16.3.2009 

Herečka a zpěvačka Petra Černocká (59) vypadá na svůj věk naprosto perfektně. Jak se nám ale svěřila, udržet si štíhlou postavu jí dává pěkně zabrat. Jaký je její běžný jídelníček a na jakých delikatesách jednou za čas zhřeší?

Petro, vypadáte skvěle. Dbáte na životosprávu nebo si dáváte i něco nezdravého?

„Snažím se jíst zdravě, proto se můj jídelníček skládá vesměs ze zdravých potravin. Snídám většinou lučinu, dva plátky lehkého eidamu a rajče. Pečivo si nedávám skoro vůbec a maso si dopřeji tak jednou za týden. Takže se můj oběd a večeře skládají většinou z těstovin se zeleninou, čočky s vejcem, sojového masa, humusu, rýže - no prostě ze zdravých věcí. V létě si taky hodně zařádím s cuketou, kterou pěstuje můj manžel. Umí i dýni, se kterou jsem si nejdřív nevěděla rady. Jenže rostly další a další, tak jsem se musela naučit používat indické ingredience jako kurkumu, kokosové mléko a teď už recepty na dýni zvládám. Třeba taková uvařená, okořeněná a rozmixovaná na hustou polévku, to je delikatesa.

Je pro vás tedy udržení si štíhlé postavy nekonečný boj s kaloriemi?

„Je to boj na život a na smrt, který mě stojí čím dál tím víc úsilí. Přesto nikdy nebudu tlustá teta, protože bych se tak sobě hodně nelíbila. Žádné výmluvy neexistují, takže jím málo a dietně. Jak se zbavím třech kil, tak toho ale na čas zase nechám. Člověk si ta kila nesmí nechat přerůst přes hlavu. Chce to je občas vynechat rohlíky, přílohy, sladkosti a tučné dobroty. Jde to, člověk ani nemusí strádat hlady, jde jen o to překonat chuť.“

Vaříte ráda? Co připravujete nejčastěji?

„Někdy vařím ráda, někdy ne. Třeba na chalupě, kde mám dost času, mě to vyloženě baví, ale v Praze vaření někdy cítím jako ztrátu času. Takže občas zaskočí manžel. A když přijdu domů, čeká mě milé překvapení v podobě hotového oběda.“

Prozradíte nám vaše nejoblíbenější jídlo?

„Už od dětství miluji bramborák. Měla jsem dva starší brášky a maminka stála u plotny, vyráběla jeden kousek za druhým a za zády jí stála naše tříčlenná fronta.“

Máte v zásobě recept na nějakou vaši kulinářskou specialitu? Prozradíte postup?

„Víte, já si dost vymýšlím na téma dělené stravy. Ale prozradím vám recept na moji zeleninovou bombu. Je to jednoduché a moc dobré. Na olivovém oleji tedy podusím zeleninu, jako třeba brokolici, papriku, pórek, taky česnek, no prostě to, co zrovna máte v lednici. Potom to celé okořením adžikou a přidám uzené tofu, nebo lépe výrobek se „nemožným“ jménem ďobáčky. Vše pak smísím s jasmínovou rýží, nebo zapeču s těstovinami."

Jakým jídlem uctíte nejvíc svého manžela?

„Můj manžel je velký labužník. Pochutná si jak na kachničce se zelím a bramborovým knedlíkem, tak na zapečených bramborách se zeleninou. Je to výborný a vděčný strávník, který oceňuje lehká jídla a nevyžaduje každý večer, jako většina mužských, kus flákoty s přílohou. Rád ale vaří i on sám. Umí například výtečný bramborák, bez vajíčka a mouky, jen osolený s česnekem a majoránkou. Zkuste nechat odkapat najemno nastrouhané brambory v cedníku a budete se divit, jak ta hmota na pánvi, pěkně drží pohromadě.“

Vaříte také ráda pro kamarády a známé? Čím byste je pohostila?

„Dřív jsem na večírky vařila třeba indickou kuřecí polévku s kari a mandlemi, kuřecí majonézový salát a jiné vydatné dobroty. Jenže jak jde čas, všichni moji známí spíš hubnou a na noc nechtějí jíst. Teď mají na stole obložené mísy se sýrem, šunkou a zeleninou, nebo třeba salát z vařené řepy s jogurtem a česnekem.“

Jak často dáte přednost restauraci před domácí stravou?

„Můj muž bohužel nerad chodí do restaurací, protože správně argumentuje tím, že určitě nevaří na olivovém oleji a nedají do jídla vždy jen čerstvé maso a zeleninu, tak jak to děláme doma. Takže ho přemluvím na návštěvu dobré hospody maximálně dvakrát až třikrát do měsíce. Já si totiž restauraci ráda užívám. Je příjemné, když vám to přinesou až pod nos, a vy se nemusím starat, ne? Občas si to vynahrazuji obědy s kamarádkami.“

Co pro vás konkrétně znamená česká kuchyně? Fandíte svíčkové a podobně?

„Jasně, svíčková je klasika, kterou ale dělám jen z krůtího masa. No a pak pořádný, tmavý guláš se spoustou cibule, zahuštěný chlebem. Těmto tradičním jídlům několikrát do roka prostě neodolám.“

Co mezinárodní kuchyně? Jakou jste si nejvíce oblíbila?

„Mně moc chutnalo v Thajsku. Mají lehká jídla a skvěle dochucená. Jen vědět, jak to dělají.“

Co naopak nejíte ráda, nebo co byste už nikdy nedala do pusy?

„Příšerný mi připadá rýžový nákyp. Rýže na sladko je prostě úlet zoufalého kuchaře. To už je lepší žemlovka. Také ji sice nemám ráda, ale když to někdo umí, jako například moje sousedka, pěkně s našlehaným bílkem, který na povrchu křupe, tak se ta „patlačka“ dá jednou za čas docela s chutí sníst.“

Kdo měl hlavní slovo v tom, jak bude vypadat vaše kuchyně?

„Truhlář Korbel z Říčan. Nějakou dobu jsme se znali, a vždycky když mě navštívil, kroutil nad mojí kuchyní hlavou. Měla jsem tam linku, starší sporák a nad tím police, no tedy nic moc. Mně to stačilo, ale on to jednou nevydržel a řekl: Hele, já vám to udělám snad se slevou, koupíte si jen sporák, mikrovlnku, dřez a kohoutky. No, a já zpychle ještě přidala drtič odpadků, který zásadně zapomínám používat. Navíc se ukázalo, že je stejně neekologický. Nakonec to ale bylo skvělé rozhodnutí. Mám šuplíky, které se opravdu snadno zašupují, spoustu skříněk, potravinovou skříň, a konečně vím, kde co mám. Pochopila jsem, že praktická kuchyň je vždy uklizená a je to jeden ze základů rodinného štěstí. No a ten sporák je senzační, horkovzdušný. Má hodně knoflíků, svítí, někdy zajímavě hučí, griluje, peče, a kdo ví co ještě. Protože ale nenávidím čtení návodů, tak možná i zpívá a tančí, jen to neumím spustit.“