ROZHODNUTÍ ANEB PROČ SE VZDÁVÁM
Jsem ambiciózní člověk. Vždycky jsem byla. Mířím vysoko a pokaždé jsem zvládla, co jsem chtěla. Teď se ale vzdávám. VZDÁVÁM SE SVÝCH AMBICÍ. Vzdávám se svých ambicí, protože mám důležitější hodnoty. Ještě před několika měsíci jste mě mohli slyšet prohlašovat, že v Olomouci už pokračovat nebudu, protože to na škole jde od desíti k pěti, a že půjdu na nějakou kvalitnější. NEPŮJDU, protože SE MÁM RÁDA a chci být ŠŤASTNÁ.
Zjistila jsem, že z Olomouce nechci odejít, protože je to město, které miluju. Protože má neskutečně klidnou atmosféru, v níž se cítím dobře. Bydlím s úžasnými kamarádkami, které jsem poznala právě v Olomouci, ve škole mám učitele, kteří vědí, kdo jsem, a které můžu oslovovat křestním jménem. Na každém kroku potkávám přátele, na které se mohu usmát. Kromě toho tam mají nejlepší a nejlevnější snídaňové menu na světě a na každých padesáti metrech najdete kavárnu. Nechci odejít, protože mám v parku svůj strom, který ke mně promluvil… Protože jsem v Olomouci zažila neskutečně šťastné chvíle svého života. Neodejdu, protože právě když jsem se tam předloni po roce vrátila, tak jsem se cítila zase zdravá, plná svobody a nové energie. Právě v Olomouci jsem byla biřmovaná a dovedla ke křtu svoji kamarádku – a na tyhle dvě události nikdy nezapomenu. Nemůžu odejít, protože jsem přesvědčená, že jsem ještě nevypila dost vánočního punče, nesnědla dost špaget a neviděla dost baletních představení.
UVIDÍME SE V OLOMOUCI!