יהודה בן אליהו הדסי האבל

Jehuda ben Elijahu Hadassí * (z Edessy) známý také pod přezdívkou ha-Avel ** je autorem pro nás (z teologického i historického pohledu) velmi významného díla אשכל הכפר někdy označovaného také jako ספר הפלס.

* Přídomek Hadassí znamená z města Edessa (řecky  Ἔδεσσα, arabsky الرها, turecky Şanlıurfa, kurdsky Riha) v horní Mezopotámii - poznámka překladatele

** Ha-Avel האבל je označení Truchlících pro Sijón - Avelej Cijon אֲבֵלֵי צִיּוֹן.- poznámka překladatele

Toto rozsáhlé dílo obsahuje téměř dvě stě kapitol; kapitoly jsou veršované a jsou členěny po třech verších; každá věta v prvních dvou verších trojverše začíná jedním písmenem abecedy, každý první verš trojverše je ve vzestupném abecedním pořadí, každý druhý verš trojverše je ve sestupném abecedním pořadí, a každý třetí verš trojverše obsahuje akrostich jména, jména po otci a přídomek autora.
Jehuda ben Elijahu Hadassí dopsal knihu אשכל הכפר v roce 1145 křesťanského letopočtu; kniha byla v roce 1836 vytištěna v Jevpatoriji.

Kniha je hodnotná také tím, že je přehlednou antologií karaimské literatury obsahující jak díla současníků Jehudy ben Elijahu Hadassí tak i díla autorů žijících v dobách před ním.
Z díla je patrné, že byl silně ovlivněn knihou ביתן המשכילים Nissima ben Noach, a že podobně jako on pohlížel na Pět knih Mojžíšových jako na dějiny Lidu Izraele popisující období od stvoření světa po smrt Mojžíše; patrné je i to, že ustanovení Tóry chápal jako výklad a doplnění Desatera přikázání.
Tako styl psaní Jehudy ben Elijahu Hadassí často připomíná styl Nissima ben Noach.
Dokonce i doplňující název knihy ספר הפלס dokazuje inspiraci Nissimem ben Noach.

Jehuda ben Elijahu Hadassí ve své knize představil díla téměř všech, jemu předcházejících, karaimských autorů; to je jasným důkazem jeho sečtělosti a hlubokých znalostí.
Jehuda ben Elijahu Hadassí své sečtělosti a znalostem dokázal obratně využít myšlenky svých předchůdců.
Pokud jde o rabanitskou ideologii a Talmud, dokázal je Jehuda ben Elijahu Hadassí vždy originálním a srozumitelným způsobem vyvrátit.

Své znalosti o astronomii čerpal z מעשה בראשית rabi Šemuela, ברייתא rabi Išmaela a z děl Šabtaje Donnolo.
Informace o dějinách judaizmu získal z díla ספר יוסיפון Josefa ben Guriona; informace o dějinách formování karaismu získal z díla Davida ibn Merván al Mukámác al Rákí.
Je škoda, že do své knihy umístil i mnoho nesmyslných legend a smyšlenek převzatých od Eldáda ben Machli ha-Dani; těmto smyšlenkám zřejmě věřil.

Je to zřejmé například z toho, s jakým přesvědčením vypráví o mýtické řece Sambation nebo o mýtickém mlokovi zrozeném z ohně.

Pokud jde o gramatiku, upřednostňuje etymologii a syntax definovanou karaimskými jazykovědci; z talmudistických jazykovědců uznával pouze marocko-židovského lingvistu יהודה בן דוד חיוג׳ Jehudu ben David Chajudž a andalusko-židovského lingvistu יונה אבן ג'נאח Jónu ibn Džanach.

A pokud jde o polemiku s učením Sa’adji al Fajjúmí, šel Jehuda ben Elijahu Hadassí ve stopách Solomona ben Jerúcham, Jefeta ben Ali ha-Levi ha-Bacrí a Sahla ben Macliach ha-Kohen abú al Sarí.

Kniha אשכל הכפר  je poměrně komplikované dílo, které lze pochopit pouze po důkladném prostudování.

Druhé dílo Jehudy ben Elijahu Hadassí ספר תרין בתרין se věnuje slovům Písma Svatého, které jsou tvořeny stejnými samohláskami, mají ale v různých verších odlišný význam.
Jako příklad uvedu slovo לבן, které se v jednom případě znamená synovi, zatímco v druhém případě znamená bílý, bělost atp.
Dalším příkladem je slovo נקראתי, které v jednom případě znamená - náhodně se setkal, zatímco v druhém případě znamená - byl jsem zavolán, byl jsem vyzván atp.

Jehuda ben Elijahu Hadassí svým náboženským fanatizmem a asketismem silně připomínal Solomona ben Jerúcham.
Jehuda ben Elijahu Hadassí patřil k אֲבֵלֵי צִיּוֹן truchlícím pro Sijón a podobně jako ostatní z nich vedl extrémně asketický život.
Po jeho smrti se zhruba do třicátých let třináctého století křesťanského letopočtu neobjevil žádný učenec zasluhující si větší či menší pozornost.
Je možné, že v té době nějací učenci žili; do naší doby se ale žádné z jejich děl nedochovalo; nedochovala se o nich ani zmínka v textech pozdějších autorů.
Nelze ale vyloučit, že něco z této doby najdeme v rozsáhlé sbírce zesnulého Avrahama Firkoviče.

Ve třicátých letech třináctého století se na scéně objevuje ctihodný Šelomo ha-nasi al Rais abú Fazal.