Historie sboru
Z historie sboru dobrovolných hasičů v Dymokurech
Úvodní citát z kroniky sboru: „Psáno těm, kteří po nás přijdou“.
Když se rozpadnul sbor dobrovolných hasičů v cukrovaru hraběte Děpolda Czernína z Chudenic, záleželo obecnímu starostovi, panu Františku Tuzarovi, na tom, aby byl v co nejkratším čase v Dymokurech založen sbor dobrovolných hasičů. Díky jmenovanému panu starostovi a dalším občanům, z nichž na prvním místě jmenujme rolníka Jana Pažouta, dále obuvníka Antonína Moce a dymokurského obchodníka Bohumila Zedníka, tak bylo v nejkratší době uskutečněno. Na podnět výše jmenovaných pánů, Františka Tuzara a Jana Pažouta, byla 20. července 1895 svolána schůze všech občanů do místnosti pana Vance na druhou hodinu odpoledne, jejímž účelem bylo přihlášení prvních členů do sboru...
Prvními členy SDH Dymokury se stali:
Jan Pažout, Václav Mertin, Bohumil Zedník, Josef Antoš, František Hovorka, Josef Šimáček, František Opřátko, Karel Just, Josef Valenta, Karel Haluška, František Beneš, Václav Plachý, Josef Karásek, Václav Vinopal, Josef Mašek, Václav Drozen, František Svoboda, Josef Konvalina, František Moravec, Alois Šťastný, František Grof, František Zahradníček, Václav Fiala, Josef Borovička, Josef Svoboda, František Hartman, Václav Opřátko, František Drobný, Josef Hartman, František Pilař, František Tuzar, Antonín Moc, František Vanc
Když bylo do sboru přihlášeno dost členů, bylo ihned přikročeno k volbě hodnostářů. Volba byla provedena aklamací – tedy veřejným hlasováním. Předsedou sboru byl zvolen ředitel cukrovaru, pan František Pilař, velitelem rolník Jan Pažout, cvičitelem Václav Mertin, pokladníkem František Tuzar, nadhasiči Karel Just a Bohumil Zedník, jednatelem Antonín Moc a náhradníky František Hovorka s Václavem Plachým.
Aby byly v počátcích existence sboru opatřeny finanční prostředky pro jeho fungování, byla v obci provedena dobrovolná finanční sbírka a dále podána žádost o peněžitou podporu k „Jeho Veličenstvu zeměpánu“ a příslušným pojišťovacím ústavům. Sbírka mezi občany probíhala tři týdny, chybějící finance poté doplatila obec. Velitel Jan Pažout a jednatel Antonín Moc, kteří k tomu byli určeni, se rozjeli do Prahy na Smíchov, kde za 800 zlatých zakoupili potahovou stříkačku od firmy Smekal. Stříkačka byla poslána vlakem do Křince a odtamtud byla již odvezena po vlastní ose přes Zábrdovice a Černou Horu. Nutno říci, že došlo k velikému pozdvižení a již od Černé Hory přibíhali lidé, aby spatřili novou stříkačku. Její excelence, milostivá paní hraběnka Czernínová, byla požádána, aby se ujala role kmotry při obřadu svěcení stříkačky. Řediteli panství v Dymokurech, panu Hantychovi, byla podána žádost o zřízení podpůrného fondu pro členy sboru na úhradu škod či újmám na zdraví nebo oděvech, které by při požáru či zachraňovacích pracích utrpěli.
Dne 12. ledna 1896 byl pořádán první hasičský ples, jehož výtěžek byl použit k zakoupení hasičského náčiní. Příjem z plesu činil 49 zlatých a 47 krejcarů. V tomto roce již čítal sbor 32 aktivních členů a tři zakládající. Čestným členem sboru se stal i pan hrabě Děpold Czernín, majitel panství v Dymokurech. Téhož roku se již sbor zúčastnil hasičského cvičení v Káníně. Ke svému prvnímu požáru byli hasiči povoláni 3. července 1897 na zámek do Rožďalovic, kde setrvali celých 14 hodin. Sbor byl přiřazen do 21. župy poděbradsko-královoměstecké. Členové se účastnili cvičení žup a všech požárů v okolí. Mysleli také na kulturní vyžití v obci. Pořádali divadelní představení, z jejichž výtěžků byl financován chod sboru a každoročně zajišťovali pořádání hasičského plesu.
Do života našeho sboru posléze promluvila první světová válka, která způsobila v jeho činnosti dlouhou nucenou přestávku. Výbor se sešel naposledy 28. ledna 1915, protože naši členové byli povoláváni na vojnu „jeden za druhým“. Z této války se mnoho našich členů již nevrátilo. Čest a věčná vzpomínka jejich památce!
Po válce se sbor dal dohromady v novém složení a pokračoval v činnosti předešlých členů. Roku 1928 byl založen fond na zakoupení motorové stříkačky. K dosažení potřebného finančního obnosu došlo v průběhu roku 1935. K zakoupení byla vybrána stříkačka na podvozku Tatra 17 od společnosti Hrček a Neugebauer z Brna. Na její nákup opět přispěli občané, majitel panství pan hrabě Czernín a obec Dymokury. Současně bylo zakoupeno i příslušenství. Svého prvního požáru se stříkačka účastnila roku 1936, kdy zasahovala při požáru stodoly pana Humprechta Czernína v Hlušicích. Téhož
roku pořádal náš sbor župní sjezd. Postupně byl sbor omlazován, konal svou činnost dle hasičských stanov a účastnil se likvidace mnoha požárů v okolí.
Bohužel již podruhé vstoupila do našich řad válka, která činnost sboru narušila. Nejnáročnější pro nás byl samotný konec druhé světové války, kdy v obci působila posádka „SS“ a jen díky našemu členu, br. nadporučíku Karlu Zajíčkovi, bylo mnoho našich občanů ušetřeno od popravy. Hasičská stříkačka, na které Němci odjeli, byla později nalezena v Košeticích na Sázavě a po převezení zpět do Dymokur byla dána do opravy.
Od roku 1951 byl dle nařízení vlády sbor přejmenován na požární sbor a měl celkem 30 členů. Poprvé po šedesáti letech se našemu sboru podařilo přilákat mládež a pod vedením pana Josefa Šimůnka bylo založeno družstvo mladých hasičů v počtu 19 členů. V roce 1955 proběhly oslavy 60. výročí založení sboru v Dymokurech, při této příležitosti se konala poprvé i soutěž požárních družstev z širokého okolí. V roce 1957 byla sboru přidělena nová požární stříkačka DS 16, která nahradila bohužel stále nefunkční stříkačku Tatru 17, kterou se od konce války nepodařilo zprovoznit a nakonec skončila ve šrotu. Podobný osud potkal i potahovou stříkačku. Sbor pokračoval ve všech svých činnostech, pořádal tradiční plesy a jiné kulturní akce, účastnil se i likvidace všech požárů v obci a okolí. Dymokurský sbor spolupracoval a pořádal společná cvičení nejen se sbory z okolí, ale také se sbory z Černé Hory, Svídnice a sborem Dymokurského cukrovaru. Ve vedoucích funkcích sboru se vystřídalo několik členů, ale vždy se snažili aby dymokurský sbor stále pokračoval ve své činnosti. Postupem času se podařilo založit družstvo mladých požárníků, kteří se zapojili do požární soutěže „Plamen“ a získávali tak všestrannou přípravu pro budoucí činnost hasičů. Podařilo se také postupem času získat novou stříkačku PPS 12 a hlavně vozidlo GAZ 69, které sloužilo na výjezdy k požárům, všechna tato technika si zasloužila neustálou péči a starost. Sbor postupně oslavoval svá kulatá životní jubilea a při této činnosti prezentoval občanům svou činnost a připravenost kdykoliv pomoci bližnímu.
Po roce 1989, kdy nastaly změny v našem státě, byla činnost našeho sboru utlumena. Teprve v r. 1995 se podařilo mladým členům, kteří se ke sboru vrátili, obnovit činnost a život ve sboru. Opět začala naše soutěžní činnost a sbor se postupně rozrůstal. V tomto roce proběhly i oslavy 100 let od založení hasičského sboru v Dymokurech, na hřišti místního sokola. V rámci oslav se dostalo ocenění členům, kteří obdrželi poděkování za svou dlouholetou práci. Proběhly hasičské soutěže v požárním sportu a byla vystavena a předvedena široká škála hasičské techniky. Postupně došlo ke změnám ve výboru, mladí členové nahradili své předchůdce, stávající starosta sboru, pan Josef Šimůnek st., po téměř 20-ti letech předal v r. 2000 svou funkci. Novým starostou byl zvolen Jaroslav Řeháček, místostarostou Josef Šimůnek ml. , jednatelem Petr Šimůnek a velitelem Tomáš Macháček. Celoroční činnost sboru byla činorodá, pořádání tradičního plesu a ostatních kulturních a společenských akcí ve spolupráci s obcí, Masarykovou základní školou a ostatními spolky v obci. V roce 2002 se podařilo poprvé založit družstvo žen (Eva Macháčková, Olina Čiperová, Eva Ručková, Líba Jíšová, Jana Kučerová, Petra Lehká, Marcela Seňková, Hana Musilová), které se účastnilo požárních soutěží a hned svůj první soutěžní rok zakončilo vítězstvím v okresní Polabské lize. Sbor postupně oslavil svá významná životní jubilea a pokaždé se snažil připomenou občanům obce své poslání a důležitost hasičů pro obec. Postupně přibývalo i členů a sbor se utěšeně rozrůstal. V roce 2005 se podařilo založit družstvo mladých hasičů, kteří reprezentovali sbor na našem okrese, postupně mnozí z nich přestoupili mezi dospělé členy. Zakoupena byla také stříkačka PPS 12 na soutěžní činnost, která se stále rozvíjela a hlavně družstvo žen získávalo stále více pohárů za svá vítězství.
Pod záštitou sboru byl založen i spolek hráčů kulečníku, který pořádá každoroční turnaj s názvem Dymokurská koule. V roce 2012 byl založen spolek HACID (Hasiči-Cimrman-Dymokury), který uspořádal oslavy u příležitosti 95. výročí, kdy Jára Cimrman získal místo učitele na obecné škole v Dymokurech. Podle divadelní hry „České nebe“ autorů Smoljaka a Svěráka to bylo právě 1. 9. 1917. Zde vymyslel např. živou kopírku. Školník Vladimír Kučera našel v jeho příbytku na půdě kulečníkovou kouli, kterou Jára Cimrman učil místní hasiče ve hru „Kulepad“, dnes poolbilliard. Koule je vystavena v letohradské světničce (muzeu) J. C.
V roce 2003 byla založena jednotka sboru dobrovolných hasičů obce Dymokury - typu JPO V. Jednotka obce má celkem 11 členů, má za sebou několik výjezdů, kdy pomáhala při povodních v našem okrese (Křinec, Vestec, Poděbrady-Polabec, rybník Komárov), ale i v jiných krajích ČR. Bezplatně byl v r. 2005 na obec převeden dopravní automobil Avia, který si členové jednotky přizpůsobili na výjezdy k požárům a na dopravu na soutěže, pojmenovali jej „Anča“. Jednotku finančně zajišťuje obec, zároveň se podařilo získat dotace na opravu techniky a nákupu výzbroje a výstroje. Přispěla k tomu i činnost jednotky, za kterou dotace obdržela. Sbor převzal veškerou techniku a výzbroj která zůstala po již zrušených sborech ve Svídnici a Černé Hoře, nejstarším exponátem je potahová stříkačka od firmy Smekal z r. 1891, která je stále funkční a sbor s ní pořádá ukázky při různých vyročích. Převedena byla také technika v podobě stříkaček PS8 a DS16. Sbor a jednotka sídlí v prostorech bývalé sladovny, kterou si hasiči za finanční podpory obce a prací svých členů a přátel předělali. V současné době sbor čítá celkem 64 členů, z toho je 41 mužů a 23 žen, mezi čestné členy byl přijat p. Tomáš Czernin, který navázal na tradici svých předků, kteří sbor podporovali. Při příležitosti těchto oslav si sbor z vlastních finančních prostředků, příspěvku p. Czernina a dobrovolných dárců pořídil poprvé v historii svůj vlastní prapor od společnosti Alerion (v záhlaví). Na oslavy přispěla i obec Dymokury a někteří dymokurští občané, za což jim patří poděkování.
Členové sboru od r. 1895
Jan Pažout, Václav Mertin, Bohumil Zedník, Josef Antoš, František Hovorka, Josef Šimáček, František Opřátko, Karel Just, Josef Valenta, Karel Haluška, František Beneš, Václav Plachý, Josef Karásek, Václav Vinopal, Josef Mašek, Václav Drozen, František Svoboda, Josef Konvalina, František Moravec, Alois Šťastný, František Grof, František Zahradníček, Václav Fiala, Josef Borovička, Josef Svoboda, František Hartman, Václav Opřátko, František Drobný, Josef Hartman, František Pilař, František Vanc, František Tuzar, Karel Zajíček.
