Animátoři až za hrob
Hotel, ve kterém jsme se s mamkou ubytovaly, měl několik zvláštností. To že připomínal labyrint už jsem zde zmínila. Ale jeho asi největším pokladem byl dle mého názoru personál. Všichni se neustále usmívali jako by brali veselé prášky. Ale nepůsobilo to falešně. Všichni kmitali a neustále pracovali. Komorné pozorně leštili a skládali ručníčky na postelích. Portýři nosili kufry a číšníci sprintovali jídelnou a ptali se co si hosté přejí pít.
Ale byla tam ještě jedna důležitá skupina. Animační tým. Skupinka asi 16ti mladých mužů a žen, která žila tím, aby zabavili a pobavili hotelové hosty. Za tím účelem měli denně naplánováno asi 20 různých aktivit od klasiky jako akvaaerobic, přes lekce bachaty až k různým společenským hrám. Říkali tomu "crazy game" a jednou mě k tomu taky přemluvili. Byli vážně urputní. Jeden dokonce až moc.
Jejich každodenní tradicí bylo u bazénu odtrsat na dvě písničky něco jako jako hotelový tanec. Všech 16 každý den v 11 hodin nad bazénem předvedli dvě choreografie na dvě písně. A neflákali se u toho. V Čechách by to odcvičili a snažili nedat výrazem najevo, jak je jim to trapné. Tito mladí Maročané to žrali. Krom jiného ještě každý večer roztancovávali dětské disko, moderovali tématické večery, u večeru s karaoke také zpívali a mužská část zvala ženy k tanci.
Jejich vrcholné číslo však bylo představení, které secvičili na jeden večer. Oni si připravili představení Cats! Jo, myslím ten slavný brodwayský muzikál. Měli 45 minutové představení, každý z nich měl dokonalý kostým kočky včetně líčení. Paruky, ocasy, uši... Show měli v kongresovém sále, kde byly několikapatrové kulisy. Na půlku písní z muzikálu si secvičili několik tanců. Defacto to sehráli včetně děje. Nám s mamčou spadla brada. Tomuhle se říká pohostinnost.
