Konečně jsme započali zahradní sezónu 2012
Moji milí dvoj a čtyřnožci,
po dlouhé době se hlásím s novinkami ze svého života. Konečně zahájili zahradní sezónu 2012.
V tomto čase už míváme zahrádku řádně připravenu. Petra má ve skříňkách minimálně dvoje povlečení, spoustu ručníků, mých přehozů na pelíšek. Rok 2012 nezačal úplně podle našich představ. Od konce února, co Petra s Martinem z rodinných důvodů nemohli jezdit na zahradku jsem každý víkend trávila s nimi doma v Tróji.
Martin s Petrou se mi věnovali maximálně jak jen to bylo možné. Samozřejmě se můj pobyt v Tróji neobešel bez pravidelné údržby kožíšku. Petra už z toho byla trošku nervózní, abych si jejich byt nespojila s tím, co tak nesnáším a nestalo, že k nim nebudu chtít jezdit.
foto: Bonnie alá agent v trávě_zahrada 2012
Naštěstí se Petra ničeho takového obávat nemusí. Martin říká, že jsem na ní přímo závislák a že musím mít pořád pod dohledem. Což v praxi znamená, že Petra nemůže ani na záchod, abych si nezkotrolovala, jestli náhodou nepropadla odpadem nebo se odplížila umyvadlem. Na zahradě pro změnu neustále kontroluji, jestli se pohybuje někde na zahradě a když jde náhodou odpoledne spát, hned zaujímám spací polohu ve svém pelíšku, který mám hned vedle její postele. Sice spím, ale podvědomě slyším, jestli někam nejde.
V květnu a v části června se zase Petra prala se zdravotními komplikacemi. První pořádný pobyt na zahradě se odložil až na začátek prázdnin.
Do té doby na zahrádku většinou jezdila Petřina maminka s Martinkou.
V pátek 29.6.2012 jsme konečně vyrazili na delší pobyt na zahradě. Přes den pralo sluníčko a tak jsme z Proseka odjížděli až po sedmé hodině. I tak stále bylo příšerné vedro. Moje lahvička s vodou byla nezbytnou součástí naší pojízdné RVHP tašky, jak vozíčku přezdívá Martin. V něm se vezlo jídlo, moje výbava a krmení.
Na zahrádku jsme dojeli až kolem deváté hodiny. Sluníčko už tolik nehřálo. Proběhal jsem si zahradu a mazala k misce s vodou. První večer jsem si dlouho poležela na zahradě než jsme všichni totálně mrtví zalehli do postele.
Víkend se nesl ve znamení pohody. Petra měla jet v neděli fotit na Národní výstavu psů do Klatov. Bohužel pro mnoho okolností jí to nevyšlo. Prý snad příští rok. Na jednu stranu jsem ráda, že jsem si s ní užila další skvělý den. Víte ono ze soboty na neděli k ránu docela lilo. Když jsem šla ráno na potřebu, měla jsem tlapky docela mokré, co teprve Ti na výstavě.
Přes den se však udělalo až nesnesitelné vedro. Říkala jsem si jak v tom Ti výstaváci a jejich páníčkové můžou vůbec běhat a podávat nějaké špičkové výkony. Moje maličkost se pravidelně ploužila mezi stíny pod stromy, chatou a chládkem svého pelíšku. No před výstaváčky klobouk dolů, kdybych nějaký měla.
V neděli večer Petra přeci jen musela domů, protože šla v pondělí do práce a navíc na odpolední. Říkala, že toho musí hodně v práci stihnout a tak půjde dřív. Noc jsem s Martinem přežili a těšili se, až Petra v pondělí večer přijde. V pondělí se k večeru začalo kazit počasí a očekávali jsme opravdu silné bouřky. Petra přijela do Dubče těsně před desátou hodinou. Celou cestu od autobusu až na zahradu s Martinem metelili, aby je nechytila bouřka uprostřed pole, což je velmi nebezpečné. Nepřenesla bych přes srdce, kdyby se jim něco stalo. Naštěstí se bouřka přihnala až k jedenácté hodině.
foto: Bonnie alá ovčinka.
Kolem třetí ráno se pak přihnala ještě jedna bouřka. Podle Petry a Martinova bratra Vaška ještě horší než ta z jedenácté hodiy.
Těch bouřek jsem do pátku 6-7-12 zažili několik. Pokaždé jsem je přečkala bez nějakého velkého extempóre. Bouřky a blesky s hromy my nevadí. Když už se mi nelíbí, tak na ně zaštěkám, aby se uráčily někam zmizet, že mě nebaví ten kravál poslouchat.
Jediný problém byl, že všechno bylo mokré, tráva samá kapka a pěšiny mezi záhony zase samé bláto. Každou chvíli jsem poslouchala, abych se v tom neválela, nechodila do záhonů. Jsem si připadala jak ne buzerplace. Chápu Martina s Petrou, že udržet mě čistou v tom marastu je téměř nadlidský výkon. Zvláště, pokud je někdo tak paličatý jako já.
Vzhledem k vlhkosti vzduchu a mokru se mi srst zvlnila natoli, že se ze mě stala Afghání ovčinka. Co jsem se ale dozvěděla, tak mám tu vlnitost snad v rodě. U mě je to ale extrém. Mě to nevadí. Petra s Martinem jsou rádi, že mám kožíšek v relativně dobrém, česatelném stavu a že ještě pořád vypadám jako Afghán, ač více jak říkají jako "Afghán domácí".
Když už je řeč o česání, to mě samozřejmě neminulo. Petra na mě s Martinem vzali kartáč skoro po třech týdnech. Kondicioner Protein Treatment se na mě příliš neosvědčil, do týdne jsem se scuchala, jako by mě ani jeden po koupání nečesal, tak se Petra vrátlia zase k Drapu. Musím řícit, že až na pár míst, jsem neměla v kožichu skoro žádný cucek.
Petra využila toho, kdy nepršelo, chlupy jsem měla suché, reativně rovné a nebylo takové vedro. Jako pokaždé, když mě češou na zahradě, Martin s Petrou vytáhli z pokoje velký bílý stůl. Postavili ho za chatu do stínu, aby ani mě a Petře nebylo vedro. Petra z mé kosmetické tašky vytáhla kartáče a rozčesávací kondicionér. Martin mě musel přivést na vodítku jako trestance, protože jsem při povedlu "Bonnie, ke mě, budeme česat kožíšek" , dostala náhlý stav absolutní hluchoty.
foto: Její veličenstvo Bonnie po česání
Petra mě nečesala nijak dlouho. Říkala, že se to udělat musí, neboť bych se mohla slepit tak, že bude nucena vzít strojek a udělat ze mě "Afghána alá čínský naháč" nebo " Afghána alá štěně"
Prý jsem skoro po třech týdnech ještě čistá, na čímž s Martinem oba krotili hlavou. Musím říci, že byli rádi, že jsem, i přes procházky na Proseku a přes denodenní válení se v trávě, probíhání přes záhony stále docela čistá.
Příští koupání byl mělo proběhnout v třetím červencovém týdnu. Jak to nakonec bude uvidí, neboť Petra má v pátek dost pitomou směnu.
Počasí nám relativně přálo. Střídalo se příjmné počasí s prádelnou, vedrou s bouřkami. Nicméně pořád bylo dost možností, jak se přes den válet venku na trávě. Pokud už bylo vedro nesnestitelné, zalezla jsem si do chaty, kde jsem si ustrala na podlaze, která mě příjmně chladila a dělala vše, abych se nepřehřála. Martin s Petrou, když jsem byla někde dlouho zalezlá mě chdili kontrolovat, jeslti se nepřehřívám a hlavně jestli mám všude v mističce vodičku.
Střípky z mé první dovolené na zahradě si můžete prohlédnout v přiložené fotogalerii.
Doufám, že bude zase co psát.
Haf Haf. Vaše Bonnie Monteka
Náhledy fotografií ze složky Dovolená 2012
