Římskokatolická farnost Dolní Benešov

Zkratky a jejich užitek

V roce 2010, tuším počátkem srpna, proběhlo ve Zlatých Horách Diecézní setkání mládeže. Tomuto setkání předcházelo několik schůzek a jednání s různými lidmi a organizacemi. Jelikož se očekával příjezd několika stovek mladých lidí z celé ostravsko-opavské diecéze, bylo zapotřebí nachystat nejen program, ale také zázemí pro hosty. Ubytování, stravování, dohled při přesunech přes veřejné komunikace a další a další věci. V plánu byla také skutečnost, že by mladí lidé mohli za sebou po těch pár dnech pobytu zanechat nějakou viditelnou stopu v podobě odvedené brigády nebo něčeho podobného.

V ubytování a stravování nám tehdy vyšla obrovským způsobem vstříc místní Základní škola, kdy bylo možné o prázdninách ubytovat v prostorách tříd i jinde mladé návštěvníky. Školní kuchyň s jídelnou zase sytila celou skupinu i s vedoucími atd. Program se odehrával z části ve městě a z části na blízkém poutním místě Panny Marie Pomocné.

A co se týká brigády či prostě odvedené práce, domluvilo se s Městem Zlaté Hory, že mladí lidé opraví pěší stezku ke kostelíku sv. Rocha, který se nachází nad městečkem a byl kdysi jeho pohledovou dominantou (dnes už náletové dřeviny tento svatostánek hodně zakrývají). Takže domluveno. Město dodalo materiál a nějaké nářadí + nové lavičky, které měly nahradit ty staré, rozbité či chybějící, farnost dodala „stavební dozor“ a mnoho ochotným mladých rukou, nohou, hlav… a šlo se na věc. Sdělit, o co nám jde, rozdělit úkoly, postavit skupinky, přidělit materiál s nářadím. Vytrhat rozbité a nefunkční staré lavičky, ustavit a zabetonovat nové, pročistit celou pěší stezku a zrušit tzv. zkratky, které tam nadělali turisté, nerespektující turistické značky a které ještě zvýraznili cyklisté na krosových, horských a podobných kolech. Mladí lidé si tehdy mákli. Výsledek byl skvělý, lavičky perfektně zabudované (a do váhy – však to můžete jít při svém výletu zkontrolovat).

Po několika týdnech jsem celou stezku ke kostelíku sv. Rocha procházel a bylo mi smutno. Zkratky obnovené, opravená místa trasy rozbitá, ale lavičky nedotknuté!

Rozumím zkratkám, ale jsem při nich více zadýchán a zapocen, než kdybych šel stezkou našich předků.

Ach ty zkratky nejen na cestách, ale i v životě… Taky byste chtěli ještě někdy zkrátit už tak dost zkrácenou zkratku? Pán Ježíš sice říká, že prostorná je brána a široká cesta, která vede k záhubě… (Mt 7,12-14), ale nejsem si jistý, zda to platí i na turistických stezkách…

                                                                                  PKF