Nudné Vánoční trhy, nudný příběh
Jak už název napovídá, dnes jsme se vydali na Vánoční trhy. Takže když se rozhodnete, že nebudete blázni a nemusíte být v každé prdelce, domluvíte se, že pojedete na Vánoční stromeček a trhy nakouknout dřív, než se tam navalí 12 tisíc lidí (dle oficiální zprávy), a že přeci oželíte oficiální rozsvícení stromečku. Začnete oblékat dítě, které za mohutného řvaní protestuje, protože netuší, co jej čeká a jestli nejedeme zase za nějakým lékařem. Ve chvíli, kdy dítě vidí, že žádný kufr není poblíž, lehce se uklidňuje a protestuje už jen na oko. V autě se za chroupání kukuřičných křupek vlní v sedačce do rytmu hudby z rádia a směje se každému úšklebku.
Na parkovišti natěšení na betlém a manžel na medovinu, skáčeme z auta a mílovými kroky pelášíme na Vánoční trhy. Tak jsme tu. To je ono? Hm. Vánoční stromek je tak „obrovský“ že jej přes těch pár boudiček okolo pomalu ani nejde vidět. Přestože na webu bylo napsáno, že byl zakázán prodej alkoholických nápojů, každá druhá boudička nabízí horkou medovinu či vánoční punč. Zvláštní. Manžel si kupuje horkou medovinu, mezitím co my s dítkem koukáme na střechy domů, protože tam jsou „ptáčci“. No paráda. Všude spousta atrakcí a dítě mi kouká na střechy. Co už. Jdeme dál. Míjíme poštovní schránku pro ježíška, ta se nás letos moc netýká a přicházíme k udící mašince. Parádní, malou by však zajímalo víc, kdyby jí mohla pořádně prozkoumat. Co naplat, pálí. O kousek dál nás však čeká živý betlém. No co betlém, v malé ohrádce jsou nacpané dvě lamy a dva oslíci. Malé se líbí, pořádně si prská po xsichtíku, aby dala najevo, že toho „koníka“ vidí a ví co to je.
No a celé Vánoční trhy jsme prošli. Jsme zklamaní. Dítko ovšem ne. Právě totiž uviděla to, co jí bude bavit příštích dvacet minut. Ptáci. Obyčejní holubi promenádující se po náměstí jsou tou nejlepší zábavou. „Ptaček“ a už běží za nejbližším holubem. „Frrr“ a je pryč, následuje okamžitá otočka o „třistašedesát“, kde je nejbližší ptáček a už zase běží. Prosím, a jak to asi vypadalo. Matka s otcem stojí uprostřed cesty na náměstí, mezitím co dítko za hlasitého žbleptání a smíchu pobíhá sem tam ve snaze nějakého toho „ptáčka“ chytit a pořádně si ho prohlédnout. Každá druhá otočka končí pádem na zadek, dřív, než k ní ale stačíme přiskočit a pomoci ji zvednout se, už je dávno na nohou a dál chytá ty malé šedivé opeřence. Po pro nás dlouhé chvíli bereme dítko do náruče (fouká chladný vítr), pořizujeme něco k zakousnutí a jdeme si to v klidu sníst. „V klidu“ znamená, že po zhruba minutě okusování hranolky dítko chytne choutky, bohužel ne na jídlo, ale na prozkoumávání okolí. Pak už je to jednoduché, kousnout, zaběhnout pro dítě, které už už mizí za rohem, donést ho zpátky a tak stále dokola. Nakonec posečká u tatínka na klíně aspoň pár minut, abychom se v klidu mohli najíst. Při odchodu protestuje a skáče po křeslech, aby se záhy mohla pokusit utéct po schodech nahoru pryč. Odcházíme zpět k autu. Dítko unavené, v autě po cestě domů chroupe jednu hranolku za druhou, aby nakonec svěsila hlavu a za polospánku dál žužlala hranolku. Nakonec usne, ale hranolku nepustí.
Se zbytečnými obavami ji přenášíme z auta do ložnice, kde jí v klidu sundám boty i kalhoty, bez jakékoli její reakce.
Rodiče zklamáni, dítko spokojeně spí a určitě si nechává zdát o tom, jak nějakého toho holuba přeci jen chytí.