženě učiněné: kdyby co kdy na mne přišlo a jaká nouze u vyživení mém aneb křivda v některých věcech na mne dokročila, abych k V. M. se ohlásila a svou těžkost oznámila, že mně milostivě přichrániti a všelijakou milostí a láskou ke mně se nakloniti, a přede vším ublížením milostivě zastati ráčíte. I poněvadž mně přede dvěma lety jménem a k ruce J. M. C. pána, pana nás všech nej milostivějšího beze všeho mého provinění stateček můj vlastní tvrz Byseň s osmi chalupami, který mne od nebožtíka, urozeného a statečného rytíře pana Vácslava Pětipeskéko z Chyš a z Egrbergu na Blahoticich, Bysni a Neprobilicích, manžela mého milého odkázaný kšaftem byl, vzat a vysoce urozenému pánu, panu hraběti z Martinic k dědičnému užívání postoupen jest; za kteroužto příčinou já nebohá žena (jsouce svého statečku zbavena a hlavy kde sklonití nemajíc, poněvadž jen jen odtud, kde na Blahoticich zůstávám, vyhnání se třese nade mnou) u veliké nouzi zůstávati, hladem mříti, vodu píti a častokráte kusu chleba žádna býti, nečistotu (račte pro Boha odpustiti!) od vší snášeti ano i hrnce po čeládce zůstalé vystrouhávati, chtějíc tudy hlad zahnati, musím. – V. M. milostivá paní pro Boha prosím, že se ke mně milostivé nakloniti, mne nebohou již v osmdesáti letech ženu sešlou politovati a za mne k J. M. vysoce urozenému pánu, panu nejvyššímu kanclíři království tohoto Českého, panu, panu manželu V. M. nejmilejšímu, pánu ke mne milostivému přimluviti ráčíte: aby J. M. pán, pan kancliř mně za milostivého přímluvci a ochránci při J. M. C. pánu, panu mém nej milostivějším postaviti se ráčil; tak abych nebohá soužená žena beze všeho mého provinění statečku zbavená, prostředkováním a přímluvou J. M, páně zase při J. M. C. takové milosti užiti a k navrácení statečku mého přijíti, a v této takové starosti a sešlosti věku mého, spracovavši tu svá mladá léta a takový stateček při nebožtíkovi dobré paměti manželu mém opatřujíc, mohla do smrti své nějakého pohodlí užiti a aspoň chleba Božího se nasytiti. Co tu koliv pro mne souženou ženu učiniti ráčíte, pán Bůh všemohoucí ráčí V. M. hojná odplata zde časně a potom v nebi věčně býti. Pána Boha všemohoucího předně a potom V. M. milostivé ochraně se poroučejíc za milostivou resolucí této mé ponížené a modlitebné žádosti žádám. Za V. M. poníženě na modlitbách trvající
Izalda Pětipeská rozená Vojkovská z Milhostic.
(František Dvorský, Staré písemné památky žen a dcer českých, 240)
Za Jaroslava Bořity z Martinic sloužila zprvu jako užitková budova, později byla barokně přestavěna na sýpku.
Panská sýpka silných zdí, původní to budova staré tvrze.Přízemí jest obydleno správcem dvora. Pozůstává z podélné chodby, z níž vedou troje dvéře do dvou pokojů a kuchyně, sklenutých klenbou zrcadlovou. Z chodby ve směru jejím vedou kamenné, ošlapané schody do prvního patra, jehož se používá za sýpku. Okna jsou malá, zamřížovaná, téže formy jako v Bakově. Příkopy a náspy okolo budovy byly již dávno srovnány se zemí, na severu sloužil jí k obraně také rybník. Ze sklepa vedena byla podzemní chodba, nejprve směrem východním, pak severním. Konstatována byla náhodou, vymačknutím se klekánku, místy jest zavalena.
(Ferdinand Velc, Soupis památek historických a uměleckých v království Českém od pravěku do počátku XIX století, 17-18)
Neudržovanou budovu tvrze-sýpky využívalo ve druhé polovině 20 století místní zemědělské družstvo, které ji dovedlo do úplného zániku.
Při průzkumu v roce 1980, ve zdech částečně zdemolované sýpky byly nalezeny zachované zbytky renesanční tvrze z 16 století s náhodně dochovanými zbytky kvádrového sgrafita v úrovni patra a podzemní chodba.
Podle pamětníků, kteří se do chodby podívali, byla chodba široká, klenutá a dalo se tam jezdit koňmi. Část byla zasypaná. Byly zde nalezeny střepy gotických i renesančních kachlů, knoflíků a miniaturní stříbrné váhy. Po roce 1980 byla tvrz beze zbytku zbořena.
Dominantou místa, kde stávala tvrz je "Byseňská vila"
Špýchar v Bysni zřejmě "u Hamouzů" 1895
Na východním okraji vesnice, v místě staré císařské silnice stojí empirový milník v podobě kamenného tesaného hranolového kónického soklu. Pochází patrně z první poloviny 19 století.
V horní partii byl nápis 1/2 miele nach Schlan, dnes již nečitelný. Vzhledem k tomu, že Byseň a Tuřany byly sloučeny a milník stojí "na východním okraji Tuřan" je možné. že byl přiřazen k Bysni.
Milník dnes stojí na konci obce Tuřany, na silnici z Řevničova.
Kaplička na návsi v Bysni z roku 1860
Pro zajímavost:
V Bysni provozoval v 80 letech 19 století pohostinství otec Jaroslava Jana Pály(27.9.1882-9.3.1963), továrníka a zakladatele Palaby - Václav Pála(1855-1905) hostinský z Přelíce.
V roce 1850 bylo v Bysni-Tuřanech 414 , v roce 1900 952 obyvatel.
Copyright © 2015
