Přirozená komunikace ( HorsemanShip)
zdroj:http://www.konicci.cz/clanky/prirozena-komunikace-79/sedm-her-2310/
Sedm her je jakýsi základní kámen výcvikového programu Pata Parelliho. Vycházejí z logiky loveného zvířete, a tak je můžeme využít k postavení přátelství a dominance. Hry pomáhají koni být mírnějším, elegantnějším, atletičtějším i odvážnějším. Podobají se vzájemným interakcím mezi koňmi ve stádě, a proto jsou tedy základem pro „přirozenou" komunikaci. Učí totiž člověka hovořit koňskou řečí.
Pro přirovnání můžeme použít komunikaci mezi klisnou a hříbětem, jelikož klisna musí taktéž během krátké doby naučit hříbě chodit dopředu, dozadu a do stran. Pro výuku kobyla používá tlaky různé intenzity - od lehkého pošťouchnutí až po bolestivé štípnutí. Stejně tak budeme postupovat my - nejprve budeme na koně vyvíjet lehký nátlak, a až teprve pokud nezareaguje, tlak zesílíme. Naši koně, stejně jako hříbata, raději zareagují na ty nejslabší podněty.
Těmito hrami koni zpříjemňujeme výcvik, jelikož hovoříme „jeho" řečí, a hry, které provádíme, se velmi podobají hrám, které koně praktikují mezi sebou ve volné přírodě. Způsob výcviku by se tedy dal nazvat jakousi „školou hrou". S jejich pomocí koni zvýšíme jak jeho sebejistotu, tak jeho důvěru a respekt v nás. Kůň totiž nebude mít pocit, že něco musí, a lépe si udržíme jeho pozornost, navzájem se budeme více radovat, a rychleji dosahovat pokroků. Člověk si vyvine vlastní emocionální svěžest, takže nebude mít potřebu reagovat násilně či nespravedlivě, čehož se spousta majitelů, ať už vědomě či nevědomky, často dopouští.
První tři hry označujeme jako základní, další jako účelové. Hrát by se měly ve správném pořadí a k další hře postupovat až ve chvíli, kdy je hra předchozí absolutně a bezchybně zvládána.
Pat Parelli rozlišuje práci s koňmi na dvě oblasti - práci ve volnosti (at the liberty) a práci na laně (metoda on-line). Pro začátky, a tím pádem i pro sedm her, využijeme právě metodu on-line. Potřebujeme k ní pouze provazovou ohlávku, mrkvovou hůlku (carrot stick - sloužící ovšem jako prodloužená ruka, nikoliv jako bič!) a 4 m, 7 m, anebo 14 m dlouhé lano, zakončené takzvaným kousátkem (dva volné kousky kůže, simulující koňské kousnutí). Zprvu je lepší použít lano kratší, funguje totiž jako komunikační kabel, a tedy čím kratší, tím jasnější komunikace. S postupným zlepšováním můžeme prodlužovat lana, až se nakonec dopracujeme k absolutní volnosti (the liberty). Užitečnou pomůckou je také kruhová ohrada (round pen), která se hodí především pro práci ve volnosti.
1. Přátelská hra
Jedná se o první, základní hru, nepostradatelnou pro ovládání dalších her. Jde v ní především o získání důvěry - ukázat koni, že hodlám být jeho přítelem, nikoliv mu jakkoliv ubližovat. Vychází ze skutečnosti, že klisna po narození celé hříbě olíže. Tento dotek má řadu funkcí: stimuluje tělo hříběte, uklidňuje ho a vytváří tak pouto mezi matkou a hříbětem. Stejně funguje právě přátelská hra - být s koněm v kontaktu, ale neublížit mu. Můžeme se ho dotýkat po celém těle, nejprve rukama, pak lanem, nakonec i mrkvovou hůlkou. Začínáme na krku (zóna přátelství), postupně se dostáváme i k místům, kde jsou koně na dotek citliví, či kam útočí predátor - např. břicho, oblasti mezi předníma a zadníma nohama, hlava..Uvidíte, že po čase už koni bude i toto příjemné, nebo přinejmenším lhostejné. Mimo hlazení je však třeba také nastínit situace, které mohou koně vystrašit, a naším úkolem je koni ukázat, že jeho strach je absolutně neopodstatněný. Koně se tedy dotýkáme různými i pro něj nebezpečnými předměty (např. igelit), omotáváme mu lano kolem nohou, přehazujeme mu ho přes hlavu, motáme kolem uší, šviháme lanem kolem hlavy...
Vždy je ovšem třeba dát pozor na bezpečnost a koně „omotávat" vždy jen tak, aby se v případě úleku či jiného pohybu nezamotal ještě více a mohl volně odejít. Všechny tyto úkony provádíme tak dlouho, dokud si kůň není jistý, že se ničeho bát nemusí a sám od sebe klidně stojí. Tuto hru lze použít kdykoliv během výcviku, ať už ke zklidnění ve chvíli, kdy je bojácný a nejistý, nebo k udržení vyváženosti mezi dominancí a přátelstvím. Kůň by měl vždy a všechny hry přijmout beze strachu a zmatku.
Tipy:
- Dotýkejte se koně citlivě a láskyplně, tak jako zachází klisna s hříbětem.
- Buďte ke koni ohleduplní a pozorní - požádejte o dovolení vstoupit do jeho osobního prostoru a neustále sledujte jeho reakce.
- Pokud má kůň při doteku na citlivém místě tendence kopat, dotýkejte se ho nejprve mrkvovou hůlkou, abyste zabránili možným úrazům.
2. Dikobrazí hra
Tato hra, v pořadí druhá, učí koně především správně reagovat na fyzický tlak - buď mu ustoupit, anebo ho následovat. Princip hry spočívá v tom, že jakmile kůň udělá, oč ho žádáme, tlak přestane působit. Kůň nám proto rád vyhoví, jen aby měl takzvaně „klid". Hra se dá použít taktéž jako příprava k obsednutí - učí správné reakce na udidlo a na jezdcovy pobídky holení. Koně totiž reagují způsobem „opozičního reflexu". Je to instinkt nastupující v případě, že jsou k něčemu nuceni. Právě proto se u koní můžeme setkávat se situací, že čím větší tlak na ně vyvíjíme, tím méně jsou ochotni naši žádost vykonat.
Tlak se aplikuje ve čtyřech fázích - začneme velmi zlehka, a stupňujeme ho, až dokud kůň nezareaguje. Koně nás samozřejmě budou zkoušet, kdo povolí dříve, a proto je nutné s tlakem skončit, až když se kůň opravdu pohne kam má. Tlak by měl být nepřetržitý, a zpočátku můžeme využít pro lepší pochopení mrkvovou hůlku. Až však kůň tento princip pochopí, plně postačí lehké doteky špiček prstů. Tlak můžeme vyvíjet na hrudi, přední části těla, na zádi, a koně můžeme takto naučit pohybovat se do strany, dopředu, i dozadu. Vždy si musíme také uvědomit, zda zaujímáme správný postoj a držení těla, aby vám kůň stoprocentně rozuměl a nedocházelo ke zbytečným nedorozuměním!
3. Řídící hra
Navazuje bezprostředně na hru druhou. Taktéž učí koně pracovat s tlaky, avšak teď již pouze s psychickými. Majitel se koně nedotýká, ale tlak pouze naznačuje pohybem těla, poklepáváním hůlky o zem, vodítkem, či pohledem. Cílem je naučit koně pohybovat se do všech čtyř směrů na neznatelné pokyny. Zpočátku po koni nechtějme zázraky, a proto stačí, pohne-li se jen o pár kroků. Tak jako tak nám vyhověl a je zapotřebí tlak uvolnit.
Řídící hru koně hrají vlastně neustále, i ve volné přírodě. Řečí těla vyjadřují své pocity a nálady. Stačí chvíle pozorování stáda ve výběhu, a už si rychle všimneme, jak spolu komunikují - můžeme sledovat například pohyby uší, nohou, ocasu, pohledy... Principem jsou vlastně návrhy a rady, ale i varování. Jestliže jeden kůň se na druhého zašklebí, už je to řídící hra, která vyjadřuje něco jako: „Doporučuji ti odejít, mohl bys také schytat ránu". Kdo koho řídí, určuje převážně stádová hierarchie. A koně tomu velmi dobře rozumí.
Stejně tak funguje naše hra - pokud kůň mým návrhům nevyhoví, narazí na fyzický odpor, a tak se brzy naučí můj tlak následovat. Výsledkem této hry by měla být absolutní kontrola nad pohybem koně, ten by se měl do všech směrů pohybovat na pouhé pokynutí prsty, pohnout plecí, když mu ukážeme na oko, nebo ustoupit zádí, aniž by se na nás přestal dívat. Důležitá je i pochvala, možné je podrbání na hlavě, či hru proložit přátelskou hrou.
4. Jo-jo hra
Jo-jo hra, první z her účelových. Ty jsou založeny na kombinaci dovedností z prvních třech her a jejich cílem je produktivnější rozvíjení partnerství mezi majitelem a koněm. Právě jo-jo hra přináší do tohoto vztahu vyváženost. Spočívá v tom, dokázat koně poslat dopředu a dozadu po přímých liniích ( pohyb ode mě, pohyb ke mně).
I v této hře využíváme tlaky, a proto je nutná dovednost hry druhé a třetí. Zpočátku používáme vodítko, později ji lze hrát i ve volnosti.
Aby kůň couvl, začneme rovnoměrně kmitat vodítkem. Nejprve lehce, a pokud kůň nezareaguje, přidáváme na intenzitě natolik, až mu to začne být nepříjemné a před tlakem ustoupí. V tomto případě tlaku zanecháme, aby kůň pochopil, že jeho reakce byla správná. Cvik opakujeme tak dlouho, dokud ho kůň nepochopí. Zkusíme ho poslat znovu zpět, tentokrát na celou délku lana, a poté ho přizvat k sobě. Toho docílíme prostým zaujmutím pasivního postoje, tedy zády se sklopenou hlavou. Pokud nepřijde, rytmickým přitahováním lana ho přivoláme. Pokud dojde až k nám, pochválíme ho. Cílem hry je dosáhnout těchto pohybů bez použití lana, tedy zacouvání na lehký pohyb ukazováčku před hlavou, přizvání pouze použitím pasivního postoje.
S výcvikem je nutno postupovat pomalu, ale pakliže kůň hru pochopí, můžeme si ji zpestřit například přidáním kavalety či cvičením v členitém terénu.
5 .Kruhová hra
Kruhová hra, to není jen lonžování, jak se mnoho lidí mylně domnívá. Je to hlavně psychické cvičení, při němž se kůň učí dodržovat určené tempo a směr, dokud mu neřekneme něco jiného. Naučí se vykročit a obíhat kruh v kroku, klusu i ve cvalu. Tajemství spočívá v tom, nechat koně v klidu, dokud dělá, to co chceme. Pokaždé, když si kůň svévolně změní tempo, zavoláme ho k sobě a opět vyšleme na kruh. Brzy přijde na to, že je pro něj pohodlnější rovnou zůstat na kruhu. Měli bychom dělat minimálně dvě a maximálně čtyři kola - po dvou nám dokáže svůj respekt, po čtyřech a více už se pro něj cvičení stává nudným.
A jak začít? Koně si postavíme čelem k sobě, a dovednostmi z řídící hry ho pošleme směrem, kterým potřebujeme. Zatímco se kůň pohybuje ve směru a tempu, jaké jsme mu určili, umožněme mu dělat jeho práci a nepomáhejme mu zbytečně bičem za zádí či rukou zvednutou ve směru pohybu. Stačí jen čekat, až kůň pochopí, že zůstat na kruhu je pro něj nejjednodušší. Pokyny je nutno doprovázet správnou řečí těla - když koně vysíláme na kruh, když ho udržujeme na obvodu, i když ho žádáme, aby přišel. Vždy využívám znalosti z předchozích her. Když už kůň bude bezchybně rozumět všem vašim pokynům, můžete si opět hru zpestřit různými překážkami umístěnými na obvod kruhu a udělat tak koni hru zajímavější. Nesmíme však nikdy zapomenout dívat se na všechny hry pohledem koně!
6. Stranová hra
Hra do stran může být velmi užitečná, jelikož čím lépe bude kůň chodit dozadu a do strany, tím lépe bude dělat i všechno ostatní. Tato hra má za úkol naučit koně pohybovat se stejně dobře doprava i doleva. Na počátku nácviku je dobré použít jako pomůcku ohradu či plot a postavit koně proti ní, aby nemohl chodit dopředu.
Princip hry spočívá v postupné stimulaci koně rytmickým tlakem na hlavu a záď. Nejprve tedy pošleme do strany jeho hlavu, poté záď, pak zase hlavu, zase záď..Až do té doby, než dosáhneme stejnoměrného pohybu do strany. Jelikož koně často ustupují hlavou rychleji než zádí, je nutno záď hlídat víc. Aby kůň pohnul zadkem, můžeme mu například zatřepat koncem ohonu. Kůň od nás prostě musí ustupovat tak, aby nenarážel na konec lana.
Aby byla tato dovednost oboustranná, je nutné hru procvičovat vpravo i vlevo. Každý kůň je na jednu stranu šikovnější, procvičujte proto více tu horší stranu a cvičení opakujte, dokud kůň nebude bez problémů provádět hladký pohyb do obou stran. Hru provádíme v kroku, ke klusu je možno přejít, až když kůň v pohodě zvládne cvičení v kroku. Opět se také musíme soustředit na řeč těla, naše pohyby musí být cílevědomé, jasné a hlavně pozitivní.
7. Prostorová hra
Koně od přírody nenávidí úzké a uzavřené prostory, jelikož omezení jejich životního prostoru pro ně v divočině může znamenat smrt. Prostřednictvím prostorové hry se naučí, že není nutno hned panikařit a utíkat, jakmile se dostanou z jejich pohledu do „úzkých". Prostorová hra má za úkol naučit koně se tohoto strachu zbavit. Jelikož s tímto problémem často souvisí i potíže s nakládáním koně do přepravního vozíku, je nanejvýš praktické se tuto hru naučit, do vozíku by pak kůň měl nastupovat na pouhé vyslání rukou, nikoliv „dovlečení, přemluvení, či domlácení". Prostorová hra koním umožňuje být uvolněnější a odvážnější. Princip spočívá v naučení procházet omezeným prostorem, například mezi naším tělem a nějakou překážkou.
Zpočátku se tedy postavme asi 4 m od stěny ohrady a vyzvěme koně tímto prostorem projít. Využíváme opět znalostí z předchozích her, tedy rukou ukážeme koni směr a pohledem na záď ho pobídneme k pohybu kupředu. Pokud se nebude dařit, můžeme si prostor rozšířit, pokud naopak kůň nebude mít problém, můžeme tento prostor postupně zužovat úměrně tomu, jak kůň získává důvěru. Nakonec skončíme asi u 1 m (cca šířka koňského zadku). Vždy pracujeme v obou směrech, a teprve když kůň úkol bez problémů zvládá, můžeme přejít ke klusu. Tímto způsobem můžeme koně také posílat na různé skoky, nebo vymyslet spoustu dalších obměn.
Závěrem:
Všechny tyto hry můžeme hrát libovolně dlouho, ale vždycky tak, abychom byly s koněm v harmonii. Mohou to být stejně tak 2 minuty jako 2 hodiny, ovšem nikdy bychom neměli jít přes limit, který nám sám kůň udá. Veškerá práce by mu totiž měla být vždy příjemná. Dosáhneme tak toho, že žádané věci pro něj budou příjemné a nežádané nepříjemné.
Pokud si na tyto hry najdeme dostatek času, mnohonásobně se nám to vrátí. Hry ukážou každou slabinu koně, ale stejně dobře ji také dokáží odstranit. Potom už nebude třeba zbytečných stále ostřejších udidel, otěží a jiných doplňků, kůň s vámi bude spolupracovat jednoduše ochotně a rád, jelikož vy se postupně měníte v přirozeného jezdce - horsemana. Pochopíte, jak kůň myslí a naučíte se s ním hovořit srozumitelným způsobem. Radost z práce pak bude oboustranná a stále silnější. Jak se říká - problémy s koňmi nejsou v koních, nýbrž v lidech!
Deset hodnot PNH ( Parelli Natural Horsemanshipu):
1) srdce a přání
2) respekt
3) podněty (tlak)
4) ohýbání
5) cit
6) postavení (postoj, osobnost)
7) načasování
8) rovnováha
9) chytrost
10) mazanost