¨
Měl jsem jednoho přítele ten mi rozuměl, rostli jsme spolu byl o rok starší a na celém světě mě nikdo neměl radči, byl pro mě všechno, dýchal bych za něj rád, měl jsem za něj zodpovědnost. Já uběhnu maratón pod dvě hodiny a klidně se vdám vlastní rodiny, zničím všechny stíny jestli se jich bojíš potřebuji jenom slyšet jestli o to stojíš. Tak vystup z toho auta a zavři za sebou a pojď rychle do tepla já půjdu za tebou. Dáme si čaj a všechno proberem, jenom nikam nejezdi teď před večerem. Víš, že se tu loni v zimě jeden kluk zabyl je to přesně rok co do stromu to vrazil nezuřila vichřice, foukal jenom vánek, může za to únava, blbej mikrospánek. Jsou tři hodiny ráno ještě pořád svítím, chodím po bytě tou vůni stále cítím, jako bys tu byl, jako bys tu seděl, jako bys mě poslech a vážně nikam nejel. Řek jsi, že musíš, že tě čeká mamina, tvůj stín ještě nestihl zmizet je to teprve hodina. Teď dotýkám se míst jenž se dotýkali tebe, nemám to daleko do sedmého nebe. Mám hlavu plnou vzpomínek na víkendy s našima, stěnu plnou vitrýnek s fotkama našima. Už nepřibydou další teď vím že to pravda je na tabuli příjezdů nejsou žádné údaje odjel si v den který měl být sváteční, koupil sis lístek který není zpáteční odjel jsi unavený, byl to strašnéj šok nebylo to před hodinou je to přesně rok.
Tak zase vzpomínám na lásku minulou, chvíli jí proklínám náladu pod nulou, byla jak lavina krásna a nevděčná, zdá se teď laciná a já jsem tu zbytečnej, to snad byl jiný svět já měl jinou tvář, to musel vymýšlet blázniví pohádkář. Že někde hlouběji navzdory myšlenkám, pod jejich příboji i já tam někde mám mysl dobrých nadějích. Všechno se změnilo tak dobrá co má být, že něco skončilo a něco se musí dít, že slunce zapadá na to si kde kdo zvyk. Když láska uvadá tak bych hned spustil křik, ty jsi byl větroplach pro chvíle sváteční. Já měl zvláštní vztah v paprscích slunečních. Tak už jsem skuteční milenci nevděční. Ty dny mi scházejí a já ti nescházím.To je celé a můj příběh končí, jenom smělé a už mě nic nebolí. Kdo jen, dám ti právo stavět nademnou ten dům? Já chci chodit travou cítit slunce a cestu k oblakům. Stůj sem se nesmí, stůj ten dům je bez dveří. Slyšíš tady teskním tak mi dej volnost a zbav mě otěží. To je celé už jen ruce zebou málo hřejí světla lamp a svící. A já cítím, tak že každý dům má východ a já věřím že ho najdu. Kolem ticho šumí, jenom směle je konec nesnázím. A k čemu mi je píseň když mi chybí struny to je celé po čem toužím.