Historie - 1. část - Rakouské císařství

Habsburská monarchie má samozřejmě tradici mnohem delší. Jako rok vzniku soustátí se uvádí rok 1526, kdy Ferdinand I. Habsburský získal uherskou a také českou korunu. Do začátku 19. století se musela monarchie vyrovnat s Turky, válkami s Pruskem a vnitřní nestabilitou. Na trůně se střídaly silnější i slabší osobnosti. Do české historie se výrazněji zapsali například Rudolf II., Marie Terezie nebo její syn Josef II.

Oficiálně se soustátí začalo nazývat Rakouské císařství až od roku 1804, kdy František II./I. přijal císařský titul. Země byla v té době ohrožena Napoleonskou Francií. V roce 1806 se František vzdal titulu císaře Svaté říše římské. Od roku 1809 začíná Metternichova éra, rakouská arcivévodkyně Marie Louisa si vzala Napoleona, roku 1813 vítězí koalice včetně Rakouska v bitvě národů u Lipska. V letech 1814-15 se koná tzv. Vídeňský kongres, díky kterému nedojde velmi dlouho k žádné celoevropské válce - vzniká Svatá aliance (Rusko, Rakousko a Prusko).

Ve 30. letech se novým císařem stává na poměrně krátkou dobu Ferdinand V. Dobrotivý. V roce 1848 dochází v celé Evropě k revolucím, které se nevyhnou ani Rakousku. K nepokojům došlo nejen ve Vídni, ale také v Praze a v Uhrách. Novým císařem se stává František Josef I., revoluce jsou poraženy. Následující se éra se označuje jako neoabsolutismus a je spojená především s osobou ministra vnitra Alexandra Bacha. Ačkoliv je období 50. let 19. století vnímáno negativně, došlo i k pozitivním změnám a zlepšení, na které už se často zapomíná. Na konci 50. let prohrálo Rakousko bitvu u Solferina. V roce 1861 byla vyhlášena Únorová ústava, díky které se monarchie de facto stala konstituční. Velkou ranou pro Rakousko byla prusko-rakouská válka roku 1866. Rakousko ztratilo své postavení a zároveň se ještě více oslabilo.

V roce 1867 došlo ke kompromisu s uherskou částí monarchie - tzv. rakousko-uherské vyrovnání, čímž došlo k rozdělení monarchie na dvě části - Předlitavsko a Zalitavsko.