Které modernizační projekty jsou pro českou armádu ty nejdůležitější?

Nosný dokument reprezentuje Koncepce výstavby AČR 2025, která byla přijata v roce 2015 a s menšími změnami je pořád platná. Je to mimochodem první takový dokument, který funguje jako komplexní střednědobý výhled. Koncepce jasně říká, že je třeba tady znovu postavit to, o čem se ještě před pár lety tvrdilo, že si to nemůžeme dovolit, takzvanou vševojskovou armádu, jež bude schopna bránit české území sama třeba i několik měsíců. V minulosti se tvrdilo, že půjde nejvýše o týdny, ale situace se výrazně změnila.

Kdo ví, jak budou vypadat spojenecké vztahy v Evropě za pět, deset či dvacet let, a navíc by se také mohlo stát, že spojenci nám nepomůžou včas ne proto, že by nechtěli, nýbrž proto, že toho nebudou schopni. Klíčové je tedy posílit to, co se po dlouhé roky hodně zanedbávalo, tedy těžké pozemní síly. Nyní se vybírá nové bojové vozidlo pěchoty, potom přijde na řadu dělostřelectvo a protivzdušná obrana a v dohledné době se musí rozhodnout o budoucnosti tankového vojska.

Od koho nakupovat? Aliance tlačí, aby členské země nakupovaly od členských zemí, i s izraelskými radary jsou údajně potíže.

Ty problémy s protivzdušnými radiolokátory Elta EL/M-2084 jsou z větší části fake news a mám podezření, že je to jakási zvláštní politická hra. Izrael standardně dodává své výrobky do zemí NATO a žádné potíže s kompatibilitou nejsou, například Italové užívají izraelské přehledové radiolokátory na svých letadlech a spojení se systémy Aliance funguje perfektně. Mám dojem, že vyjádření onoho výboru NATO je projev snahy určitých evropských zbrojních firem získat politickým tlakem to, co nedokázaly získat ve výběrových řízeních.

Nepochybné je, že radary EL/M-2084 představují technickou špičku, mají skvělé výsledky z reálného nasazení. Izrael je náš strategický partner, takže jsem rozhodně pro nákupy izraelské techniky. Musíme si vybrat i protiletadlový raketový komplet a Izrael vyrábí typy Barak či SPYDER. Kromě toho armáda plánuje zavedení systému C-RAM pro likvidaci dělostřeleckých granátů a raket, takže tady by se zase nabízel izraelský Iron Dome. Všechny uvedené izraelské systémy využívají opět radar EL/M-2084, takže propojení by pak bylo velice snadné.

Izraelský radar EL/M-2084 pro kanadskou armádu

 

Ambiciózní plán modernizace armády za 100 miliard se týká hlavně pozemní techniky, ale rychle se blíží období let 2025-2027, kdy budeme muset opět řešit nadzvukové letectvo. Slováci nakupují za 40 miliard stroje F-16 té nejmodernější verze.

To slovenské rozhodnutí nebylo zase tak překvapivé. Slováci si chtěli koupit čtrnáct letounů a žádali něco opravdu hi-tech. Američané nabídli přesně to, kdežto Švédsko předložilo jenom nabídku pronájmu osmi strojů JAS-39C/D Gripen, tedy stejné verze, kterou používáme i my a která již záhy nebude dostačovat.

F-16V Block 70/72 představuje absolutní špičku, v podstatě je to F-16 s technologiemi letounu 5. generace F-35. Američanům pomohlo také to, že nabídli Slovákům balíček včetně špičkových řízených raket vzduch-vzduch, navíc asi zapracovala i politika Donalda Trumpa, jenž v podstatě podmiňuje pomoc spojencům ze strany USA tím, že spojenci budou kupovat americké zbraně. Každopádně nechápu, proč Švédsko nenabídlo nové gripeny varianty JAS-39E/F, ty by byly technologicky skoro na stejné úrovni a měly by určitě menší provozní náklady. Právě tyto letouny patří mezi favority pro Armádu ČR, až zde skončí současný pronájem a bude třeba pořídit něco nového.

Pokud z nějakého důvodu nebudeme pokračovat s gripeny, co bude v té době na trhu? Asi jen F-35, ale to je asi úplně jiná cenová kategorie?

Nové stíhačky budeme potřebovat zhruba za deset let a vzhledem k tomu, jak dlouho většinou trvá vývoj, je jasné, že takové stroje už dnes musejí existovat minimálně jako prototypy. A na Západě jsou dnes opravdu jen dva typy, které budou za těch zhruba deset let připadat v úvahu, a to JAS-39E/F Gripen-NG a F-35 Lightning II.

V případě nových gripenů by tady byla jasná návaznost, respektive snadnější přechod, také patrně nižší pořizovací i provozní náklady. F-35 bude dražší, ovšem asi ne o tolik, jak se nyní může jevit, protože za těch deset let již poběží sériová výroba vysokým tempem a cena za kus bude daleko menší než dnes. F-35 bude technologicky určitě vyspělejší, byť nevíme, zda bychom ho smysluplně využili. Osobně si nejsem jistý, zda Slovensko skutečně dokáže využít schopnosti těch opravdu excelentních F-16, jelikož půjde o snad druhé (po izraelských) nejlepší F-16 na světě. Pro Česko to celé každopádně bude otázka poměru výkon/cena a konkrétních nabídek USA a Švédska.

A jak by mělo dále pokračovat vrtulníkové letectvo? Co je pro nás nejlepší volbou?

Tady budu naprosto jednoznačný. Měli bychom vzít americké stroje Bell UH-1Y Venom. Byl to jasný favorit u generálů, stejně se vyjádřili i piloti. Jedná se o vynikající vrtulník, ve kterém se pojí osvědčená vietnamská konstrukce UH-1 a moderní technologie. Je opravdu určen do bojového nasazení, čemuž odpovídá jeho spolehlivost a odolnost. Jeden pilot to krásně vystihl větou, že italský AW139 je vrtulník vojenský, kdežto Venom je vrtulník válečný.

Kromě toho je zde zajímavý ekonomický potenciál, jelikož firma Bell přislíbila rozšíření svého stávajícího servisního střediska u Prahy, navíc tu zakázku už nám předběžně schválil i americký Kongres. Ze všech hledisek prostě nejlépe vychází Venom a pokládám za velkou chybu, že se ten skoro už hotový proces přerušil. Směrem k Američanům jsme to prezentovali jako téměř jasnou věc, takže teď vypadáme, diplomaticky řečeno, podivně.

Vrtulník UH-1Y Venom

 

Ministerstvo obrany doufá, že nové víceúčelové vrtulníky budou i náhradou bitevních Mi-24/35. Je to podle vás smysluplný koncept?

Ne, není a být nemůže. UH-1Y Venom je víceúčelový stroj, který slouží pro dopravu vojáků a má schopnost omezeně poskytovat palebnou podporu za pomoci kulometů a neřízených raket, ale není to bitevník. Nemá na to senzorové systémy, nenese protitankové řízené rakety a nemá ani pancéřování, jaké je u bitevníku standardem. Bitevní vrtulník je prostě speciálně určen pro ničení nepřátelských cílů, je to létající ekvivalent tanku, kdežto ten univerzální Venom je jako létající obrněný transportér.

Nelze jedno nahradit druhým, a proto potřebujeme i bitevníky. Na generálním štábu i ministerstvu obrany se názor na to už několikrát měnil, takže doufám, že se změní znovu. Jestliže koupíme venomy, pak nejlepší volbou bude bitevní AH-1Z Viper, který používá identickou pohonnou soustavu. Mělo by se koupit dvanáct venomů a dvanáct viperů, ostatně podobně se nedávno rozhodlo Rumunsko.

Kromě toho musí politická reprezentace také rozhodnout, zda pokračovat v tankovém vojsku. Jaké budou možnosti?

Původně se počítalo, že ještě zbývá dost času, protože tankům T-72M4 CZ končí kalkulovaná životnost až okolo roku 2030. Naneštěstí však řada firem přestala dodávat náhradní díly, takže už nyní je několik tanků v trvale nefunkčním stavu a může se to samozřejmě jedině zhoršovat. Bude tedy nutno řešit otázku tanků dříve, aby už kolem roku 2025 byla ve službě náhrada, ale možnosti jsou značně omezené.

Kupovat modernizované konstrukce ze studené války (jako je Leopard 2) už nemá moc smysl, navíc by jejich hmotnost extrémně zatížila naši logistiku. Byl by ideální tank s váhou pod 50 tun, jenže jediný dnes dostupný typ je japonský Typ 10, což je samozřejmě nerealistické. Jako dočasné překlenovací řešení bych proto doporučoval pořídit si lehké či střední tanky na bázi nových bojových vozidel pěchoty, respektive podvozek BVP spojený s věží „tankovým“ dělem ráže 120 mm.

Plánuje se kontrakt na 210 kusů BVP sedmi variant, a tudíž by se mohlo přidat ještě asi 50 až 100 lehkých až středních tanků, aby se daly vyzbrojit dva až tři tankové prapory. Ještě jednou však zdůrazňuji, že by to bylo jenom dočasné řešení a někdy do roku 2040 by se měly zavést i nové těžké tanky.

A co v současnosti oblíbené kolové obrněnce vyzbrojené tankovým kanonem?

Upřímně řečeno, nejsem zrovna velkým fandou téhle koncepce. Nejde mi ani příliš přes jazyk termín kolový tank, který se zejména v Evropě leckdy používá. Tahle vozidla ještě nedávno byla hodně v módě, avšak to byl z velké části spíše projev zoufalství. Ostatně už i US Army má problémy se svým obrněncem M1128 Stryker MGS a chce brzy zavést nový lehký tank na pásovém podvozku.

Jediná země, jež se koncepci kolových tanků systematicky dlouhodobě věnuje, je Francie, ale ta je ve specifické situaci kvůli svým intervencím v Africe, protože tam se taková vozidla vcelku hodí. Rovné a tvrdé povrchy favorizují kola. Pokud však chceme mít v Armádě ČR tanky pro teritoriální obranu, tedy pro činnost ve střední Evropě, pak potřebujeme jednoznačně pásovce. Technicky není žádný problém namontovat na Pandur věž se 105mm dělem, ostatně třeba Indonésie nedávno udělala právě to, avšak pochybuji, že by česká armáda našla pro takové vozidlo opravdu racionální uplatnění.

Cvičení „Mobilizace 2017“. Ostrými tankovými střelbami na Libavé vyvrcholily manévry, do kterých armáda k profesionálům poprvé povolala záložníky

 

Existuje vůbec v Evropě adekvátní náhrada za současné tanky?

Ne, neexistuje a ještě hodně dlouho existovat nebude. Společný německo-francouzský projekt nového tanku MGCS (Main Ground Combat System), známý neoficiálně i jako Leopard 3, by mohl dospět do stádia demonstrátoru či prototypu někdy v příští dekádě, ale vstup do výzbroje se čeká až kolem roku 2035.

Američané hodlají okolo roku 2030 zavést do služby tank M1A3 neboli poslední variantu typu Abrams a okolo roku 2040 chtějí mít v provozu úplně nový tank NGT (Next Generation Tank). Dá se proto předpokládat, že o tento kontrakt se budou ucházet přinejmenším dva hlavní producenti obrněných vozidel v atlantickém prostoru zbrojovky General Dynamics a BAE Systems, a tudíž společně s Leopardem 3 budou na trhu nejméně tři nové tanky, ovšem až v mezidobí 2035-2040.

Takové bude i spektrum možností pro AČR, ale pro Česko by bylo potenciálně vysoce zajímavé, pokud by se k nějakému takovému programu nového tanku přidalo už při vývoji jako junior partner.

Co to znamená? Čím můžeme do vývoje moderního tanku přispět?

Existuje řada technologických oborů, které možná nevypadají až tak atraktivně, ale jsou velmi důležité a v programu tanku nové generace by se mohly uplatnit. A v řadě takových oborů má český průmysl hodně silnou pozici, takže české firmy by mohly fungovat coby subdodavatelé, respektive jako dodavatelé některých subsystémů.

Jako první možnost mě napadají detektory zbraní hromadného ničení a filtrační zařízení, prostě všechno to, díky čemu může obrněnec bezpečně fungovat v zamořeném prostředí. V tomhle patří Česko na světovou špičku. Vedle toho se zde vyrábí vysoce kvalitní dynamické (reaktivní) pancéřování. Bloky DYNA-72 na tanku T-72M4 CZ jsou výtečné, občas se dokonce tvrdí, že po izraelských a ruských je to nejlepší dynamická ochrana na světě vůbec. Pracuje se tu také na vývoji systémů aktivní ochrany, vyrábějí se tady i moderní optické a infračervené systémy a další věci. Jde jenom o to se nebát, nebýt zbytečně skromní a zkusit dát nabídku potenciálním partnerům.

Fotogalerie     Zobrazit fotogalerii

Velmi brzy čeká obranu také výměna taktických terénních vozidel, staré automobily UAZ a Land Rover mají nahradit stovky nových vozidel.

Sám fakt, že skončila sériová výroba terénního automobilu Land Rover Defender, je podle mě velmi smutnou výpovědí o stavu současného světa, ale co se dá dělat. Na trhu existuje spousta rádoby terénních vozidel, ale česká armáda má pochopitelně daleko náročnější požadavky než typický český chatař, takže nějaké SUV s trochu větší světlou výškou skutečně nestačí.

Pokud se tedy omezíme na obor těch opravdu hard-core off-roadů, pak už je nabídka daleko menší. Jedním z kandidátů je Jeep J8, který se používá mimo jiné v Izraeli. Dalším je Mercedes-Benz G, což je vozidlo koncepčně snad nejbližší Land Roveru, ovšem podle toho, co se ke mně neoficiálně doneslo, bych zřejmě tipoval na favorita typ Toyota Land Cruiser. Podobně jako Toyota Hilux je to automobil, který vydrží neuvěřitelné věci, navíc už s ním armáda má výborné zkušenosti, jelikož u 601. skupiny speciálních sil pár pancéřovaných a vyzbrojených Land Cruiserů mají a úspěšně je použili během nasazení v Afghánistánu.

Houfnice DANA pálí během zteče mechanizované jednotky na Dnech NATO v Ostravě

 

Modernizace čeká i dělostřelectvo. Kromě nových samohybných houfnic se mluví o tom, že by armáda mohla znovu zavést do služby raketomety.

Dosud platí, že dělostřelectvo je královnou bojiště. Podle jedné analýzy snad až 80 % všech lidských ztrát během konfliktu na Donbasu způsobily dělostřelecké raketomety. Také proto už asi všichni chápou, že vyřazení raketometů RM-70 byla chyba a že tento druh zbraně je nutno opět zavést.

Pokud jde o hlavňové dělostřelectvo, stávající houfnice DANA ráže 152mm mají pořád modernizační potenciál, z dlouhodobého hlediska je však jasné, že musíme zavést nový systém ráže 155mm, optimálně samozřejmě na podvozku Tatra. Tentýž podvozek by měl mít i nový raketomet. Na trhu existuje mnoho nabídek z obou kategorií, z houfnic mimo jiné francouzský CAESAR, švédsko-britský Archer, izraelský ATMOS 2000 nebo slovenská EVA, kdežto jako raketomet se nabízí například americký HIMARS či izraelský Lynx.

U obou zmíněných pokládám za důležité, že kromě normálních raket pro plošnou destrukci sil na bojišti mohou odpalovat i přesně naváděné rakety s delším doletem. Taková zbraň by nám tedy přinášela velmi cennou možnost provádět chirurgické či odstrašující údery. Trendy v současném světě naznačují, že takové kapacity by se nám mohly nepříjemně brzy hodit.