Památka bl. Karla z Domu Rakouského, císaře a krále
Poslední český král
Milovaní bratři a sestry, přátelé Boží! Dnes slavíme památku blahoslaveného Karla z Domu Rakouského, posledního rakouského císaře a posledního českého krále. Tento svatý panovník řídil osudy naší vlasti ve velmi pohnuté době – v letech 1916 až 1918, tedy v době zuřící první světové války. Velmi toužil po tom, aby byl na hradě českých králů v Praze korunován svatováclavskou korunou, ale vzhledem k dramatickému vývoji událostí po skončení války již korunu českých králů nestihnul přijmout. Přesto vždy náš národ nosil ve svém srdci a i na smrtelné posteli se za český národ modlil.
Moji milí, blahoslavený Karel se narodil 17. srpna 1887 na dolnorakouském zámku Persenbeug v diecézi Sankt Pölten. Jeho otec byl arcivévoda Otto Habsburský, synovec císaře Františka Josefa I. a mladší bratr později v Sarajevu zavražděného následníka trůnu Františka Ferdinanda d’Este. Karlova matka byla princezna Marie Josefa Saská, dcera pozdějšího saského krále. Při svatém křtu dostalo dítě sedm jmen: Karel, František, Josef, Ludvík, Hubert, Jiří a Maria. Maminka budoucího světce Marie Josefa byla velmi zbožná žena a chlapce vychovávala v katolické víře. Každý den jej brala s sebou na mši svatou.
Bratři a sestry, Karel byl od malička veden k lásce k bližnímu a k dobročinnosti. Často obdarovával chudé vlastními věcmi. Již jako malý prokazoval velikou úctu a lásku k Matce Boží Panně Marii, která se stala důležitým a pevným bodem jeho víry, a tak z Karla vyrůstal jemný, spíše zakřiknutý chlapec, který byl dáván za vzor slušného chování. Na malého a mladého Karla vzpomínali všichni se sympatiemi – příjemný, milý, ohleduplný, skromný a věrný.
Moji drazí, od roku 1905 se začal budovat jeho vztah k českému národu. Tehdy nastoupil v české Bílině aktivní vojenskou službu. V roce 1906 se přestěhoval do Prahy na Hradčany, a studoval na Karlově univerzitě. Hodně četl a měl mimořádný talent na jazyky, takže dokázal mluvit plynně česky. V roce 1908 ukončil studium a byl přidělen k 7. pluku lotrinských dragounů do Brandýsa nad Labem, kde bydlel v zámku svého příbuzného. Brandýs i Čechy si velice oblíbil a až do smrti na svůj pobyt v Čechách rád vzpomínal.
Bratři a sestry, dne 21. října 1911 uzavřel svátost manželství s italskou princeznou Zitou z rodu Bourbon-Parma, budoucí rakouskou císařovnou a českou královnou. Se svou manželkou a dětmi vedl příkladný rodinný život. Byla to opravdová domácí církev, vedená láskou k Nejsvětější svátosti a blahoslavené Marii vždy Panně. Po zavraždění následníka trůnu Františka Ferdinanda 28. června 1914 v Sarajevu se Karel stal následníkem rakouského trůnu, neboť Karlův otec Otto již nežil a děti následníka Františka Ferdinanda byly z nástupnictví vyloučeny kvůli nerovnorodému manželství s hraběnkou Žofií Chotkovou.
Moji milí, 21. listopadu 1916 zemřel „stařičký mocnář“, císař František Josef I., a tak se následník trůnu arcivévoda Karel stal rakouským císařem, a rovněž českým králem a uherským králem – korunu svatého Štěpána přijal na sklonku roku 1916 při velkolepé korunovaci v Budapešti. Jak již bylo řečeno, svatováclavskou korunu již přijmout nestihnul. V nelehké době 1. světové války, v níž bylo císaři a králi Karlovi dáno vládnout, usiloval o spravedlivý a trvalý mír. Vždy prosazoval právo a spravedlnost a vyvíjel značnou diplomatickou aktivitu za ukončení hrozné války, bohužel bez úspěchu.
Bratři a sestry, po skončení 1. světové války a rozpadu rakousko-uherské monarchie byl císař Karel v roce 1919 donucen opustit s rodinou svou vlast. Žil v chudobě, ale všechno snášel s hlubokou důvěrou v Boha. A právě v závěru jeho krátkého života, když umíral ve vyhnanství ve Funchalu na portugalském ostrově Madeira na následky zápalu plic, se naplno projevila jeho svatost. Na smrtelné posteli se modlil za své národy, a výslovně i za náš český národ. Posílen svatými svátostmi, před vystavenou Velebnou svátostí, se slovem „Ježíši“ na rtech dne 1. dubna 1922 odevzdal ve věku pouhých 35 let svou duši Pánu. Dne 5. dubna 1922 byl pohřben v poutním kostele Nossa Senhora do Monte na Madeiře. Jeho srdce bylo podle starobylé habsburské tradice vyňato, urna s jeho srdcem je uložena v klášteře Muri ve Švýcarsku.
Moji drazí, zemřel vpravdě svatý panovník. Každý den se modlil růženec a nosil škapulíř Panny Marie. Celou rodinu zasvětil Božskému Srdci Páně a také sv. Josefovi. Často se modlil litanie k Božskému Srdci Páně, Panně Marii a sv. Josefovi. Měl velkou úctu k svatým andělům, zvláště k archandělu Michaelovi. Často se stáhl do ústraní domácí kaple, aby se před Velebnou svátostí modlil před důležitými státnickými rozhodnutími. Každý den začínal účastí na mši svaté. Snažil se chodit pravidelně ke svatému přijímání i ke svaté zpovědi. Můžeme říci, že císař Karel byl jediný muž v čelné pozici, který vyšel ze světové války čestně. Byl to světec, ale nikdo ho neposlouchal. Upřímně si přál mír, a proto jím mocní tohoto světa pohrdli. Nabízel nádhernou šanci, která však byla zaslepeností a omezeností okolního světa promarněna.
Bratři a sestry, krátce po jeho smrti byly činěny pokusy o jeho blahořečení. Vlastní proces beatifikace však začal až v roce 1949. Po zázračném uzdravení řeholní sestry Marie Zity Gradowské tento proces vyvrcholil dne 3. října 2004, kdy ho papež sv. Jan Pavel II. prohlásil ve Vatikánu za blahoslaveného. Jan Pavel II., původním jménem Karol Wojtyla, dostal při narození své jméno právě na památku císaře Karla. Při beatifikační mši svaté řekl Svatý otec mimo jiné: „Nejdůležitějším úkolem křesťana je hledání, rozpoznání a následování Boží vůle v každé záležitosti. Křesťanský státník, císař a král Karel I. přijímal tuto výzvu každý den. V jeho očích byla válka něčím děsivým. Uprostřed vřavy první světové války se usilovně snažil napomáhat mírové iniciativě mého předchůdce papeže Benedikta XV.“
Moji milí, při hodnocení osoby císaře Karla v beatifikačním procesu byly zdůrazněny zejména tyto tři skutečnosti: jeho úsilí o ukončení hrozné světové války, sociální cítění s nejubožejšími lidmi a konečně hluboká zbožnost císaře. Den památky blahoslaveného Karla byl stanoven na 21. říjen, což je výroční den jeho sňatku s princeznou Zitou.
Přátelé Boží, blahoslavený Karel z Domu Rakouského se tak stal našim nejmladším národním patronem v tom našem pomyslném „českém nebi“. Byl poslední skutečně legitimní hlavou našeho českého státu. A tak zakončím modlitbou, kterou se u nás modlí všichni věřící monarchisté: Blahoslavený Karle z Domu Rakouského, náš císaři a králi, modlil ses ve vyhnanství do své smrti za český národ, aby v něm nedošlo k náboženskému rozkolu. Prosíme Tě, přimlouvej se nyní před tváří Boží za český národ, aby Bůh osvítil rozum a srdce Čechů svým Svatým Duchem, aby byl zastaven hrozný odpad od Boha a Církve, aby se český národ vrátil ke Kristu a jeho Církvi a přijal svého zákonného krále. Pochválen buď Pán Ježíš Kristus.
