Sentouki

Kapitola druhá --- Tlusťoch a spol.

Když jsme konečně dorazili do Mračné vesnice, bylo už skoro poledne. Ty dvě baka, Naruto a Kiba, se zase skoro celou cestu hádali, kdo bude velitel.

Hned, co jsme prošli branou Mračné, jsme uviděli drobnou černovlásku, která k nám bleskurychle běžela.

"Vy jste ti ninjové z Listové? Prosím, pospěšte si, můj syn a jeho přátelé jsou v tom lese! Žijí tam nebezpečná zvířata a odporné věci, možná už je můj syn..." nechala větu nedokončenou. Když jsem uviděla ten strach v jejích očích, poznala jsem, jak velká může být láska matky k dítěti. Taky bych jednou chtěla mít dítě, ale... Vytrhla jsem se ze snění.

"Pokusili se lidé z vaší vesnice ty děti najít?" zeptal se Naruto.

"Ano, ale neuspěli. Proto potřebujeme Listovou. Prosím, pospěšte si!" vyhrkla.

"Hai," řekli jsme a vyrazili směrem, kterým nám ukázala.

Ještě před misí si mě Tsunade-sama zavolala. "Sakuro," řekla, "Myslím, že chápeš, proč jste vy čtyři v týmu. Kiba a Akamaru kvůli své stopovací schopnosti, Hinata kvůli jejímu byakuganu, ty jseš lékařský ninja a Naruto.. Naruto dobře rozumí dětem. Ale to není ten pravý důvod. Dávejte si pozor, Sakuro. Tohle je těžší mise, než by se mohlo zdát. Ten ztracený kluk má unikátní schopnosti; spousta silných ninjů ho chce unést. Promyslete si strategii a Naruta nech bojovat vepředu. Ale hlavně - nenechejte je toho kluka unést! To je vše, můžeš jít." Zajímalo by mně, jakou unikátní schopnost ten kluk má.

Doufám, že nejdeme moc pozdě... 

"Chytil jsem jejich stopu!" vykřikl Kiba.

"Vidím je!" oznámila po chvíli Hinata. "Ale ne.. Jsou tam jenom dva!"

Skočili jsme na malou mýtinu, kde stáli dvě děti, holka a kluk. Jen, co nás zahlédli, vystrašeně se přikrčili a vytáhli kunaie.

"Nebojte, my vás jdeme zachránit," uklidňoval je Naruto. "Ale.. Kde je váš kamarád?"

"Manzo...Ti chlápci... Přišli sem a něco říkali.. A potom..." řekla roztřeseně dívka. 

"Kdy? A co říkali?" ptal se Kiba.

"Nevím, asi před pár hodinami... Říkali něco o ňákym.. daru, nebo co." zamumlal chlapec.

"Daru? Počkat, možná by jsme je ještě mohli dohnat!" uvědomila jsem si. "Kibo, rychle je odveď do  vesnice a potom za námi přijď!" Obrátila jsem se na děti: "Netušíte, kterým směrem šli?" Chlapec ukázal kamsi za spadlý strom. 

"Díky." řekla jsem. "Jdeme!"

"Jo, " řekl Naruto a vyrazili jsme.

Bohužel jsme teď neměli Kibu a Akamara, ale i tak jsme dokázali odhadnout, kam asi šli. Po pár mílích jsme uslyšeli výkřik.

"Jsou blízko, šest osob.. Rychle!" řekla Hinata s aktivovaným byakuganem. Za chvíli jsme se přesvědčili. Pět chlapů na nás zamračeně a překvapeně zíralo, zatímco zhruba dvanáctiletý chlapec mezi nimi stál a tvářil se naprosto nechápavě.

"Nechte ho být!" zakřičel okamžitě Naruto.

"HahahaHAHAHAHAHAHA!" smálo se těch pět.

"Co je tu tak legračního?" zavrčel Naruto.

"Myslíš, že ňákým maníkům vydáme tuhle vzácnou věc?" chechtal se hnědovlasý dlouhán.

"NEMLUVTE O NĚM JAKO O VĚCI!" Naruto už začal být vážně hodně naštvaný.

"Jakou má ..schopnost?" zeptala jsem se opatrně. Snažila jsem se, aby to vyznělo co nejklidněji.

"Myslím, že není na prodej, co, hoši?" řekl menší buclatý chlapík, který to špatně pochopil. "Ale, když vás to tak moc zajímá... Má obrovskou moc a navíc," vytáhl stříbrný medailonek, "když mu tuhle věcičku dáme na krk, bude nás poslouchat na slovo, viď?" a pověsil ho černovlasému klukovi na krk. Zúžily se mu zorničky a zešedly duhovky. 

"Tak třeba na začátek... Přiveď mi tu růžovovlasou holku!" poručil Tlusťoch. (Pozn. Autora: Odteď s velkym T, OK?)

Mně? Proč chce mně?

Naruto zavrčel. "...Na toho kluka útočit nemůžeme, ale musíme přimět toho Tlusťocha, aby zrušil příkaz, anebo... Musíme sundat ten medailonek!"

Už jsem chtěla vyrazit, ale Naruto dodal: "Sakura-chan, zůstaň prosím vzadu a schovej se! Jsi náš jediný lékařský ninja a navíc po tobě jdou... Prosím..."

"Dobře," souhlasila jsem nerada. "Ale-" Naruto a Hinata už běželi do útoku. Ale jen proto, že jsem 'jediný lékařský ninja, co nesmí být zraněn' dokončila jsem větu v duchu.

Ti týpci, se zdá, byli silnější, než vypadali. Jeden z nich použil Katon, živel ohně a zapálil velkou část lesa kolem nás. Viděla jsem, jak Naruto do jednoho chlápka mrštil Rasengan, ale zasáhl jen klon. Hinata použila Juuken a naštěstí její nepřítel klon nebyl.

Musím něco udělat, pomyslela jsem si. Najednou jsem uviděla toho Tlusťocha, jak bere Manza (pro info. to je ten kluk) a snaží se najít cestu přes oheň. Neutečeš, Shaanaroo! zamračila jsem se. V mžiku jsem byla u něj. Možná to nebyl úplně ten nejlepší nápad, protože Manzo, stále pod vlivem ..kletby, mě uviděl a pokusil zajmout. Nepohyboval se jako nemotorný zombie, jak bych nejspíš očekávala, ale naopak - měl mnohem rychlejší pohyby než průměrný ninja a jen tak tak jsem se mu stačila ztratit.

Vykoukla jsem zpoza stromu několik metrů od Manza a Tlusťocha a s úlevou zjistila, že netuší, kde jsem. Ale bohužel si asi Tlusťoch rozmyslel ten útěk a zrovna říkal Manzovi: "Tak dělej, přiveď tu růžovlásku!" Proč, sakra, chce zrovna mě?

Neviděla jsem ostatní nepřátele, ani Naruta a Hinatu, tak moc už se rozšířil oheň. A neviděla jsem ani to, co jsem bývala vidět měla. Něco mě tvrdě udeřilo do týla a mně se hlavou rozlehl kovový zvuk, ozvěna a potom ticho. Obraz se mi rozmazal a pak... Prázdno. Nic.

* * *

Naruto zasáhl jednoho z chlápků Rasenganem a když se objevil známý obláček kouře, pochopil, že to byl jen klon. Kvůli tomu Tlusťochovi měl obavy o Sakuru. Co když.. Ne, to ne. Hlavně doufal, že se mu ho podaří brzo zbavit.

Hinatin Juuken dosáhl svého cíle a nepřítel se bezvládně zhroutil na zem. Zbývají čtyři.. Vedle ní se objevili další dva. Znovu použila Juuken a po chvilce úsilí se jí konečně podařilo prvního přemoct. Ale v zápalu boje zapomněla na toho druhého... Právě, když se otočila, tak se chystal na ní použít své jutsu - ale najednou ho sestřelil bílo-hnědo-černý blesk a po chvilce už Kiba s Akamarem stáli nad poraženým a bezvládným nepřítelem.

Naruto už také skončil a rychle k nim přiběhl. "Kde je Sakura-chan a Manzo?"

"Kvůli tomu všemu ohni a kouři nevim..." řekl Kiba.

Dorazil člen Mračné vesnice, který vodním živlem uhasil požár. Kiba potom našel čtyři bezvládné nepřátele.

"Bylo jich pět," oznámil s narůstajícím strachem Naruto. To může znamenat jedinou věc: Tlusťoch unesl Manza i Sakuru a teď už je kdoví kde. "Musíme je hned zachránit!" vykřikl Naruto a hnal se náhodným směrem. 

"Počkej, Naruto-kun! Nevíme, kam šli a navíc po setmění se tu probouzejí.. divné věci.." řekla Hinata.

"Hinata má pravdu, Naruto, a myslím, že-" řekl Kiba, ale Naruto ho přerušil: "Spálená zem je jenom v okruhu pár metrů a vy dva s Akamarem by jste určitě vyčmuchali. Divné věci? Spíš nebezpečná zvířata. Pokud by jsme počkali do rána, pak by jsme už taky nemuseli mít KOHO hledat!" Naruto už téměř křičel. "Copak není Sakura-chan vaše kamarádka? Nechcete snad ochránit Manza? A.. porazit toho hnusnýho Tlusťocha?"

Hinata se zatvářila provinile a zastyděla se. Je to pravda. Správná kamarádka by měla té druhé pomoct, ne jen zbaběle utíkat.

Kiba koukal na Naruta a zdálo se, že přemýšlí. "Dobrá," vzdychl po chvíli. Naruto se usmál.

"No jo vlastně - pane, půjdete s námi?" zeptal se pána z Mračné, asi deset let staršího než oni.

"Možná by vám můj vodní živel mohl aspoň trochu pomoct... Půjdu s vámi, koneckonců, Manzo je můj synovec. Mimochodem, jmenuju se Tadashi."

Synovec? pomyslel si Naruto. "Yosh! Všichni máme misi zachránit Sakuru-chan a Manza a pokud možno se co nejvíc odplatit Tlusťochovi! Jdeme!"

Poznámky: Popravdě, nejdřív tahle mise měla být jen taková malá misečka, co splněj za jednu kapitolu a potom už se bude příběh odvíjet dál v Konoze :D ...No nic.

Každopádně.. jestli chcete další díl, tak určitě pište komentáře, i co mám zlepšit a tak ^.^

Odkaz na předchozí díl: Nová mise

Odkaz na další díl: Pouta a propletené chodby