12.kapitola - Setkání s Alice
26. 12. 2015
Jednoho večera jsem seděl ve své oblíbené kavárně a četl jsem si noviny. Rád jsem pozoroval ten ruch kavárny, lidi kolem sebe.
Všiml jsem si překrásné dívky, která seděla u protějšího stolu a pořád po mě pokukovala. Musím přiznat, že se mi také líbila, ale neměl jsem odvahu za ní jít. Po chvíli jsme se osmělil a přisedl jsem si k ní.
Usmál jsem se na ní a zeptal se jí: " Jak se jmenuješ?". Ta dívka se celá rozzářila a řekla: " Jmenuji se Alice a jsem ráda, že jsem Tě konečně našla. Tolik let jsem Tě vídala ve svých vizích " .Podivil jsem a se zájmem se zeptal: A v jakých vizích?" Alice mě nesměle chytla za ruku a začla vyprávět: " Už od dětství trpím různými vizemi, rodiče si mysleli, že jsem šílená, tak mě nechali zavřít do sanatoria pro duševně choré. Tam ze mě jeden chlap udělal upírku a já jsem se po propuštění vydala Tě hledat.". Mé srdce zajásalo, byla taky upírka. Musím říct, že mi s tou záhadnou dívkou bylo moc dobře. Pociťoval jsem příjemné šimrání v podbřišku.
Poté jsem ji pozval na procházku po Seattlu a ona souhlasila. Byl jsem šťastný. Povídali jsme si o všem možném. Neustále se usmívala a já jsem pochopil, že jsem se zamiloval a věděl jsem, že tentokrát osudově.
Po hodinové procházce jsme si sedli v parku na lavičku. Oba jsme si upřeně hleděli do očí, já jsem Alice chytl kolem pasu a nesměle ji políbil. Po chvíli se z našeho nesmělého líbání stalo velice vášnivé líbání. Cítil jsem to co jsem nikdy nepocítil, nikdy jsem takový pocit nezažil ani s Caroline a ani s Amelií. Cítil jsem se jako v ráji. Alice byla nadpozemsky krásná a velice roztomilá.Po chvíli jsme se zvedli a ruku v ruce jsme odešli ke mě domů. Bylo nám jasné, že jsme se do sebe zamilovali.