Život nemůže být lepší/horší- 1.DÍL: Jak se to všechno semlelo.
Je ráno 6.59 přesně. Mladá krásná brunetka s hnědýma očima leží ve své posteli. Je zavrtaná ve svém pelíšku jako červotoč ve futře. Předešlý den tato mladá dívka dosti pařila a dnes má jít do práce. Najednou velká ručička jejího budíku zabloudí přesně na hranici číslo dvanáct. Budík se rozezvoní. Zvoní ze všech sil, ale dívka ho ignoruje. Ještě si zacpe uši. Znechuceně kňučí. Zvedne ruku a jedním cíleným úderem umlčí budík. Součástky ručičkového budíku se rozlétli snad do všech částí jejího bytu 2+1. Spí sladce a nerušeně dál.
Najednou se probudí, podívá se na mobil a zhrozí se. Je 8.01 a ona v 8 hodin měla být v práci na důležité poradě. V cuku letu se oblékne,upraví a ani nesnídá. N stole nalezne dopis.
„Moje pusinko, dneska mě vzali do té nové práce a tak jsem šel brzo ráno. Uvidíme se večer. Tvůj Petr.“. Míša si dopis přečte a vyběhne z bytu. Běží hrozně rychle k nejbližší stanici metra. Hodiny ukazují 8.07.
Starší muž vychází v 6.57 ze svého bytu. Nespavost ho už nějaký měsíc trápí, což je vidět na velkých pytlech pod očima. Jde vyvenčit svého pitbula. Pittbul je uvázán na značně zchátralém vodítku. Prošel parkem, došel se podívat na blízké nádraží, kde pozoroval vlaky. Asi v 8.05 zpozoroval, jak v jednom bytě hoří. Černý dým a plamený se valí z oken jako vlna tsunami. Muž zůstal strnule stát. Kouká. Okolo něj jde dvacetiletý mladík.
„Pane!! Co koukáte, jděte rychle pro pomoc. Já se tam pokusím nějak dostat!! Ale rychle.“ křičí mladík. Muž běží co mu síly a astma stačí. Rozhodl se, že zavolá hasiče, jenže mobilní telefon si zapomněl doma , a tak běží do metra, kde určitě nějaká telefoní budka bude. Seběhne rychle schody a běží k telefoní budce.
A právě tady se změní Míše život. Musí být ve vagonu metra za každou cenu. Kdyby se do metra dostala, asi za dvě minuty by vystoupila přímo před budovou svého zaměstnavatele. Ale co by se stalo, kdyby to nestihla? Celý Míšin osud je na muži, který zvedá telefon a volá hasiče. Co by,kdyby?Co by se stalo, kdyby muž byl svědomitý a co by se stalo, kdyby nebyl? Jestli vás zajímá co by se stalo v prvním případě a co by se stalo v druhém případě, tak čtěte nerušeně dál. Právě teď si Míšin život rozdělíme na dva póly.
---------Příběh, ve kterém Míša metro stihne------
Muž rychle přistoupí k telefonu a vytáčí 150. V telefonu se zatím nikdo neozval. Podívá se po okolí a zahlédne kočku. Je mu nadmíru jasné, že jeho pittbul Eda se zaní určitě rozeběhne a tak ho přiváže ke sloupku pobíž budky.
Míša okolo něj proběhne a rychle vlétne do kabinky metra. Je jen vteřinu v kabině a hned za ní se zavřou dveře.
„Uff, tomu říkám štěstí.“ řekne si pro sebe. Metro se rozjede s Míšou uvnitř. Zastaví se na příští zastávce, kde Míša vystoupí a běží po schodech z metra. Vyjde z metra a ocitne se před budovou reklamní agentury kde Míša pracuje.
„To je dost že si tu. Je to v zasedačce 3 a nezapomeň se omluvit.“ řekne recepční hned u vchodu.
„Dík Niky.“ řekne Míša a proběhne okolo Nikoly,své dobré přítelkyně, s úsměvem na rtech. Vejde do zasedačky.
„Slečno Najfrtová, neměla jste tu být už před čtvrt hodinou?“ řekne přísně muž, který sedí v čele velkého stolu.
„Omlouvám se pane, zaspala jsem.“
„Omluva se přijímá Míšo. Ještě pár minut a šly jsme pryč. Měl bych tě seznámit. Tohle jsou pánové z pro nás velmi významné firmy , která vyrábí přikrývky,polštáře,deky, prostě všechno možný. Máš tu pro ně ten návrh?“ řekl muž v čele.
Míša dokončila svůj návrh reklamy. Pánové byli spokojení a odešly. V místnosti zůstal akorád muž, který seděl v čele a Míša.
„Míšo, dej si pozor na své příchody. Kdyby to bylo poprvé, tak to chápu, jenže to je tenhle měsíc už po třetí. Ještě jednou, tak tě propustím.“. Míša kývne a odejde.
Večer se Míša vrátí domů. V bytě je její přítel a stojí před prostřeným stolem.
„Ahoj lásko, udělal jsem večeři.“ řekne Petr.
„To je úžasný děkuju.“ odvětí Míša a políbí Petra. Je do něj hrozně zamilovaná a radči ani nemyslí na to, že by ho neměla. Stráví spolu noc plnou milostných hrádek.
-----Příběh, ve kterém Míša metro nestihne-----
Muž rychle přistoupí k telefonu a vytáčí 150. V telefonu se zatím nikdo neozval. Podívá se po okolí. Okolo něj probíhá skupinka asi deseti japonských turistů. Najednou jeho pittbul Eda zahlédne v metru kočku a rozeběhne se za ní. Muž se jen marně natahuje po vodítku.
Míša seběhla ze chodů a běží do vagonu metra. Dveře vagónu jsou ještě otevřené. Je ráde, že to stihla. Najednou jí do trasy mezí ní a metrem vlítne pittbul Eda. Míša jak je rozeběhnutá,nestačí zastavit. Míša o psa zakopla a upadla. Z ruky jí vylétla kabelka, která se doklouzala do vagonu metra těsně před tím, než se dveře zavřeli. Muž domluví a zavěsí telefon.
„Edo!! Cos to udělal?“ ptá se. Míša leží na podlaze stanice metra. Kouká a nemůže tomu uvěřit.
„Jste v pořádku? Jmenuji se Arnošt.“
„Mě je úplně jedno kdo jste. Právě se moje kabelka s důležitými informacemi projíždí kdesi po pražském metru a já tu ležím místo toho, abych dojednávala pro naši firmu veledůležitou zakázku. Ještě se ptáte, jestli jsem v pořádku?“
„Promiňte, on Eda nesnáší kočky. Ukažte, pomůžu vám vstát. Omlouvám se.“ řekne Arnošt a pomůže Míše. Míša má znechucený pohled.
„Tak já musím. Ještě jednou se omlouvám. Pojď Edo!“ a jde pryč. Z kapsy mu vylétne malý papírek. Míša stojí uprostřed nádraží. Je sama a ptá se boha:Proč? Proč jí tohle potkalo? Všimne si papírku a zvedá ho. Kouká: Arnošt Pařízek,advokátní kancelář. Míša se zasměje a čeká na další metro.
Míša vystoupí z metra a běží k budově reklaní agentury.
„Máš to pěkně rozlité holka. V zasedačce 3 už nikdo kromě šéfa neni.“ řekne recepční u vchodu. Míša beží do zasedačky.
„Omlouvám se šéfe.“ skřehne Míša. Šéf s povolenou kravatou je zabořený s přísným výrazem do křesla.
„Neomlouvej se Míšo. Máš padáka.“
„Ale šéfe!“
„Tohle nás mohlo zachránit. Ty moc dobře víš jaká je naše finanční situace. Tahle firma nám nabízela balík za kampaň. Ty moc dobře víš, že mám pro tebe slabost, ale nezodpovědní lidé u mě nemají co dělat. Sbohem.“
Míša jde smutně ulicí. Jde za svoji nejlepší kamarádkou Reginou. Vyjde pomalu schody a zazvoní na zvonek.
Zvuk zvonku unaveně zní po bytě. Ospalá Regina jde v sametové noční košili jde otevřít. Otevře dveře a tam smutná Míša. Míša se ani neptá a jde rovnou dovnitř. Rychlí rytmus klepání jejích bot o podlahu se line bytem.
„Představ si, že mě vyhodili.“ řekne Míša a jde do obýváku, který Regině slouží jako jako ložnice. Má tam televizi a rozkládací ophovku. Míša otevře dveře od obýváku a zhrozí se. Zůstane strnule stát mezi dveřmi. Hodiny v bytě ukazují 9.51. Míša se otočí na Reginu a hodí na ní vyčítavý pohled. Pak se opět podívá do obýváku.
„Ty si hajzl.“ řekne Míša do obýváku. „A ty kurva!“ řekne Regině. Pak se otočí a se slzami utíká z bytu. Za ní vyběhne z obýváku Petr.
„Míšo počkej, já ti to vysvětlím!!!“. Míš je to však jedno. Vyběhne na ulici a běží dál. Přes slzy nevidí na cestu. Make-up jí teče po tváři. Její dlouholetý přítel Petr spí s její nejlepší kamarádkou Reginou. Horší tenhle den být už nemůže.
Když si večer lehne, nahlas vykřikne.
„Já jsem taková kráva.“ a dá se do breku.
POKRAČOVAT V SERIÁLU BUDU AŽ TEHDY, CO BUDU OPRAVDU VIDĚT, ŽE TO NĚKOHO ZAJÍMÁ. PIŠTE DO KOMENTÁŘE, JAK BYSTE SI POKRAČOVÁNÍ PŘEDSTAVOVALI VY!!! DĚKUJU!