O smrtce Agátě
Prosincové ráno svým štiplavým mrazem probouzelo město do dalšího rána.Přes těžké mraky se prodíralo pár slunečních paprsků.
Na zastávce se choulila otrhaná smrtka.Ztěžka vydechovala.Za sebou měla pěkně rušnou noc.Teď seděla na stanovišti Měststké hromadní dopravy a sbírala síly na další den.
„Už toho mám dost!“ zlobila se.“Taková dřina v takových podmínkách a co z toho mám?!“vztekala se a třela o sebe své prokřehlé dlaně až v nich hlasitě loupalo.“Na dovolené jsem nebyla,co tohle dělám a za svou práci jsem se nedočkala ani trochu vděku.Ne,takhle to dál nejde!“soptila.
Popotáhla.Chvatně z děravého hábitu vytahovala kapesník (tedy něco,co se mu vzdáleně podobalo).Tahle noc byla vskutku otřesná.Měla dojem,že se všichni rozhodli umřít právě dnes.Navíc ještě k tomu musel onemocnět ten ChunLao nebo ,jak se jmenuval a teď chuděra Agáta,aby dělala i jeho rajón (Agáta,tak se jmenovala tato smrtka).“Kdyby aspoň ten budižkničemu dělal někde v teplu,ale on zrovna úřaduje za Polárním kruhem.“pokračovala ve svém soptění Agáta.
Kdyby jí dali alespoň nový hábit,ale oni nic.
Nedávno si jeden budoucí neboštík myslel,že si z něj tropí „šprťouchlata“ jeho hospodští přátelíčkové.
Netropili.
„A ta kosa je taky na draka.“bručela.“Ta nádhera napoprvé nepřetne,ani stéblo,natož nějakou hlavu.
No nic,asi si budu muset zajít za těmi důležitými „inštancemi“ sama.“povzdychla si a pracně se zvedala z ledové lavičky,rázně smýkla svou zubatou kosou a vydala se směrem Nebeský parlament.
Lidmi stojící na zastávce projel mráz,ale nebyl to mráz ze zimy,jakoby na každého právě šáhla smrt.Nechápavě se kolem rozhlídli,ale nic neviděli.
Nebeský parlament byl nekonečný mrakodrap.Patra až do nebe a spousta podlaží měla i pod zemí.
Tam někde se svět dělil na nebe,peklo ,ráj.
Než se však takový nebopžtík vůbec někam dostane musí projít aulou,kde jej uvítá recepční a odešle jej do jistých komor,teprve až tam se rozhodne ,co s ním bude dál.
Když Agáta vstoupila do auly byla šokována.
Byl tu ruch ,jak na starém egyptském tržišti.Kolem ní se míhali prapodivné postavičky ze všech konců světa.
Poznávala mezi nimi ty,které tuto noc sama odvedla na druhou stranu.,ale spatřila tu i takové o kterých neměla ani ponětí.Tak třeba žena stojící u zadního sloupu ji doslova konsternovala.Krk měla jako žirafa a talíř si stále nosila se sebou.“Asi byla pořád hladová,a tak si jej pro jistotu umístila do spodního rtu.“pomyslela si Agáta.
Z myšlenek ji probrala příjemná recepční:“Copak si přejete paní?“Agáta si odkašlala:“Nó,..“zaváhala,“Ráda bych mluvila s někým,kdo se stará o Smrtinosy na zemi.“
Řekla nakonec.“A který úsek máte nastarost?“zeptala se přepudrovaná recepční.Agáta jen pokrčila rameny.
„Copak ví,jak se to dneska rajonizuje?Kdysi se to tak nebralo a ona tu nebyla tisíce let.“Recepční zakoulela očima:“No to je děs.Takových pracovníků mít víc,tak nevím,jak by to s námi dopadlo.Kdo byl takový blázen a téhle senilní stařeně něco svěřil“,soptila v duchu.Ve skutečnosti se však jen mile usmála a cosi nacvakala ve svém počítači.Po chvíli začala Agátě vyjmenovávat členění Zeměkoule pro Smrtinose.“No to..“vyhrkla Agáta.“Takže Severozápadní okrsek Východní polokoule.Víte,že máte na starost tu největší oblast?“snažila se recepční.Agáta jen pokrčila rameny.Bylo jí to fuk,jen aby užkonečně z tohodle přelidněného prostoru vypadla.“Tak to spadáte pod pana Kostitřase Smrtivouse.Sídlí v pětsetšedesátém patře.Kancelář číslo tisíc čtyřista padesát tři a půl“,šveholila recepční.Když se podívala na nic nechápající Agátu povzdychla a vtiskla jí do ruky kartičku,kde měla vše napsáno.
Agáta se jala razit cestu k výtahům,jenomže zjistila,že je kolem ní najednou nějak volněji.I výtah byl prapodovně prázdný.Přitom si byla jistě,že ještě před chvílí u něj zahlédla rvačku.V poklidu nastoupila do prázdné zdviže,na klávesnici namačkala cílové podlaží a těšila se na vyhlídkovou jízdu.
Po delší době konečně cinklo pětsetšedesáté podlaží a ona opatrně vsoupila do jemného oparu,který ji okamžitě pohltil.Byl silně cítit naftalínem a levandulí.Chodby byly velice kontrastní.Ten ,kdo je zařizoval byl evidentní úchyl .Stěny černé jako uhel v opaku jasně bílých dveří působily i na Smrtku dost depresivně.Místo truhlíků s květinami tu byly trsy chryzantém a pohřební věnce.
Na stěnách místo obrazů visely dokonce celé náhrobní panely.Agáta pomalu kráčela dlouhou chodbou a prohlížela si vše ,jakoby byla v galerii.
Asi po hodině konečně dočla ke dveřím na nichž visela cedula s hledaným číslem.Zaklepala.Zevnitř se ozvalo craptivé „Dále!“A ona vešla.
„Vy jste jistě paní Agáta“,horlivě ji vítala sekrekářka,které na krku razili hluboké rýhy po provaze.Místy budila dojem,že jí hlava každým okamžikem upadne.“Posaďte se u nás na chvilku,pan ředitel vyřídí jeden hovor a hned Vás příjme.“
Smrtka si tedy sedla do vysezeného křesla a zahleděla se na konferenční stolek,který byl zasypán časopisy.Většina z nich byla Konstanta die,což byl motivační časopis pro smrťáky.Ve skutečnosti to byla taková nadpozemská Strážní Věž.Agáta se ušklíbla.
Za pár minut vstoupila do kaneláře pana Smrtivouse.Ta místnost jí doslova vyrazila dech.Vypadalo to,jako by se Smrtivous zabýval hřbitovnictvím na vedlejší úvazek.
Všude okolo byly samé sošky a relikvie,které naleznete jen na hřbitově anebo u nějakého kameníka.
Buclatý Smrtivous se k ní přřítil a srdečně ji vítal.
Pak ji zatlačil do hlubokého křesla naproti sobě a vybídl ji ať povídá.Agáta si odkšlala:“Pane Smrtivousi,přivádí mě sem jen pár takových maličkostí.Víte můj hábit i kosa už leccos zažili a jaksi již nejsou provozu schopny.Potřebovala bych dostat nové pracovní pomůcky .No a ještě jsem se chtěla zeptat,kdy k nám konečně nastoupí ty léta slibované posily.“
Kostitřasovi úsměv ztuhl na rtech.Brzy však nasadil svou masku dokonalého herce zpět.“Milá Agáto,vím v jaké jste svízelné situaci a upřímně Vás chápu a lituji za jakých podmínek u nás musíte pracovat.Bohužel je doba špatná a my si nemůžeme dovolit nákup nových pracovních pomůcek,natož abychom sháněli nové posily.Agáto,ale vydržte!Máme slibeno od svatého Petra,že se brzy všechno změní.Má přijít nějaká reorganizace a snad se pak vše vydá tím lepším směrem.Jen vydržet,vydržet.“
Agáta smutně pokývala hlavou,“tak já tedy vydržím,ale musíte pochopit,že takto skutečně nemůžu dělat a tak si tedy vybírám svou řádnou dovolenou.“
„Ale to přeci nemůžete!!“Kostitřas vykřikl tak silně až málem spadl z křesla.“Nemůžu?“podivila se Agáta.
„Pane ředitelo,pokud vím,tak jsem Vašim řádným zaměstnancem již deset tisíc let,každý rok si můžeme vybrat třicet dní dovolené a já během těch deseti tisíc let,co u Vás pracuji jsem neměla ani jeden den dovolené,natož abych byla nemocná,tudíž jestli správně počítám mám nárok na třicet tisíc dní dovolené.“
Kostitřas se rozkoktal:“No..no,ale to..to přeci ne..nemůžete?Buďte kolegiální!Mysletena to ,co si počnou Vaši spolupracovníci?!“Agáta se uculila,“Ale pane řediteli,nebuďte naivní,a Vy si myslíte,že oni někdy mysleli na mne?A to víte,že to můžu a taky to udělám.Však se přeci nic neděje,když je to na takovou chvilku…Vždyť hned,jak se stav změní k lepšímu a budete mít pro mne to,co po Vás žádám,tak jsem okamžitě zpátky.“culila se Agáta,“Těšilo mne.“,než stihl cokoli Smrtivous říct,Agáta elegantně vyplula z jeho kanceláře a už po ni nebylo ani památky.
Kostitřas Smrtivou stál ještě notnou chvíli uprostřed místnosti a těžce lapal po dechu.Vzpamatoval se až díky telefonu.Zvedl jej.“Prosím?“ „Dobrý den pane Smrtivousi,tak co jakpak se máte? Tady Rakvička.Jste spokojen s novým domem?Ta vilka na kraji Mrtvého moře je již rozestavěná.“sypal ze sebe jistý Rakvička,který měl na zemi nejrozsáhlejí síť Pohřebních služeb nesoucí název Rakvička a spol.“No ten mi tady ještě chyběl“.pomyslel si Kostitřas zuřivě si mnoucí oči.“Naštěstí Rakvička nečekal na jeho odpověď.
„Děkuji Vám za Vaši protislužbičku.Na nedostatek zakázek si vskutku nemohu stěžovat.Jsem Vám nesmírně vděčen a doufám,že naše úmluva bude pokračovat dál ,tak jak jsme se dohodli.A propó.Něco bych tu pro Vás měl,-je to kříž asi dva tisíce let starý.Je to vskutku unikátní kousek.“Kostitřeas jej rychle přerušil:“Rakvičko to je od Vás milé,ale budu Vás muset poněkud zklamat.Budeme muset v naší práci trochu zpomalit.Čeká nás stoletá revize a to víte,práce jako na kostele a musíme nějak utajit ty neplánované nebožtíky „
„Jó,to víte,že jo.Doufám však,že to nebude dlouho trvat,protože pak bychom přestali být přáteli a já bych musel přejít k pro Vás nemilým zákrokům…“
„To víte ,že ne..“snažil se překotně Smrtivous.“Tak se mějte.“rozloučil se Rakvička.Kostitřas cosi zamumlal a s evidentní úlevou odložil telefonní sluchátko do vidlic.
Jenomže co teď?Dlouho vodit za nos Rakvičku nemůže a pokud se mu nepodaří udržet příval nebožtíků,jako doposud ,nebude mít ani svatý Petr tolik práce a vše se nakonec stejně provalí.Musí najít Agátu!
Vyslal posly všemi směry,ale bylo to marné.S Agátou se slehla zem.
Náhradní plán skončil záhy,protože si vzpomněl,že jeho licence smrtinose propadla již před několika desítkami let.Kostitřas běhal po své kanceláři ,jako lev v kleci.
Čekal na odpověď starého Igora.Ten jediný by jej mohl zachránit.Igor byl smrťák ve výslužbě,ale když bylo třeba vždy rád zaskočil.Bohužel teď odmítl díky tlaku jeho doktora,prý se nemůže pohybovat bez neustálého přívodu kyslíku.“Idioti!Je už pět tisíc let mrtvej,ten už dávno nepotřebuje kyslík!“soptil,ale věděl,že má prohráno.
Mezitím si Agáta začala své dovolené užívat plnými doušky.Vybrakovala své konto v Bance a jala se plnit své sny.Koupila si haldu oblečení a odletěla první třídou na Hawai.Po tolika letech se zase cítila být člověkem.
V té době ani jednoho z nich nenapadlo,jaká katastrofa vznikne nepřtomnost Smťáka.
Sotva Agáta přeletěla hranice mezi Východní a Západní polokoulí začali se dít v Evropě podivné věci.
Na jatkách vytřeštěně dívali na tucet čerstvě stažených prasat,které jim pobíhali po place.
Požárníci ze slisovaných aut,kde neměl nikdo šanci na přežití vytahovali živé lidi.
Letadlo,které padlo ze čtyř tisíc metrů a bylo úplně na šrot v sobě skrývalo celou žijící posádku.
Rybáři se marně snažili zabít nějakou rybu.
Myslivcům se nedařilo zlikvidovat škodnou,protože ta i s broky vesele utíkala,či letěla dál.
Děti s výskotem pozorovali zašláplé broučky,které se z toho jen lehce otřepali a vydali se svou cestou…
V nemocnicích marně lidi umírali,protože stejně nemohli umřít.
A trest smrti byl v té chvíli absolutní nesmysl.
Evropa byla vzhůru nohama.Krachovali masokombináty a lidé loupily zemědělské sklady,které za chvíli zely prázdnotou,protože takovou situaci nepředpokládali.
Sebevrazi zuřivě utíkali ulicemi,marně se snažících o sebevraždu.Nakonec většina z nich skončila v Bohnici.
Pak zjistili zvláštní věc,když někdo přeletěl jistou hranici,ať na východ ,či západ a měl mít život již dávno za sebou,náhle spadl na zem jako špalek.Všichni takoví byli rázem mrtví.Nastal tedy zmatek na entou.
Migrační vlna těch,kteří chtěli umírat se měnila s těmi,kteří se báli smrti a chtěli si ještě dlouho svého života užívat.
Konečně si toho všiml i svatý Petr a začal se touto kauzou osobně zabývat.Bylo snadné zjistit,že za tím vším stojí Agáta,ale nepochopil,jak taková pohroma mohla vzniknout přitom,když Agáta neporušila ani jeden řád.
A tak si šel posvítit na Kostitřase a byl vskutku šokován.
Materiály okolo jeho činnosti se brzy vlezly na jeden příruční vozík.V šoku zjistil,že to byl on,kdo jej tak zaměstnal.Rychle přišel na to,že v zápisech nesouhlasí číla odvedených nebožtíků s těmi,kteří byly doopravdy odvedeny.S údivem zjistil jaké podvody se děly za jeho zády.Vždyť tem mizera tu chudinku strhal jen kvůli své hamižnosti.Petr se rozohnil a pak už jen rázně jednal.
Poslal Barda na zem ,aby mu co nejrychleji milou Agátu našel.Mezitím si to vyřídil se Smrtivousem.Ten,když spatřil svatého Petra věděl,že to má už spočítané.
Strachem se mu rozklepaly kolena a vůbec se Petrovi nevzpíral.Brzy si pro něj přišel sám Lucifer.
Petr se nakonec z toho všeho pozvracel.Pekelníky vskutku mít nemusel.
Agáta si mezitím užívala sluníčka.Dělalo jí tak dobře na její staré kosti.Zamilovala se do místního sexy barmana,který uměl namixovat tak skvělou Bloody Mary,jenomže i ji nicnedělání brzy omrzelo.Byla zvyklá na shon a teď se mohla ukousat nudou.A tak se nakonec jednoho dne sbalila a odletěla domů.Když přicházela do svého sklepního bytu udiveně pozorovala ten chaos kolem sebe.“Co se tu proboha stalo?“divila se.Vysvětlení našla dá se říci okamžitě,protože před domem netrpělivě stepoval Bard.“No to jsem rád,že Vás vidím“,přiřitíl se k ní.Agáta jen zalapala po dechu.“Musíme okamžitě nahoru“,chrlil ze sebe Bard.“Nahoru?A co tam?“nechápala Agáta.“Nutně s Vámi musí mluvit svatý Petr!“tahal ji nervózně za loket.“Počkej mládenče“,rázně jej přerušila:“Musím si odložit kufr,přece jej takovou dálku nepotáhnu sebou…“
Když tedy konečně Agáta dorazila k svatému Petrovi dočkala se slavnostního uvítání.Petr brečel dojetím.
Nevěděl,co by dělal,kdyby Bard Agátu nenašel.
Posadil ji do své pracovny s hrnkem horké čokolády a pěkně od začátku jí začal vysvětlit čeho se to stala hlavní hrdinkou.Agátě vystupovali oči z důlků,čím dál víc.
„Jak se do toho jen mohlapřiplést a jak to,že se jí nezdál ten náhlý vzrůst požadavků na úmrtí podivný.K sakru,jak tohle mohla přehlédnout!“Zlobila se sama na sebe,i když za to vlastně nemohla.Vždyť to ani Petr neprokoukl.“No naštěstí je to nejhorší za námi“oddechl si Petr,“Jenomže bez Vás tu akci nemůžu dotáhnout.“
„Chápu,-„ usmála se mile Agáta.Položila na stůl hrnek a narovnala si sukni,“Tak já už tedy jdu do práce.“
„Počkej,“zadržel ji svatý.“takhle přeci nikam nemůžeš.Jsi náš reprezentant a proto támhle máš nové šaty a kosu k tomu.“Agátě se rozjasnila tvář.“Děkuji.“vyhrkla a chtěla Petra zulíbat,ten se rozesmál,“ale kuš Agáto.Utíkej!“
Agáta se dala do práce.Za chvíli V Evropě stažení „pašíci“ přestali splašeně pobíhat,sťatí kohouti stačili naposled kokrhat a z nebe začali padat z ničeho nic mrtví ptáci.Lidé na zemi opětně začali pobíhat.Někdo jásal a někdo brečel,ale bylo se marné před smrtí utíkat.
Našel ji každý ,kdo měl.Lidé po nehodách i v nemocnicích začali opět umírat,sebevrazi náhle v Bohnicích zprkeněli,amíci uteknuvší do Evropy před smrtí i u nás nakonec umřeli a trest smrti zase začal fungovat.
Doktoři,právníci,požárníci i horníci,myslivci i masokombináty začali zase pracovat.Nejlépe na tom opětně bylo pohřebnictví,ale ani tato situace nezachránila pana Rakvičku před krachem.I na něj nakonec přišla řada.Jeho si vzal na starost osobně svatý Petr a cesta do pekla mu nebyla vůbec ulehčena.
A zazvonil zvonec a pohádky byl konec,jenomže tohle není pohádka vážení.To je život.
Smrtka se sice momentálně má dobře,protože místo Smrtivouse je teď nový vedoucí,ale jak se říká,nové kště dobře mete .Možná za pár let to tu máme znova,protože jistě se i najde jiná pohřební služba,která zjistí,že na cizím neštěstí se dá vždycky dobře rejžovat