ZAYN MALIK FAN FICTION

1. 1.

Ráno mě probudí chlad. PřEtáhnu si deku přes tělo a ikdyž jsem stále v Zaynově náručí, nemůžu si pomoct, je mi děsná zima. Otočím se rozespale směrem k oknu a vidím že sněží. A to docela dost. Pomalu vstanu, tak abych Zayna nevzbudila a potom co se pořádně podívám na tu vichřici, sáhnu na topení, a je úplně studené. První co mě napadne je že se možná pokazil přívod tepla. Když totiž zkusím topení zesílit, nezdá se že by fungovalo. Vyjdu teda z ložnice a sejdu dolů. Všude je stejná zima. I přes ten svetr se třesu. Všimnu si že je už po deváté ráno a taky Louiho na gauči, který včera přespal u Zayna, po tom co jsme se vrátili z oslavy. Ještě pořád spí, a já ho nechci budit, zkontroluju ale i další topení, a skutečně, všechna jsou studená. Jdu si uvařit kávu abych se trochu zahřála, ale až se jeden z nich vzbduí, asi to budeme muset vyřešit. Ještě jsem ani nenalila vodu do hrnku, když za sebou uslyším kroky a hlasité zívnutí. Otočím se a vidím za sebeu Louiho. Má rozcuchanou kštici a vypadá dost unaveně.

"Dobré ráno, spal jsi dobře?" zeptám se ho jemně.

"Dobré, ale jo, ikdyž moje postel je asi pohodlnější," řekne.

"Proč jsi nespal v některém pokoji?" zeptám se ho s lehkým smíchem.

"Ani nevím, to je fuk, prosím tě, udělala bys mi taky nějaké kafe?" sedne si ke stolu.

"Jistě," nachystám i druhý hrnek.

"Je tu děsná kosa nezdá se ti?" přitáhne si mikinu blíž.

"Jo, myslím že je nefunkční topení, někdo by se na to měl podívat," řeknu.

"Fajn, dojdu pro Zayna a mrkneme na to, kdyžtak zavolám tátovi, on se v tom vyzná," vstane pomalu.

"Dobře," pokývnu.

Pár minut nato Zayn s Louim vejdou do kuchyně.

"Ahoj baby," usměje se Zayn ikdyž vypadá pořád trochu rozespale a jde mi dát pusu na tvář.

"Ahoj, chceš kávu?" zeptám se.

"Nedám si," zakroutí hlavou. "Ten problém s topením... Louis zavolal svýmu tátovi. Měl by tady být do dvaceti minut"

"Takže je to vážnější?" zeptám se.

"To nevím," dá ruku okolo mého pasu. "Ale asi bude lepší když se na to koukne profesionál.

Zayn mi dá pusu na tvář, a já dám Louimu kafe.

"Zatím by jsme měli pustit krb ne, ten snad bude fungovat," navrhne Louis.

"Jo, ale radši bych potkal až na tvýho tátu, nepoužíval se už takové dva roky, vadná instalace," řekne Zayn.

"Kdo by to byl řekl, takový luxusní barák a všechno stojí za hovno," zasměje se
"Sklapni Loui," řekne Zayn a sedne si ke stolu.

"Co by jste chtěli k snídani? Můžu udělat tousty," sednu si vedle nich.

"Jo, ale víš co, uděláme je my, ty sed," dotkne se mého kolene a zase vstane. "Louis, pojd."

"Ale mám tady kafe," upije si ho.

"Tak ho vypiješ studené, vstávej," řekne Zayn.

"Fajn," vydechne Louis a jde za ním zatímco já vezmu do ruky nějaké potravinové letáky a snažím se vydržet tu hroznou zimu.

Skutečně ani ne po dvaceti minutách někdo zazvonil. Zayn a Louis právě dávají snídani na talíře, tak jdu otevřít já.

"Dobrý den," pozdravím ho.

"Dobrý, vy jste Zaynova přítelkyně nemám pravdu?" zeptá se s vřelým úsměvem.

"Ano, jsem Ariadna Paynová," podám mu ruku.

"Frederick Tomlinson, moc mě těší," stiskne mi ji zatimco vchází dovnitř.

"I mě," usměju se a zavřu za ním dveře.

"Takže jaký máte problém?" zeptá se zatímco si sundá bundu. Všimnu si že má v ruce krabici s nářadím. Vypadá už starší, tipla bych mu blízko k šedesátce ale hned při prvním setkání mi přijde hrozně milý a dobrosrdečný, takový správný táta.

"Něco je s topením, ale kluci vám to asi vysvětlí líp, jsou v kuchyni," řeknu a hned nato se objeví u nás.

"Čau.... tati," řekne Louis trochu zdráhavě. "Dík žes přijel tak brzo.
"Žádný problém," odpoví jeho táta jako samozřejmost. "Ahoj Zayne."

"Zdravím vás," pokývne hlavou.

"Tak se na to pojdme podívat," namíří si to všichni tři k topení a já se zatím omluvím že jdu dodělat snídani. Mezitím co to oni řeší, udělám ještě jednu porci panu Tomlinsnovi a udělám i nový čaj. Je to přece jen slušnost a určitě musí být zmrzlý.

"Pojd sem Ariadno prosím tě," uslyším najednou Louiho hlas.

"Zdá se mi nebo tady začíná být teplo," pousměju se když vejdu do obýváku.

"Už by to mělo být v pohodě," řekne Zayn. "Frederick je mistr svýho oboru."

"No hochu, děkuji za pochvalu, ale ještě nemáme vyhráno. Budu muset projít celý dům, ještě to chvilku potrvá.
"Snídaně už je hotová, a udělala jsem čaj, co kdyby jsme se napřed najedli a pak to doděláte," navrhu.

"Zabere to jen pár minut. Ale pak rád... jestli vám to nevadí," usměje se pan Tomlinson. "Ale nechci vás obtěžovat.

"To vůbec ne. Vždyt nás zachraňujete," zakroutím hlavou.

"Jo, bez tvý pomoci by jsme tady zamrzli jak rampouchy," přisvědčí Louis.

Pan Tomlinson se jen lehce zasměje a spolu s Louim jdou nahoru po schodech.

"Působí hrozně mile," řeknu Zaynovi, zatímco ten dá ruky na moje boky.

"Jo, je v pohodě. O to víc asi Louiho bolelo když zjistil pravdu," řekne Zayn.

"No... hlavní je že ho vychoval," řeknu.

"To je fakt. Bral bych ho jako tátu, místo hajzla co mě opustil a matky harpie."

"Zayne," vydechnu.

"Fajn, fajn, nemluvme o nich," přejede mi prstem lehce po spodním rtu. "Počkáme až to Fredick vyřeší a pak si všichni dáme snídani."

"Dobře," usměju se. "Jestli chceš můžu odpolene udělat koláč, mám na něj chut."

"Myslím že znáš mou odpověd," zasmjě se lehce a já ho krátce políbím.

Chvíli na to se vrátí Pan Tomlinson a Louis s tím že už by to mělo být v pořádku a jdeme do kuchyně, kde si dáme snídani, vypijeme čas a Louis se s ním vrátí domů. Já začnu se Zaynem pomalu dělat oběd, později slibovaný koláč

3.1

Rozhodli jsme se zajít k Vicky, aby jsme si povykládaly a taky aby jsme viděli Liz, jak se jí daří. Jsme tam jen my holky, teda já, Ivonne, Vicky, Michelle a Liz. Takový malý holčičí dýchánek, klukům vstup zakázán.

"Nemůžu uvěři že jsme to prošvihly," řekne Vicky s nadšeným úsměvem když jí řekneme o Michelle a Felixovi.

"Prosím vás," začervená se Michelle zatímco si do ruky vezme čaj. "Byla to jen pusa. Jo, zeptal se mě jestli chci být jeho holka a řekla jsem ano. Ale nemusíme to dál rozebírat."

"Ale no tak, po 150 letech máš konečně kluka, navíc fakt skvělýho a myslíš že z toho jen tak vyvázneš, to teda ne," řekne Vicky.

"No tak nechte ji," položím Michelle ruku na rameno. "Jestli o tom nechce zatím mluvit, je to její věc."

"Tak s tím nesouhlasím," ozve se Ivonne. "Derek mi nic neřekne. Ale nevěřím že jemu bys něco řekla.

"To si piš, ještě tak. Mýmu pitomému, otravnému bráchovi," řekne Michelle otráveně.

"Počkej, ty a Derek... jste..." podívá se na ni Liz zmateně.

"Co? Ne, ne, ne, jsme jenom kámoši," řekne Ivonne. "Jen kámoši."
"A nechtěla by jsi něco víc?" zeptá se jí Vicky.

"Ne, jasně že ne," zakroutí hlavou. "Ariadno, řekni že nic mezi náma není."
"Vážně mezi nimi nic není," řeknu. "Ikdyž city určitě."
"Ariadno," podívá se na mě Ivonne.

"Promiň, ale je to tak. Musíš přiznat že se máte rádi, přitahujete se, skvěle si rozumíte."

"A je fakt sexy," řekne Vicky.

"Fuj Vick," bouchne ji Michelle do ramene.

"Ale no tak. Navíc já mám svýho kluka, tak co, můžu to říkat, miluju přece jen jednoho," řekne Vicky s úsměvem.

V té chvíli se mi stáhne hrdlo. Od Zayna vím že ho na silvestrovském večírku viděli s dvěma holkama, líbali se... a pak se někam přesunuli, k Vicky se vrátil až v poledne, říkal že spal u kamaráda ale víme s kým tu noc a ráno trávil čas... a myslím že Vicky to musí vědět taky, ikdyž si to odmítá přiznat.

"Um, Vicky, s tebou a Tedem... je všechno v pořádku?" zeptám se jí opatrně.

"Jasně, proč by nebylo?" řekne nechápavě.

"Ani si ještě nenašel práci, pořád chodí na pařby, nepomáhá vám tady. Všechno je na vás dvou," přidá se Michelle.

"Snaží se," řekne Vicky. "Nějaká práce se už rýsuje a s těmi večírky... no párkrát se to stane, ale nic co bych nezvládla. Nemíním být žádná histerická stíhačka jako Mandy. Miluju ho a on mě, důvěřuju mu."

"Vicky, sama víš jaký je to holkař," podívá se na ni Ivonne.

"To že se občas za nějakou otočí nic neznamená. Taky se občas kouknu na hezkýho kluka. Ale pohled není nevěra."

"Nechceme se do toho plést, já už vůbec ne, ale jseš si jsitá že je to pro tebe ten pravý?" zeptám se jí.

"Jo," řekne rozhodně po chvíli ticha. "Vy ho neznáte jako ho znám já."
"Ale musíš uznat že má hodně chyb," řekne Liz.

"A kdo sakra ne? I Zayn má chyby," podívá se na mě. "I Derek, Louis,určitě i Felix. I ten tvůj dokonalý bráška."

"Vicky, nechtěla jsem se tě nijak dotknout jen," podívám se na ni zmateně ale ona vypadá čím dál víc vytočeně.

"Víš ty co? Možná by ses měla starat mín o druhé a víc o sebe a tvůj vztah. Možná že to myslíš dobře ale nejsi ta nejchytřejší na světě. Zayn je tvůj první kluk a upřímně, není to zrovna výhra, možná snad co se vzhledu a prachů týče. Možná se ted cítíš na koni, jako princezna, ale věř mi tyhle první měsíce sladké zamilovanosti brzo pominou a nastane krutá realita. Až pak poznáš jestli jste si vážně souzení nebo ne. Takže zatím, si prosím tě nech tvoje otázky a rady pro někoho jiného. Mockrát děkuju," odkráčí nevím kam.

Já já jen šokovaně dívám do země a do očí se mi hrnou slzy. Vím jsem asi velká citlivka. Ale nejen že špatně snáším když na mě někdo zvyšuje hlas, ale hlavně mě mrzí že to byla Vicky. Za posledních několik týdnů jsme se celkem dost sblížili. Ale je to moje vina. Neměla jsem se do nich starat. Ale prostě mi to nedá. Vím co jí Ted dělá a není to správné. Určitě to i ona jednou pochopí ale zatím... ho prostě miluje a přes to vlak nejede. Měla bych to asi chápat, já mám taky klapky na uších když někdo Zayn pomlouvá a říká mi že bych s ním neměla být. Ale at už má Zayn jakékoliv nedostatky, vím že by mě nikdy nepodvedl, takhle by mi neublížil. Alespoň doufám. Nevím jestli bych se to někdy dokázala přenést, at už by to bylo za jakýkoliv okolností. Tak moc ho miluju, až to doslova bolí.

"Ari, nic si z toho nedělej," cítím Ivonne jak mi dává ruku na koleno. "Jenom víš jak je na Teda háklivá, přejde jí to."

Já jen posmutněle kývnu.

"A hele, jestli máš kvůli něčemu brečet, tak leda protože už za dva dny je škola. Ostatní univerzity budou mít ještě volno, jenom ta naše musí být tak děsně originální, až se mi z toho vážně spouští slzy, vážně, za chvíli tady bude potopa," řekne Michelle.

To mi vykouzlí drobný úsměv na tváři.

"A jestli chceš, když už máme náš pokoj zpátky, můžeme se dívat na filmy až do půlnoci, jaké chceš, jo?" přidá se Ivonne.

"Promiň, ale slíbila jsem Zaynovi že dnes u něj ještě přespím. Tak příště," řeknu.

"No fajn, zapomněla jsem že jsem jediná single," vydechne.

"Nejsi," ozve se Liz. "Taky se zrovna nechystám strávit romantický večer při svíčkách.“

"Omlouvám se," řekne Ivonne tiše.

"Není za co," zakroutí Liz hlavou. "Všimli jste si jak se zvětšuju. Za chvíli budu jak koule," dá si ruku na bříško.

"Jsi si jistá že nechceš vědět pohlaví?" zeptá se jí Michelle. "Na příští kontrolu jdeme za pár dní."

"Ne, zatím ani nevím jestli si ho nechám, tak se k němu chci poutat co nejmín," řekne Liz se smutným úsměvem. Je mi jí líto, ale to rozhodnutí je jen na ni.

Až do konce návštěvy se Vicky nevrátí, vlastně až když odcházíme, a věnuje mi sotva pohled. Vím že je na mě naštvaná a věřím že ji to za chvíli přejde. Celý život jsem si přála kamarádky, a ted když je mám, nerada bych nějakou ztratila.