Snílek
Bylo,nebylo...takhle začíná snad každá pohádka, ale tahle rozhodně ne.Knížka není pohádka,ale příběh ve kterém se odehrává plno různých věcí, ať už to vymyšlených či pravdivých.U nás to začíná takhle:
Jednoho dne se Snílek,jak mu všichni říkali,usadil pod mohutný javor a přemýšlel o svém životě.O tom dobrém i špatném co se mu přihodilo,nebo co se mu zdálo ve snu.V tu ránu si vzpoměl na jeden ne zrovna dobrý příběh ve snu co se mu zdál oné noci kdy spatřil padat hvězdu.Začalo to tak že seděl u břehu kalné řeky ve které uviděl vcelku rozmazaný stín laně na protějším břehu.Když se tam ale podíval žádná laň tam nebyla.Jednou se mu laň podívala do očí a udělala pár kroků na protějším břehu.Snílek se zvedl a chtěl jít za ní ale nemohl.Nebyl tam most přes který by mohl přejít.Rozhodl se tedy jít po svém břehu a následovat jí.Laň kývla hlavou a poklusem se v odrazu řeky vydala proti proudu.Snílek se za ní rozběhl,ale měl krátké nohy a nestačil laň doběhnout.Ta mu zanedlouho zmizela v řece tak, jak mizí pára.Šel tedy směrem kterým běžela až došel k velikému mostu s jehož pomocí přešel na druhou stranu.A zase spatřil odraz laně v řece.Tentokrát se za ní rozběhl podruhé a uběhl značný kus cesty.Najednou si všiml že se řeka mění v říčku a že vede do hor.Už byl celkem unavený a tak svolal na laň:
„Počkej přeci!Já nemám tak dlouhé nohy jako ty...A proto ti nestačím.Už nemohu jít dál!!!”
V ten okamžik k němu přicválal kůň černý jako uhel.Snílek na něj nasedl a potřetí se vydal za laní.Začalo se pomalu stmívat,když laň zmizela.Snílek slezl z koně, ulehl vedle řeky a usnul.Ráno ho probudili malé kapky dopadající na hladinu.Vzbudil se a v řece vedle něj stála oná laň jako včerejší den a chtěla aby se zaní zase vydal.Ale co to?!?!Kůň byl pryč.Musel jít po svých.Tentokrát laň neběžela.Snílek byl promoklý až na kost.Kapky deště mu stékali po tvářích jako když na podzim padá listí ze stromů.Řeka byla čím dál, tím menší a už připomínala spíš takový potůček nebo kaskádu než řeku zvedající se do strmého kopce....Už byli skoro na vrcholku hory když laň zmizela.Vyšel až na vrch hory kde byl pramen této řeky který vytékal z památníku ozdobeným laní.Na památníku bylo napsáno toto:
„Amare venator,puella facit
et cerva venatores non impedit.”
~
„Láska je lovec,dívka je laní
a laň se lovci neubrání.”
Snílek se nad tímto textem hluboce zamyslel a napadlo ho že laň kterou viděl byla kdysi dívka která se zamilovala do nějakého mládence,ale do jakého??Musel tomuto přijít na kloub.V tom se opět objevila laň která ho dovedla na toto místo.Byla vidět rozmazaně v malém prameni a po chvíli zmizela.Snílek se vydal dolů z hor,ale nemohl.Jako by ho něco táhlo zpátky k tomu památníku.Něco,co se nedalo slovy popsat.Byla to touha pomoci té lani?Či touha zjistit co se tehdá stalo?Tak či tak musel se vrátit.U pramene si sedl a přemýšlel jak to mohlo být.Obcházel památník ze všech stran ale všude byl jen popraskaný kámen a na něm lišejník.Měsíc už vylézal zpoza mraků a hvězdy se třpytili na obloze jako drahé kamení.Snílek u památníku usnul.Když se ráno probudil nebylo nic nového.Opláchl si obličej ve studené vodě a ještě jednou se dlouze zadíval na laň vytesanou v památníku,ale nic nespatřil.Najednou k němu přiletěl holoubek bílý jako labuť.Snílek si všiml že má na krku jakési psaní.Sundal mu ho, otevřel jej a četl:
Chceš-li vědět jak to bylo,
vem si na cestu vodu,uhel a pero.
Voda ti pomůže,uhel tě ponese
a perem sepíšeš větu.
Přemýšlel nad tím ale nic ho nenapadlo.V tu ránu k němu přišel ten černý kůň co ho nesl.Nasedl na něj a jel zpátky podél vody až k místu kde poprvé laň spatřil.Celou cestu nad ním letěl holoubek a nikdy se od nich nevzdálil.Snílek jel podél vody dál a dál podél proudu až na louku kde uprostřed ní stál osamělí javor.U něj zastavil sesedl z koně a přistoupil blíž.V javoru byla jaká si skříňka.Otevřel ji a byl to list nějaké kroniky nebo deníčku..bylo tam napsané o dívce, která jako malá zachránila malou laň z pasti nastražené pytlákem.Vyrůstala s ní a měla ji v lásce.Až jednoho dne se s ní vydala do lesa na palouček.Za nedlouho k nim příběhl vyhladovělí vlk a rozběhl se za laní.A dívka radši než aby vlk zabil její nejlepší kamarádku-tu laň se kterou vyrůstala,tak se nechala zabít sama.To byl konec listu který snílek dočetl a pak byl kus listu spálený ten nešel přečíst.
Takže laň kterou spatřil byla přítelkyní dívky,která se pro ni obětovala, aby laň nemusela zemřít,přišel na to konečně Snílek.Ale co ten vypálený kousek papíru?Jaká věta tam chybí?A co ten dopis s větou a perem sepíšeš větu?Co tím myslela?Holoubek si vedle něj sedl a vytrh si jedno peříčko z křídla.Pak přiklusal kůň s rozedřenou nohou z které tekla krev.Snílek utrhl kus své košile a chtěl mu ránu obvázat ale kůň pofrkával a začal být nervózní.Poté se ve vodě zase objevila laň která mírně přikývla hlavou.Snílek na to přišel!!!
Chceš-li vědět jak to bylo,
vem si na cestu vodu,uhel a pero-to myslela jako vem si na cestu laň,koně černého jak uhel a pero holoubka.
Voda ti pomůže-to že laň mě povede,uhel tě ponese-kůň mě dovede na toto místo,a perem sepíšeš větu-to bylo že ten holoubek si vytrhne peříčko a já musím na ten zbylí kus papíru dopsat větu co jsem viděl na památníku.
Snílek byl šťastný,vzal si pero,jeho špičku otřel v koňské krvi a na zbylí kousek papíru napsal:
Láska je lovec,dívka je laní a laň se lovci neubrání.
Pak složil ten papír zpátky do krabičky a položil ji zpátky k javoru.
A pak se snílek probudil ze snu.Uvědomil si že teď leží pod javorem.A tak se z druhé strany podíval na dutinu v něm a nahmatal tam něco jako krabičku ve které byl papír s nápisem stejném jako v tom snu a na konci bylo krví napsáno:
„Láska je lovec,dívka je laní a laň se lovci neubrání.”