Jednou jsi dole, jednou nahoře...
Bez obrázků by svět byl nezajímavý, tak sem jeden taky dám :-)
Poslední týdny pro mě nebyly jednoduché. Když odhlédnu od problémů v životě, které se kupí a které každý má, od konce listopadu jsem byla bez kortikoidů.
Poslední dny to zase vygradovalo. Viz fotografie. Už jsem nemohla zas ani spát. I přes dva Zyrteky a spoustu rooibosu přes den to svědilo jako blázen, tak jsem se drbala a drbala. Stačí opravdu už málo, lehce přejet nehtem a kůže se otevře. Dieta dodržována, ale já jsem po nocích ani ve dne nespala, rozdrápáno, dvakrát denně jsem si dávala vanu s hypermanganem nebo solí z Mrtvého moře, záleželo na stupni rozškrabání. Když jsem tedy jakoby spala, jen jsem ležela v posteli omotaná do několika ručníků, mokvající, klepající se ratlík, přitom mi bylo teplo.
Ve vaně bylo vždy dobře. Ty tři hodiny... Krátila jsem si je čtením, prohlížením stránek v mobilu apod. Říkala jsem si, že je škoda, že ve vaně neusnu, protože by to šlo, kdyby to šlo :-) Nejhorší jsou rána a rána poté, co vylezu z vany nebo ze sprchy. Hodně hnusné je namazat se mastí s obsahem zinku a přilepit se na všechno, kolem čeho člověk projde. Na oblečení... Když Vás chce obejmout někdo blízký, je to kvůli tomuto hnusné. Až na zvracení. Poslední dny jsem zhubla.
Ven nechodím, jen když musím. Minulý týden jsem musela oběhat pár doktorů. Nedívám se na lidi, když jedu autobusem, když je míjím, nedívám se do zrcadel na rozlítané vlasy, červený obličej s bílou zinkovkou, na bílé bavlněné rukavice, které musím nosit, když je nejhůř, což je poslední dobou. Ten týden se to zhoršilo. Vrátila jsem se s malou od rodičů do Prahy, do provizoria, kde zatím jsme, než bude hotový byt. A bylo prostě hůř.
Na radu známé jsem se rozhodla zkusit přemluvit kožní, aby mi něco napsala. Že bychom to tělo zkusili vyšokovat.
Ten den jsem vstala po nespánku a šla do vany. Věděla jsem, že do půl jedné musím být u doktorky, která ordinuje zhruba 5 minut od domu. Vyšla jsem v poledne po téměř 3hodinnové vaně a hned ve dveřích jsem dostala od sestry vynadáno, že jdu ale pozdě, že berou posledního ve 12. To jsem si nevšimla, bylo to na mě už moc, taky ještě pracují hormony (ty poporodní, ty, u kterých potřebuju, aby pracovaly - ty zřejmě ne), vyhrkly mi slzy do očí, sestra si nakonec i všimla mého stavu a vzala mě i přesto, že jdu pozdě. S tím, že by mě stejně musela vzít. Doktorka byla evidentně "potěšena", že ji ruším od oběda, pak taky tím mým stavem.
Ta mi zas vynadala, že tam nechodím (no jo, ale proč, když mi dává jen mastná promazávadla, doporučuje různé oleje a doporučuje věci, co dávno znám... Držím dietu a přece už vím, že např. ne čokoládu a citrusy apod., vše, co mi vyjmenovala, to nejím) a že mě vlastně nezná, dala mi žádanku na kliniku - na kožní, pak na alergologii a k obvodní, aby mi udělala krevní testy aktuálněji. Ano, až se zas vrátím do Prahy, půjdu. Nicméně já chtěla předepsat ten lék, a to mi nevyhověla, dala mi pouze recepty na léky s účinnou látkou...
Druhý den jsem se vydala na kliniku nedoufajíc v nic, jen snad, že mi napíšou, co jsem chtěla po ní. Narazila jsem však na doktora, se kterým se docela dalo mluvit.
Nebudu chodit kolem horké kaše, mám v sobě injekci kortikoidů a mám i mazadla (i s antibiotiky) a doufám, že přes dietu a přes biorezonanční léčbu BiCom, se kterou jsem začala, s tím pohnu. Bylo mi přislíbeno, že s tím něco uděláme tak, abych mohla fungovat, abych vypadala normálně, ale zároveň nebyla jen na kortikoidech.
Ten den jsem se ještě nevyspala a dost jsem se ještě drbala, ale druhý den už ano. Teď se drbu taky trochu, protože mamka měla narozeniny a já chutě (i díky kortikoidům), ale kůže se mi neotevře jako před pár dny jedním dotykem. Mohu spát. Nemusím trávit celou směnu denně ve vaně. Odpočinu si. Dnes vařím. ??? To neexistovalo!
Nechám tomu volný průběh, už jsem nemohla. A zkusíme to přes moderní dermatologii. Budu chodit i na fototerapii, pravděpodobně i na plavání ve slané vodě, dále pokračovat s biorezonancí, homeopatiky a brzy i čínskou medicínou.
Rovněž mám domluvené na únor měření homocysteinu. Mezitím si nechám udělat testy u praktické doktorky a domluvím termín na alergologii. A brzy už budeme snad skutečně bydlet.
Moc prosím, aby se konečně blýskalo na lepší časy.