Kabala, jak později uvidíte, je nejexaktnější věda.

M. Laitman
Kabala - Tajné židovské učení, č. 2, str. 44

Skutečná a pravá moudrost je jednoznačná, jednoduchá; skutečná a pravá moudrost není rozporuplná.
Takové je Sinajské Učení.

Pokud čteme náboženské pojednání napsané temným, matoucím, nejasným a tajemným jazykem, není pochyb o tom, že ve svých rukách držíme výplod chorého mozku mystika.

A právě takový je Zohar - ústřední kniha kabaly.

A právě taková je i luriánská kabala.

Luriánská kabala není nic jiného než svérázný výklad Zoharu, jeho vyšší úroveň a doplnění, vytvořené Izákem Luriou a jeho společníkem Chajimem Vitalem.

Výsledkem tvořivosti věhlasných mystiků je zjevné i skryté pohanství Zoharu; antropomorfizmus, náboženská erotika, démonologie a okultizmus jsou v Zoharu ještě více zdůrazňovány a vyzdvihovány.
Zohar a luriánská kabala nahradily všechna předchozí kabalistická díla; jak píše věhlasný kabalista M. Laitman, od časů kdy Ari (Izák Luria) sepsal své knihy, všichni kdo se zabývají kabalou, opustili všechny ostatní knihy a studují pouze Zohar a knihy Ariho (1, str. 16).
To je důvodem, proč se budeme dále zabývat zejména těmito kabalistickými díly.

Šíření mysticizmu je spojeno s nesčetným množstvím krvavých událostí v mnoha židovských komunitách, a také s mesiánským hnutím, okultizmem a herezí.
Židovský náboženský establishment nebyl nadšený ze šíření a popularity Zoharu a děl Ariho.
Ale spolu s varováními (před Zoharem a díly Ariho) se objevovaly i opačné výzvy.
Autor kabalistických spisů Avraham Azulaj v komentářích k Zoharu napsal: Pokud bylo v minulosti shůry nařízeno nezabývat se veřejně kabalou, platilo toto nařízení pouze do konce roku 1490. Po tomto roce nastalo období generace konce; zákaz byl zrušen, a bylo povoleno studovat Zohar; od roku 1540 vstoupilo v platnost chvályhodné nařízení studovat Zohar, určené jak pro staré, tak i pro mladé .... Pouze díky tomu přijde mesiáš (6, str. 202-203).
V současné době hlásá nezbytnost studia kabaly žák r. Ašlaga M. Laitman.
Jeho aktivity se bohužel nesetkávají s kritickou odezvou.

Knihy o kabale, o židovské astrologii, o gematrie a jiném okultizmu zdobí regály knihkupectví a knihoven; na tato témata jsou organizovány semináře a přednášky, kabala plní internet.
Okultizmus je vydáván za zbožnost, a mystické knihy za Tóru.

Vznikla tak reálná hrozba duchovního zneužívání mládeže.

Jak napsal M. Kravcov -  překladatel a komentátor Zoharu; o tuto knihu se zajímají především Židé pocházející ze sekulárního kulturního prostředí zemí s křesťanskou minulostí (5, str. 248).
Zohar a luriánská kabala jsou napsány nesrozumitelným a nejasným jazykem, jsou plné rozporů; to co je napsáno na jedné straně může být v přímém rozporu s tím, co je napsáno na jiné straně.
Slavný Kozienický magid r. Izrael mnohokrát prohlásil, že před tím, než se setkal se slavným cadikem Dovem Berem z Mežiriče (Międzyrzecza), přečetl osm set kabalistických knih, a ničemu v nich napsanému neporozuměl. 
V knize Úryvky z knihy Zohar M. Kravcov píše, že Zohar je možné číst pouze s vypětím veškerých sil, že Zohar nemá jasný smysl, a že se jedná o text v zásadě nepochopitelný a určený především pro další interpretace; pro interpretace sepsané jinou snáze pochopitelnou a vysvětlující formou (5, str. 7, 258). 
Tyto interpretace obsahují pokyn - knihu Zohar je nezbytné číst spolu s jejími interpretacemi.
K tomu nám poslouží autoritativní komentáře věhlasného kabalisty dvacátého století Jehudy Ašlaga s vysvětlivkami jeho následovníků - r. B. Ašlaga a r. M. Laitmana.  
Dílo r. J. Ašlaga podpořil představitel náboženských komunit evropských přistěhovalců J. Sonnenfeld, vůdce kabalistů - přistěhovalců z východních zemí Ch. Kohen a co je zvláště důležité 21 dílný opus J. Ašlaga Sulam (Žebřík) vyvolal nadšený ohlas u vrchního rabína Izraele, proslulého A. Kooka.

A zde je:

Oznamuji všem, kterým je drahá pravá Tóra, toužícím po živém slově Tvůrce obsaženém v knize Zohar, s její skrytou moudrostí a Velikým tajemstvím, a toužícím pochopit díla svatého Ari, Tóru vyloženou svatým mudrcem, majitelem všech duchovních pokladů, velikým kabalistou rabbi Jehudou Lev Ašlagem, ravem obvodu Givat-Šalom v Jeruzalémě, autorem komentářů ke všem komentářům Ariho.
Vyzívám všechen lid, aby obrátil svou pozornost k této skryté části Tóry, která je výkladem Nevyššího Zdroje Pravé Moudrosti, a přijal tuto knihu s velkou láskou.
Neboť to co je složeno ve veliké svatosti si zaslouží být korunou, zdobící Tóru, je to v nejvyšším zájmu Tvůrce.

R. A. Kook, vrchní rabín Izraele (4, str. 3)

Tento autoritativní výrok byl vydán proto, aby si čtenář uvědomil, že nejenom samotný Zohar, ale i komentáře k Zoharu jsou důležitým a závazným zdrojem, schváleným nejvyšší náboženskou institucí.

Překladatel Knihy Zohar r. M. Laitman zdůrazňuje, že v tato kniha poskytuje významový výklad samotné knihy Zohar, výklad komentářů v knize Sulam r. J. Ašlaga a mých komentářů (tedy M. Laitmana) (4, str. 10).
Cílem r. M. Laitmana je důstojnou formou přivést ruskojazyčného čtenáře k jádru filozofie judaismu na základě děl významného kabalisty rabi Ašlaga (1, str. 11).

Čtenář by měl vzít na vědomí některá specifika Zoharu.

V primárním zdroji a v komentářích k tomuto primárnímu zdroji, mohou být jedné postavě připisovány různé podstaty a různé role; neboť Zohar je plný rozporů a logika mu je zcela cizí.
Například parcuf (tvář, obličej, vzhled, výraz obličeje) Zeir Anpin je na jednom místě Stvořitel a Kadoš baruch Hu (Svatý, požehnaný On), ale na jiném místě je označován za Slunce nebo nebeskou klenbu.
Parcuf Malchut je na některých místech Královna, Šechina, nukva, tj. manželka Stvořitele, na jiných místech je ale Zemí nebo Měsícem.
To co je napsáno na jednom místě, může být v přímém rozporu s tím, co je napsáno na místě jiném.

Kain a Ábel byli zrozeni po zivugu (pohlavním styku) mezi Adamem a Evou (3, str. 28), nebo po zivugu (pohlavním styku) mezi Zeir Anpinem a jeho nukvou Malchut (2, str. 121).

Toto je názor, který zastává většina renomovaných badatelů, a také slavný německý rabín Jákov Emden (18. století).
Po důkladné analýze sabatiánství (náboženství sekty přívrženců Šabtaje Cviho), nabyl Emden přesvědčení, že náboženskou osnovou tohoto hnutí byl Zohar, a že sabatiánství je de facto Zoharem v praxi.
Toto zjištění přimělo r. Emdena, aby dále studoval toto hlavní kabalistické dílo; výsledkem jeho studia bylo zjištění, že Zohar není dílem jednoho autora, a že hlavní část knihy Zohar nenapsal Šimon bar Jochaj, ale nějaký středověký autor.

A zde jsou vysvětleny důvody proč.

V některých částech Zoharu je užito portugalské slovo esnoga (synagoga), autor Zoharu ví o existenci islámu i o křížových výpravách.
Text Zoharu obsahuje citace amoraitů - tvůrců Gemary, žijících v 3 až 5 století občanského letopočtu (tedy o 1 až 3 století později než Šimon bar Jochaj) a také citace gaonů, žijících v 6 až 11 století občanského letopočtu.
V textu Zoharu můžeme najít termíny typické pro arabsko-židovskou filozofii, a citována je dokonce kniha Kuzari, kterou napsal Juda ha-Levi  v roce 1141.
Autor Zoharu používá také terminologii španělského talmudisty Šmuela ha-Nagida, který žil na přelomu 10 a 11 století; a při citování textu Tóry se dopouští hrubých chyb.
Na to vše poukázal r. J. Emden.

Náš Stvořitel je Zeir Anpin světa Acilut, svět a člověka ale nestvořil on, ale parcufové Ima (Bina) a Malchut na příkaz Aricha Anpina *.

* Není potřeba se obávat velkého množství nesrozumitelných hebrejských výrazů. Co tyto výrazy znamenají, vyplyne z následujících kapitol.

Tvrdá kritika Zoharu a odhalení jeho pohanské podstaty jsou nezbytné zejména proto, že je Zohar sepsán formou komentáře k Pěti knihám Mojžíšovým a jeho smyslem je změnit pravý smysl Sinajského Učení, a přetvořit Sinajské Učení v jakousi osnovu mystických spekulací.

Kdo je autorem Zoharu?
Podle tvrzení kabalistů je autorem žák r. Akivy tana Šimon bar Jochaj (2 století občanského letopočtu).

Ostatní badatelé poukazují na skutečnost, že jazyk Zoharu je velmi odlišný od aramejštiny, kterou se hovořilo a psalo v dobách Šimona bar Jochaje.
V současné době je dokázáno, že stěžejní část Zoharu byla sepsána v třináctém století mystikem Moše de Leonem.

Není ale až tak důležité kdy a kým byl Zohar sepsán, důležitý je obsah Zoharu, jeho náboženské idey a jeho mystická podstata.
Nebudeš mít jiného boha mimo mne nám nařizuje Druhé přikázání.
Ejn Sof a jeho Sefirot a Parcufim - Arich Anpin, Aba, Ima, Zeir Anpin a Malchut jsou ale zcela nezpochybnitelně jiní bohové!

O těchto bozích a o těch, kdo je uctívají, je psáno v Páté knize Mojžíšově: Bohy cizími ho popouzeli k žárlivosti, ohavnými modlami ho uráželi. Obětovali běsům, a ne Bohu, božstvům, jež ani neznali, těm novým, nedávno povstalým, před nimiž se vaši otcové nechvěli hrůzou. Opomněl jsi Skálu, která tě zplodila, zapomněls na Boha, který tě v bolestech zrodil.

A následně prorok Moše připomíná tresty, které postihnou lid za odpadlictví: Věčný to viděl. Odvrhl je, uražen skutky svých synů a dcer. Řekl: Skryji před nimi svou tvář, uvidím, jaký vezmou konec. Je to proradné pokolení, synové bez věrnosti. Popouzeli mě lžibohem k žárlivosti, svými přeludy mě uráželi; já je popudím lžilidem, pobloudilým pronárodem jim urážky splatím. (5M 32:16-21)

Uctívání kabalistických ohavností a nových, nedávno povstalých božstev, před nimiž se otcové (v prorockých dobách) nechvěli hrůzou, zrada Věčného a služba kabalistickému nebohu, způsobily vždy hrozné tresty.
Na dějinné scéně se vždy objevil pronárod, který způsobil, že tekly potoky krve, že byly vyvražděny celé komunity a že z povrchu zemského zmizely celé obce.

To se dělo všude, kde se rozšířily pohanské hereze, zejména pak Zohar a luriánská kabala.
A bude se to dít znovu, pokud nebudeme bránit šíření kabaly a dokud se nezbavíme těch, kdo zabíjí naše duše jedem kabaly.
Kabala není méně nebezpečná než jiná pohanská náboženství, například než křesťanství, baháismus, buddhizmus, hinduistické kulty, které se šíří v naší zemi.
Všechny tyto kulty podobně jako virus HIV pronikají do našeho vědomí, ničí a zabíjí naší duši.

.... Po staletí židovští mystikové sloupávali pozlátko z cizích božstev a z něj pak kuli zlaté tele - kabalu.
To oni vztyčili modlu v domě modlitby, to oni udělali  Zohar a luriánskou kabalu, tato shrnutí mystické hereze, rovnocennými Tóře. 
Židovští mystikové, kteří Tóru překrucují a tak jí znesvěcují, se zároveň zaštiťují její autoritou; to oni okradli lid o jasné a srozumitelné pravdy Sinajského Učení, a to je příčinou nevěry Bohu, díky nim ustalo hledání pravdy a spravedlnosti, upadla morálka a vytratilo se milosrdenství. 

Židovští mystikové nahradili pravého Boha, Věčného, beztvarou panteistickou substancí Ejn Sof, která je zcela shodná s apeironem (apeiron - ἄπειρον - nekonečné, bez hranic) starých Řeků, absolutnem (absolutus - neomezený, dokonalý, bezpodmínečný) neoplatoniků a pleromou (pleroma - πλήρωμα - božská síla, naplnění, úplnost, kvantum) gnostiků; a nahradili pravého Boha parcufy a sefirami.

S šířením kabaly jsou úzce svázána mesiánská hnutí a hereze.
Staletími (od Avrahama Abulafii po Šabtaje Cvi a Jákova Franka) se táhne řetěz více či méně pochybných mesiášů, vlekoucí za sebou lid.
To oni nahradili Bohem zjevenou Tóru Tórou světa Acilut, tórou, která povoluje zakázané, to ni zaseli tělesnou a duchovní zkaženost, to oni naučili lid sloužit kabalistickým božstvům.

Kabala, a zejména Zohar a jeho luriánské pojetí, jsou zvláštním druhem pohanství.
Ve srovnání s nimi bledne jakákoli jiná avoda zara.
Běžný pohan se nezaštiťuje Sinajským Učením a neuctívá své božstvo tím, co je určeno pouze Věčnému.
Kabalista krade Věčnému přikázání a zákony, soboty a kašrut, žalmy a modlitby a uctívá jimi pohanská božstva kabaly.
Dokonce i svaté Jméno, které je zakázáno zneužívat a užívat nadarmo, užívá kabalista pro pojmenování svých kabalistických démonů.
Boží Jméno je zneužíváno v okultismu; kabalisté Boží Jméno bez zábran píší na amulety. 

Ve srovnání s kabalistou se jeví běžný pohan jako sněhově bílá holubice, a není divu, že tresty, které postihly komunity infikované mysticizmem, zastínily svou sílou pohromy, které postihly náš lid v dávné minulosti.

To je tvůj bůh, Izraeli řekli lidu rouhači, poté co odlili sochu zlatého telete.
To je tvůj bůh, Izraeli říkají kabalisté ukazujíce na parcufa Zeir Anpina, kterého nazývají Stvořitelem, Králem a Kadoš baruch Hu.

Někteří upřednostňují jiné parcufy například Arucha Anpina alias Attika Kadiše - Svatého Starce, jinak se ale nic nemění; také oni mají na mysli jediné božstvo s pěti tvářemi - parcufy nebo beztvarou panteistickou substanci Ejn Sof.

Čas nečeká, a proto je potřeba se zbavit všeho co bylo ukradeno neoplatoniků a gnostikům, a také všeho co se zrodilo v chorých mozcích mystiků.
A je také na čase si uvědomit, že Bůh zradu neodpouští.
A je také na čase si uvědomit, že k Sinajskému Učení nelze nic přidávat a nic z něj ubírat: K tomu, co vám přikazuji, nic nepřidáte a nic z toho neuberete, ale budete dbát na příkazy Věčného, svého Boha, které vám udílím. (5M 4:2)

A že nelze měnit jasný smysl Tóry a vytvářet spletité fantazijní interpretace: Bedlivě dodržujte, co vám přikázal Věčný, váš Bůh, neuchylujte se napravo ani nalevo. Musíte se ve všem držet cesty, kterou vám Věčný, váš Bůh, přikázal jít, a tak zůstanete naživu, dobře se vám povede a budete dlouho živi v zemi, kterou máte obsadit. (5M 5:32-33)
A že nelze odhalit skryté, tajné a tajemné: Skryté věci patří Věčnému, našemu Bohu, zjevné však patří navěky nám a našim synům, abychom dodržovali všechna slova tohoto Zákona. (5M 29:28)

A že není vhodné následovat mudrce - interpretátory, kteří dělají z jasného temné, a přímého pokřivené: Tento příkaz, který ti dnes udílím, není pro tebe ani nepochopitelný, ani vzdálený. Není v nebi, abys musel říkat: Kdo nám vystoupí na nebe, vezme jej pro nás a ohlásí nám jej, abychom ho plnili? Ani za mořem není, abys musel říkat: Kdo se nám přeplaví přes moře, vezme jej pro nás a ohlásí nám jej, abychom ho plnili? Vždyť to slovo je ti velmi blízko, ve tvých ústech a ve tvém srdci, abys je dodržoval. (5M 30:11-14)

Žid nemá právo být lhostejným, v případě, že jde o oddanost Bohu a nevěru vůči Bohu, a pokud jde o výběr mezi dobrem a zlem.
Žid si nemůže v duchu říkat: budu dělat to co všichni ostatní, neboť je psáno v Tóře: Nepřidáš se k většině, páchá-li zlo (2M 23:2); tato slova mění každého z nás v osobu, která není odpovědná lidem, ale je odpovědná Nejvyššímu.
Čtenáře by neměla odradit komplikovanost a deklarativnost této úvodní kapitoly.
Mnohé se totiž stane jasnějším v následujících kapitolách.

Skutečnosti, které je potřeba mít na paměti.
Slovo Zohar je u M. Laitmana přepisováno (do ruštiny) jako Зоhар, u M. Kravcova jako Зоѓар a u G. Šolema jako Зохар.

Existuje také nesoulad v přepisu jiných (hebrejských) slov.
M. Laitman používá zkratky některých kabalistických výrazů.
Zde jsou některé z nich:

A''A - Arich Anpin
A''K - Adam Kadmon
AV''I - Aba ve-Ima
Z''A - Zeir Anpin
ZA''N - Zeir Anpin a Nukva (partnerka pro zivug - sexuální styk)
M''N - Majim nukvin (nebo mej nukvin) - ženské vody
PB''P - Panim be-panim (tváří v tvář)
PB''A - Panim be-achora (tváří k zádům/páteři), atd.

Zkratky hebrejských výrazů brání porozumění textu, proto budu v citacích používat nezkrácené výrazy.  

V souladu s všeobecně rozšířeným míněním, je kabala považována za jakýsi souhrn tajné židovské moudrosti, za něco co převyšuje Tóru.
Nejlepším způsobem jak vyvrátit tuto obecně rozšířenou mylnou představu, je předložit čtenáři výroky samotných kabalistických mudrců a úryvky ze Zoharu a komentářů k němu. 
Proto v této kapitole najdete větší množství citátů; tyto citáty čtenáři umožní vytvořit si vlastní názor o tajném židovském učení, které ve skutečnosti vůbec není židovské. 

…. My všichni jsme odpovědni jeden za druhého: budeš trestat svého bližního podle práva, a neponeseš následky jeho hříchu. (3M 19:18)
Pasivita vede ke zločinu, nesmíme být lhostejní.
Boj za očištění víry vyžaduje alespoň minimální znalosti, proto byla sepsána tato kniha.