ZAYN MALIK FAN FICTION

17.10.

"Ukážeš mi to už?" zeptá se mě Ivonne nedočkavě.

"Dobře, ukážu ti to ale ber v potas že jsem začátečnice," řeknu důrazně zatímco začnu vytahovat svůj obraz, který jsem včera nakreslila v hodině uěmní.

"No tak se předveď," dá si ruce v bok.

Já dám obraz před sebe a napjatě očekávám její názor.

"No... je to... zajímavý," zdá se mi že je jí až do smíchu.

"To je to vážně tak hrozné?" začnu si ho prohlížet.

"Ale ne. Jenom... tohle je co... pes?" přihmouří oči.

"Měl to být člověk," hodím ho na zem.

"No... teď když se na to dívám podruhé... už to vidím," vezme si ho do ruky.

"Já vím že je to nic moc, myslím že jsem se přecenila. Nemám na to talent," vydechnu.

"To zas neříkej. Já bych tohle nezvládla. A byla to kolikátá? Třetí hodina?" snaží se mě povzbudit.

"Možná by mi to byla útěcha kdybych neviděla Zaynův obraz," řeknu.

"A máš ho tady?" zeptá se mě se zájmem.

"Jo, dal mi ho," jdu ho vyndat ze skříně. "Myslím že si ho někam pověsím, jestli ho nebude chtít vrátit. Jenom se na to podívej a řekni mi že nemá talent," ukážu ji ho.

"Wow," vydechne ohromeně. "Tohle fakt maloval on?"
"Říkala jsem ti že je úžasný umělec," usměju se.

"Kdo by to do něj řekl?" zasměje se lehce. "Ne že bych byla nějaká znalkyně umění, nepoznám rozdíl mezi Picasem a tím pouličním malířem u nás ve městě. Ale tohle je fakt krásný."
"Jo," pokývnu. "Jenom je škoda že nemá zájem o to aby to vidělo víc lidí. Mohl by mít klidně i výstavy... být uznavaný umělec... já nevím.. taky se v tom nějak zvlášt nevyznám ale když jsem viděla Debiin výraz když se na ten obraz podívala... ikdyž Zayn si nemyslí že je jeho talent nijak výjimečný... mrzí mě že Zayn nevidí že dokáže spoustu věcí, že nemusí být jenom ten zlobivý kluk v kožené bundě co se poflakuje se svou partou a nemá žádný jasný cíl. Prostě jenom se bojím že nemyslí vůbec na budoucnost, že žije ze dne na den. Sice se možná nemusí trápit penězi, je mladý... ale nevím... ikdyž ho opravdu miluju a zamilovala jsem se do něj do takového jaký je, přála bych si aby měl stejný cíl jako já... teda... za pár let se vdát, mít děti, hezký život."
"Ari, hned jsi věděla že Zayn není ten typ kluka," řekne Ivonne. "Sám ti řekl že on není žádný princ na bílém koni."
"Jo, já vím," skloním hlavu. "Jenom se bojím že jednou ho začnu nudit a radši si řekne že bude s někým jako Mandy, než s takovou naivkou jako jsem já."

"Ty nejsi žádná naivka jasný," stiskne Ivonne mou ruku. "A věř mi. Zayn by tě někdy nevyměnil za žádnou jinou. Ať už je jaký je, blbý není."

"Díky Ivonne," pousměju se. "Vážně jsem ráda že jsem tě poznala, že jsi moje kamarádka."
"To já taky. Nikdy jsem neměla kámošku jako ty. Ale jsem ráda že jsi první," oplatí mi úsměv..

Ivonne pro mě vážně hodně znamená. I za ty necelé dva měsíce jsme se podle mě hodně sblížili a já nikdy neměla takovouhle kamarádku. Sice poprvé když jsme se poznaly, jsem se trochu bála jestli si budeme sedět, protože se mi zdálo že jsme hodně jiné, ale opak byl pravdou a teď můžu říct že je jeden z mých nejbližších lidí. Navíc její sestra miluje Nialla, mého nejlepšího kamaráda, se kterým bych chtěla aby to mezi námi bylo jako dřív, před tím než se dozvěděl o mě a Zaynovi. Ikdyž tomu asi dám ještě trochu času, musím to s ním urovnat. Rozhodně ho nechci ztratit.

19.10.

"Chceš dneska někam ven?" zeptám se mě Zayn když po školy jdeme do jeho bytu.

"Nevím, jak chceš ty," pokrčím rameny.

"Louis říkal že by nás vzal do nějaké nové hospody kousek odsud, ale jestli nechceš jít můžeme zůstat tady, uvařit si něco k jídlu a pustit film," usměje se lehce.

"To bych asi dělala radši," přiznám.

"Dobře," pokývne. "Takže rozhodnuto."

"Ehm, Zayne," podívám se na něj nejistě po chvíli ticha.

"Jo?" vezme mou ruku a začne ji něžně hladit. I takový lehký dotek ve mě pořád dokáže vyvolat ten lechtivý pocit někde tam v mém srdci.

"Já... nenudím tě? Vím že tě asi nebaví sedět pořád jenom tady, nebo u Flamea... vím že se chceš jít někam zabavit, chceš být s lidmi, já nevím... chceš aby jsme dělali... určité věci, myslíš si že jsem-", nedořeknu to, protože mě přeruší jeho rty přitisknuté na těch mých.

Když se zase oddělí, skloním hlavu.

"Poslouchej mě," vezme si mou tvář do dlaní. Jeho pohled je tak pronikavý, že se bojím že se v jeho očích naprosto ztratím. "Nikde a s nikým se necítím tak dobře jako s tebou. Mohli by jsme být kdekoliv a jediné na čem by mi záleželo že jsi při mě."

"Zayne," cítím že se červenám.

"Jsi to nejdůležitější co mám," pohladí mě po vlasech a přísahala bych že se jeho ruka zatřásla. "Jsi moje všechno."
"Myslíš to vážně?" zeptám se ho opatrně. Pořád nemůžu uvěřit že by mě potkalo takové štěstí.
"Jasně," vydechne jako samozřejmost. "Ještě k nikomu jsem necítil to co k tobě. Nevěřil jsem na lásku, ale když jem poznal tebe, musel jsem přiznat že možná vážně existuje. Vím že mám do dokonalosti daleko ale miluju tě. Opravdu tě miluju."

"Já tě taky miluju," usměju se jemně.

Zayn si něžně vezme mou tvář do dlaní a spojí naše rty. Jeho polibky jsou.... ani nevím jak to popsat. Pokaždé cítím takové zvlášní mravenčení a zdá se mi že se vznáším. No... nikdy jsem nikoho jiného nelíbala, ale i tak si nemyslím že bych při někom jiném mohla cítit to co při něm. Je na něm něco... nevím jak to vysvětlti. Jsem zamilovaná až po uši, jako v nějakém filmu pro teenagery. Někdy mi to celé připadá bláznivé, až neuvěřitelné. Je to jenom několik týdnů a prožívám s ním toho tolik nepoznaného... ať už jsou to polibky, objetí, běžné konzervace, smích, i... jiné požitky.... prostě si už nedokážu představit život bez něj. Nevím, myslím že by mi něco chybělo, že by moje srdce už nebylo nikdy kompletní...

Asi v polovině filmu mi zazvoní mobil. Podivím se že je to Sandra. Rychle se zvednu z gauče a se slovy že se za chvíli vrátím jdu na chodbu.

"Sandro?" řeknu do telefonu napjatě.

"Ahoj Ariadno," zdá se mi znepokojená. Hned jsem si myselela že je asi něco špatně.

"Děje se něco?" zeptám se jí.

"Niall m iřekl o vás dvou. O tobě a Zaynovi," řekne po chvíli ticha.

"Proč ti to říkal," povzdechnu si.

"Celé dny byl nesvůj a zdálo se mi že má starosti... teď už chápu proč se tak choval. Bože, Ariadno, proč tohle děláš."

"Sandro, promiň, ale do toho s kým se scházím nikomu nic není. Víš že mám Nialla ráda jako bratra, a nechtěla jsem ho ranit, chtěla jsem mu to říct, ale věděla jsem jak budete regovat."
"Aby ne. Ty nemáš ponětí co je zač," řekne.

"Jestli mluvíš o té dívce... o Gwen," zavřu oči při vzpomínce na to co se jí stalo.
"Jasně. Řekl ti svou verzi," vydechne.

"Prosím nemluv takhle. Já... mu věřím. A ani ty ani Niall mě nepřesvědčí o opaku. Já Zayna znám, vy ne."

"Úplně tě zblnul," řekne nevěřícně.

"To není pravda," zakroutím hlavou. "Ani jste mu nedali šanci. Líp ho poznat..."
"Jo, myslím že tohle udělala Gwen a jak dopadla," řekne sakrasticky.

"Tohle asi nemá smysl. Bude lepší když si promluvíme později. Možná si ty i Niall uvědomíte že by jste měli napřed toho druhého poznat, než ho odsoudíte. Teď mě omluv, a dobrou noc," ukonžím hovor a musím se zhluboka nadechnout. Nemám ve zvyku takhle se chovat, možná že jsem na konci byla až moc hrubá, ale nemůžu vystát když takhle o Zaynovi mluví, zvlášť když ho vážně ani neznají a ani proti němu ani nikomu jinému z jeho přátel nebylo nic dokázané, jsou to jenom klepy. Navíc jsou příliš snadný terč. Ale já věřím že by to s Gwen nikdy neudělali. Zayn rozhodně ne. Sice mě zžírá, že zrovna to že byl tu noc s Mandy je jeho alibi, ale hlavní je že je v podstatě skoro nemožné že by to byl on. Ani nevím kde se to ve mě bere, ale ikdyby proit nám stál celý svět, jsem odholadná jen tak se nevzádt. Protože Zayna miluju a za lásku se musí bojovat....

"Kdo to byl," zeptá se mě Zayn když se vrátím k němu.

"Sandra, Niallova přítelkyně," sednu si na gauč.

"Pořád s ním nemluvíš?" zeptá se mě opatrně.

Já zakroutím hlavou. "Snad ho to brzo přejde. Až to řeknu Liamovi... a snad je přesvědčím aby tě viděli v jiném světle se to zlepší."

"Myslím že mě uvidí jako všivého grázla co jim chce zkazit jejich sladkou Ariadnu," pohraje si s pramenem mým vlasů.

"Ne... jsem si jistá že když se budeš chovat, tak jako když jsi se mnou, všechno bude v pořádku," řeknu nesouhlasně.
"Když myslíš," vydechne.

"Zayne," položím ruku na jeho hruď a hned nato se Zayn na mě podívá tím jeho pronikavým pohledem a spojí naše prsty. Když si vzpomenu jak na úplném začátku mě nerad držel za ruku, natož na veřejonsti, protože zkrátka není ten typ kluka, ale teď se mi zdá že se sotva najde chvíle kdy by jsme byli oddělení. "Můj bratr je ten nejdůležitější člověk v mém životě. Po tom co mí rodiče odešli, je v podstatě jediná rodina co mi zbyla. A Niall je mi jako skoro jako další bratr. Nechci tě ztratit, ale nechci ztratit ani je. Doufám že můžu být s nimi a zároveň s tebou. Bez nějaké zášti, nenávisti... chci mít u sebe ty které nejvíc miluju."

"Baby," usměje se. "Slibuju ti že mě nikdy neztratíš a že si klidně před tvým velkým bráchou zahraju na slušňáka, překousnu i kravatu. Pokusím se s ním vycházet. Kdo ví, třeba si v něčem sednem. Jestli překousne to že jeho malá ségra je s tímhle idiotem."

Já se tiše zasměju.

"Chci jenom abys byla šťastná Ariadno," stiskne mou ruku. "Jenom na tom mi záleží."

"Jsem šťastná když jsem s tebou," podívám se mu do očí.

"Ne tak jako já," řekne tiše a přitáhne si mě k sobě do náručí. "Bez tebe nejsem nic," políbí mě do vlasů.

Já nic neřeknu, jenom se uvelebím v jeho náručí. Začneme se opět dívat na film, a ikdyž zpočátku panuje mezi námi ticho a jenom tak vnímáme zápletku zatímco mě Zayn občas pohladí nebo políbí na čelo, no aneboobčas utrousí nějakou poznámku a komentuje když někdo udělá nějakou hloupost. Občas nejde daleko pro sprosté slova, ale ve mě to probouzí jenom úsměv. Jak se film blíží ke konci, už ani tak nevěnujeme pozornost filmu, protože se ocitnu pod váhou Zaynova těla a vychfutnávám si jeho polibky. Polibky kterých se nedokážu nabažit. Jeho doteky... každý centimetr mého těla se chvěje, nedokážu to nijak ovlivnit ani ovládat. Pořád ještě úplně nechápu co to se mnou dělá. Chvílemi mám chuť prostě to vzdát a nechat ho dělat se mnou co jen bude chtít, protože bych ráda ztratila panenství právě s ním. Ikdyž skutečně zním jako patnáctka z levné komedie. Ale je to tak. Chci aby to byl on. Vždycky jsem toužila po tom aby ta první noc byla výjimečná, abych si ji pamatovala napořád. Abych toho nelitovala.

Po pár minutách ucítím že pomalu zajíždí rukou pod moje šaty, a já sepřipravuju na rozkoš, kterou mě hodlá obdařit, ale v tom někdo zazvoní. Leknutím povyskočím a rychle si sednu.

"Kdo to kurva otravuje," vydechne Zayn naštvaně a pomalu vstane. Já zůstanu sedět a doufám že nejsem celá červená. Trochu si poupravím vlasy a sleduju Zayna jak jde ke dveřím.

"Ahoj Zayne," uslyším chvilku nato citzí ženský hlas.

"Mami?" odpoví jí Zayn překvapeně.