ZAYN MALIK FAN FICTION

3.9.

Řekli jsme Niallovi a Sandře že jdeme s nějakýma spolužákama na chvilku ven, a je pravda že mi není příjemné jim lhát. Ale Ivonne mě přesvědčila a upřímně, vážně chci Zayna vidět. Nechápu proč. Není šance, že by se mezi námi mohlo stát to co bych chtěla a přece jenom, ani ho neznám. Nevím o něm v podstatě nic. Ale kdo ví. Možná ho poznám trochu víc, ikdyž je dost pravděpodobné, že se mnou nechce mít nic společného. A ignorace je strašná.

"Všimli jste si jak na nás ty babky civěli?" zasmál se Flame.

"Jo, asi si myslí že to tady chceme vykrást," řekne Louis a vytáhne krabičku cigaret.

"Loui, nech toho. Chceš aby nás zase vyhodili," zasyčela Vicky

"Fajn, fajn," schová ji zpátky do kapsy.

"Tak si objednáme," položí Mandy svou ruku na Zaynovo koleno a ten se od ní s odkašláním odtáhne.

"Dobře. Co si dáte?" zeptá se Derek.

Když si všichni objedáme, rozproudí se konverzace okolo nějaké pro mě neznámé kapely a o jejich koncertě který bude příští týden. Jsou kolem toho nadešení, hlavně Louis, Flame, Ted a Ivonne. Plánují jak tam pojedou společně, prý už mají koupení lístky a můžou nám ještě nějaké zajistit, když budeme chtít, ale já odmítnu. Není to můj styl, navíc, zřejmě je to punková nebo alespoň tvrdší rocková kapela a nevím co mám od toho koncetu očekávat. Ani jsem vlastně na žádném koncertě nebyla, a prostě radši strávím večer čtením nebo díváním na film.

"Ariadno, ty teda nechceš jít," zeptá se mě Louis asi dvacet minut nato.

"Ne, asi ne," zakroutím s úsměvem hlavou.

"Ani já nejdu. Posledně mi to stačilo," řekne Michelle.

"Ale no tak. Nebylo to tak hrozný," řekne Derek otráveně.

"Jo, tobě se to říká, ty jsi nezvracel celé dva dny potom co ti nějací takzvaní kámoši podstčili jakýsi hnus, co uvařili někde v Tijuaně," řekne Michelle. "Navíc měla bych se učit, myslím že někdy zapomínáte že chodíte na výšku, a nemůžeme si jenom tak chodit kam se nám zachce."
Abych řekla pravdu vážně jsem se divila, že jsou to vysokoškoláci. Do většiny z nich bych to neřekla. Nejen díky vzledu, ale i chování a prostě, nepřišli mi vůbec zodpovědní a zdálo se že chtějí jenom užívat.

"Hele, tentokrát to bude jiný, slibuju," dal jí Derek ruku na ramneo.
"Prostě nejdu, dej mi pokoj," odstrčí ho Michelle.

"Ari, ty pojď, prosím, bude to zábava," přesvědujče mě Ivonne

"Promiň, ale prostě to není nic pro mě," řeknu.

"Není špatné zkoušet nové věci," řekne Louis. "Ještě si to promysli."

"Dobře, promyslím si to. Ale spíš ne," řeknu nakonec.

Zase vidím Zaynův upřený pohled a sklopím zrak. Ostastní se zase pustí do debaty a já tam sedím jak trubka, občas prohodím z nějkým pár slov, když přinesou jídlo, beru si do úst malé sousta a snažím se za každou cenu vyhýbat Zaynovi, protože ty jeho oči... nemůžu se do nich dívat moc dlouho nebo se bojím že mě opravdu zhypnotizuje. Pak si všimnu, jak ho Mandy opět provokativně osahavá, dokonce si i rozepne blůzu, ale zdá se že jeho to nechává chladným. Nevím jsetli je to dobré nebo špatné znamení. Vím že takhle to nemůže pokračovat, strávit celý večer otočená na jinou stranu, a zároveň chtít mluvit s ním... poznat ho... ale moje stydlivost, nezkušenost, nejistota, strach... to všechno pořád tvoří bariéru, kterou momneálně nedokážu překonat.

"Proč nechceš na ten koncert jít?Mohla by to být dobrá příležitost sblížit se s nimi, hlavně se Zaynem" řekne Ivonne když se vrátíme na školu.

"Prostě tam nechci jít, a se Zaynem nic nebude, jasný? Jestli to chceš riskount a být s ním, klidně, ale nebudu kvůli tobě lhát, je to jasné?"
"Ari, no tak," sedne si s povzdechem na mou postel. "Proč si prostě nepřiznáš že se ti líbí? Pozororvala jsem vás a viděla jsem ty pohledy. Teda spíš jeho, a tvoje uhýbání. Proč to děláš? Jsem si jistá že se mu opravdu líbíš," řekne.

"Jo, no asi hledá další dobrodružší, ale to má smůlu," řeknu rázně.

"To nemůžeš vědět," zakroutí Ivonně hlavou. "Zkusím promluvit s Derekem, ať si promluví s Louim, a ten si promluví se Zaynem."
"Proč," řeknu nechápavě.

"Aby jsme zjistili jestli se mu opravdu líbíš," řeknu.

"Prosím tě, to je hloupost. Co myslíš že řekne, jo Arianda je krásná, úžasná, rád bych s ní chodil?"
"Možná," pokrčí rameny. "Co ty víš?"

"Radši to nechme tak jo? Možná bude lepší když se s nimi nebudu vídat. Alespoň ne tak často."

"No tak, to mi nedělej. Chci se trochu víc poznat s Derekem, a i ostatní teda až na víš koho jsou v pohodě, ale potřebuju tě tam. Jsme přece spolubydlící a nemůžeš mě v tom nechat samotnou."
"Ivonne, ty nepotřeuješ moc pomoc. Jsi mnohem sebevědomější, zábavnější než já. A snadno se seznamuješ a přátelíš. Já prostě jenom tak lehce nezapadnu."
"Ari, nepodceňuj se. Je pravda že jsme možná každá tak trochu jiná, v něčem třeba trochu víc, ale možná si proto si rozumíme. Mám celkem hodně kamarádů, ale cítím že ty jsi jedna z mála na kteoru se opradu můžu spolehnout, a která není jenom společník na párty, chápeš? Jsi jedna z těch, se kterými si upřímně promluvím a vím že mě vyslechne."
"Díky že to říkáš, taky myslím že za těch pár dní máme k sobě blízko. Ale pochop i ty mě."
"Já tě chápu. Věř mi. Ale jenom to prosím nevzdávej. Dej domu čas, a když to nikam nepovede, pak se uvidí. Ano?"
"Dobře," povzdechnu si. "Ale Derekovi nic neříkej."
"Fajn," usměje se. "Navíc... ráda bych viděla tu falešnou růžovku Mandy kdyby jsi dostala Zayna. To by určitě stálo za to."

"Vyškrábala by mi oči," zasměju se lehce.

"Jo, těma jejíma dvaceticentimetriovýma nehtama," zasměje se taky. "Ale vážně. Co ty víš? Možná vás svedl dohromady osud?"

"Ty věříš na osud?" povzednu obočí.

"Někdy, když se mi to hodí," usměje se.

4. 9.

Na druhý den si jdeme s Ivonne pro něco k jídlu, když v tom uvidím Bradleyho. Jde přímo k nám a já nevím co mám dělat. Prostě tam stojím a čekám až mi dají objednávku. A doufám že projde kolem, nebo si mě nebude všímat. Ale to se nestane.

"Čau," řekne s tím jeho falešným úsměvem

"Ahoj," řeknu tiše.

"Co po ní chceš," dá si Ivonne ruce v bok.

"Nic nechci, teda vlastně jo. Omluvit se," podívá se na mě.

"Fakt? Proč tak najednou," řekne Ivonne zostra.

"Ivonne, prosím," dám ji ruku na rameno. "Je to mezi náma dvěma. Můžeš nás prosím nechat na chvilku osamotě?"
"Dobře," vydechne. "Ale budu tady poblíž, jasné?"

Já jenom kývnu a nervozně si vezmu svoje jídlo a následuju Bradleyho za roh.

"Takže..." řeknu tiše.

"Vážně se ti omlouvám co se ten večer stalo. Udělalo to se mnou to pití a ty jsi byla vážně krásná... já,... nechal jsem se trochu unést, myslel jsem že se ti fakt líbím. Rzohodně jsem neměl v úmyslu nějak ti ublížit," řekne přesvědčivě. Nevím proč, ale docela mu věřím. Jsem prostě příliš velká naivka.

"Díky za omluvu, a myslím že na to můžeme zapomenout," pousměju se.

"Vážně?" usměje se zeširoka. "Takže by jsme si někam mohli vyjít? Třeba na rande?
"Na rande," řeknu překvapeně. "To nevím. Asi ne."
"Proč ne? Máš někoho jiného? Slibuju že nebudeme nic pít jo? Jenom džuš," usměje se.

"Podvíej. Bradley... já... na mě je to moc brzo a hlavně zrovna jsem tady začala, a prostě... promiň ale zatím tohle nechci. Třeba něky jindy," doufám že se neurazí, nebo nevypění, k mé úlevně zůstává klidný.

"Dobře v pohodě," řekne s lehkým úsměvem. "Budu čekat."
Já pokývnu a vrátím se k Ivonne.

"Co říkal ten magor?" zeptá se mě.

"Jenom se omluvil, a pak mě pozval na rande," přiznám

"Ten hajzl," podívá se na něj vražedným pohledem. "Doufám že jsi ho poslala někam."

"Řekla jsem mu ne," kývla jsem. "Rozhodně teď nemíním jít na rande, a už vůbec ne s ním."
"Fajn, jsem ráda že jsi mu nenalatěla, znám takový typ kluků, věř mi, možná vypadjí jako slušnáci, oblíbení sportovci... ale jde jim jenom o to jedno."

"Dobře, dobře, vzdyť s ním nikam nejdu," řeknu.

"Jo, máš přece Zayna," zamějse se lehce.

"Nech toho," řeknu tiše a jdu na další hodinu.

"Ahoj," pozdraví mě s úsměvem Vicky.

"Ahoj," sednu si vedle ní.

"Bavila ses včera? Protože moc to tak nevypadalo," řekne.

"Ne, jo, bavila jsem se. Jenom vás moc neznám a... asi toho nemám tolik společného s většinou z vás," přiznám.

"No.. chápu to. Ale když nás víc pozáš, zjistíš že nejsme takoví jací si lidi myslí že jsme," řekne

"Ne já vím," řeknu rychle. "Neber to špatně."

"Neberu," usměje se. "Hele, nechtěla bys do kina? I s Ivonne?"
"Kdy?" zeptám se.

"Zítra, v 8 hodin. Je to nějaký nový horor," řekne.

"Jo, ráda půjdu," kývnu.

"Fajn," řekne s úsměvem.

Vážně začínám mít Vicky ráda. Zdá se jako opravdu milá holka a myslím že by se z nás možná mohli stát dobré přítelkyně. Do toho kina půjdu, ale ani ne kvůli filmu, ale abych viděla Zayna. Teda doufám že tam bude. Vím že Ivonne pořád říkám že o něj nemám zájem, ale není to tak úplně pravda. Nedělám si žádné falešné naděje, ani jsme spolu pořádně nemluvili, ale kdo ví, možná když se s nimi budu pravidelně scházet, mohlo by se mezi námi něco změnit. Ale ta šance asi není moc velká, to je mi jasné. Jsem prostě z toho všeho nějak zmatená, nevím co mám dělat.

"O víkendu jedeš za Liamem?" zeptá se mě Niall když přijde do našeho pokoje.

"Jo, už se na něj těším. Voláme si každý den alespoň pár minut, ale i tak mi opravdu chybí," přiznám.

"Já vím," usměje se. "Ty půjdeš se Sandrou za rodiči Ivonne?"
"Nevím, nechce se mi odsud, autem je to víc než hodina," řekne otráveně a dál se věnuje textovkám.

"Měla by jsi jet. Vaši by určitě chtěli vidět obě dcery," řekne Niall.

"No, nevím, asi fakt půjdu, další víkend mám koncert, takže to za nimi nebudu moct a musím si vzít ještě něco z pokoje," řekne.

"Koncert?" svraští Niall obočí. "Jaký?"

"Amiar, jasný?" podívá se na něj otráveně.
"To je ta kapela co tvoje ségra nesnáší?" zeptá se.

"Jo, ona je nesnáší, já je miluju. Další rozdíl mezi náma," řekne. "Taky ona miluje tebe, a já tě nesnášm."
"To je legrace že jo?" zvedne Niall obočí.

"Ne, nesnáším tě," řekne vážně.
"Já tebe víc," řekne Niall.

Oba se pak zasmějou, a já taky. Jejich vztah je trochu zvláštní, přijdou mi jako brácha a ségra, kteří se pořád popichujou, ale mají se rádi. Vím že Niall Sandru opravdu miluje, ikdyž spolu nechodí moc dlouho, a taky že je opravdu dobrý kamarád, i mě. Bez něj by můj začátek tady byl určitě obtížnější. Myslela jsem že vysoká bude to nějtěžší, všechno to nové, učení... ale momentálně je pro mě nejtěžší celá ta věc ze Zaynem. Nikdy ve mě žádný kluk neprobudil to co on. Prostě je na něm něco výjimečného, něco co mě neuvěřitelně přitahuje a odpozuje zároveň. Chtěla bych jenom jeden rozhovor, klidně s hloupými otázky jako Jaká je tvoje oblíbená baarva, jenom abych ho poznala trochu víc.