České meziválečné drama
České meziválečné drama
- epické divadlo
- patří k avantgardním směrům, které ovlivnily české meziválečné divadlo
- skládá se z řady volně na sebe navazujících scén, které jsou často spojovány osobou vypravěče, jednotlivé scény jsou prokládány hudbou a songy (ostře kritické písně), větší důraz je kladen na vyprávěný epický příběh než na dramaticky vyhrocený konflikt
- epické divadlo pracuje s tzv. zcizovacím efektem = složky, které narušují tradiční divákův prožitek : herci komunikují s hledištěm, děj komentují, glosují, vypravěč doplňuje příběhy jednotlivých postav, využívá se prostředků i jiných druhů umění - film, neskrývá se zacházení s jevištní technikou, jsou vidět přestavby jeviště, herci si převlékají kostýmy přímo na jevišti
- cílem epického divadla je zbavit diváka iluze, že se před ním na jevišti odehrává život, ale naopak ho zapojit do divadelního představení, tedy i do samotného života
oficiální české divadlo :
- vznikem samostatného státu byly vytvořeny nové předpoklady k rozvoji našeho divadelnictví, rozvíjela se kamenná divadla podporovaná státem (Praha - Národní divadlo, Městské divadlo na Vinohradech, Brno, Olomouc, Plzeň, Ostrava), vznikaly i scény neoficiální, z nichž nejdůležitější bylo Osvobozené divadlo, založené roku 1925, hlavní význam mělo až ve 30. letech
- pojetí divadla jako uměleckého celku - nejen text, ale i světlo, hudba, scéna, talent herců
- vzrůst úlohy režie a režiséra
- největší úspěch měly hry Karla Čapka - RUR, Věc Makropulos
- neoficiální lidové divadlo :
- zábavní scény, šantány, kabarety : Červená sedma (Jiří Červený, Eduard Bass)
- představitelé lidové komiky : Ferenc Futurista, Saša Rašilov, Vlasta Burian
- avantgardní divadlo :
- hlásí se k umělecké avantgardě 20. let, hlavně k poetismu a Devětsilu
- cílevědomě se snaží odlišovat od pokračujícího realistického dramatu
- je spojeno s poezií, uplatňuje lyrismus a fantazii, rozbíjí tradiční dramatické formy, snaží se o spojení různých složek umění - složky literární, hereckou, režijní, výtvarnou, scénografickou, hudební, taneční
- inspirace lidovou zábavou (kabaret, film, cirkus)
- divadlo tvůrčí, spjaté s životem - dialog s diváky
Vítězslav Nezval (1900-1958)
- hra Milenci z kiosku (32) - jeho původní hra o revoltě mladé dvojice, jdoucí za svým štěstím a stavící se proti hodnotám měšťácké společnosti
- Manon Lescaut (39) - francouzský romanopisec abbé Prévost (1697- 1763)
Vladislav Vančura (1891-1942)
-30. léta - Alchymista (32), Jezero Ukereve (35), Josefina
- avantgardní divadla :
1925 - Osvobozené divadlo - Jiří Voskovec, Jan Werich, skl. Jaroslav Ježek, režiséři - Jiří Frejka, Jindřich Honzl
1927 - Divadlo Dada - Jiří Frejka
1934 - D34 - E.F. Burian
Osvobozené divadlo
- bylo založeno 1925 skupinou pražských studentů konzervatoristů
- Jiří Frejka, Jindřich Honzl, E.F. Burian
- v roce 1927 se z Osvobozeného divadla vyčlenilo divadlo Dada s Jiřím Frejkou
- v témže roce do Osvobozeného divadla vstoupili Jiří Voskovec (1905 ), Jan Werich (1905) a jako hudební skladatel Jaroslav Ježek (1906-1942)
- jejich první představení Vest Pocket Revue - režíroval Jindřich Honzl (1894-1956), mělo charakter studentské recese, nevázaného humoru,
- vliv poetismu - uvolněná stavba, sled dramatických, hudebních a tanečních čísel,
-typické byly dialogy založené na jazykové komice, písně , k nimž hudbu skládal Jaroslav Ježek
-Voskovec a Werich vystupují jako dva klauni, kteří putují různých zemích a procházejí různými historickými událostmi, vždy je aktuálně komentují
- hry z konce 20. let mají podobu tzv. revue - střídají se komické výstupy herců s čísly tanečními a hudebními
-založené na intelektuální jazykové komice, vycházely ze studentského a dadaistického humoru, uplatňovala se poetistická hravost
-forbíny - improvizované dialogy na předscéně - reakce na aktuální politické a kulturní události
-ve 30. letech nastává obrat jejich hravého humoru k politické satiře
-dva lidoví klauni, kteří v různých dobových podobách procházejí historií světa, poukazují na jeho nešvary a usilují o zlepšení poměrů
-Osvobozené divadlo reaguje na soudobé společenské a politické události : nebezpečí fašismu, italský útok na Habeš, korupční aféry, nacionalismus, militarismus, maloměšťácké politikaření, nedostatky demokracie
-důležitou složkou texty písní - samostatně ve výboru Klobouk ve křoví - různý žánr i styl, blues, jazz ( Proč nemohu spát, Strejček hlad, David a Goliáš, Svět patří nám )
-zahajuje hra Caesar (32) - reakce na nástup italského a německého fašismu, směšnost diktátorů a dobových poměrů
-další hry : Osel a stín (33), Kat a blázen (34)
-v roce 1934 bylo Osvobozené divadlo dočasně uzavřeno, hrálo pod názvem Spoutané divadlo
- následovaly hry : Balada z hadrů (35), Nebe na zemi (36), Rub a líc (36), Těžká Barbora (38), Pěst na oko (38)
-9.11. 1938 - bylo divadlo uzavřeno, Voskovec a Werich emigrují do USA, pracují v českém vysílání amerického rozhlasu
-Voskovec s Werichem natočili několik filmů : Pudr a benzín (31), Peníze nebo život (32), Svět patří nám
Balada z hadrů (35)
- hra je uvedena mottem francouzského prokletého básníka Villona - Nuzota z lidí lotry činí
a vlky z lesů žene hlad
-námět jsou poměry ve zbídačelé Francii na konci studené války a životní osudy Francoise Villona - vděčná analogie na současnost
-úvod hry se odehrává v současnosti, v cihelně nocuje hrstka lidských ztroskotanců, studentovi se vybavují Villonovy verše, to zaujme starého herce, který má v ranci své kostýmy, pro zahřátí i z rozmaru si zahrají příběh z poloviny 15. století
-děj se přenáší do Paříže roku 1455, zpívají se protipanské písničky a purkmistr má spadeno na Villona, potřebuje záminku k jeho zatčení, pomůže placená milostnice Kateřina, se svým kumpánem Filipem ukradne měšťanovi peníze a vše svalí na básníka, Villon vytuší, že jeho jménem loupil Filip a že ho Kateřina zrazuje
-v závěru ve střetnutí, které Filip vyprovokuje, je Villonem proboden svým nožem, Villon přesto získává pověst zloděje a zabijáka - Provinil se tím, že se narodil básníkem, herci odkládají masky, vždyť to byla jen hra na život
-D 34 - avantgardní experimentální scéna založená v sezóně 33-34 (číselné indexy označují konec sezóny)
- vůdčí postavou byl režisér a dramaturg Emil František Burian (1904-1959), spisovatel, skladatel, výtvarník, herec, zpěvák, autor divadelních her
-hudebně recitační sbor - voiceband - předváděl na jevišti inscenace většinou přepracovaných děl různých autorů
-divadlo hrálo v letech 1934-41, Burian byl vězněn v koncentračním táboře a po Burianově smrti přejmenováno na Divadlo E.F. Buriana
repertoár :
- adaptace děl klasiků :
J.W. Goethe - Utrpení mladého Werthera
A. S. Puškin - Evžen Oněgin
K. H. Mácha - Máj
Villonovy verše
- adaptace her Shakespeara a Moliera
- dramatizace prózy :
V. Dyk - Krysař
J. Hašek - Švejk
- hry současníků - Brecht, Nezval - Milenci z koisku, Manon Lescaut