Řízení prostředí
1. Úvod
Pracuji jako vychovatelka v dětském domově se speciálními školami. Práce je velmi zajímavá, každý den přináší nové poznatky a zkušenosti. V dětském domově máme osm výchovných skupin, každá skupina má vlastní byt. V dětském domově je integrována základní škola speciální, základní škola praktická a praktická dvouletá škola. Některé děti navštěvují základní školu v nedaleké vesnici a také tříletou rodinnou školu.
2. Individuální charakteristika svěřence
Ve své výchovné skupině mám sedm chlapců ve věku od jedenácti do osmnácti let, mimo dvou hochů, kteří navštěvují praktickou školu, jsou všichni ostatní žáci základní školy speciální.
Radek (17) je v dětském domově od svých 10 let. V dětském domově má ještě třináctiletého bratra, s kterým má velmi hezký a vřelý vztah. Každé dva týdny jezdí oba na víkend domů , o prázdninách a svátcích také. V dětském domově jsou umístěni na základě rozhodnutí soudu, jelikož rodiče nebyli schopni zajistit materiální podmínky pro jejich rozvoj a řádnou školní docházku.
Radek je žákem prvního ročníku dvouleté praktické školy. Ve škole má výborné výsledky, je velmi manuálně šikovný. Navštěvuje sportovní kroužek, je členem fotbalového mužstva dorostenců, pravidelně reprezentuje dětský domov v různých sportovních soutěžích. Je klidný, vyrovnaný, veselý, pouze v afektu dokáže být sprostý a fyzicky napadnout. Ihned ale svého činu lituje a dokáže se omluvit a přijmout adekvátní trest. Svoje povinnosti plní dobře, ale je nutná kontrola, protože jinak práci odbude. Rád se hezky obléká a valnou část svého kapesného utratí za oblečení. Nejvíce se zajímá o sport, hlavně o fotbal, a o hudbu a tanec. S kamarády vytvořili taneční skupinu a několikrát vystupovali na hudebních festivalech. V kolektivu je pro svojí nekonfliktní a veselou povahu velmi oblíbený. K dospělým se chová slušně, respektuje autoritu, má někdy tendenci chovat se k vychovateli jako ke kamarádům. Je třeba ho vést k důslednosti a smyslu pro povinnost – občas je líný chodit na tréninky, uklízet apod.
3. Spolupráce se školou – návaznost výchovy, výchovná činnost ve skupině
Vzhledem ke speciálnímu zaměření školy se musí brát hlavně ohled na individuální potřeby každého dítěte. A to jak v souvislosti s jejich rozdílnými intelekty, povahovými vlastnostmi, tak i rozdílnými temperamenty. Velikou výhodou integrované školy je každodenní komunikace mezi učiteli a vychovateli, která umožňuje hned řešit drobné kázeňské přestupky, domluvit se na případném trestu, ale i okamžitá pochvala za dobře odvedenou práci ve škole, která je pro děti velmi důležitá a zásadní. Při škole funguje logopedická poradna, různé zájmové kroužky, děti se účastní spousty soutěží – sportovních, hudebních, tanečních, výtvarných. Vychovatel může kdykoliv s učiteli konzultovat chování, učební pokroky, logopedické cvičení, výběr vhodných domácích úkolů.
Na bytě každý den každé dítě čte, každý den u vybraných dětí provádím logopedická cvičení, procvičujeme různé věci potřebné k budoucímu samostatnému životu – správně napsat adresu, vyplnit složenky, znát datum svého narození, pravidla slušného chování, stolování, bezpečnosti. Děti také vaří jednoduchá jídla, samozřejmostí je úklid jak společných prostor na bytě, tak osobních věcí. Jelikož mám ve skupině samé chlapce, věnujeme se převážně různým sportovním hrám, k dispozici máme velký park rozdělený do několika sportovních a hracích sekcí. Je v něm fotbalové hřiště, basketbalové hřiště, běžecká dráha, pískové doskočiště, dva stoly na stolní tenis, pro menší děti houpačky, prolézačky a pískoviště a hlavně spousta zeleně, trávy na různé hry. Samozřejmostí je sportovní nářadí, různé hračky atd. Při nepřízni počasí máme v dětském domově velikou, výborně vybavenou tělocvičnu. Chlapci se učí hrát v kolektivu, vyhrávat i prohrávat. Z dalších výchovných činností bych ještě zmínila výtvarnou výchovu, při které spolupracujeme s keramickou dílnou, chlapci se učí manuálně tvořit při spojení s estetikou. Mezi velmi oblíbené výchovné činnosti patří zpěv a tanec.
U Radka stojí na prvním místě v zájmové činnosti sport. Dále tanec a poslech populární hudby. Vzhledem k jeho věku jsem do rozvoje jeho osobnosti zařadila sexuální a rodinnou výchovu. Také krásně kreslí – na bytě visí na zdech zarámované jeho akvarely, na vstupní dveře jsme společně vyrobily siluetu tanečníka ze samolepících tapet. samozřejmostí je podpora hezkého vztahu k bratrovi a k rodině.
4. Prostředí ve výchovné skupině
Chlapci bydlí v hezky zařízeném bytě se třemi ložnicemi, kuchyní, obývacím pokojem a sociálním zařízením. Spoustu dekorací zdobící byt si vyráběli sami – obrazy, keramické výrobky, natírali police a židle, koláže, nástěnky. Na své výrobky jsou velmi hrdí a také si jich více váží, než kdyby je dostali zadarmo. Myslím, že si uvědomují, že toto je pro většinu z nich jediný domov. Samozřejmě, že občas někdo v afektu něco rozbije, ale vhodnou domluvou a případným trestem se nám podařilo tyto případy snížit na minimum. Nejvíce se mi v těchto případech osvědčila skupinová diskuze, kdy se sami chlapci snaží s viníkem diskutovat, proč to udělal a jak si představuje nápravu.
Mezi sebou mají občas chlapci hádky, většinou když si někdo něco půjčí bez dovolení. Nejvíce se chlapci odreagují při sportovních činnostech, i zde je nutno brát ohled na individuální schopnosti každého z nich.
Radek je vyrovnaný chlapec, který málokdy vyvolá konflikt. Je kamarádský a ve výchovné skupině někdy působí jako poradce a jednatel při hádkách ostatních. Pouze při sportu, když častokrát za sebou prohraje, se stane, že chce všeho nechat – neunese prohru. Ale když vše probereme v klidu, uzná, že jednal neadekvátně a do hry se vrátí. Také v tomto se snažíme Radka vést , aby uměl i prohrávat.
5. Přátelské vztahy ve skupině a na pracovišti
Každá výchovná skupina v dětském domově má svého dětmi zvoleného zástupce, který pak tlumočí přání a návrhy dětí vedoucímu vychovateli. Tyto setkání se uskutečňují jednou za týden. Návrhy se týkají převážně změny jídelníčku a drobných úprav vnitřního řádu. Děti mají pocit, že se spolupodílejí na chodu domova. Komunikace funguje i zpětně, děti zase vyslechnou a proberou přání a postřehy dospělých a učí se s nimi jednat. Děti mají k tomuto účelu zavedený zvláštní notýsek, kde si průběžně zapisují, co pak chtějí na poradě přednést.
Mezi vychovateli, zaměstnanci domova a učiteli jsou, myslím, vztahy dobré. Několikrát za rok se scházíme při příležitosti různých oslav, na poradách i soukromě. Tato příjemná atmosféra je důležitá i pro děti, protože právě děti jsou velmi citlivé a okamžitě vycítí napjatou atmosféru. Většina z nich přišla do domova z nefungujících rodin, kde hádek a křiku bylo dost. Také proto se snažíme řešit vše v klidu, zbytečně nekřičet.
Každý měsíc mají vychovatelé i učitelé pracovní porady, kde se řeší záležitosti chodu dětského domova a školy, chování dětí a jejich přestupky i pochvaly.
Ve výchovné skupině máme každý týden hodnocení chování, kde společně probíráme chování chlapců, plánujeme výchovnou činnost a samozřejmě chválíme i za sebemenší pokrok, protože veřejná pochvala je pro děti ta největší motivace.
Myslím si, že vzájemná komunikace v našem domově funguje výborně. A to jak mezi učiteli a vychovateli při každodenním styku, tak i mezi vedením domova. Přátelské vztahy upevňujeme i při různých společných sportovních aktivitách, kterých se účastní také vedoucí vychovatel i ředitel domova.
6. Sociální a kulturní kontext
Většina dětí v dětském domově je romské národnosti. Proto mezi sebou rasismus nepocítili. Ale ty, které jezdí občas domů ano. Naše společnost ještě zřejmě neumí přijmout fakt, že lidé nejsou všichni stejní, hlavně mezi mládeží je spousta rasisticky zaměřených jedinců.
Děti podporujeme v pěstování romských zvyků – vaříme romské jídla, posloucháme romskou hudbu, tancujeme romské tance. Ve videotéce máme spoustu filmů s romskou tematikou a to jak příběhy, tak i naučné filmy o historii a zvycích romů.
Ve škole se děti učí dějiny jejich národa a od příštího roku je do osnov zařazen nový předmět – multikulturní výchova.
Radek je romské národnosti a několikrát mi vyprávěl po návratu z domova o svých zkušenostech s rasovou diskriminací – několikrát byl slovně i fyzicky napaden on, nebo někdo z jeho rodiny. Naštěstí vždy vyvázl poměrně lehce – většinou stačil utéct. Uvědomuje si, že v životě se bude muset s tímto faktem vyrovnat, zbytečně neprovokovat a raději si zachovat chladnou hlavu při případných narážkách na jeho původ. Je pracovitý, milý a přátelský, má proto naději se v životě uplatnit.
7. Závěr
Při zpracování této seminární práce jsem si uvědomila, jak poměrně malou šanci na uplatnění v dospělosti mají děti vyrůstající v dětském domově, zvláště ty se sníženým intelektem a romské národnosti. Tyto děti si ani neumí představit, co samostatný život přináší za starosti. V dětském domově mají až na lásku rodičů a rodiny všechno – a mnohdy si toho ani neváží. Vím že právě rodinu a rodiče nic nemůže nahradit, ale zvláště ty starší děti si přestávají vážit i toho ostatního, co jim můžeme nabídnout. Sice se snažíme připravit je na samostatný život, ale když pak vyjdou ven z domova, najednou nemají po ruce tetu, která poradí, teplo, světlo, vyprané prádlo, uvařené jídlo na talíři. Velkou výhodu zde mají ty děti, které mají alespoň částečně fungující rodinu a tím i nějaké zázemí. Pro ty ostatní, které nemají nikoho, se snažíme zajistit ubytování, dostanou do začátku výbavu a jistou finanční částku, která jim pomůže překlenout ty nejhorší začátky. Proto se budu více snažit připravovat svěřené děti na budoucí život, na možnosti pracovního uplatnění.