TOT na Ukrajině - Prolog – Jak jsem k tomu přišla
Když můj přítel dal dohromady svoji hračku LR-D1 bylo jasné, že s tím autem bude chtít vyrazit na nějakou expedici. Byla jsem pro. Jasně a několikrát jsem řekla, že bych se chtěla podívat do Rumunska. Proto se s kluky domluvil, že se pojede na Ukrajinu. No, co se dá dělat. Nic horšího, než že nás tam zastřelí, se nemůže stát. Rodiče tím pochopitelně strašili. Moje maminka dokonce pronesla památnou větu „Moje Telátko není žádná trampka!“. Jak to tak bývá, rodiče také nebyli vyslyšeni.
Příprava na expedici probíhala víceméně bez mé účasti. Musela jsem si vydupat aspoň pevný termín, protože v práci by mi "se pak sbalíme a pojedem" jako hlášenou dovolenou vážně neuznali. Kluci ladili vozy a Tapír připravoval trasu. Když jsem mu volala, ať mi ji prosím pošle, že by mě to zajímalo, tak mi ji ochotně přislíbil. Je to chlap, takže mi nic neposlal. Jediné co jsem se dozvěděla, bylo, že jedem někam ke Koločavě. Opičák chtěl vidět Černobyl, ale z toho naštěstí sešlo taky. Ve výsledku bylo fajne být ušetřena jakéhokoli plánování. Jedinou mojí starostí bylo si koupit boty do terénu a zavařit dvě sklenice masa. V pátek jsem dala v práci vale se slovy „na telefonu nebudu, ale můžete to zkusit“ a fičela směr Opičákov. V sobotu ráno jsme ještě zaskočili na jednu svatbu a hned po obřadu jsme měli v plánu vyjet s Tapírem vstříc slunce východu.
Charakteristiky účastníků.
Než se pustím do vyprávění o naší trase tak musím nejprve představit aktéry tohoto příběhu. Abych neurazila žádného účastníka, a neprozradila jejich supertajné identity, obdařila jsem je přezdívkami. Představím je v abecedním pořadí, nikoli dle důležitosti.
Bobr – Neznámý co psal na fóru, že bude na Ukrajině taky, a že se tam můžeme potkat, pokecat, pojezdit… a tak. Jak to dopadlo, nebudu prozrazovat. A nechám si pro sebe i jeho vozidlo.
Mýval – původní člen expedice, který se nakonec nezúčastnil. Důvodem byla z jeho strany méně než marná ochota zvednout telefon. Nakonec to skrečoval. Chudák neví, o jaké dobrodružství přišel. Jeho Terrano by však mohlo nechat botičku na nejednom projetém srázu.
Jeho cílem na této výpravě bylo: Nezúčastnit se.
Opičák – můj přítel. Majitel Land Rovera Discovery 1, rozebraném do šroubků a složeném zpátky. Za to má můj obdiv. Pokládá se za vynikajícího řidiče, ale je pouze skvělý. Bojí se krav a má stále hlad. Každý den se těšil, že půjde na ryby a že Patrol zapadne.
Jeho cílem na této výpravě bylo: Dovést si domů co nejvíce vodky, protože je téměř abstinent.
Tapír – Aneb posádka vozu Nissan Patrol. Doma nechal rodinku, ale poctivě se jim hlásil. Jeho vůz má ohromnou schopnost porouchávat se na odpočívadlech, travnatých rovinkách a klidových pasážích. Na cestu mu stačily jedny žabky, zato trenýrky potřeboval čtvery na den. Zapomněl si před cestou nahrát hudbu, tak první půlku dovolené pouštěl svůj jediný song. Už navždy mi při písničce „Via Sofia“ naskočí – Ukrajina. Divím se, že z toho nezblbnul.
Jeho cílem na této výpravě bylo: koupit si magnetku.
Tele – aneb já. Jediná žena co se účastnila dobrodružné výpravy. Moje názory a prosby byly často nevyslyšeny. Možná proto, že jsem žena, možná proto, že máme demokracii. Každopádně můj přínos výpravě byla téměř bezchybná navigace, podávání věcí a občasné brblání, aby ten výlet nebyl náhodou moc pohodový.
Mým cílem na této výpravě bylo: Zapomenout na civilizaci.
...Pokračování příště!
