Jak bezpečné jsou lodě, na kterých se plavíme?
Mám ráda otázky, a to především takové, které nejsou jen tak vypuštěné do větru, ale ukrývají v sobě hlubší smysl. Stejně jako tato. Zrovna jsem se chystala, že budu žehlit, a tak jako obvykle jsem si k této domácí činnosti zapnula televizi. Na ČT2 začínal zajímavý dokument o katastrofě řeckého trajektu a celý příběh se skládal ze svědectví dvou přímých účastnic. Vlastně ani nevím, kdy se tato tragédie stala, ale celou tu dobu jsem musela přemýšlet o otázce, kterou si jedna z těchto žen položila: „Nikdy před tím jsem o tom neuvažovala, ale od té doby, co jsem zažila tuto katastrofu, se ptám – Jak bezpečné jsou lodě, na kterých se plavíme?"
Soudě podle příběhu zcela zákonitě dospějeme k závěru, že bezpečnost našich lodí poznáme ve chvíli, kdy se ocitneme v nebezpečí, ve chvíli ohrožení. Ale to už může být pozdě. Stejně jako pro téměř osmdesát lidí, kteří zůstali ve vlnách, včetně malých dětí. To není dobrá zpráva.
O pár dní později jsem četla svědectví v jednom křesťanském časopise. Ponořila jsem se do obyčejného příběhu o ztrátě peněženky i s doklady, který nakonec přes všechny své různé peripetie dopadl dobře. Na samém konci mi před očima zůstala věta: „Pán Bůh měl celou tu záležitost pod svou kontrolou a ve své moci.“ Ano, zase jeden z dalších příběhů, který „dopadl tak, jak měl“ a já si chtě nechtě musela položit otázku: „Takže pokud by ta žena svou peněženku nedostala zpět, Pán Bůh by neměl celou tu situaci pod kontrolou?“ Znovu jsem se ve svých myšlenkách vrátila ke katastrofě trajektu. Na břehu zůstali lidé, kteří mohli děkovat Bohu, že celou tu hrůzu přežili a kteří si mohli být jistí tím, že Bůh má skutečně všechny své věci pod kontrolou. Ale co ti ostatní, jejichž blízcí se nevrátili? Měli vůbec nějakou jistotu? To jsou otázky, které před námi v životě často vyvstávají, a pokud je přímo neprožíváme my, prožívají je naši přátelé, známí, kolemjdoucí.
Oba dva příběhy mají jedno společné – víru. První žena potřebuje věřit, že příště bezpečně dosáhne svého cíle; druhá žena potřebuje poznat, že se Bůh o ni postará, i když své peníze nedostane zpět. Kde vzít takovou víru? List Židům nám říká, že víra je vidění věcí, které nejsou vidět. Už zde můžeme nahlédnout, že víra nepotřebuje rozumové důvody. Přesahuje naše možnosti, naše schopnosti, naše očekávání. Víra je darem z nebe…