Historie
Kytara je velice starým hudebním nástrojem. Zmínku o ní nalezneme dokonce v Bibli. Nenalezneme však přímo název kytara, alekinnór. Dodnes se přesně neví, jak tento nástroj vypadal, ale pracoval na stejném principu. Hudebník drnkal na struny a vyluzovaly krásný zvuk. Ve středověku patřil tento kinnór k velice oblíbeným hubením nástrojům. Kinnór tedy patří k nejstarším hudebním nástrojům.
Postupem času se hudební nástroje začaly více a více rozvíjet. Nejčastěji docházelo k přeměnám drnkacích nástrojů na nástroje smyčcové a naopak. Kytary prošly velkým vývojem. Měnily se tvary korpusů, měnilo se počet strun a vznikaly nové a nové způsoby jejich ladění. Aby byl zvuk hlasitější a čistější, začaly se kytary vyrábět s tenkými dřevěnými stěnami. U některých typů strunných nástrojů byl přidělán krk. Díky tomu dochází k upevňování strun ve struníkovém zařízení. A tak vznikla kobylka. Spolu s tím vzniká hlavice s ladicími kolíčky.
U kytar se začalo také měnit tělo, které dostalo tvar arabské osmičky. Díky tomu kytara mnohem lépe sedí na noze. Kytara, kterou známe dnes, se začala vyrábět v 18. století. Kromě arabské osmičky má také kruhový rezonanční otvor. Struny kytary jsou mírně ve vzduchu a jsou souběžné s krkem kytary. Součástí jsou také hmatník a pražce. Díky tomu dokáže kytara vyluzovat krásné a zvučné tóny.
Od 18. století až do dnes patří kytary k nejrozšířenějším hudebním nástrojům, na které se učí hrát malé děti, tak i dospělí. Od 19. století se kytara používala jako doprovodný hudební nástroj ke zpěvu. V tomto století také nastal mírný úpadek kytar díky nárůstu zájmu u jiný hudební nástroj – klavír.
Současná doba ovšem také nezahálí a vznikají nové typy kytar. Kytary můžeme rozlišovat podle několika hledisek a typů. Nejrozšířenějším typem jsou kytary s šesti strunami. Lépe zvučné jsou potom kytary, které mají dvanáct strun.
Samotný název kytary vychází z řeckého kithara a arabského kitára.