11. kapitola - Normální život
26. 12. 2015
Léta plynuly a já jsem se snažil začlenit do nornálního života. Usídlil jsem se ve městě Seatlle. Byl jsem jak v jiném světě. Byl jsem zvyklý na malé město a najednou jsem se ocitl ve velkoměstě. Všechno pro mě bylo nové.
Rozhodl jsem se, že začnu konečně normálně žít. Zapsal jsem se do školy, nikdy jsem neměl možnost studovat. Číst a psát mě naučila moje babička. Také jsem si našel práci, po nocích jsem zpracovával maso v řeznictví. Byla to pro mě moc vzrušující práce, navíc jsem měl denně k dispozici krev.
Na nic jsem si nestěžoval a na tehdejší dobu jsem si žil docela dobře. Dokonce jsem si našel i pár přátel. Zpočátku jsem nevěděl, zda jim mám říct své malé tajemství, ale nakonec jsem se odhalil a oni se mnou kamarádili i přesto, že věděli jaký jsem. Sanžili se mi všemožně pomáhat, dokonce mi sháněli i krev. Snažili se abych to neměl těžké, bez nich bych to jen těžko zvládal.
Měl jsem všechno, jedna jedna věc mi chyběla - byla to láska. Jasně, nějaké přítelkyně jsem měl, ale nikdy to nebyl nějaký dlouhodobý vztah. Většinou trvaly tak dva měsíce a pak když jsem se té holky nabažil, tak jsem se s ní rozešel a ještě ten večer jsem si domů přivedl jinou. V přítomnosti žen jsem se cítil skvěle a i když jsem pil zvířecí krev, tak jsem občas nějakou dívku vysál a zabil, chtěl jsem si vzpomenout jak chutná lidská krev.
Stal se ze mě proutník a nejedné dívce ze Seatllu a nejbližšího okolí jsem zlomil srdce. Občas jsem si vzpoměl na Caroline a na Amelii. Také jsem vzpomínal na Serenu s Timem, jak žijou a co dělají. Dokonce jsem si najal detektivní kancelář a snažil jsem se je najít, ale bezvýsledně.
Musím přiznat, že mi chyběli. Hlavně Tim a naše výlety za kulturou. Byl jsem rád, že mi život dal šanci. I když jsem přišel o dost lidí, které jsem miloval, tak jsem si svůj neživot žil docela dobře.
Po dlouhé době jsem se cítil zase volný a svobodný. Cítil jsem se jako plnohodnotný člen společnosti, ale mrzelo mě, že jsem nemohl dělat některé věci jako normální smrtelník. Lidé by hned poznali, že jsem jiný a to jsem teď, když jsem byl šťastný nechtěl.