Snažím se jíst zdravě, protože nechci strávit poslední třetinu života v čekárně u doktora. Všude kolem vidím „bůčkomilce“, kteří říkají ty hloupé věty typu: „Tělo má jít do hrobu zhuntované.“

„Nakonec se jim to často opravdu povede, ale o moc dřív, než plánovali. Já jsem zbabělec, a když to jde, snažím se nemocem nenadbíhat.Omezila jsem živočišné tuky, jím hodně zeleniny, nutím se pít přes den víc vody, a když si vzpomenu, zobu i nějaké potravinové doplňky.“ Vystudovala operní zpěv na pražské konzervatoři, a tak moc nechybělo a s Petrou Černockou jsme se mohli setkávat třeba na prknech Národního divadla. Do povědomí diváků se zapsala jako excentrická kouzelnice Saxana a také průvodní píseň k filmu „Dívka na koštěti“ zná dodnes snad téměř každý. Během kariéry natočila na šedesát singlů a devět desek.První ryze autorské album s názvem „Souhvězdí střelce“ vydala v loňském roce a ve volném pokračování filmu režiséra Vorlíčka „Dívka na koštěti“ se s Petrou Černockou možná už brzy setkáme znovu.

* Koupila jste si někdy domů nějaký přístroj na cvičení?

Já bych si třeba i nějaký koupila, ale nemám ho kam dát. Tak si v touze po štíhlém pase občas strčím násadu od koštěte za krk a poctivě rotuji z leva doprava. Tato „protipneumatiková“ metoda se mi celkem osvědčuje. Ale pozor! V krajní poloze je třeba na vteřinu vydržet.

* Za co nejvíc utrácíte a čemu prostě nedokážete odolat?

Teď je pro mě nebezpečné chodit kolem zahradnictví. Vždycky si koupím něco do truhlíku, nebo do zahrádky. Truhlíky se rozrůstají a zahrádka už nestačí pojmout další přírůstky. Jinak mám ráda boty, ale nesnáším škaredé botníky v předsíni. Abych nezapomněla, ráda utrácím za dobré a kvalitní jídlo. To mi přijde docela rozumné, jako vklad do mého a manželova čiperného stáří.

* Člověk se musí občas trochu rozmazlovat...

To je pro každou ženu přímo povinnost! Už pro to, že to nikdo neumí lépe než my samy. Mužský, když chce ženě udělat radost, si myslí, že ji bůhví jak nadchne nějaká nejmodernější elektronika. Třeba i kytky si raději kupuju sama, protože můj muž by přinesl nějaký banální pugét. Ne že by mi tím neudělal radost, ale když už jsem ho řádně proškolila ve zmrzlinách, je lepší, když v obchoďáku sáhne do mrazáku.

* Snad každá rodina má nějaký recept na kašel, chřipku nebo průdušky, měli jste něco i u vás doma?

Můj tatínek byl pokrokář. Věřil na vědecky neomezené schopnosti lidstva, na farmaceutické zázraky, dokonce i na to, že se dožijeme komunismu (to poslední mu naštěstí taky nevyšlo). U nás něco tak „tmářského“ jako léčení bylinkami neexistovalo. Jediné, co připustil, byl Priessnitzův zábal. Naštěstí, protože jsem jako holka měla pořád angíny.

* Vy ale na zarytého pragmatika zrovna nevypadáte...

To je fakt, nemám to tak striktně položené jako tatínek. Věřím na protizánětlivou šalvěj, na uklidňující meduňku a sléz maurský na kašel. A teď mám šanci mého muže Jiříka opravdu pochválit. Když už opravdu ležím, je to on, kdo mi vaří čaje, podává je už v přijatelné teplotě, jde mi koupit jakoukoli dobrotu, na kterou si vzpomenu, hlídá, aby mi v televizi přes den neutekly „Vraždy v Midsomeru“. Tak trochu ho podezřívám, že mu moje občasná zdravotní indispozice přináší i určitou satisfakci. Konečně jsem opravdu k politování, už nejsem tak přehnaně aktivní a hlavně mě může legálně i trochu dirigovat. Jsou to pro nás oba opravdu krásné manželské chvíle, o kterých mluvil pan farář, když jsme se brali. Znáte to: V dobrém i zlém!