8.7. Den první

S nacpanými kufry se shlukujeme před Městským úřadem. Nastoupíme do autobusu, kontrola dle seznamu, jsme všichni, vzhůru za zážitky. Po několika hodinách cesty a několika přestávkách zastavujeme za nádherného počasí u našeho přechodného bydliště.

https://www.zonerama.com/sosblatna/Album/38182

Zároveň s námi se před vchodem houfuje i nejméně stovka dětí, které zde budou na táboře. Krásná míchanina. Mezi seniorkami se neustále proplétají klučíci nebo jejich mladí vedoucí. To bude přímo omlazovací kůra. Konečně každý drží klíč od pokoje. Vybalování, sprcha, na chvíli natáhnout nohy, sehnat heslo k Wifině...a jdeme na večeři.  A omlazování opravdu zafungovalo. Vrátili jsme se rovnýma nohama do mladých let. Máme stravenky do školní jídelny. Příjemný personál nám za stravenku podává talíř s večeří. Čaj si naléváme sami z konviček. Po snězení odnášíme talíře k okýnku. Je čas na první seznámení s okolím. Někteří volí jen venkovní posed u pivča, jiní si troufají na procházku. Areál přímo sousedí se zámeckým parkem, takže rázem jsme ve stínu lesa a blížíme se dančí oborou k vodní tvrzi. Otravují nás komáři a žerou a žerou. Dančí stádo je krotké, lidí se vůbec nebojí. Mimo daňky je vidět pávy a v říčce sledujeme kapry. Na zámku je dnes (pouze pro zvané) slavnostní klavírní koncert a jeho čestným hostem má být Iva Janžurová. Máme štěstí, vidíme ji i s dcerou a několika dalšími osobnostmi sedět pod slunečníkem při občerstvení. Po návratu k budově je hřiště plné malých táborníků. Jejich smích se rozléhá areálem. Na rozdíl od nás jsou ještě stále nabití energií, která vrcholí po jedenácté večerní hodině, kdy s baterkami a hulákáním hrají potmě na hřišti nějakou bojovku. Vše kolem půl dvanácté zakončeno malým ohňostrojem. Kupodivu, o půlnoci už je všude ticho. Dobrou noc!

​9.7. den druhý

​Probudili jsme se do krásného rána. Já tu strašákovala už od pěti. Pak teprve se začali probouzet ostatní  a bylo ještě radostněji, protože ve vedlejším pokoji naší ubytovací buňky máme Pinkáska a ten brnkal na kytaru. To bylo krásné předsnídaňové lenošení! Pak jsme brouzdali po okolí a hledali nádraží, kam má přijet ještě jedna zbloudilá ovečka, která včera oslavovala a nemohla jet hromadným autobusem. Nalodíme se do autobusu a míříme k prvnímu cíli. Náš pan řidič se v Nepomuku prodíral uzounkými uličkami, kde na každé straně zbývalo asi dvacet centimetrů. Pašík, zvládl to. Dnes byl v plánu zámek Zelená Hora u Nepomuku. Jedinečná příležitost ho navštívit, protože jinak je pro veřejnost uzavřen. Je totiž v havarijním stavu. Proslavilo ho natáčení Černých baronů, ale na opravu se hledaly peníze tak dlouho...až se nenašly. Na nádvoří neúnavný harmonikář s houslistou pěli prostonárodní písničky, které nás provázely po celou dobu prohlídky.

Dnes večer se zámek uzavře a kdoví, kdy se zas pro veřejnost otevře. Po nasycení ducha a posléze i těla jsme se přesunuli o dům dál. Čekal na nás skanzen v Chanovicích a aby toho nebylo málo, ještě jsme koukli na přírodní památku Kadovský viklan. Tento třicet tun vážící balvan neznámý vandal vyvalil již v roce 1893 z jeho původního místa. Šest lidí v čele s Ing Pavlem Pavlem  vybavených pouze dřevěnými pákami a klíny tento  viklan opět vztyčilo až v roce 1983 a přesunulo do původní polohy. Nicméně i následně byl viklan ještě několikrát ze svého lůžka shozen a opětovně umístěn zpět. Poslední usazení proběhlo v roce 2003. Nám se ho vyviklat nepovedlo.  Zato se nám všem po návratu podařilo sníst celou porci zapečených těstovin se zeleninovou ozdobou a poté se sedělo na venkovních lavičkách pod stromy, kde už konečně není takový hic.

10.7. den třetí

​Ranní sluníčko asi zaspalo. To je moc dobře. Konečně není horko, což bude dobré na cestování. Jak říká Milka, dokončili jsme šlechtitelskou stanici, namalovali si na ksichty veselé obličeje a po snídani vyrážíme na Hlubokou. Sluníčko dorazilo do práce a hned pracuje za dva! A my v tom hicu do kopečka, do kopečka...najednou vidím ty šťastnější, co se nechali za padesátku vyvézt červeným vláčkem. Zámek by se měl jmenovat Vysoká a ne Hluboká!!! My s notýsky si předáváme informace, kde mají razítka a jaká. V Suvenýrech, ukaž, jé takové nemám, šup tam! 

Zámek je na rozdíl od Zelené Hory /za téměř stejné vstupné/ opravdu reprezentativní a všude jsou nějaká bezpečnostní čidla, která hned pípají a tak se nedá nic odnést a taky se nesmí fotit. Průvodci jsou dva, jeden vpředu vypráví, druhý nemluvný nás kontroluje na konci řady, prý se zaučuje. Sice tady toho bylo k vidění opravdu hodně, ale než jsme stačili někam upnout pozornost, už nám na záda dýchala další skupina. Jde to jak na běžícím páse přesně po deseti minutách. Další rozdíl vidím v rozsahu vyhlídkového okruhu. Tady nám ukázali asi deset místností v jednom patře, včera jsme zámek prolezli od sklepa po půdu a viděli místností asi padesát. Taky zámecký park trochu zklamal, žádná květinová výzdoba, jen les. Možná jsme vlezli do jiného parku :-). Poté se mi podařilo svézt se zadara vláčkem dolů a to mi ještě hodný pan mašínfíra zastavil přímo u hospůdky Bakalář a poradil kudy tudy do Bavorova. Teda kudy nejdřív k našemu autobusu. Nikdo se neztratil, jen Saša přiběhla poslední a musela zpívat písničku. Dalším cílem jsou Holašovice /Babovřesky/. Nádherná jihočeská vesnička a můj automat nechápe, co chci fotit, tak jsou fotky na nic - jen opravdu na mizerné dokreslení viděného. Opět okupujeme Íčko, kde mají dvě razítka - automat a druhé s poduškou. Já břídil to automatické namočila do  barvy, zbavte mne svéprávnosti!!! Třetí cíl je Kratochvíle, ale pro natěšené Krutochvíle, protože zámeček okupuje ČT, vidíme tam běhat nějakého prince...a návštěva se nekoná. Slaboulinkou náplastí má být náměstíčko v Bavorově - teda, to obě náměstí ve Starém i Novém Bohumíně máme daleko hezčí. Vracíme se přesně k rizotové večeři.

11.7. den čtvrtý

​Od noci chčije a chčije. Konečně se dá lépe dýchat. V devět  už neprší a vyrážíme směr Strakonice. Průvodce nám dnes budou dělat dvě kamarádky, které bydlí zde v jihočeském kraji. Obléháme strakonický hrad.  Objíždíme ho ze všech stran a hledáme místo na zaparkování autobusu. Na místě pro autobus si kliďánko parkují osobáky. Konečně jsme našli vhodné místečko. Potkáváme se s kamarádkou, která nám bude dneska průvodcem. A vzhůru do hradu!

První, jako vždy, lov razítek. Poté je nám umožněna návštěva kapitulní síně, která je právě nepřístupná, protože tam instalují novou výstavu. Pány samozřejmě zaujaly vystavené motorky a učitelky pro změnu obdivují staré škamny.  Můžeme nahlédnout i do kostela. Pak nás hlad vyžene do ulic města. Zakotvili jsme U papeže. Nacpali jsme se dobře a levně. Poslušně shromážděni nastoupíme k další cestě. Vybrali jsme vesničku Hoštice, kde se natáčela trilogie Slunce, seno... Na hřbitůvku zde odpočívá Michal Tučný. Já jsem se zatoulala až na konec vesnice na ranč Šimona Pláničky a nafotila to pro ostatní. Třetím cílem je památník bitvy u Sudoměře. Vracíme se zase přesně k večeři. Je holandský řízek s bramborem. Nacpáni se nacpeme do malé kulturní místnosti, kde nám Pepíno Pinkásek hraje na kytaru a zpívá své krásné písničky.

12.7. den pátý

​Promnu oči a už abych zase letěla do autobusu. Každý den dříve a dříve vyjíždíme a každý den se později a později vracíme. Jenže těch pamětihodností je tu tak moc, že by nám nestačily ani celé prázdniny na jejich obhlédnutí. Začali jsme v Bělčicích v soukromé sklárně. Naštěstí jsme objednáni, protože se na nás tlačí druhá grupa z jiného autobusu a chtěji s námi domluvit čenš, abychom je pustili dřív. Mají smůlu. My máme naplánované vše skoro na minuty. Rozděleni do tří skupin vcházíme do malé rodinné manufaktury. Nádherný zážitek vidět foukače u práce a pozorovat vznik historické sklenice. Poté prohlídka návsi a kostela. Druhým cílem je Příbram, kde jsme přepadli restauraci na náměstí. Tam byli paf z tolika hladových a lítali po lokále tak rychle, že například náš stůl v tom fofru přehlíželi a když už ostatní platili, my si konečně mohli objednat, stihla jsem ale sníst jen polívku, na další bych asi čekala dosud. Uklidnit jsme se jeli na Svatou Horu. V tichém rozjímání jsme prošli krásné poutní místo a pod ním obdivovali starý dub. Následovalo poslední zastavení, zámek Březnice. Po vystoupení z autobusu začalo krápat. Vytahovali jsme deštníky a než jsme je roztáhli, mohli jsme je zase sklízet. Druhé dešťové várce jsme se vyhnuli, protože jsme byli zrovna na prohlídce zámku. Rozdělením do dvou skupin jsem se ocitla s výmluvnější průvodkyní a měli jsme výklad o deset minut delší. První skupina na nás čekala a hlady šilhala. Však jsme taky na večeři dorazili až ve čtvrt na sedm a zas pro změnu hladoví táborníci nedočkavě čekali, až dojíme vepřové na paprice s knedlíkem. Někteří po večeři a osprchování ještě guljali v parke, ale odpadlíci padli na postel jak podťatí a z lože by je nedostal ani párem volů.

13.7. den šestý

Brzo raníčko panna vstala a ke kompjůtru pospíchala. Včera večer totiž, možná kvůli bouřkám, nešla Wifi a to jsem velice těžko nesla. Nemohla jsem naťukat novinky na web, nemohla jsem stáhnout fotky na Rajče. Vše jsem dohonila do snídaně. Po včerejší bouřce ani památka. Dnes je opět nádherně a jedeme na poslední autobusový výlet, ale zato daleko. Jako první navštěvujeme vodní hrad Švihov. Máme dvě průvodkyně, dvě kočky. Jedna dvounohá klíčnice se svazkem, který váží snad dvě kila, druhá černá čtyřnohá. Pokračujeme dál na Šumavu, našim cílem jsou Klatovy a tam hlavně katakomby. Předtím se ještě stačíme naobědvat. Nevím, jak ostatní, ale já už melu z posledního.  Nevím, nevím, jestli při dnešním koncertu Pinkáska neusnu jak špalek. Ne, je to dobré, navštívili jsme jezuitský i arciděkanský kostel a sešli do katakomb. Nikde se nesmí fotit s bleskem, tak mám opravdu jen odporné nekvalitní ...ale přece jen dokumentační fotky. Ještě jsme zvládli malou povečeřovou vycházku Blatnou a pak se usadili k hrajícímu Pepovi. Jeho koncert byl opět úžasný, takový pinkasovský :-)

​14.7. den sedmý

Den co den se stává hůř a hůř. Bolí mne celičký člověk. Naštěstí dnes žádné cestování autobusem.

​Po snídani vyrážíme s rodilým blateňákem Pavlem a ten nás seznamuje s historií i současností města. Nejvíc nás zaujal místní domov seniorů, kam jsme i nahlédli dovnitř. Po obědě se houfujeme na nádvoří zámku, kde má být nějaké překvapení. Pokud pominu návštěvu našich kamarádek z blízkého i vzdálenějšího okolí, tak mne nenapadá, co by nám mohl Pavel připravit. A teda překvápko to je! Osobně se totiž zná s majitelkou zámku, baronkou Janou Hildprandtovou-Germenisovou /Zde si s ní můžete přečíst rozhovor: http://www.dotyk.cz/publicistika/klenoty-baronky-z-blatne-20160707.html

Baronka Jana nás přivítala, pohovořila s námi vesele a svolila k hromadnému vyfocení. Klobouk dolů, to se nám na zámcích nestává. Po rizotové večeři jdeme k táboráku, vyfasovali jsme párek s chlebem a hořčicí. Představovala jsem si táborák jako kulturní akci, že si u ohýnka zabékáme, ale každý toho má plný kecky, tak spolkl svůj párek a zmizel. Několik nás statečně odolává komářímu kousání. Pavel nás ještě chvíli baví legračními povídačkami, ale balíme to taky, je potřeba sbalit se na cestu.

15.7. den osmý

Sbaleno a po snídani hromadné stěhování národů. Loučíme se se Samcovými a od kamarádky Marušky z Havlíčkova Brodu dostáváme medvídkovou kytičku. Na špejlích napícháni gumoví medvídci. Krása a bezva nápad!!! Blatná slzí, že odjíždíme. A slzí celé jižní Čechy, tak z plánované prohlídky Písku není nic a volíme další město na trati. Pojedeme se podívat do Pelhřimova na krematorium! (V Pelhřimově však nikdy žádné krematorium nebylo. V srpnu roku 2010 v Pelhřimově vzniklo papírové krematorium a v něm byla umístěná rakev. Do této rakve mohl kdokoli hodit papír, kam napsal své trápení. Celé krematorium poté shořelo a symbolicky ho hasili místní hasiči koněspřežnou ruční stříkačkou.)

Rozutekli jsme se po městě. Já navštívila Peklo a Muzeum strašidel - svůj k svému. Při další procházce jsem objevila zaparkovaný autobus, tak jsem ušetřila kroky a nemusela hnát přes celé město na společné nástupiště.

Jsem za celý týden strašně utahaná, ale opravdu jsme toho moc viděli. Poděkování bude v prvé řadě patřit Hance, která to s manžely Samcovými vymyslela. V druhé řadě panu řidiči, který nás i přes různé objížďky a zácpy vždy dovezl v pořádku. A jestli teď právě říkám, že už nikdy na tak programově náročný zájezd nepojedu, tak mi nevěřte, příští rok se hlásím opět mezi prvními!

​Nafotila jsem neuvěřitelné množství fotek

http://seniorbohumin.rajce.idnes.cz/8.-15.7.2017_Pobyt_v_Blatne/

do jednoho alba na Rajčeti se ani nevlezly...a to jsem jich spoustu smazala

http://seniorbohumin.rajce.idnes.cz/8.-15.7.2017_Pobyt_v_Blatne-pokracovani/