Poznatky matky kapitola sedmá
První období vzdoru mé dcery doma vytvořilo chaos, netuším, jestli ona vychovává mě, nebo já jí. Kdykoli udělá něco, co není zrovna podle mých představ - vytahování nočního světla ze zásuvky, vysypávání kokinek do rohu a pod gauč, vypínání přepěťových zásuvek.. vyslouží si plácnutí přes prsty, na zadek nebo aspoň důrazné upozornění, že to se nedělá. No a pak nastává ta druhá stránka věci - dala by se nazvat "odveta". Každé hlasité upozornění nebo jakýkoli výraz toho, že se vám její chování nelíbí, vám okamžitě oplatí. Třeba dneska - vytáhne světlo ze zásuvky a vy jí hlasitě (po 100000000x) upozorníte, že to se nedělá, odvetou bude hlasitý řev za běhu do kuchyně, kde s láskou počká u koše, a ve chvíli kdy příjdete do zorného pole, koš rázem otevře a jeho obsah vysype. Když to dneska udělala po šesté, reorganizovala jsem složení kuchyně a odpadkový koš je součástí skřínky. Můj vítězný pohled, ve chvíli kdy dítě odvetně přiběhne do kuchyně za účelem vysypání koše a zjištění, že koš zmiznul, byl vážně škodolibý. Stav: 1:0 pro mámu.
Ham ham ham... "Copak máš hlad? Před půl hodinou si měla oběd"... Hlad ne, ale takovou chuť na něco dobrého, ta by byla. Fajn, nasypu do misky dětské krekry a jdu douklízet kuchyň. Dítko si spokojeně zaleze do rohu mezi pohovku a obývací stěnu, misku položí do klína a za hlasitého chroupání kouká na telku. Když se vrátím zpátky, miska prázdná, stopy zahlazené. Další miska krekrů už však končí z části rozmazaná (rozžvýkaná) na podlaze, druhá část je rozdrcená v koutku. Okey, 1:1.
Ve chvíli, kdy dítě ve tři odpoledne usne uprostřed činnosti takovým způsobem, že chrápe a mohli by jste s ním házet a nespozorovalo by to, vážně přemýšlím o tom, jak bude dnešní noc vypadat. Poslední dny je málo spánku a hodně ruchu. Nu, po půl hodině dítě budím. Guma je oproti ní tvrdý kov. Protest, hlavu sama držet nebudu, mamo drž a já chci spát tak neruš. Hlasitý protest. Ještě hlasitější protest. "Tutani". Po další půl hodině se dítě probírá do dostatečného stavu bdělosti. Úspěch. 2:1 pro mámu.
Vzhledem k tomu, co slyším stále z ložnice, řekla bych, že všechny dnešní body pro mě, jsou najednou na nule a máma s tátou vs. dítě je 0: nekonečno. Panáka, prosím.
Četla jsem dnes úžasný článek. Byl o tom, jak známí, přátelé a rodina pozapomínají sdělovat vám určité informace, když čekáte potomka. Samozřejmě vynechávají ty nejlepší.
1. Vyspíte se až v hrobě
2. Uklizeno budete mít jedině ve snech (ani to ne)
3. I když konečně budete spát, vzbudíte se rozlámaní jak po šichtě v dole
4. Všude hračky, všude!
5. Pračka jede na směny bez dovolené.
Samozřejmě vám všichni rádi poví, jak jsou děti kouzelné, roztomilé.. To ony bezpochyby jsou! Ale je to jen jedna stránka věci.
Mezi neustálým praním dětského oblečení, uklízením všeho a ničeho a občasného nedostatkového spánku vám dítě roste před očima a každý den vám ukáže, jak je úžasné a jak se učí novým věcem. Někdy bych ale chtěla, aby to kouzelně chytré dítě, které si poradí se závity na bublifucích, láhvích a u toho zvládlo tisíc ubrblaných slov, bylo to malé miminko v postýlce - sem tam přebalit, nakrmit a spinká. Parádní! A toho volného času - s klidem uvařit, uklidit a dát si nohy hore.
Neexistuje. Rodičovství je 18 let (celoživotně) trvající šichta - je to vůbec legální?
Včera jsme mimo jiné navštívili dětský koutek, s nadějí, že se malá princezna potká s vrstevníky. Potkala, ale ta reakce. Vyzuji botičky, sundám bundu, čepku, šálu a šup dítě do koutku, kde je zatím jen jeden chlapeček. Malá stojí. Pět minut a stále stojí. Deset minut - stále stojí. Fajn, vyzouvám se a jdu za ní - vedu jí k domečku. Jdu si sednout a malá zase stojí. Pokrok, stojí u domečku. Deset minut. Malá konečně udělá pohyb - stojí na místě a otvírá a zavírá okenice domečku - deset minut. Když se přiblíží chlapeček, malá si hraje na sochu. Odvádím malou do domečku. Hurá. Konečně sem tam udělá krok - nakoukne z okýnka, otevře okenice, zavře okenice, jde ke dveřím. Tím však aktivita končí. Děti ne děti, v domečku je bezpečno, občas se vyklonit a vzít si od táty hranolku a hotovka. Žádné přátelení se nekoná. Máš recht Kájo, na chlapy máš času dost!
Další zastávka byla podívat se na stromeček. Parádní! Těch světýlek.. Mnohem zajímavější však byla ta obrovská kaluž. Pohled, vyrovnávající se pohledem na komedii, když dítě projde přes hlubší kaluž - aniž by věděla, že tam je a údiv, co že to vlastně bylo, následná otočka a skok do kaluže. Parádní. Riflíky jsme už měli špinavé, boty nepromokavé, bunda už taky chtěla vyprat, tak proč ne. V autě plná dojmů dochroupe kyblík hranolek a může koukat z okna a samozřejmě "tany tany".
Čas koupání a spinkání - dítě usíná rychlostí blesku a celou noc o něm nevím - plná dojmů a pojmů si nechává zdát něco kouzelného.