Dospívající dívka s mentální retardací
Obsah
1 Úvod
2 Teoretické zpracování problému
2.1 Mentální retardace - vymezení pojmu
2.2 Vznik příčiny
2.3 Možnosti prevence vzniku mentálního postižení
2.4 Příznaky mentální retardace
2.5 Typy, stupně a některé speciální formy mentální retardace
2.6 Pseudooligofrenie
3 Praktická část – kazuistika
3.1 Uvedení do problematiky
3.2 Použité metody a jejich rozbor
3.3 Rodinná anamnéza
3.4 Osobní anamnéza
3.5 Pozorování
3.6 Rozhovor
3.6.1 Rozhovor s Petrou
3.6.2 Rozhovor s matkou
3.7 Koláč radostí a starostí
4 Závěr a navrhovaná opatření
5 Seznam použité literatury
6 Seznam příloh
1. Úvod
Žít s handicapem není pro nikoho jednoduché. Proto je velice důležitá správná výchova – handicapovaných i jejich okolí. Ve své práci se budu zabývat sedmnáctiletou dívkou, která je umístěna v internátní praktické škole. Jde o dívku s lehkou mentální retardací, která je žákyní prvního ročníku praktické školy, ale nezvládá plynule číst, psát ani počítat. Dívka vyrůstala v nepodnětném rodinném prostředí s nízkou sociokulturní úrovní.
Záleží na vyspělosti a kulturnosti společnosti, jaké dokáže rodině nabídnout alternativy řešení tak, aby situace byla pro všechny zúčastněné strany co nejpříznivější, a aby postižený člen rodiny i jeho sourozenci mohli prožít normální a spokojený život.
„Člověk s postižením má stejné potřeby jako zdravý člověk. První z nich je být uznán a milován takový, jaký je.“ sestra Michele Pascale Duriezová
2. Teoretické zpracování problému
2.1 Mentální retardace – vymezení pojmu
Mentální retardace je trvalé snížení rozumových schopností, které vzniklo v důsledku poškození mozku. Za mentálně retardované se považují takoví jedinci, u nichž dochází k zaostávání vývoje rozumových schopností, k odlišnému vývoji některých psychických vlastností a k poruchám v adaptačním chování. Mentální postižení je trvalý stav, způsobený neodstranitelnou nedostatečností nebo poškozením mozku.
Podle vývojového období, v němž k mentálnímu postižení dochází, se rozlišuje oligofrenie, která se považuje za opoždění duševního vývoje v období prenatálním, perinatálním nebo časně postnatálním ( do 18 měsíců věku dítěte ), a demence, která se chápe jako důsledek poškození mozku různého druhu již v průběhu života jedince.
Za mentálně postižené se nepovažují jedinci, u nichž došlo k zaostávání vývoje rozumových schopností z jiných důvodů, než je poškození mozku, a jejichž psychické procesy probíhají normálním způsobem. Tyto stavy připomínající mentální retardaci se označují jako pseudooligofrenie.
2.2 Vznik příčiny
Mentální opožďování může být způsobeno jak příčinami endogenními (vnitřními), tak příčinami exogenními (vnějšími). Vnitřní příčiny jsou genetické, vnější činitelé, kteří mohou způsobit mentální retardaci, působí od početí až do ranného dětského věku.
Mentální retardace může vzniknout v období :
a) před narozením dítěte ( prenatálním)
b) při porodu ( perinatálním)
c) po porodu ( postnatálním)
Do první skupiny prenatálních vlivů patří.: infekce matky během těhotenství, špatná výživa matky, působení záření a toxických látek, neslučitelnost krevního faktoru rodičů.
Do druhé skupiny perinatálních vlivů patří : nedostatek kyslíku, dlouhotrvající porod, mechanické poškození mozku porodními kleštěmi.
Do třetí skupiny postnatálních vlivů patří : infekce novorozence, záněty mozku, úrazy, špatná výživa novorozence.
Výzkum příčin mentální retardace zdaleka není ukončen. Uvádí se, že všechny dosud známé i předpokládané příčiny mentální retardace vyvolávají necelou čtvrtinu této poruchy. Až 80 % případů mentální retardace, převážně v pásmu lehkého poškození, má neznámý, resp. neurčený původ. Další vývoj poznání v této oblasti, k němuž v poslední době přispívá i nové technické vybavení klinických pracovišť, by měl vést k odhalování dalších možných příčin mentální retardace, které jsou dosud neznámé a k jejich prevenci.
2.3 Možnosti prevence vzniku mentálního poškození
Prevence znamená činnost zaměřenou na zamezení vzniku fyzické, intelektové, psychické či smyslové vady – primární prevence nebo zabránění tomu, aby vada způsobila trvalé funkční omezení či postižení – sekundární prevence.
Spektrum příčin vzniku mentálního postižení je velmi široké, a proto je obtížné i hledání konkrétních možností účinné prevence. Základní požadavky prevence mentálního postižení prosazuje zejména Mezinárodní liga společnosti pro mentálně postižené, která formulovala desatero zásad, jejichž dodržováním lze možnost vzniku mentálního postižení omezit:
1. Žena by měla navštívit lékaře nejméně tři měsíce před plánovaným otěhotněním. Na základě jejího aktuálního zdravotního stavu jí může lékař doporučit různá opatření podporující narození zdravého dítěte (očkování, dietu, vitaminy, cvičení)
2. Správné stravování matky.
3. Žádný alkohol v průběhu těhotenství.
4. Včas se chránit očkováním, zejména proti zarděnkám a možné hepatitidě typu B.
5. Nekouřit.
6. Navštívit genetickou poradnu, která může včas odhalit případné ohrožení těhotenství.
7. Vyvarovat se užívání léků, vyjma těch, které předepíše lékař.
8. Dát si pozor na RTG záření.
9. Vyhýbat se infekčním onemocněním. Mnoho infekčních chorob, jsou-li získány v těhotenství, může způsobit dítěti vážnou újmu.
10. Pravidelně navštěvovat svého lékaře.
2.4 Příznaky mentální retardace
Podkladem mentální retardace je nedostatečný vývoj mozkové kůry a následkem toho i podstatně snížená schopnost vytvářet podmíněné reflexy, která je úměrná stupni mentální poruchy, i když mentálně postižené dítě dobře slyší a vidí, nedokáže dobře a správně naslouchat ani pozorovat. Vhodným pedagogickým působením lze mentálně retardované jedince vhodně stimulovat a dosáhnout výrazného zlepšení.
Pozornost je bezděčná i úmyslná, není dostatečně vyvinutá, je zaměřena nejvíce na pudové potřeby, navozená pozornost je krátkodobá, labilní.
Paměť bává převážně mechanická.
Myšlení zůstává na nižším stupni vývoje, je konkrétní.
Řeč se vyvíjí úměrně s vývojem rozumovým, záleží tedy na stupni a úrovni rozumových schopností.
Citová oblast – převládají afekty nad emocemi, bývá zde citová nevyváženost jako citová tupost nebo naopak afektivní výbušnost.
2.5 Typy, stupně a některé speciální formy mentálního postižení
Nezávisle na stupni mentálního postižení se rozlišují podle chování dva typy mentálně retardovaných.
- eretická forma je typická neklidem, zvýšenou pohyblivostí, impulzivním jednáním, výchovnými problémy.
- torpidní forma se projevuje pomalostí, těžkopádností, někdy se vyskytují stereotypní automatické pohyby jako např. kývání tělem, přešlapování.
Mezi oběma uvedenými typy existují přechodné formy.
Podle stupně závažnosti se mentální retardace dělí na tyto kategorie :
Lehká mentální retardace – IQ 69-50
Do tří let lehké opoždění nebo zpomalení psychomotorického vývoje, mezi třetím a šestým rokem nápadnější problémy – malá slovní zásoba, opožděný vývoj řeči a komunikativních dovedností, různé vady řeči, obsahová chudost, nedostatečná zvídavost a vynalézavost, stereotyp ve hře.
Nejvýraznější problémy nastávají v období školní docházky – konkrétní mechanické myšlení, omezená schopnost logického myšlení, slabší paměť, jemná a hrubá motorika lehce opožděna, porucha pohybové koordinace. Rozvoj sociálních dovedností je zpomalen. V oblasti emociální se projevuje afektivní labilita, impulzivnost a úzkostnost. Výchovné působení a rodinné prostředí mají velký význam pro socializaci. Jedinci s tímto stupněm mentální retardace se vzdělávají podle odpovídajícího vzdělávacího programu,nejčastějiv základní škole praktické, mají možnost integrace do běžné základní školy při splnění stanovených podmínek integrace. Mnoho dospělých je schopno práce a úspěšného udržování sociálních vztahů.
Středně těžká mentální retardace – IQ 49-35
Rozvoj myšlení a řeči je výrazně opožděn, opoždění přetrvává do dospělosti. Řeč je velmi jednoduchá, slovník obsahově chudý – tvoří jednoduché věty nebo větní spojení. Někdy pouze nonverbální komunikace. Slabá schopnost kombinace a usuzování. Vývoj jemné a hrubé motoriky je zpomalen, trvale zůstává celková neobratnost, nekoordinovanost pohybů a neschopnost jemných úkonů. Samostatnost v sebeobsluze je mnohdy pouze částečná. Emocionální labilita, časté nepřiměřené afektivní reakce. Vzdělávají se podle odpovídajícího vzdělávacího programu, nejčastěji v základní škole speciální, mají možnost integrace do běžné základní školy při splnění stanovených podmínek integrace. V dospělosti možnost jednoduchého pracovního zařazení, nejčastěji pod dohledem nebo v chráněném prostředí.
Těžká mentální retardace – IQ 34-20
Psychomotorický vývoj je výrazně opožděn již v předškolním věku, značná pohybová neobratnost, dlouhodobé osvojování koordinace pohybů. Časté somatické vady a příznaky celkového poškození CNS. Možnost osvojení základních hygienických návyků a prvků sebeobsluhy – někteří však nejsou schopni udržet tělesnou čistotu ani v dospělosti.
Značné omezení psychických procesů, poruchy pozornosti. Minimální rozvoj komunikačních dovedností, řeč je jednoduchá, omezena na jednoduchá slova. Nemusí se vytvořit. Výrazné narušení afektivní sféry, nestálost nálad, impulzivita. Poznávají blízké osoby, potřeba celoživotní péče. Vzdělávají se podle odpovídajícího vzdělávacího programu v základní škole speciální.
Hluboká mentální retardace – IQ
Těžké omezení motoriky, stereotypní automatické pohyby. Kombinace s postižením sluchu, zraku, těžkými neurologickými poruchami. Poškození sluchového a zrakového vnímání. Častý atypický autismus. Ve většině případů neschopnost sebeobsluhy. Nonverbální komunikace bez smyslu – výkřiky, grimasy. Lze dosáhnout porozumění jednoduchým požadavkům. Okolí nepoznávají. Totální porušení afektivní sféry. Sebepoškozování. Možnosti jejich výchovy a vzdělávání jsou velmi omezené. Nedožívají se vyššího věku.
Jiná mentální retardace
Tato kategorie by měla být použita pouze tehdy, když stanovení stupně intelektové retardace pomocí obvyklých metod je zvláště nesnadné nebo nemožné pro přidružené senzorické nebo somatické poškození, např. u nevidomých, neslyšících, nemluvících, u jedinců s těžkými poruchami chování, osob s autismem či u těžce tělesně postižených osob.
Nespecifikovaná mentální retardace
Tato kategorie se užívá v případech, kdy mentální retardace je prokázána, ale není dostatek informací, aby bylo možno zařadit pacienta do jedné ze shora uvedených kategorií.
Downův syndrom
Je nejrozšířenější formou mentální retardace. Jedná se chromozomální onemocnění – trizomii 21. chromozomu. Jedinci s tímto syndromem mají určité zvláštní fyziognomické zvláštnosti – menší hlava, vzadu zpravidla plošší, obličej mívá ploché rysy, oči úzké, šikmé, uši jsou menší, ústa malá a pootevřená, mohutnější krk. Asi u poloviny dětí s Downovým syndromem je pozorována pouze jedna rýhy přes dlaň ( Opičí rýha). Hodně dětí má ploché nohy. Děti trpí celkovou hypotonií. Vzrůst těchto jedinců je malý, muži mívají výšku do 162cm, ženy do
2.6 Pseudooligofrenie
Je nazývána termínem zdánlivá mentální retardace, protože se ve skutečnosti o mentální retardaci nejedná. Je způsobena vlivem vnějšího prostředí, nikoliv poškozením mozku. Dítěti se nedostává potřebné stimulace, je výchovně zanedbané, může trpět psychickou deprivací nebo pocházet ze sociokulturně znevýhodněného prostředí. Inteligenční kvocient bývá snížen přibližně o 10 až 20 bodů. Nejčastějšími projevy jsou opožděný vývoj řeči, myšlení, schopnosti sociální adaptace, infantilismus, hravost, může se objevit negativismus, apatie. Děti neumějí zobecňovat, jsou vázané na konkrétní realitu, potřebují názorný příklad. Osvojení učiva trvá déle a je méně efektivní. Preferují mechanickou práci. Motorika nebývá porušena. Nejedná se o stav trvalý, při změně nepodnětného prostředí a vlivem vhodného výchovného působení může dojít ke zlepšení stavu.
3. Praktická část- kazuistika
3.1 Uvedení do problematiky
V praktické části této práce jsem se zabývala sedmnáctiletou dívkou s lehkým stupněm mentálního postižení, kterou mám ve výchovné skupině od začátku školního roku 1999/2000.
3.2 Použité metody a jejich rozbor
Použila jsem tyto metody- anamnézu, pozorování, rozhovor s dítětem, koláč radostí a starostí. Použitím těchto metod a studiem dokumentace jsem chtěla zjistit úroveň rozumových schopností a postavení dítěte v rodině. Při vypracování osobnosti a rodinné anamnézy jsem použila informace z osobního spisu dívky, rozhovoru s matkou a informace sociální pracovnice dětského domova.
3.3 Rodinná anamnéza
Otec- 48 let, národnost česká, neúplné základní vzdělání, dělník, jeho zdravotní stav je dobrý, žije v jiném městě. S matkou Petry se rozvedl, o děti se nezajímá a nenavštěvuje je.
Matka- 44 let, národnost česká, podruhé vdaná, základní vzdělání, uklízečka, vysoký krevní tlak.
Nevlastní otec- 44 let, národnost česká, vyučený zedník, k Petře a ostatním dětem má kladný vztah.
Rodiče se rozvedli, když bylo Petře 5 let, matka se znovu provdala za dva roky. Petra má dva sourozence, mladší bratr (15 let) dokončil základní školu s velmi slabým prospěchem. Nyní se učí na zedníka. Mladší sestra (10 let) je z druhého manželství, stejně jako Petra navštěvuje zvláštní školu internátní. Mezi dětmi je běžný sourozenecký vztah, Petra si někdy příliš osvojuje pečovatelskou a ochranitelskou roli nad svou mladší sestrou. Děti uznávají matku a svého nevlastního otce více než vlastního, protože se o ně stará a pomáhá jim. Nálada a atmosféra v rodině je klidná. Žijí na vesnici v malém rodinném domku. Sourozenci žijí společně v jednom pokoji, každý má svůj koutek na osobní věci. Životní úroveň je lehce podprůměrná. Obě sestry dojíždějí do zvláštní školy internátní od pondělí do pátku, na sobotu a neděli se vracejí domů, protože v místě bydliště byla zvláštní škola zrušena a toto zařízení je nejblíže k domovu.
3.4 Osobní anamnéza
Petra se narodila 20. 3. 1990, je žákyní praktické školy internátní. Matka v rozhovoru uvedla, že těhotenství proběhlo bez větších problémů, bylo v pořadí druhé, 14 dnů přenášela. Porod byl normální, spontánní, porodní váha Petry byla
Zpráva o vyšetření školní zralosti
Z poradenské zprávy o vyšetření školní zralosti po ročním odkladu:
- nápodobu písma nezvládá
- oblast kresleného projevu vcelku dobrá
- nápodoba tvaru taktéž slabá
- základní barvy zná jistě jen bílou a černou, ostatní plete
- číselná řada do pěti, početní představa do tří
- v řeči těžké agramatismy, slovní zásoba špatná
- tempo rychlé, ale nesoustředí se, nepřemýšlí, hádá.
Závěr a doporučení: Petra nastoupí do základní školy. Lze očekávat problémy se zvládáním učiva, se soustředěním a zájmem o školu.
V září 1997 začala Petra chodit do základní školy. Po necelém jednom roce je navržena k zařazení do zvláštní školy.
Z poradenské zprávy pedagogicko- psychologické poradny
Učivo první třídy základní školy nezvládá. Je hravá, zanedbává, trpí těžkou vadou řeči. K učiteli uctivá, ke spolužákům kamarádská. Někdy se vulgárně vyjadřuje.V rodině velmi slabé výchovné působení.
Z vyšetření:
Kontakt navazuje s obtížemi, slabší úroveň spolupráce. Pomalu chápe, neadekvátní odpovědi, latence. Málo uvolněná ruka, převládá pomalé pracovní tempo. Verbální intelekt aktuálně ve středním pásmu lehkého defektu. Slabé výsledky, zvláště paměť, selhává v podrobnostech. Nonverbální intelekt v pásmu středního průměru. Nečte, nezná písmena, kresba a nápodoba mírně podprůměrná. Početní řada do pěti.
Závěr a doporučení: aktuálně výrazně snížená verbální složka intelektu. Po odkladu školní docházky nezvládá učivo první třídy základní školy. Navržena na zařazení do zvláštní školy do roku 1999.
Do zvláštní školy byla navržena ve školním roce 1998/1999 pro nezvládnutí učiva základní školy. Dne 3. 9. 1999 byla do zvláštní školy internátní zařazena, kde nastoupila do druhé třídy zvláštní školy, třetím rokem školní docházky. V současné době je žákyní prvního ročníku praktické školy.
Hodnocení školy: Ve zvláštní škole neprospívala, učivo nezvládala. Po neúspěšném opakování druhé třídy zvláštní školy třídní učitelka navrhovala nové vyšetření a zařazení do pomocné školy. Rodiče ovšem velmi důrazně odmítali i po několika rozhovorech, zvláště matka. Petra tedy zůstala na zvláštní škole a doslova každý ročník absolvovala dvakrát. I po opakování ročníku se však její známka z matematiky, českého jazyka nezlepšila. Do vyššího ročníku postoupila, protože třetí rok v jednom být nemohla. Další zpráva o psychologickém vyšetření nebyla v dokumentech zanesena.
3.5 Pozorování
Pozorování jsem prováděla během odpolední výchovné činnosti a po dohodě s třídní učitelkou zčásti při vyučování po dobu pěti měsíců. Cílem pozorování byla praktická zralost dívky. Zajímala jsem se o úroveň myšlení, pozornosti, paměti, vůle. Dále o interpersonální vztahy, komunikaci, sebehodnocení, citové prožívání a chování.
Do kolektivu ve třídě mladších spolužáků se zařadila bez problémů. Občas je pozorovala, a pak je ve svém chování napodobovala. Byla celkem oblíbená, protože byla veselá a kamarádská.
Při vyučování potřebovala velmi individuální přístup. Všechny zadané úkoly jí musely být několikrát vysvětleny, lépe na příkladu ukázat, předvést, znázornit. Ona pak mechanicky stejným postupem pokračovala dále. Úkoly, které vyžadovaly logické myšlení nesplnila nebo je řešila špatně. Největší problémy měla v předmětech, které vyžadují znalost čtení, psaní a počítání. Plynulé čtení Petra nikdy nezvládala, četla po slabikách, často s chybami. Písmena znala všechna, ale při čtení je pletla. Proto i ve čtvrté třídě četla z čítanky pro druhou nebo třetí třídu. Složitější text jí dělal velké potíže, nepřečetla ho. Obsah krátké věty jednoduché většinou pochopila, obsah souvětí nebo krátkého textu ne, až s pomocí.
Písmena měla velice úhledná a upravená. Mnohdy však vůbec nevěděla, co píše. Opsat text psacím písmem zvládla bez problémů, přepsat z tiskacích písmen také, ale podle diktátu nenapsala jediné slovo správně. I když si nějaké slovo vymyslela sama, neuměla ho napsat. Zpaměti se uměla pouze podepsat. Číselnou řadu znala po připomenutí do sta. Sčítat a odčítat uměla pouze v oboru do deseti, v těžších příkladech hádala. Násobilku a dělení nedokázala pochopit, později pracovala čistě mechanicky s tabulkou násobků. Slovní úlohy neřešila, neuměla sestavit příklad, který vyhovoval zadání úlohy. Ukázky práce v českém jazyce a v matematice jsou obsahem přílohy č.
V předmětech pracovní a výtvarná výchova byla Petra velice šikovná. Každá práce ji bavila, pracovala s nadšením, dosahovala velmi pěkných výsledků. To jí zvyšovalo sebevědomí. Ukázka práce na překreslení motivu potřebného pro vyšívání je obsahem přílohy č. 3.
Když viděla, že něco umí lépe, než ostatní, byla šťastná. Zejména při vyšívání. To ji dělalo opravdovou radost. Také ráda zpívala, poslouchala hudbu, hrála hry. Při tělesné výchově byla aktivní, dokud nešlo o větší fyzickou námahu. Má silnější postavu, brzy se unavila a zadýchala.
V předmětech přírodověda a vlastivěda byla překvapena nad obsahem učiva, zajímala se o přírodu a zvířata. Moc toho nevěděla, co se naučila, brzy zapomněla. Při vyučování i o přestávkách byla hodná a ukázněná, byla vzorem pro ostatní.
Ve výchovné skupině ráda pomáhala při oblékání mladších dětí, při přípravě prádla na druhý den, při koupání a převlékání. Ze všeho nejraději ale vyšívala. Od děvčat si obkreslovala do svého sešitu různé motivy z časopisů a všude s sebou nosila svůj košíček s bavlnkami a sešitem. Svým kladným přístupem k povinnostem zmírňovala své nedostatky rozumových schopností.
I přes různé metody práce různých pedagogů Petra nezvládala základy čtení, psaní ani počítání. Nyní je žákyní prvního ročníku praktické školy a samostatně se zvládne pouze podepsat a to ještě s obtížemi. Po dokončení dvouletého studia praktické školy si chce najít práci, vdát se a založit rodinu. Matka zastává ten názor, že Petře bude nejlépe doma, nebude muset nic dělat, žít bude ze sociální podpory. Z lékařského posudku podle typu slabomyslnosti je spíše typ apatický, stupeň je na rozhraní lehké až střední mentální retardace. Petra je smířená se svým osudem, je spokojená, ale i pohodlná. Není podnikavá, potřebuje někoho jako vzor a hnací sílu. Je šikovná v domácích pracích, ráda vaří, umí vyšívat, háčkovat a plést.
3.6 Rozhovor
3.6.1 Rozhovor s Petrou
Petře už bylo 17 let a ona si to uvědomovala, hovořila jsem s ní ve volných chvílích více než s ostatními dětmi o jejích plánech do budoucna, jejích pocitech, názorech na chlapce apod. Někdy bývala velice uzavřená, nebyla zvyklá se svěřovat, matka s ní o osobních a důvěrných věcech nehovořila. Měla nízké sebehodnocení, říkala o sobě, že je tlustá a ošklivá. To, že neumí číst, psát a počítat jí skoro nevadilo. Myslí si, že se v životě bez těchto dovedností obejde, nevidí v tom překážku. Neuvědomuje si, jak je nesamostatná. Má představu, že se vdá, bude mít hodného muže, ona mu připraví oběd, a když bude mít volno, bude vyšívat. Také by chtěla mít samostatný byt a alespoň tři děti.
3.6.2. Rozhovor s matkou
Tento rozhovor mi sloužil k doplnění některých údajů do anamnézy. Mnoho údajů o Petře nevěděla nebo si je nepamatovala. Při otázkách týkajících se těhotenství, porodu a rodinného života se styděla mluvit.
Na otázku, jestli si uvědomuje, že Petra potřebuje i její pomoc, odpověděla, že z Petry stejně nic nebude, a že v dnešní době zaměstnání stejně nenajde. A s tím, že se nedá nic dělat. „Myslela jsem, že všechno zařídí škola, co bude s Petrou dál. Chtěla jsem, aby ji našla buď zaměstnání nebo podporu.“ Po velkém úsilí sociální pracovnice, která matce částečně vysvětlila, že nelze jen tak nečinně čekat, už alespoň ví, co je potřeba zařídit a hlavně ví, co je spolupracovat s Petrou. A také, že může kdykoliv přijít pro radu. Snad si i uvědomila, že záleží na ní, bude-li Petra v životě šťastná. Cílem bylo zlepšení kontaktu a otevřenosti mezi Petrou a matkou, najít společnou cestu k její budoucnosti.
3.7 Koláč radostí a starostí
Z techniky - koláč radostí a starostí- jsem vypozorovala pěkný a kladný vztah k paní učitelce a vychovatelce. Přidělila této radosti dvě třetiny z celkové velikosti koláče, což svědčí i o tom, že tato radost převažuje z jedné třetiny nad starostí. Je velice pozitivní, že dívka má k někomu vřelý vztah, což je velice důležité pro její citový život.
Dívky největší starost je pokárání. V týdenním hodnocení chování, které kolektivně provádíme ve výchovné skupině, udělujeme pochvaly a pokárání. Je-li dítě pokáráno vícekrát za sebou, udělí mu vychovatel výchovné opatření. Většinou je trestem zákaz sledování televize, nebo zákaz individuálních vycházek. Petra si totiž vůbec neumí představit, že by večer nebo odpoledne nemohla sledovat oblíbený seriál. Naopak za více pochval může jít dítě na mimořádnou vycházku nebo dostane drobný dárek či jinou výhodu. Koláč radostí a starostí dokumentuje příloha č. 4.
4. Závěr a návrhová opatření
Závěr: Petra skončila školní docházku na zvláštní škole. Ze strany školy bylo matce navrženo umístit Petru do praktické školy u nás v domově, kde se Petra po dobu dvou let může zdokonalovat v drobných domácích pracích a připravovat se na jednoduché práce, které by mohla po absolvování praktické školy vykonávat pod dohledem zkušených pracovníků třeba v chráněných dílnách. Matka souhlasila a nyní Petra navštěvuje první ročník na této škole. Petra je konečně ve škole spokojená, protože mají i praktickou výuku, kde škola spolupracuje s přidruženými pracovišti dětského domova - žáci chodí na praxi do prádelny, kuchyně a k úklidu. Nejvíce ji baví uklízet a v prádelně žehlit.
Navrhovaná opatření: vzhledem k tomu, že Petra vyrůstala v rodině s nízkou sociokulturní úrovní a nepodnětném prostředí, je nutné častěji provádět pohovory prostřednictvím sociální pracovnice, ale i učitelky, vychovatelky, aby rodina i škola přispívala k neustálé motivaci a aktivitě Petry. Aby neztratila zájem o okolí, kamarády, život mezi lidmi. Z výchovného hlediska je nutný klidný, laskavý a individuální přístup, se zájmem o její osobu a její problémy.
5. Seznam použité literatury
1. Iva Švarcová : Mentální retardace, Portál, Praha 2006, ISBN 80-7367-060-7
2. Jarmila Pipeková (ed.) : Kapitoly ze speciální pedagogiky, Paido, Brno 2006,
ISBN 80-7315-120-0
3. Marie Novotná, Marta Kremličková : Kapitoly ze speciální pedagogiky pro
učitele, SPN – pedagogické nakladatelství, Praha 1997, ISBN 80-85937-60-3
4. Marie Vítková (ed.) : Integrativní speciální pedagogika, Paido, Brno 2004,
ISBN 80-7315-071-9
5. Informace z osobní dokumentace popisované dívky: zapůjčena sociální pracovnicí
dětského domova
6. Internetové odkazy :
Seznam příloh
1. PŘÍLOHA Č. 1: Ukázka práce z českého jazyka
2. PŘÍLOHA Č. 2: Ukázka práce z matematiky
3. PŘÍLOHA Č. 3: Ukázka překreslení motivu na vyšívání stehem z časopisu
4. PŘÍLOHA Č. 4.: Koláč radostí a starostí
Obrázky v původní velikosti jsou uloženy ve fotogalerii v rubrice Přílohy
Náhledy fotografií ze složky Přílohy