Poznatky matky kapitola šestá
Ta chvíle, kdy vám dítě utře pusu od tvarohu do sedačky a při otázce „co to proboha děláš?“ chytne záchvat smíchu a začne umatlanou pusinkou dělat jeden obtisk vedle druhého a pořád to prokládá smíchem. Při myšlence na panáka mi naznačí, že bude stačit voda a houbička a předvede „čistící grif“ aneb maminko je to jednoduché. Kde tu drzost bere, vážně netuším.
Dneska jsem na tu svou lumpačivou slečnu vyzrála. Ani po týdnu hledání a čekání, až se smetáček objeví, ten zázračný okamžik nenastal, a tak se nám dnes doma objevila nová sada smetáčku s lopatkou. Už si je budu střežit, abych nemusela řešit problematiku zametání, a jsem zvědavá, kdy se smetáček objeví. Dnes na mě vyzrála i maličká. Potvůrka vyčůraná je to. Šla jsem umýt nádobí a předem jsem jí informovala, že ty ovocné kuličky co má v misce na stole rozhodně nechci sbírat po zemi. Po chvíli jsem slyšela mě velmi známý zvuk – dopady jedné kuličky za druhou na podlahu. Když jsem přišla do obýváku s výhružným pohledem, našla jsem dítko na zemi, jak poctivě ukládá zpět do mističky kuličky a tedy uvěřila, že to byla nehoda. Vyvedla mě z omylu hned záhy, kdy kuličky dosbírala a vysypala znovu – ono totiž na poprvé se to nerozsypalo pořádně a všude.
Přestože se poslední týdny osvědčila ve svém novém umu, zábavě, kdy jí pošlete něco vyhodit do koše, občas se to tak úplně nepovede. Třeba dneska. Karla má nadílku v plíně, tak jdeme přebalit. Karlička přibíhá i se svým „nejnovějším výkřikem elektroniky“ otvíracím mobilem pro prcky. Tak dobrá, během doby co jí přebaluju si vesele datluje do mobilu a poslouchá melodie. Hotovo. Postavím jí na zem a s klasickou větou „zajdi si to vyhodit do koše“ jí podávám podělanou plínu. Kája se zasměje a už peláší ke koši, problém nastává u něj. Místo podělané plíny vyhodí do koše mobil a plínu si přitiskne k uchu s jejím typickým „haló“. No, tak to se vážně nepovedlo. Náprava provedena, vydezinfikovaný mobil z koše se vrací majitelce ta po chvíli řevu odbíhá z kuchyně vyřizovat si své důležité „haló“ hovory.
Poslední dny své dítě podezřívám z toho, že mě brzy sní. Hotový otesánek. Na oběd „dospělácká“ miska polévka, o dvě hodiny později jogurt, a hodinu později si vyžádá další dvě „dospělácké“ misky s polévkou a půl hodiny na to totálně vytuhne. Ano, chvála mi, polévka byla asi vážně moc dobrá, když se nehlásila o brumíky, čokoládky, jogurty, párky a podobné, ale kam to proboha ukládá, tomu vážně nerozumím. Na druhou stranu už ovšem nemusím mít obavy, že by se mé dítko loudalo v růstu a nabírání váhy. Jen nevím, jestli se v obchodě běžně prodávají věci pro 17 měsíční sumo děti. Koupit menší problém není, ale sumo.. To bude asi problém.