HISTORIE
Během 16. a 17. století osídlovali holandští Bůrové, Němci a Hugenoti jižní Afriku. Protože tito lidé osidlovali novou a necivilizovanou zem, která byla bohatá na dravou zvěř, přivezli si s sebou vlastní evropské, středně velké, pracovní psy. Tito psi však nebyli schopni překonat choroby a nebezpečí africké buše, a tak bylo přirozené, že je začali křížit s domorodými psy. Evropští přistěhovalci velmi rychle poznali vynikající vlastnosti domorodého psa – nebojácnost, výborný čich, sílu spojenou s vytrvalostí a obratnost. Jen po fyzické stránce perfektně vybavené zvíře mělo v tvrdých podmínkách africké divočiny šanci přežít.
POVAHA A VÝCHOVA
Ridgeback je rozvážný, velmi inteligentní a citlivý společník, má klidný temperament a málo štěká. Miluje ležení na letním sluníčku a pozorování svého okolí. V zimě rád leží u krbu. Vysoká inteligence a úsilí zalíbit se svému pánovi mu dává dobrý předpoklad pro nácvik poslušnosti. Ridgeback je čistotný pes a starost o jeho srst je minimální. Je velmi vnímavý, bystrý a protože dospívá poměrně dlouho, je možné ho po dlouhou dobu cvičit. V mládí je velmi energický, ale dospíváním se stává klidnější. K dětem je velmi tolerantní, ale je dobré děti poučit, aby nezneužívaly jeho dobroty.
Rhodéský ridgeback je partner - ne otrok. Slepá poslušnost je mu cizí. Je velmi citlivý a rodinně založený pes. Nerad zůstává dlouho sám. Potřebuje a váží si stálého kontaktu s Vámi. Svým nejbližším je oddán a v dospělosti je ochotný nasadit pro svoji rodinu i vlastní život.
Ridgeback je velmi úzce spjat s člověkem. Klasické metody cvičení selhávají pro jeho citlivou povahu, která nesnese nátlak ani tvrdou ruku. Často největší úspěch ve výchově mívají lidé, kteří mají ridgebacka jako svého prvního psa. Při jeho vedení se řídí citem, snaží se ho poznat, proniknout do jeho duše a neporovnávají ho s jinými plemeny. Je velmi důležité, abychom rhodéského ridgebacka přijali za člena své rodiny a dovolili mu účastnit se našeho života. V žádném případě nepatří do ohrady mimo rodinu, kde by se jeho výjimečná povaha, kterou disponuje, navždy vytratila. Lidé, kteří ho takto chovají, sice mají ridgebacka, ale přicházejí o nevšední zážitek spolužití, který tento partnerský pes poskytuje.
Evropané se navíc začali věnovat i exteriérové stránce a původního psa domorodců křížili s mnohými evropskými plemeny ( mastif, doga, erdelteriér, chrt a bloodhaund ). Kupodivu dobré vlastnosti nevymizely, naopak se dále upevňovaly. Vitalita a životní síla těchto potomků byla rychle rozpoznána, protože právě u nich se vždy vyskytoval ridge. Během tohoto ranného období byli ridgebackové často používáni k lovu divoké zvěře, a proto si tito psi získali pověst nebojácného a ostražitého lovce. Nebyli trénováni na zabíjení, ale na to, aby mohli lva zastavit, než přijde lovec. Tato schopnost jim zajistila pojmenování "Lví pes", dokud nebyli v roce 1922 oficiálně pojmenováni Rhodesian ridgeback.