Lidovky.cz: V čem přesně Obec spisovatelů selhává?
Obec spisovatelů nemá peníze, aby něco mohla dělat, ale co je horší, obávám se, že nemá ani představu, co by dělat mohla, kdyby je měla. Mimochodem peníze nemá částečně proto, že když je naposledy dostala, nedokázala je správně vyúčtovat – mluvím o projektu Rok Karla Hynka Máchy 2010. Hlavní potíž však spočívá v tom, že Obec se dostala zcela mimo hlavní proud současné české literatury, jak se lze přesvědčit už při pohledu na její vedení. Obecně řečeno, selhává v tom, že byť je oborovou organizací, pro obor dělá velmi málo. Loni se například bojovalo za snížení DPH na knihy – slyšel někdo, že by se do té kampaně Obec spisovatelů zapojila? A podobně třeba s iniciativou Česko kulturní, kde se jednalo mimo jiné o literární časopisy, čili opět něco, co by Obec teoreticky mělo zajímat, ale prakticky nezajímalo.

Lidovky.cz: Výbor asociace tvoří kromě vás Adam Borzič, Pavel Göbl, Emil Hakl a Petra Hůlová. Kdo přišel s tímto nápadem jako první? Je Asociace výsledkem dlouhodobých cílených úvah, nebo její vznik podpořila nějaká konkrétní nedávná událost?
Iniciativa založit novou spisovatelskou organizaci vzešla od Petry Hůlové, k ní se přidala Jana Šrámková a já. Dohromady jsme svolali několik přípravných setkání, na kterých se objevili další autoři, vznikl přípravný výbor atd. Ale roli myslím sehrálo více věcí. Když jsme před rokem s Ivanou Myškovou a Janou Šrámkovou psali text 12 odstavců o próze, který pak vyšel v Respektu, osobně jsem si uvědomil, jaké uspokojení mi přináší formulovat věci společně s lidmi, kterých si vážím. Ačkoli jsme se hodně přeli o konkrétní formulace, snadno jsme nacházeli společnou řeč, co se týče našeho postoje k záležitostem literárního provozu, včetně těch spisovatelských organizací. Důležitou roli v celé věci sehrál také kulturní čtrnáctideník A2, který na jaře uspořádal debatu o Obci spisovatelů a spisovatelským organizacím věnoval jedno z červnových čísel. Někdy tehdy se ukázalo, že pokud spisovatelé chtějí něčeho dosáhnout, musí se propojit na nové platformě.

Lidovky.cz: Jak si představujete činnost Asociace spisovatelů? Co je jejím hlavním cílem?
Cílů máme více, ale lze je snad shrnout jako snahu vytvořit pro českou literaturu jako celek o něco lepší podmínky, než jaké má v současnosti. A že jsme organizace spisovatelů, zaměřujeme se spíš na ně než třeba na malé knihkupce, kteří by rovněž potřebovali podpořit. Chceme spisovatelům poskytovat informační a právní servis, protože zvlášť když vydáváte debut nebo svou knihu poprvé prodáváte do zahraničí, vůbec netušíte, co byste si měla ve smlouvě s nakladatelem pohlídat. Takže částečně nám jde o jakýsi „fair trade“ v oblasti literatury: aby ti, kteří na počátku celého řetězce něco produkují, a v tomto smyslu jsou první, nebyli těmi posledními, co se finančního ohodnocení týče. Vedle toho bychom rádi prosadili třeba to, aby v Česku konečně vznikl Literární dům, kde by spisovatelé mohli psát, překladatelé překládat, čtenáři číst a všichni dohromady obcovat s literaturou. Praha před necelými čtrnácti dny získala od organizace UNESCO titul Kreativní město literatury, takže se zdá, že na podobné projekty je vhodná doba – tedy pokud ten titul má dostat nějaký skutečný obsah.

Lidovky.cz: Jak by měl Literární dům fungovat?
Rádi bychom nabídli stipendijní pobyty zahraničním spisovatelům, protože ti čeští už celkem běžně jezdí do zahraničí, kde podobné domy existují. Chtěli bychom pozvat také překladatele z češtiny, kteří české literatuře získávají nové čtenáře a otevírají ji světu, aby zde mohli pracovat. A přáli bychom si, aby se Literárním dům stal přirozeným centrem literárního života, to znamená, aby nabízel různá čtení, diskuse, zval čtenáře do literární kavárny atd. Literatura může být hodně abstraktní záležitost, potřebuje materializovat a uzemňovat a na to je takový Literární dům ideální.

Lidovky.cz: Jednali jste už s nějakými státními institucemi? Ve vašem prohlášení stojí i to, že budete usilovat např. o vznik Státního fondu literatury. Spolupracujete nějak také se SČKN?
Na první kolo schůzek se chystáme začátkem roku. Do té doby musíme vyřešit zbylé administrativní kroky nutné k řádnému vzniku Asociace. Ale předseda Svazu českých knihkupců a nakladatelů Martin Vopěnka je coby spisovatel jedním ze zakládajících členů Asociace, takže zde ke spolupráci jistě dojde – třeba právě ve věci dalšího možného snižování DPH na knihy či vzniku onoho Státního fondu literatury. Stejně tak plánujeme jednat s Dilií, Obcí překladatelů, občanským sdružením Litera, Portálem české literatury, Institutem umění atd. Mimochodem, je to pár měsíců, co na Slovensku vzniklo Družstvo slovenských spisovateľov, které má částečně podobné cíle jako my. Takže se těšíme i na spolupráci s nimi a s dalšími spisovatelskými organizacemi v okolních zemích. Dokonce jsme už byli vyzváni, abychom se stali součástí Evropské rady spisovatelů, poněvadž ta v Česku dle slov její generální sekretářky nemá partnera. Ale dost už o Obci…

Lidovky.cz: V prohlášení také píšete, že chcete „vrátit spisovatele do veřejného prostoru“. Co to přesně znamená? Máte pocit, že je literatuře věnováno málo pozornosti?
Pozornost je ve společnosti spektáklu něco, oč se bojuje všemi možnými prostředky, a to samo o sobě je dost zajímavá podívaná, dobrá jako námět románu… Umělecká literatura má v tomto boji čestnou nevýhodu, protože se pro komplexnost své výpovědi vzpírá zjednodušení do formátu mediální zprávy, nehodí se jako téma do talkshow atd. Domnívám se, že pozornost, jakou literatura vyžaduje, je potřeba probouzet – nedá se o ni škemrat ani křičet. A lze to mimo jiné i tak, že spisovatel nebude jen jméno vytištěné na přebalu knihy, ale že bude na veřejnosti vystupovat jako reprezentant určitého stylu, přesvědčení a životního gesta. Ale to pochopitelně musí každý sám za sebe, ne pod baldachýnem nějakého všeliterárního krasodušství. Každopádně pokud se spisovatelé mají vrátit do veřejného prostoru, neznamená to, že by si měli osobovat titul svědomí národa. Ale věřím, že mohou využít svou dispozici formulovat to, na čem v životě lidí a společnosti záleží – zvlášť když toho politické ani finanční elity dlouhodobě nejsou schopny a nabízejí jen chronické iluze.

Lidovky.cz: Hodláte nějakým způsobem pracovat i na strategii komunikace s médii?To jsou slova, která se za sebe snadno skládají, jako by v sobě měla nějaké magnetky: strategie, komunikace, média atd. Jako spisovatel jsem k tomuto newspeaku podezřívavý, je to samá vazelína. Strategii komunikace nemáme, ale budeme se snažit hovořit o věcech, které považujeme za důležité, a uvidíme, jestli to někoho bude zajímat a zda s námi někdo bude souhlasit. – Takže zhruba takovou sofistikovanou naivitu od nás můžete čekat.

Lidovky.cz: Jaký je největší konkrétní problém či problémy, které současní čeští spisovatelé řeší?
Ten, že literaturu musí dotovat. Za současných podmínek se totiž naprostá většina českých prozaiků a básníků psaním neuživí – přes den tedy pracuje v nejrůznějších profesích a knihy píše večer nebo o víkendech. Málokdo si to uvědomuje: současná česká literatura by neexistovala, kdyby ji autoři nedotovali penězi ze svého civilního zaměstnání. Když se někdy autoři dožadují lepších finančních podmínek, obvykle se jim dostane odpovědi, že trh má nějaké své zákonitosti, takže nakladatel, distributor a knihkupec musí mít svůj daný podíl. Jenže co je to za trh, který funguje tak, že já jako autor mohu produkovat to, co jiní prodávají, pouze díky tomu, že dostávám peníze úplně odjinud? Pokud by se toto alespoň částečně změnilo a autoři se mohli více věnovat psaní, než třeba IT, jsem přesvědčený, že by se to částečně odrazilo i na kvalitě vydávaných knih.

Lidovky.cz: Vy sám jste letos získal cenu EU za literaturu. Jaké je podle vás postavení české literatury v zahraničí?
Obávám se, že ničím zvláštní. Jsme malá literatura, která optikou zahraničí vyprodukuje jen pár zajímavých knih ročně, a to i z výše uvedeného důvodu, a navíc nemáme úplně propracovaný systém podpory, takže z toho mála se podaří přeložit menší část… Jediný český žijící spisovatel, kterého znají všude v Evropě, je Milan Kundera; v Česku ovšem řešíme, zda to vůbec je český spisovatel. Jinak jde spíš o ojedinělé úspěchy: třeba Miloš Urban se prosadil ve Španělsku, Radka Denemarková nebo Jaroslav Rudiš se uchytili na německém trhu, Europena Patrika Ouředníka byla přeložena skoro do třiceti jazyků atd.

Lidovky.cz: Jaké budou vaše nejbližší kroky jako předsedy Asociace?
Částečně jsem o tom mluvil už v předešlých odpovědích. Ale rád ještě něco dodám: na jaře plánujeme svolat „sjezd spisovatelů“ – to býval pěkný podnik a má ještě své pamětníky… No a jak víme, na takovém sjezdu se může stát cokoli, protože kormidla dějin létají vzduchem jako létající talíře...