Jdi na obsah Jdi na menu

Historie

     

Fotogalerie

   
1900 - 1945 1946 - 1959 1960 - 1969 1970 - 1979
1980 - 1989 1990 - 1999 2000 - 2010 2011 - 2015



Počátky atletiky v Kolíně

             Ačkoli česká atletika slavila své stoleté výročí o pouhé tři roky dříve než atletika kolínská, vznik České atletické amatérské unie v roce 1897 není zdaleka prvopočátkem atletiky v našich zemích. Už z raného středověku máme doloženy závody v běhu i ve vrhání „toušem“, tedy v dnešním názvosloví diskem. Po uvolnění Bachova absolutismu začíná po roce 1860 vznikat celá řada spolků, mezi nimi i Sokol, v němž se atletika od počátků pěstovala pod názvem „tělocvik prostý“. O něco později se začala rozvíjet atletika i ve sportovních klubech. Mezníkem byl rok 1882, kdy vzniká Český Athletic Club  Roudnice. Kromě klubových měření sil se však stále ještě nekonají žádné veřejné závody. Ty se poprvé uskutečnily až o dva roky později a v roce 1888 se poprvé výsledky atletických závodů objevují v tisku. V témže roce se také poprvé bojuje o titul mistra Čech. Zvolna vznikají další atletické kluby, především v Praze, ale i na venkově. Některé závodní disciplíny dnes vzbuzují úsměv. Soutěžilo se ve skoku do výšky z místa i z můstku, běhalo se i pozpátku. Především z iniciativy pražských klubů, hlavně AC Sparta, byla pak roku 1897 založena již zmíněná ČAAU.

                I počátky kolínské atletiky spadají do konce minulého století. „Na svědomí“ je měli členové sportovního kroužku Olympia, který tvořili především úředníci cukrovaru. Ti také uspořádali v roce 1899 první mistrovství Čech v přespolním běhu na trati 10 kilometrů dlouhé z Týnce nad Labem do Kolína. V závodě zvítězil Jakub Wolf z  AC Sparta za 34:26 před Nejedlým ze Slavie a Špičkou ze Sparty. Atletický klub byl pak v Kolíně založen rok po tomto mistrovství, tedy v roce 1900.

Na místě sudiček bratři Prágrové

                Založení oddílu předcházela nesnadná práce prvních průkopníků tohoto sportu v městě na Labi. A že v tehdejší době provozování sportu nebylo zdaleka tak samozřejmé jako dnes, o tom svědčí první zkušenosti zakladatelů královny sportů v našem městě. Nejstarší z bratří Prágrů – Oldřich – totiž studoval obchodní akademii v Praze a první tréninkové zkušenosti začal sbírat v AC Sparta, kam se přihlásil. O nabyté poznatky se dělil v kruhu rodinném se svými bratry Zdíkem a Prokopem a za místo, kde své dovednosti zkoušeli prakticky, jim sloužil Dolní (dnes Kmochův) ostrov. Ten však byl zároveň místem procházek ctihodných měšťanů, jejich manželek a dcerek. A ti byli přímo zděšeni z toho, že „ti chlapci tam pobíhají po cestičkách polonazí a v kalhotách bez nohavic“. A tak prvním kolínských atletům nezbylo, než před veřejným pohoršením přenést své tréninky do pozdějších večerních hodin a zamčená vrata ostrova přelézat.

                Sport však začal pronikat do povědomí obyvatel Kolína a začali se s ním smiřovat i přísní středoškolští profesoři. A tak zanedlouho je právě Dolní ostrov svědkem zajímavého závodu, hojně navštíveného diváctvem. Na startovní čáru se vedle sebe postavili běžec a – cyklista, samozřejmě bratři Prágrové. Výsledek závodu byl velmi těsný, ale vítězem se stal sprinter.

                Po uspořádání přespolního mistrovství země české byl už jen krůček k založení oficiálního klubu začleněného do ČAAU. Ten se o dva roky později, tedy v roce 1902, spojil s fotbalovým FK a se vznikem AFK Kolín získali atleti na škvárovém fotbalovém  stadiónu dobrou závodní dráhu. Pod tímto názvem pak kolínští atleti soutěžili plných 46 let až do roku 1948.

Kolínští atleti před světovou válkou v české špičce

                Nejstarší kolínská atletická generace, do níž patřili vedle Oldřicha, Prokopa a Zdíka Prágrů i jejich bratranec Mirča, Jan Buzek, Vincenc Macháček (za první republiky pak konzul a také předseda ČAAU), Mencl, Jandák, Pros, Srb, Nemastil, Krása či David, se velmi rychle probojovala do absolutní české špičky a zle proháněla tehdy slavné atlety pražských klubů Sparty a Slavie.

                V roce 1901 byla do programu IV. všesokolského sletu zařazena i atletika. Organizátoři požádali slavného českého malíře Františka Ženíška, aby namaloval pro tuto příležitost obrazy jako ceny pro vítěze. Malíř v té době navštěvoval rodinu nadšeného kolínského Sokola Jindřicha Prágra a velmi si oblíbil jeho syny. A tak ho napadlo, že podle nich namaluje požadované obrazy. A tak vzniklo originální litografické dílo s tělovýchovným a vlasteneckým námětem. Velký boj se rozpoutal o hlavní cenu, obraz „Zasvěcení služeb sokolských vlasti“. Za svůj výkon v trojskoku ho získal právě Oldřich Prágr.

O svých organizačních schopnostech přesvědčili první kolínští atleti už v roce 1908, kdy uspořádali na hřišti AFK před pro dnešní atlety pohádkovou návštěvou Národní závody. Oldřich Prágr na nich vytvořil jako první kolínský atlet v historii ve skoku dalekém český rekord skvělým výkonem 650,5 cm, dosaženým v dlouhých sokolských šponovkách. Tento rekord pak vydržel plných 14 let.

                Kolínští atleti nechyběli v této době na žádných významných závodech, ať už to byl pražský Karlínský memoriál či mezinárodní závody s účastí novozélandských olympijských finalistů Walkera a Dunkera, s nimiž Zdík Prágr svedl na 100 i 200 m dramatické souboje a druhého z nich na obou tratích porazil. Další české rekordy postupně vytvářejí vedle Oldřicha Prágra i Zdík a Jan Buzek, stejně jako štafeta Prokop Prágr, Srb, Buzek a Zdík Prágr na 4x400 metrů. Jejich výkony (vedle skoku dalekého Oldřicha například Zdíkových 53,4 s na 400 m, Prokopových 13,44 m v trojskoku či 800 y Jana Buzka za 1:56,4 min.) vzbuzují dodnes úctu, znásobenou ještě tím, že si plně uvědomujeme podmínky, v jakých svých výkonů dosáhli. V předválečném období byl tak kolínský atletický klub, byť početně nevelký, výkonnostně nejlepší ze všech venkovských českých a moravských oddílů.

Když mluví zbraně, mlčí nejen múzy, ale i sport

                Skvělý nástup kolínské atletiky i výbornou partu tehdejších závodníků rozmetala světová válka. Řada atletů se ocitla uprostřed frontových bojů a na ruské frontě hned v prvním roce války padl zakladatel kolínské atletiky Oldřich Prágr. Více štěstí měl Jan Buzek, kterému se podařilo už na konci srpna 1914 jako jednomu z prvních přeběhnout do ruského zajetí. Zde vstoupil do českých legií a byl při různých závodech pořádaných v Rusku i během anabáze českých legionářů při návratu přes Sibiř do vlasti jediným, kdo držel ve válečném období prapor kolínské atletiky. K nejzajímavějším závodům patřil vedle jeho vítězství v Žitomiru či ukrajinském Borispolu v bězích na 1000 metrů i jeho start na Cejlonu v běhu na 100 y na závodech pořádaných mezi legionářským transportem a posádkou americké lodi.

U vzkříšení stáli středoškolští profesoři

                Právě Jan Buzek byl spolu se Zdíkem Prágrem jediným, kdo se z nejstarší generace vrátil po válce na závodní dráhu kolínského stadiónu. Ale atletika v našem oddíle našla ihned po skončení světových bojů skvělé pokračovatele. Už dávno byla pryč doba z přelomu století, kdy středoškolští profesoři pohlíželi na sportování svých žáků s nevolí. A tak se do čela atletického hnutí v našem městě postavil profesor reálného gymnázia Eugen Wiškovský. Tento zaměřením filolog dokázal během několika měsíců shromáždit kolem sebe celou řadu nadšených chlapců a brzy se k jeho úsilí připojil také profesor Jan Kopecký, který působil na jiné kolínské škole – obchodní akademii.

                Tito dva pozvali na přednášku tehdy vynikajícího atletického odborníka Čechoameričana prof. Pípala z Pennsylvánské univerzity. Ten spolu se svým asistentem Klugem pomohli znovu se obnovující kolínské atletice nejen cennými radami, ale i vybavením.

                Z této líhně, kterou původně prof. Wiškovský připravoval pro středoškolské závody,  se v první polovině 20. let rekrutovala celá řada výborných závodníků našeho oddílu – Streit, Mašín, bratři Kašlikové, Dotzauer, Jan Stárek,  Preininger, Řezáč, Plaček, Učík, Černý, Maruška, Slowiak, Formánek, Strnad, Hrdlička, Vavruška a řada dalších, především pak nejlepší kolínský meziválečný atlet dr. Václav Drozda. Právě ten na onu dobu vzpomínal takto:

                „V roce 1921 se konala v Pardubicích celostátní Středoškolská olympiáda. K tomuto účelu sestavil profesor gymnázia Eugen Wiškovský ze svých studentů atletické družstvo. Vzhledem k minimálnímu tréninku jsme nijak neuspěli – sám jsem byl sedmý – ale viděli jsme nádherné závody. Proto jsem s řadou ostatních na podzim a v zimě začal dvakrát týdně vybíhat po tehdy ještě neasfaltované silnici do Velkého Oseka a hned na jaře příštího roku přišly první úspěchy. Na Středoškolském poháru už bylo naše družstvo třetí a v následujících letech jsme se stali nejlepším mimopražským klubem. Dokonce s pražskou Slavií jsme prohráli o pouhé tři body.“

Drozda králem českých běžců v další slavné éře kolínské atletiky

                To už má klub i další obětavé činovníky. V jeho čele stojí pánové Mička, Kreutzer a Jílovský, kteří se stávají i mecenáši klubu. Na podzim roku 1924 pověřují tehdy už nejlepšího kolínského běžce Václava Drozdu výběrem trati pro kolínský lesní běh, který se poprvé běží na jaře 1925, později dostává do názvu i jméno legendy  našeho klubu a dnes je čtvrtým nejstarším během u nás.

Právě v roce 1925 se už z Václava Drozdy, běžeckého začátečníka, jak jsme ho poznali v předchozím úryvku z vlastních vzpomínek, stává běžec světové třídy. Získává mistrovské tituly na dráze v běhu na 1500 metrů, v silničním běhu po vítězství na slavných Běchovicích a do třetice v běhu přespolním. Ne neprávem po mnoha úspěších právě v této disciplíně získává přídomek „král přespolních běhů“. Skvělého úspěchu dosáhl v témže roce na hřišti pražské Sparty, když porazil v přímém souboji na 1500 metrů světového rekordmana Francouze Baratona. Úspěchu o to většího, že Baraton zaběhl světový rekord pouhý týden před tímto soubojem. O rok později přidává Václav Drozda do své sbírky další mistrovský titul z přespolního běhu.

Zásluhou výborných organizačních schopností vedení pořádá klub v roce 1926 velké mezinárodní závody s účastí více jak sto závodníků. Mítinku přihlíželo přes dva tisíce diváků (některé prameny uvádějí i o tisícovku více), což byl počet na atletických závodech mimo Prahu nikde nedosažený. Na tyto závody vzpomíná i slavný překážkář a ještě slavnější trenér mládeže „otec“ Jandera:

„Jednou jsem byl v Kolíně na velkých mezinárodních závodech, bylo to v srpnu 1926. Startoval jsem proti dvěma Maďarům, Muškátovi a desetibojaři Hahnovi. Zvítězil jsem v čase, který jsem nikdy předtím neběžel. Soukromí i úřední měřiči se sjednotili na čase 14,9 s, ale po zakročení delegáta ČAAU, jemuž se nezdálo možné, že by se u nás mohlo běžet za 14,9 (vždyť tehdy byl světový rekord 14,8!), byl ohlášen čas 15,2 s. I tak to byl nový československý rekord. Byl jsem moc rád, že jsem tento čas zaběhl v Kolíně, a to ze dvou důvodů. Především že tu bylo vyspělé a uznalé atletické obecenstvo, mající dobrou školu ze startů Václava Drozdy, a potom proto, že jsem pro atletiku zavedl nové překážky, jež kolínští koupili v naší opatovické dílně.“

                V roce 1926 se také poprvé dočítáme o kolínském atletickém dorostu. I v této kategorii patřili závodníci našeho klubu k československé špičce. Vždyť Lejka a Vavruška se stávají mistry republiky, druhý jmenovaný dokonce dvojnásobným, a navazují tak na úspěchy juniorů Kratochvíla, Stárka, Hrdličky a Marušky z let 1923-24.

                Po odchodu Václava Drozdy do České Lípy dochází v letech 1927 a 1928 k dočasnému poklesu úrovně atletiky v našem městě a její tradice je udržována pod vedením náčelníků Laixnera a Kubíčka hlavně meziklubovými utkání. Právě František Kubíček vyrůstá v tomto období ve vynikajícího závodníka a v roce 1928 získává dvojnásobný mistrovský juniorský titul na 400 m i 400 m překážek.

Pod vedením Václava Stárka do další úspěšné epochy

                Zlomem v historii královny sportů v našem městě je v roce 1929 příchod Václava Stárka do Kolína. Mladý vrhač, který přichází z Českého Brodu a který se vedle vlastní závodnické činnosti ujímá i vedení atletického oddílu, oslabeného předchozími neshodami ve výboru i odchodem nejlepších závodníků, stojí ve funkcích jednatele, náčelníka či předsedy v čele oddílu celých dvacet let a i poté se významně na práci oddílu podílí až do své smrti v roce 1975. Tento nadšenec má obrovské zásluhy nejen na slavném období kolínské atletické historie v letech 1929-1933, ale provedl náš oddíl krizí v období následujícím i lety německé okupace a byl to on, kdo stál u vzestupu klubu po II. světové válce. V nejtěžších dobách pomáhal finančně nejenom oddílové pokladně, ale i některým závodníkům. Václav Stárek neměl zásluhy jen o atletiku kolínskou, ale stmelil atletickou činnost v celém Polabí.

                První ovoce Stárkovy práce přináší už rok 1929. Z malé vesničky Grunta nedaleko Kolína přichází do oddílu další vynikající běžec Josef Lédr a získává nejenom juniorský mistrovský titul v běhu na 5000 m, ale stává se i jednou z hlavních postav skvělého běžeckého týmu příštích let.

                Třicetiletí klubu oslavili atleti jedinečným způsobem a rok 1930 je v historii kolínské atletiky zapsán zlatým písmem. Do družstva mužů  přicházejí vedle vrátivšího se dr. Václava Drozdy kvůli problémům v mladoboleslavském klubu Mlejnek, Fiala, Procházka a Gleindeg, kteří výrazně tým posilují. Je vybojo­vána celá řada meziklubových utkání, vesměs vítězných. Největších úspěchů však dosahují kolínští běžci. Josef Lédr se stává druhým kolínským mistrem republiky na trati Běchovice – Praha a družstvo ve složení dr. Drozda, Lédr, Mizerovský a Laixner vítězí na mistrovství v přespolním běhu. Jaroslav Mizerovský vyhrál první maratón na trati Lány – Praha a  získal za své vítězství uměleckou sochu Vítěze, nejcennější trofej, jakou kdy kolínský atlet vybojoval. Zároveň úspěšně reprezentuje naši republiku v Jugoslávii, stejně jako dr. Drozda v Německu a Belgii.

                 V následujícím roce pokračují kolínští atleti ve vynikajících výkonech. Dr. Václav Drozda se stává trojnásobným mistrem Československa a velkým úspěchem končí i slavné Masarykovy hry, konané v Pardubicích za skvělé mezinárodní účasti. Dr. Drozda zde vybojoval druhé místo na 1500 m a jako nejlepší z Čechů pátou příčku na osmistovce, Kubíček vystoupil na bronzový stupínek v běhu na 400 m překážek a Sadík skončil šestý v klasickém pětiboji. V následujícím mezistátním utkání Rakousko - Československo vítězí Václav Drozda na půlce i na patnáctistovce.

                Přestože dr. Drozda v roce 1932 definitivně odchází z AFK Kolín do Prahy, slibný vývoj kolínské atletiky pokračuje i v následujících dvou letech. V utkání výborné úrovně poráží kolínské družstvo mužů v boji o postup do I. třídy tým Českého Brodu a nejlepších výkonů dosahují vytrvalec Lédr, který také startuje v mezistátním utkání s Polskem, sprinter Kubíček, výškař Sadík, koulař Stárek, tyčkaři Novotný a Fiala či diskaři Liška a Gleindeg. V roce 1933 dosahuje dalšího velkého úspěchu Josef Lédr, když vítězí v mistrovském přespolním běhu.

Vynucené roztříštění atletiky počátkem krize

                Právě rok 1933 je však dalším mezníkem v historii klubu. V platnost vstoupila smlouva mezi ČOS a ČAAU, která zakázala Sokolům, kteří byli dosud členy atletických oddílů, startovat za kluby registrované v České atletické amatérské unii. To bylo příčinou vystoupení sokolských závodníků z klubů a založení vlastních odborů. Z kolínského družstva tak odešlo 6 závodníků, do původní mateřské jednoty se vrátili i mladoboleslavští Sokolové. V důsledku hromadného odchodu z týmu končí činnost i někteří starší atleti. Závodní družstvo se tak po ztrátě 20 závodníků v podstatě rozpadlo.

                Ze starší generace zůstal jediný Václav Stárek, který vykonával vše od vedení klubu přes správcovství až po závodnickou činnost. Tady se však naplno projevuje Stárkův charakter. Ani na okamžik se nevzdává a s hrstkou dalších během roku kolem sebe shromažďuje na 40 žáků, z nichž se mu během čtyř let daří zaplnit mezery v závodním družstvu mužů. Objevuje se později vynikající skokan Josef Jelínek, dále pak Kapras, Krátký, Peer, Hendrych, Tomek, Skokan, Humburger, kteří se postupně stávají oporami mužstva.

                Zatímco výkonnostně znamenají následující roky pokles, výrazně se oddíl posiluje organizačně. V roce 1934 se předsedou stává Arnošt Dvořák, který klub spolu s Václavem Stárkem vede až do roku 1939. Právě rok 1934 je významný několika počiny vedení. Je založena ženská sekce, a tak se na kolínském stadiónu poprvé objevují děvčata - Lupínková, Vrchotková, Paroubková, Wasserbauerová, Kučerová-Hendrychová, Vokřálová, Suchanová, Drobníková, Žáková a Komárová. Z popudu Václava Stárka je založeno několik závodů, které dnes patří ke kolínským tradičním podnikům a zároveň k nejstarším v republice. Jde o Prágrův memoriál v klasickém pětiboji, o Buzkovu míli, silniční běh Kolín – Velký Osek – Kolín a Honbu za liškou, k nimž o rok později přibyl ještě závod ve sprinterském trojboji.

                Snahou po oživení klubového dění je veden i další významný Stárkův počin. V lednu roku 1935 totiž vychází zásluhou jeho a Bohumila Rambouska první číslo oddílového zpravodaje VYTRVEJ!. Toto periodikum provází kolínské atlety už neuvěřitelných 70 let a nemá v naší republice obdoby. Právě Bohumil Rambousek byl po dlouhých 36 let jeho neúnavným vydavatelem i přes řadu potíží především materiálního charakteru v dobách, kdy oddílová pokladna zela prázdnotou. V redakci časopisu, který sehrál v rozvoji kolínské atletiky obrovskou roli, se vystřídala celá řada jmen a našel své pokračovatele i po smrti Václava Stárka a Bohumila Rambouska, především v osobě Mirka Tučka, Františka Teplého a v poslední době Jiřího Tučka.

                Léta 1935-37 znamenají vzestup výkonnosti mladých závodníků. Vedle výše jmenovaných se prosazují další jména: oštěpař Stibitz, sprinteři Polák a Marek, vytrvalec Kokoška, dálkaři Votruba a Jaroslav Jelínek, půlkaři Wasserbauer, Křivka či Federer, vrhači Žítek, Růžička, Černý, Horčička a Šálek, výškaři Jaroch a Burián. Družstvo mužů vítězí v roce 1935 nad vedoucím týmem sudetských Němců z Lovosic i ve II. třídě středočeského okrsku, čímž si vybojovalo postup do I. třídy mezi nejlepší kluby včetně Sparty a Slavie. V roce 1936 pořádá klub velké závody s účastí jihoslovanských atletů a výbornou diváckou kulisou. Josef Polák startoval reprezentačně v Rumunsku. V 1. ročníku Východočeského poháru tým AFK Kolín vítězí, stejně jako v prvém utkání proti mužstvu Sokola Kolín.

                Soustavně je věnována největší péče družstvu dorostenců, a to přináší úspěchy. V roce 1937 má Kolín znovu své mistry republiky, kterými se stali v mládežnických kategoriích Josef Jelínek a Miroslav Lončák. Antonín Votruba je zařazen do dorosteneckého reprezentačního družstva a dorostenecké přebory okrsku se konají za účasti 80 závodníků.

I poslední předválečná léta jsou věnována hlavně práci s dorostem a vnitřnímu klubovému dění. Výrazně stoupl počet registrovaných členů oddílu, a tak se AFK Kolín stává po Spartě, Slavii a VS Praha největším venkovským oddílem.

Atletika v Sokole a DTJ

                Na tomto místě je potřeba připomenout, že ve 30. letech, a obzvláště po rozhodnutí zakazujícím Sokolům start v klubech ČAAU, existovala v Kolíně atletika nejen v AFK, ale také ve dvou dalších organizacích.

                Letní cvičiště kolínského Sokola, kde nyní stojí náš atletický stadión, bylo slavnostně otevřeno v roce 1929 a mělo zhruba 220 metrů dlouhou dráhu a sektory pro dálku, výšku, tyč i kouli. Nevýhodou byl tvrdý dvorec pro odbíjenou uprostřed stadiónu, kde za své vzalo mnoho oštěpů a disků. Atletický odbor Sokola ožil především v roce 1933, kdy do něj přešli sokolští atleti nucení odejít z AFK. K Liškovi, Lejkovi, Wasserbauerovi, Vaníčkovi, Šálkovi a Nedbalovi brzy přibyli další atletičtí adepti, které přilákalo nové cvičiště, a tak kolínský Sokol patřil mezi nejlepší v České obci sokolské. Velkou zásluhu na vzestupu kolínské sokolské atletiky měl Alois Nágl, který s Miroslavem Vaníčkem vedl odbor. I vrchol činnosti sokolských atletů spadá do let 1934-35, kdy vedle už jmenovaných závodníků se prosazují mezi nejlepší i Jílek, Neumann, Vavruška, Novotný a Kumstát. Atletika zvolna přestává v Sokole pracovat od roku 1937, kdy se mnozí atleti vrátili zpět do AFK, zbytek pak přešel do našeho oddílu za války, kdy byl Sokol zakázán a rozpuštěn. Vedle obětavého činovníka Aloise Nágla tak získal náš oddíl také mladého nadějného běžce a vynikajícího organizátora Mirka Tučka, který se zanedlouho dostává do vedení klubu na téměř neuvěřitelných 50 let.

                Za fotbalovým a atletickým hřištěm AFK, na místě, kde dnes stojí bývalé vojenské bytovky, bylo od roku 1930 malé letní cvičiště, na kterém provozovala činnost Dělnická tělocvičná jednota (DTJ), která měla rovněž atlety. Bylo jich málo, ale některé jejich výkony byly kvalitní. Nejživější činnost vyvíjeli rovněž v letech 1934-35, v pozdější době pak dělničtí sportovci vstoupili do našeho AFK. Byli to především výborný dálkař Sandtner, který zvítězil na III. dělnické olympiádě výkonem 657 cm před Švédem Anderssonem a Norem Olssonem, znamenitý diskař Žítek, který reprezentoval dělnické atlety na mezinárodní olympiádě v Antverpách, tyčkař Navrátil, oštěpař a výškař Černý a čtvrtkař Buka.

I kolínští atleti přinesli daň II. světové válce

                Druhá světová válka činnost AFK Kolín nepřerušila, naopak sport zůstal pro mladé lidi jednou z mála relativně svobodných činností. Po zákazu Sokola i DTJ se kolínští atleti znovu scházejí v jediném klubu, jehož činnost neúnavně vede Václav Stárek.

                Práce klubu byla zaměřena především na dorostence a dorostenky, ale stranou nezůstává ani závodní družstvo mužů. V roce 1941 vyhrává Východočeský pohár, o rok později je pak zřízena mistrovská soutěž v rámci vytvořeného Polabského okrsku, který např. v roce 1943 sdružuje už 23 oddílů nejen z okolních měst, jako jsou Kutná Hora, Čáslav, Poděbrady, Nymburk či Český Brod, ale i z Mladé Boleslavi, Turnova, Jičína, Sobotky a dalších atletických center. Přímo do nejvyšší ligové soutěže je zařazen NSK Mladá Boleslav, náš oddíl bojuje v Polabské divizi, pod níž jsou další dvě soutěže, a v letech 1942-44 se stává jejím vítězem a tím druhým nejlepším oddílem v Polabí. Vedle tradičního oddílového zpravodaje VYTRVEJ! vydává M. Jelínek pro potřeby celého okrsku Polabského atleta.

                V roce 1941 přichází do klubu tehdy šestnáctiletý Mirek Tuček, který se už v roce 1943 stává vedoucím dorostu a pod jeho vedením se dorostenky a starší dorostenci stávají nejlepšími v polabském okrsku a mladší dorostenci jsou druzí. Jediný mistrovský titul ve válečném období získává v tomto roce talentovaná dorostenka Zlata Rozkošná, nejtalentovanější z dívek, jejichž družstvo bylo vytvořeno opět po několika letech především z gymnazistek, mezi něž patřily dále Jiřina Rozkošná, Merclová, Hroudová, Sáblíková, Čechová či Holá.

                Výborná je i práce oddílu na úseku žactva. Je založen Macháčkův memoriál jako soutěž žákovských družstev, skvěle si v podchycování mladých talentů vede učitel Josef Stuchlík.

                Náš klub vychoval ve válečném období řadu výborných atletů, z nichž největších úspěchů dosahovali sprinteři Míla Chochola a Břetislav Hofbauer, dálkař Miroslav Lončák, vrhači Jaroslav Křemen, Josef Tesař a Otto Kubík, výškař Zbyněk Halda, běžec Miroslav Tuček, tyčkaři dr. Tomek, Arnošt Váňa a Jiří Kopecký a především velký talent, čtvrtkař Ruda Plešinger. Většina z těchto výkonných atletů se zároveň starala i o výchovu nejmladší atletické generace.

                Válka si však z řad kolínských atletů vybrala i řadu obětí. Mnoho činovníků i závodníků prošlo koncentračními tábory, někteří zaplatili kruté období životem. Ing. Hladeček byl jako vedoucí ilegální skupiny nacisty popraven. Ota Jílovský, jeden z obnovitelů tradice kolínské atletiky po I. světové válce, se v roce 1944 při zatýkání gestapem otrávil. Radim Prágr, člen závodního družstva z počátku 20. let, byl utlučen gestapem při výslechu. Jan Roudnický, předseda oddílu z počátku 30. let, byl zastřelen v Terezíně. Jaroslav Hendrych, běžec středních tratí, zemřel na cestě z koncentračního tábora. Vilda Stein, vedoucí prvního družstva žen z let 1933-37, zemřel v Osvětimi stejně jako Jiří Féder, sprinter družstva z poloviny 30. let, a Josef Lederer, středotraťař z poloviny 30. let. Jindra Jelínek, pokladník oddílu z přelomu 20. a 30. let, zemřel v roce 1945 po návratu z koncentračního tábora. Kpt. Heller, vrhač oddílu ve 20. letech, padl při osvobozování Československa v Dukelském průsmyku. Nejbolestnější byla ztráta dvou mladých členů oddílu – nejlepšího kolínského atleta předchozích dvou let Rudy Plešingera a jeho kamaráda Oty Chmela, kteří byli zastřeleni nacisty na kolínském náměstí 7. května 1945 na prahu svobody.

Poválečné hledání nových talentů

                 Kolínští atleti vstoupili do bojů v osvobozené republice se smutkem a černou páskou přes tradiční modrobílý trojúhelník na prsou. Přesto se další vývoj nezastavil.

                Oddíl se pokusil znovu sjednotit kolínskou atletiku, po válce opět rozrůzněnou, do jednoho klubu. Když jednání ztroskotala, převedl v roce 1945 na důkaz dobré vůle do kolínského Sokola alespoň družstvo žen a dorostenek.

                Pořádány jsou všechny tradiční podniky, vynikající úroveň má přátelské utkání Polabí – Sokol Mladá Boleslav. Výborně si na mistrovství vede J. Tesař a především čtveřice dorostenců Saxa, Sáblík, Křemen a Stránský, která si zde vybojovala i nominaci na utkání Čechy – Morava – Slovensko.  

                Konec roku však postavil vedení klubu před problémy – řada činovníků a závodníků odchází z Kolína do pohraničí či za prací a bylo třeba znovu zacelit mezery po nich vzniklé. Proto bylo potěšitelné, že v roce 1946 se velkému zájmu  těšila Honba za liškou, žákovský Macháčkův memoriál i středoškolské utkání. Mimořádný úspěch měl start světového rekordmana na míli Švéda Andersona v Kolíně. Za pouhou večeři (!) zde před 2000 diváků běžel 1000 m proti tříčlenné štafetě. Ze sportovních výkonů členů klubu vyniká vítězství Mirka Tučka na utkání Technika – Univerzita.

                V roce 1948 dochází k opětovnému sloučení kolínské atletiky, tentokrát do Sokola, a náš klub tak po dlouhých desetiletích poprvé mění název. Z vedení oddílu po dvou desítkách let odchází z pracovních důvodů duše klubu Václav Stárek. Oddíl se dostává na dno svých finančních možností, a tak Mirek Tuček s Otto Kubíkem obcházejí s oddílovými ročenkami kolínské továrny a skutečně jejich prodejem získávají několik tisíc korun na činnost klubu. Nakonec právě sezóna 1948 je však označována za velice úspěšnou.

Nad tyčkařskou laťkou vychází hvězda

                Na kolínském atletickém nebi začíná vycházet nová hvězda, jejíž úspěchy jsou zanedlouho srovnatelné snad pouze s legendou kolínské atletiky dr. Václavem Drozdou. Je jí tyčkař Antonín Saxa, který poutá pozornost svými strmě se zlepšujícími výkony už od dorosteneckých let. Právě v roce 1948 se stává juniorským mistrem republiky a všem kolínským atletům dělá obrovskou radost, když při svém prvním mezistátním startu v italské Bologni vítězí skvělým výkonem 400 cm. Nejlepším členem závodního družstva je však výborný sprinter a dálkař Josef Neček, který, mimochodem, vozí veteránské atletické medaile ze světových událostí dodnes. Výraznou posilou jsou kutnohorští závodníci Růžička a hlavně Míla Dajbych, pozdější strůjce úspěchů československé atletiky 80. let. Kolínští muži mají skvělé družstvo a obrovským úspěchem je jeho podzimní vítězství v přátelském utkání o neoficiální primát v Polabí nad Mladou Boleslaví, což se dlouhá léta nedařilo ani společnému polabskému družstvu. O jediný bodík pak Kolíňáci porážejí i Plzeň a stávají se tak neoficiálně nejlepším družstvem na českém venkově.

                V roce 1949 je obrovskou událostí start čerstvého olympijského vítěze Emila Zátopka v Kolíně na krajském přespolním běhu. Družstvo mužů v jarní části sezóny poráží Nymburk, Plzeň, Olomouc i Opavu a prohrává jen se Slávií. Tyto výkony budí velký ohlas a přichází i pozvání k utkání od varšavské Gwardie, zájezd však ústředí ČOS k lítosti celého našeho oddílu nepovoluje. Antonín Saxa vybojoval na mistrovství České republiky svůj první ze tří mistrovských titulů kategorii mužů v řadě a natrvalo se zabydlel v reprezentaci, se kterou startoval ve Finsku, Sovětském svazu, Maďarsku, Bulharsku a Rumunsku. Objevuje se i nový koulařský talent, když dorostenec Sailer vítězí v utkání Čechy – Morava – Slovensko. Za těmito výbornými výsledky stojí práce výboru oddílu, který vedle předsedy Rambouska a náčelníka Tučka tvoří Petránek, Jindřich, Váňa, Pražák, Blažíček, Řepásek, Jelínek, Novotný, Bourek, Saxa, Kalík, Potštejnský, Červenka, Eliáš a další, kteří mají obrovský podíl na úspěších kolínské atletiky nejen v tomto období.

V roce 1950 se mění opět název oddílu, když  vzhledem k přestupu fotbalistů a přechodu hřiště do majetku ZSJ ČSD Kolín se atleti loučí se Sokolem a vystupují dále pod hlavičkou ČSD Kolín. Největším individuálním úspěchem je další titul Saxy a jeho reprezentační starty.

V roce 1951 dochází z iniciativy výboru, v jehož čele stojí jako předseda František Eliáš, a vedoucího dorostu Olega Kopaněva k oživení činnosti družstva děvčat, o něž se začínají starat Zlata Rozkošná, Lenka Petrlíková a Jitka Procházková, a okamžitě se dostavují úspěchy. Žítková, Hroudová a Felklová spolu s Lietavcem se stávají dorosteneckými mistry republiky a Žítková s Felklovou mění i tabulky československých rekordů.

Vrcholného výkonu dosahuje Antonín Saxa při utkání ve Vyškově, kdy překonává skokem 418 cm československý rekord a je dodnes posledním Kolíňákem, který se zapsal do rekordní listiny mužské kategorie v olympijské disciplíně. K tomuto úspěchu přidává svůj třetí seniorský mistrovský titul, který je rovněž historicky posledním titulem kolínského atleta mezi muži. Antonín Saxa však současně, a to je pro současnou generaci nejspíš nepochopitelné, vede skvělým způsobem na 50 oddílových žáků. Výborně si pod vedením Olega Kopaněva vedou i dorostenci, mezi muži vynikají především Neček, Stránský, Tuček a Dajbych.

Sportovní škola dorostu

                Velkou injekcí našemu klubu bylo přidělení sportovní školy dorostu do Kolína. Ta začíná pracovat od roku 1952 a pod vedením M. Tučka v ní jako trenéři postupně pracují manželé Petrlíkovi, manželé Košilkovi, Zítko, Koštejn, Fischer, Krchov a další včetně Jindřicha Stránského, který se stává zároveň náčelníkem oddílu. Začíná pracovat také družstvo žákyň, o něž se stará Hana Žítková. Ta sama dosahuje vrcholných úspěchů, když překonává československý dorostenecký diskařský rekord a znovu se stává mistryní ČSR. Československý rekord na 25 km dvakrát posouvá také maratónec Drahomír Pechánek. Událostí pro závodní družstvo mužů je utkání s mistrovským týmem ATK Praha. O stmelení atletické party se stará první z mnoha v následujících letech pořádaných turisticko-atletických zájezdů, tentokrát do Nízkých a Vysokých Tater.

                O rok později se začínají projevovat první plody práce sportovní školy, do níž dvakrát týdně dojíždějí mladí závodníci ze širokého okolí. Název našeho oddílu se opět mění, tentokrát na Lokomotiva Kolín. Drahomír Pechánek překonává další republikové rekordy na 35 km a ve dvouhodinovce. Do oddílu přichází z Nymburka Petr Elbogen. V tu chvíli nikdo ještě netuší, jak kolínskou atletiku proslaví. Po úspěchu oddílového zájezdu do Tater se tentokrát jede na pramicích Vltava.

                V roce 1954 se naplno začínají prosazovat největší talenty sportovní školy, která vydává VYTRVEJ! jako svůj zpravodaj. Má už celkem 9 tříd – kromě jedné gymnastické tři atletické v Kolíně a dalších pět přípravných v Nymburce, Českém Brodě, Sázavě a Poděbradech. Běžec Jan Kasal, připravovaný Mirkem Tučkem, se stává dvojnásobným dorosteneckým mistrem republiky, další titul přidává svěřenec Antonína Saxy František Taftl. Ivan Pechar, kterého vede Ladislav Koštejn, překonává československý dorostenecký rekord na 90 m překážek. Oldřich Košilka, který přichází do oddílu a výrazně jej v bězích posiluje, reprezentuje v Berlíně. Josef Neček konečně překonává skokem 703 cm sedmimetrovou hranici. S těmito skvělými výkony ostře kontrastuje špatný stav hřiště kolínské Lokomotivy. Na podzim tedy začínají rozsáhlé přípravy na výstavbu nové dráhy a sektorů na bývalém letním sokolském cvičišti, které bylo atletům přiděleno. Do výboru přichází další činovník spjatý s naším klubem až dodnes – prof. Lev Vodrážka a tradice letních společných zájezdů pokračuje v Bedřichově v Jizerských horách.

Stavba nové dráhy

                V dalším roce platí oddíl daň za to, že nemá vlastní vyhovující stadión. Práce na výstavbě nové dráhy přes enormní úsilí Stárka, Petrlíka, Peera, Koštejna, Saxy, Váni, Fischera, Tučka a několika dalších nejdou kupředu podle představ. Plánované otevření se odkládá a všechny tradiční podniky pořádá oddíl v Čáslavi. Přes pokles činnosti bojují muži znovu v osmičlenném Poháru českých měst, dobrých výsledků dosahují i ženy. Letní zájezd tráví členové tentokrát na Sázavě. 

                V roce 1956 je 1. května konečně slavnostně otevřena nová dráha a sektory na starém „sokoláku“ a kolínští atleti jsou poprvé na hřišti svými pány. A to nám dodnes závidí leckterý klub! Ale práce vynaložená za téměř dva roky přestavby byla na dnešní poměry neuvěřitelná. Vždyť na stavbě odpracovali členové oddílu přes 12 000 brigádnických hodin! Spotřebovalo se a rozvezlo na 80 kubíků škváry, 50 kubíků jílu a 18 kubíků písku, zabetonovat se muselo 1200 obrubníků. A atleti si svého stánku vážili, na údržbu každého úseku hřiště byl přesný rozpis závodníků. Na nové dráze rostou i výkony. Muži porážejí pozvaného soupeře z Francie, František Taftl překonává československý rekord dorostu na 110 m překážek, Dáša Košilková a Ivan Pechar reprezentují vlast. Skvělého výkonu dosahuje kolínská odchovankyně Zlata Rozkošná, která jako první žena u nás překonala hranici šesti metrů v dálce. Poprvé je vytvořen postupový systém mistrovských soutěží a velkou poctou pro náš klub bylo, že družstvo mužů bylo zařazeno do druhé nejvyšší celostátní soutěže a co víc, v konkurenci klubů z Hradce Králové, Gottwaldova, Brna, Ústí nad Orlicí, Opavy a Pardubic získává   vynikající 4. místo. Do čela oddílu, kterému bylo svěřeno díky organizační vyspělosti mistrovství ČSR v přespolním běhu dorostu, se vrací Václav Stárek.

Elbogen povýšil výšku na kolínskou královskou disciplínu

                Petr Elbogen, který při dvouleté vojenské službě neměl zrovna ideální podmínky pro přípravu, se vrátil do oddílu a jeho výkonnost jde závratně nahoru. Jako pátý výškař v naší zemi zdolává magickou hranici dvou metrů a z výšky, která nikdy nebyla silnou kolínskou disciplínou, se stává ozdoba utkání. A to nejen Petrovou zásluhou. Dorostenec Pavel Kocům se stal mistrem republiky a překonal 192 cm. Další mistrovský titul vybojovala na šestistovce mezi dorostenkami Marie Švadlenková. V tomto roce se doslova roztrhl pytel s reprezentačními starty kolínských atletů. Stejně jako před pár lety Antonín Saxa, tak i nyní Petr Elbogen se rychle zabydlel v seniorské reprezentaci a závodil Německu, Rumunsku a Polsku, dres se lvíčkem na prsou oblékli i Pavel Kocům, Dáša Košilková, Marie Švadlenková a Ivan Pechar. Ale nejenom sportovními úspěchy se mohl oddíl pochlubit. Někdejší člen oddílu MUDr. Jaroslav Procházka se stal světovou vědeckou kapacitou v oblasti kardiochirurgie a natočil první film z operace srdce. Zatímco radost dělali oddílu žáci, do jejichž vedení přišel vynikající Antonín Votruba, hořkost zůstala po sestupu mužů z II. ligy, když brněnská rezerva využila mezery v řádech a ačkoli s Kolínem prohrála, zachránila se v soutěži díky podzimnímu převedení osmi závodníků ze svého A družstva. Marné byly všechny protesty. Krásnou přírodu si atleti vybrali pro letní zájezd – byli totiž ve Slovenském ráji.

                V roce 1958 vybojoval Petr Elbogen největší úspěch, jakého kdy člen našeho oddílu dosáhl. Po překonání 205 cm byl nominován na mistrovství Evropy do Stockholmu a zde vybojoval skvělé 7. místo. Kolínští odchovanci později dosáhli na mety ještě vyšší, ale všichni už jako příslušníci jiných klubů. Jan Kasal po mnoha desetiletích překonává oddílový rekord dr. Drozdy na 800 m, ale odchází na vojnu. Na té má divizní tým mužů v tomto roce 17 závodníků. Přesto pod vedením J. Stránského jen těsně prohrává v rozhodujícím utkání o postup do ligy s Ústím nad Orlicí. Žactvo získává v Josefu Burešovi dalšího výborného trenéra a oddíl v Milanu Kantorovi výborného činovníka. Bez obou si kolínské hřiště dodnes neumíme představit. Na prázdniny se turistická parta vrací po letech do Tater.

                V dalším roce se po určité letargii probouzí opět družstvo žen, vedené D. Košilkovou a J. Málkem, a končí třetí v oblastní soutěži. Muži opět vybojovali druhé místo v divizi. Vedení žáků posiluje další trenér, tentokrát Zdeněk Najman. Špičkový výkon 427 cm předvádí František Taftl, stává se dorosteneckým mistrem republiky a nejlepším tyčkařem Evropy v této kategorii a potvrzuje přísloví o učni, který přerostl mistra. Výborných je i 56 metrů kladiváře Jana Urbana.

                V jubilejním šedesátém roce existence našeho oddílu získává Petr Elbogen titul mistra sportu a spolu s kolínským odchovancem Ivanem Pecharem, který v tomto roce překonal československý rekord na 110 m překážek, je zařazen do širšího výběru pro římskou olympiádu. Ani jeden se na ni nakonec neprobojoval, ale i tak šlo nejen o jejich osobní úspěch, ale i o úspěch kolínského oddílu. Ačkoli družstvu mužů se nedaří a propadá se z divize do krajského přeboru, naopak vrcholí forma Oldřicha Košilky, který překonává v 35 letech oddílové rekordy od 3 do 10 km, ačkoli před dvěma lety po těžké operaci nohou mu mnozí předpovídali konec kariéry. Začíná se zacelovat skluz v práci s mládeží, která v době stavby dráhy šla stranou, a vedle koulaře Miroslava Ondrouška, který získává mezi dorostenci titul mistra republiky, se objevuje řada dalších talentů – Čebiš, Stöcklová, Votruba, Ulihrach, Karbusický, Petraturová, Alexandr Karger a další. Na hřišti je vybudována klubovna v místnostech, které dnes známe jako „starou kancelář“, a oddíl jede v létě jako v předchozím roce do Doks.

                  Největší událostí roku 1961 je uspořádání výstavy k 60. letům kolínské atletiky v prostorách muzea, kterou navštívilo 3500 návštěvníků včetně manželů Zátopkových. Atletika jako sport číslo jedna získává ve státě privilegium vytvoření tzv. „základen“, z nichž jedna je přidělena Kolínu a v následujících letech sehraje velkou úlohu při výchově dalších talentů. Jeden neobyčejný se objevuje už v tomto roce, když zpočátku podprůměrný dorostenec Stanislav Petr se velice rychle lepší a jeho kariéra se později zastaví až na mistrovství Evropy a startech za oceánem. Vynikajícího trenéra objevitele získávají žákyně v osobě Vlastimila Bunce. Muži bojují v krajském přeboru, ale oddíl nemá družstvo žen. Marie Stöcklová, maminka naší talentované dálkařky, vyřešila problém vedení družstva dorostenek a zanedlouho i žen.

Nástup mladých vytváří nejsilnější tým historie

                 Rok 1962 znamená díky práci atletické základny a řady trenérů, kde se vedle výše jmenovaných začínají svou prací stále více podílet na úspěších oddílu Ota Svršek a Stanislav Plešinger, odrazový můstek do období nejvyšší výkonnosti kolínských družstev. Ani muži, ani nově sestavený tým žen nepoznal za celý krajský přebor ani v kvalifikaci o II. ligu porážku a svorně postupují. Mají také řadu opor. Vedle už  tradiční  stálice  Petra  Elbogena  je  to diskař Evžen Kouba, nástup mladých potvrzují Dana Lísková, Věra Pecharová, Hana Zimová, František Lounek, Josef Hegyes, František Skřivánek a další. Lexa Karger získává nad překážkami dva mistrovské tituly, do československé dorostenecké rekordní listiny se zapisují sprinter Arnošt Pavlovský a dálkařka Hana Stöcklová. Téměř čtyři desítky účastníků letního tábora v Jablunkově dodnes nezapomněly.

                 V následujícím roce má Kolín výborné družstvo mužů, které si v ničem nezadalo v naprosto odlišných podmínkách ani se současným úspěšným prvoligovým družstvem. Pod vedením Mirka Tučka končí ve II. lize čtvrté, a to ještě další tři desítky závodníků, kteří se do A týmu „nevešli“, vytvářejí pod vedením Standy Plešingera silné „béčko“, které pak bojuje v krajských a meziokresních soutěžích plných pět let. Stínem roku je administrativní sestup družstva žen, ale hned čtyři mládežnická družstva vedená Vlastimilem Buncem, Josefem Burešem, Josefem Markem a Antonínem Votrubou se stávají poprvé v historii oddílu přeborníky kraje. Skvěle si vede svěřenec Petra Elbogena František Lounek, který se stává dorosteneckým mistrem republiky, stejně jako členové krajských štafet Pavel Válka, Arnošt Pavlovský a Dana Lísková. Oddíl má v tomto roce 26 trenérů!

                O rok později má Kolín tak silné družstvo mužů, že by v současných podmínkách zřejmě bojovalo o postup do extraligy, ale v roce 1964 dosáhlo znovu „pouze“ na 4. místo ve II. lize. Lounek zopakoval zisk mistrovského titulu a další dva přidali vynikající sprinter Luděk Bohman, který přišel do Kolína z Nymburka, a čtvrtkař Josef Hegyes, který také dvakrát překonal československý rekord. Titul získává i sprinterská štafeta Pavlovský, Hegyes, Válka, Bohman. Velkým zážitkem pro závodníky je zájezd do Budapešti a tamější utkání.

                Rok 1965 znamená po dvou skvělých letech trochu ústup ze slávy. Mužům se nedaří udržet druhou ligu a i ženy si v krajském přeboru o příčku proti předchozímu roku pohoršily. Největšími individuálními úspěchy jsou mistrovský titul kladiváře Vlastimila Trnky a československý rekord mužů a juniorů Luďka Bohmana na 100 yardů. V trenérském sboru začíná pracovat Ivan Karger, který tak za rok oslaví už 40 let své trenérské činnosti, která přinesla našemu oddílu celou řadu významných úspěchů.

                Ani v dalším roce se kolínská atletika nedokáže plně vypořádat se skutečností, že nejlepší závodníci odcházejí za podmínkami do pražských oddílů. A tak v zájmu sportovního růstu už v Kolíně nezávodí Bohman, Hegyes, Karbusický, Vodrážka, Lounek a mnozí další včetně těch, kteří jsou na vojně. A není v silách oddílu neustále chrlit tolik nadprůměrných talentů, aby zacelili vzniklé mezery. A tak družstva mužů i žen, která vedou manželé Tučkovi, bojují „jen“ v krajském přeboru. Ale nové talenty stále vyrůstají. Dorostenec Jan Petrlík se stává mistrem republiky a překonává československý rekord na 500 m, mistryní se stává i překážkářka Zuzana Polišenská, které výkonnostně dobře sekunduje Marie Paříková. Velkou ztrátou pro oddíl je odchod Oty Svrška, který po několik let jako vedoucí trenér základny vedl nejkvalitnější závodníky, z Kolína. Tímto rokem zvolna končí „zlaté“ období kolínské atletiky  60. let, z nějž do reprezentačního dresu vyrostli Luděk Bohman, Josef Hegyes, Stanislav Petr,  Jan Petrlík, Alexandr Karger či Zuzana Polišenská, která v tomto roce reprezentuje na Evropských hrách juniorů v Soči. Čilý mezinárodní styk korunuje start našeho družstva v Cottbusu, návštěva bulharských atletů v Kolíně a nádhernou tečkou je naopak zájezd oddílu do černomořské Varny.

Přicházejí noví trenéři a oddíl hledá novou tvář

                Sestup výkonnosti se nezastavil ani v roce 1967, kdy odchází do Prahy nebo na vojnu Petrlík, Pavlovský, Trnka, Gürtler, Zdich i Václav Širc, který se v tomto roce prosadil do juniorské reprezentace. Oddíl opouští i dvojice Paříková – Polišenská a v celém oddílu klesá tréninková morálka, čemuž odpovídají i mnohé výkony. Namísto Oty Svrška přichází na místo vedoucího trenéra Petr Kárný, který je i vítanou posilou do družstva mužů.

                Z výkonnostního průměru nevybočuje oddíl ani o rok později, neztrácí však kvality organizační. Stálým trumfem našeho oddílu jsou spolehliví rozhodčí, mezi nimiž prim hraje MUDr. Zdeněk Jebavý, který rozhoduje atletiku už od roku 1950 a v oddíle má už za sebou práci ve funkcích místopředsedy, statistika i archiváře. Srpnová okupace Československa vojsky Varšavské smlouvy však nedovoluje uspořádat některé tradiční podniky, nejsou dokončeny ani všechny mistrovské soutěže.

                Obrat k lepšímu nastává v roce 1969, kdy muži i ženy vítězí v župním přeboru. V kvalifikaci o postup do divize končí muži sice až třetí, ale ženy vítězí a postupují. V družstvu mladších dorostenek se už rýsují vydatné posily v Ludmile Rohlíčkové, Alžbětě Bašistové a Věře Slaninkové, mezi staršími je oporou Marie Fišerová. I mezi mladšími dorostenci, které vede dlouholetý závodník a funcionář Zdeněk Hospodka, se objevují nadějní závodníci. Po sezóně dochází ke změně hlavního trenéra základny, když Petra Kárného střídá Česlav Vančura, který svým poctivým a nesmlouvavým přístupem k tréninku stojí za úspěchy kolínské atletiky v příštích šesti letech. Svou trenérskou kariéru začíná i Arnošt Pavlovský, jehož svěřenci později získají pro oddíl desítky mistrovských medailí a který je dnes více jak tři desetiletí jedním z pilířů klubu.

                V roce 1970 zůstává družstvo mužů, jehož vedení přebírá Stanislav Plešinger, v župním přeboru bez větších osobností na průměrné výkonnosti, ale výborně si vede tým žen, který po několika letech převzal od Jiřiny Tučkové Zdeněk Moravec. Družstvo si i přes zakolísání v podzimní části divizní soutěže dokázalo jako její nováček byť o jediný pomocný bod vybojovat postup do ligy. V soutěžích jednotlivců se nově zavedeným mistrovstvím Čech zvýšila šance na zisk medailí a naši mladí ji bohatě využili. Ludmila Rohlíčková se mezi mladšími dorostenkami stala dvojnásobnou mistryní Čech, přidala i titul československý  a rekord ve sprinterském trojboji. Zlato z „Čech“ si přivezlala i Věra Slaninková a mezi staršími dorostenci Květoslav Pařík, který si vybojoval i reprezentační dres. Velkým podnikem uspořádaným na našem hřišti je v tomto roce československá veteraniáda.

Obrat k mládeži přináší medailovou žeň

               V roce 1971 nemůže atletika dospělých vybřednout z průměru. Muži přes vítězství v krajském přeboru nepostupují z kvalifikace a ženy po ročním působení v lize sestupují. Špatný je i stav stadiónu a sociálního zařízení na něm. Česlavu Vančurovi a dalším trenérům se začíná vyplácet sázka na mládí. I když medaile získávají pouze Ludmila Rohlíčková a Jan Kyjovský, objevují se už talenty, které v následujících letech vybojují desítky medailí. A co víc, jejich rodiče, jako například František Rohlíček, se vydatně zapojují do činnosti oddílu. Soustředění oddílu tentokrát probíhá na východě Čech ve Skutči. Fantastického úspěchu dosahuje odchovanec oddílu Luděk Bohman, který jako finišman naší sprinterské štafety získává zlato na ME v Helsinkách, podpořené o rok později 4. místem z mnichovské olympiády!

                V dalším roce končí muži až šestí v krajském přeboru a ženy pod vedením stále závodící výborné oštěpařky Evy Benešové druhé v divizi. Krajskými přeborníky se ale stávají mladší dorostenci vedení Ivanem Kargerem. Oddíl má znovu mistry republiky, jimiž se stávají mladší dorostenec Luboš Bubeník a žákyně Monika Blechová. Na medaile dosáhli i Alžběta Bašistová, Ludmila Rohlíčková a Jiří Kratochvíl. Už několik let fungující sportovní třídy na 6. ZŠ získávají oficiální statut a stále více se podílejí na vzestupu výkonnosti našich mladých závodníků. Že Česlav Vančura není jenom náročný trenér, dokazuje založením tradice „atletické show“ na závěr sezóny, kdy se mladí i staří utkávají ve velmi netradičních disciplínách, jako je skok s kufrem či nůší, běh trojnohý, hod vejcem apod.

                V roce 1973 přechází náš oddíl do jiné jednoty a mění se i jeho název na TJ Kolín. Výrazně se zlepšují podmínky pro zimní přípravu, neboť na Zálabí je vybudována přetlaková hala, v níž je položen elaston a zabudováno dálkařské doskočiště. Vynikající formu má mladší dorostenec Luboš Bubeník, který se nejen stává dvojnásobným mistrem Československa a přidává i český primát, ale vytváří i republikový rekord v trojskoku a obléká reprezentační dres. V soutěžích družstev si lépe než muži, bojující opět marně o postup z krajského přeboru, vedou ženy, které spolu s Evou Benešovou vede Česlav Vančura. Ty vítězí v divizi a znovu si vybojovaly postup do II. ligy. Radost máme z vítězství starších dorostenek a mladších dorostenců, které vede další z otců našich závodníků Miroslav Bubeník, v krajském přeboru. Trenérskou sestavu oddílu doplňuje Květoslav Pařík.

                Rok 1974 patří k těm v stoleté historii našeho klubu úplně nejúspěšnějším a odstartoval skvělé období kolínské mládežnické atletiky, které korunovaly provázanou práci od sportovních tříd přes základnu, která právě v tomto roce končí svou činnost, po oddíl. Ženy sice po 7. místě ve II. lize sestupují, ale muži po letech po vítězství v krajském přeboru i v kvalifikaci postupují. Jana Kyjovská titulem mistryně Československa i dvěma „českými“ zlatými spolu s československým žákovským rekordem odstartovala skvělou několikaletou sérii svěřenců Arnošta Pavlovského. K nim patří i Miroslav Linhart, který  vybojoval titul mistra ČR. Třetím mistrem se stal Vratislav Nosek, který skvěle reprezentoval v mezistátním utkání i na soutěži Družba, kde získal ve štafetě 4x400 m bronzovou medaili. Medaili vybojoval i Luboš Bubeník, a na 3000 m v hale mezi ženami Alžběta Bašistová, první žena v republice, která na této trati ustavila základní rekord. Skvělým úspěchem byla bronzová medaile Jana Štrupa na mistrovství ČSSR v maratónu, což byla pro oddíl od dob Antonína Saxy první medaile z mistrovství mužů, a Honza si vybojoval i reprezentační tričko. Středočeský kraj reprezentuje v SSSR i František Teplý, výborně si vede i Jaroslav Boch, jehož otec se v následujícím roce stává dlouholetým vedoucím družstva mužů a výborným rozhodčím. Česlav Vančura, pro nějž je to poslední celá sezóna v našem oddíle, organizuje štafetu běžců Kolín – Banská Bystrica. Letní soustředění probíhá po dva roky v blízkosti třeboňských rybníků.

                V roce, kdy náš oddíl slavil 75 let existence, došlo k reorganizaci soutěží, a tak se muži i ženy setkávají ve II. lize. Jana Kyjovská, Jiří Štela, Anna Marková a Vladimír Hanuš získávají celkem sedm mistrovských titulů, medaile přidávají i dorostenci Milan Hagara a Jan Kyjovský. Jan Štrup vytváří časem 7:35:00 nejlepší český výkon na 100 km a znovu reprezentuje vlast. Namísto sportovní základny je v Kolíně zřízeno tréninkové středisko mládeže pro celou spádovou oblast, v jehož čele jako vedoucí trenér stojí Ivan Karger, zatímco jako vedoucí trenér sportovních tříd přichází odchovanec oddílu Václav Širc, který má v následujících letech velký podíl na úspěších kolínských atletů, především výškařů. Mravenčí práci na sportovních třídách ale odvádějí hlavně tělocvikáři. Pod vedením Františka Teplého zde pracují Jindra Nováková, Marie Fišerová, Marie Kružíková a později Olga Goldefusová a Olga Špimrová. Všichni se výrazně zapojují jako vedoucí družstev, rozhodčí a organizátoři závodů do činnosti oddílu. František Teplý vydává VYTRVEJ! a stává se vedle vlastní závodní činnosti jedním z motorů klubu. Předsednictví v oddíle přebírá po Josefu Markovi dr. Oldřich Veber. K výročí je vydán almanach, výtvarník a člen oddílu Lexa Špáta vytváří plakety a vlaječky a oddílu je svěřeno pořádání mistrovství republiky v přespolním běhu mužů a žen.

                V roce následujícím není sice spokojenost s družstvem mužů, které po odevzdaném výkonu sestupuje z II. ligy, ale vrhači Arnošta Pavlovského se činí, když Jana Kyjovská a Jiří Štela získávají čtyři mistrovské tituly. Výborně pracuje TSM, jehož členové mají vzpomínky na letní výcvikový tábor v Otrokovicích. Do práce oddílu se zapojují další funkcionáři – Strejc, Tomíšek, Mucha.

                 O rok později se ke stálicím Kyjovské, která reprezentuje ČSSR na Družbě v Sofii, a Štelovi připojuje v získávání mistrovských titulů Rostislav Rovenský. Medaile získávají i další mladí – Helena Kubáčová, Vladimír Pražák a Vladimír Štěpánek. Pod vedením Ivana Kargera začíná v našem oddíle cesta k reprezentační kariéře Jany Červenkové. Velmi nevydařené soustředění TSM absolvujeme v Turnově a slibujeme si, že sem se už nevrátíme.

                V roce mistrovství Evropy v Praze bojují ženy úspěšně ve II. lize a muži vyhrávají krajský přebor, ale vzhledem k další reorganizaci soutěží se pro rok 1979 ocitají obě družstva v krajském přeboru. Pokračuje spanilá jízda mladých závodníků, která je odrazem výborné práce ST, TSM a oddílu. Kyjovská a Rovenský získávají pět titulů, medaile vybojovali i Miloš Drnek, Dana Hercogová, Vladimír Štěpánek, Ivan Slanař a Vladimír Pražák. Tento rok je velkou událostí i pro naše nejlepší rozhodčí. Jaroslav Tuček, MUDr. Zdeněk Jebavý, Stanislav Plešinger a Milena Vodrážková jsou nominováni na evropský šampionát. Velkými změnami prochází i stadión. Začíná za přispění stovek brigádnických hodin členů vyrůstat nová sociální budova, která svými šatnami, klubovnami, posilovnou, saunou i kuchyňkou výrazně vylepšuje podmínky kolínské atletiky, stejně jako brigádnicky postavené umělé osvětlení stadiónu, jehož výhody dodnes oceňujeme. TSM má svůj letní výcvikový tábor v Sezimově Ústí a začíná tradice zimních soustředění v Janově. Výraznou pomocí je kvalitní spolupráce oddílu a TSM s MUDr. Václavem Navrátilem a MUDr. Rosemarií Taftlovou.

                V roce 1979 začíná dlouholetý boj obou družstev dospělých o postup z krajského přeboru. Vrhačské tituly tentokrát získávají oštěpaři Lenka Váchová a Vladimír Pražák. Ke změnám dochází v obou mládežnických článcích. Na místo vedoucího trenéra TSM přechází Václav Širc a pořádá zdařilé soustředění v Klatovech, jako vedoucí trenér sportovních tříd nastupuje Jan Moravec. Ale vynikající atleti vycházejí i z oddílového žactva, které výborně vede kromě jiných i Jan Reiter.

Boj o postup družstev dospělých

                Několikaletému výraznému růstu výkonnosti mládeže stále neodpovídá výkonnost družstev dospělých. V roce 1980 přicházejí noví vedoucí, kteří tak v roce 2000 oslavili  20 let u týmů – Ivan Karger a Arnošt Pavlovský. Co za toto dvacetiletí dokázali, se dočtete hned na dalších stránkách. První pokus opustit krajský přebor se ale novým lodivodům nepodařil. To mnohem úspěšnější byli noví mistři republiky – dálkař Jan Čejka a oštěpař Vladimír Pražák, stejně jako medailisté Petr Šedina, Ivan Drnek, Štěpánka Fialová a Petr Ubry. Pokračovaly výměnné vztahy s atlety z Berlína vedenými Jürgenem Friedem, přetrvávající dodnes, TSM na několik let zakotvilo v létě v Jablonci a v zimě v Janově.

                Ani třetí pokus nepřinesl družstvům dospělých úspěch. Po delší době však má oddíl tolik závodníků, že po další čtyři roky funguje opět mužské „béčko“. K výměně došlo na postu předsedy oddílu, kdy dr. Oldřicha Vebra střídá opět Mirek Tuček, který tak začíná své páté desetiletí  ve vedení klubu. Výstavbu a údržbu pak má na starosti bývalý tyčkař Čestmír Kalík. I v tomto roce má Kolín svého mistra republiky – Petra Ubryho a medailisty Stanislava Stříteského, Štěpána Rajčince a Alenu Vyčítalovou.

                O rok později se ani přes vítězství v krajském přeboru znovu nedaří ani jednomu družstvu dospělých postoupit do ligy. V soutěžích jednotlivců však práce s mládeží přináší stále své ovoce a v tomto roce začíná období velkých úspěchů svěřenců Václava Širce. Dva mistrovské tituly získává Štěpánka Fialová, další přidávají Alena Vyčítalová, Petr Šedina a Petr Ubry. Mistrovskou medaili získává i Vilém Gruml, který vyšel z oddílové žákovské líhně Václava Širce a Jana Reitera.  Výborně pracují i základny malých dětí, tzv. přípravky, které vedou Bohunka Kmochová-Petrunčíková, Táňa Pokorná-Semrádová, Květa Mertová, Libuše Hovorková, Hana Bubeníková, Marie Fišerová, Simona Černušáková, Hana Zmatlíková a Světlana Mašínová. 

                 Ani v roce 1983 se nedaří mužům ani ženám postoupit z krajského přeboru, když prohrávají s rivaly ze Staré Boleslavi a Kladna. Jasnou jedničkou oddílu je v tomto roce Alena Vyčítalová, která získává tři mistrovské tituly a další dvě medaile, mezi trojicí nejlepších na mistrovství se umísťují i Vilém Gruml a Martina Rajmanová. 

                Až na šestý pokus se družstvu žen podařilo po vítězství v krajském přeboru probojovat po dramatické kvalifikaci do I. národní ligy a odstartovaly tak poprvé v historii našeho klubu období nadvlády ženských kategorií nad mužskými. I muži  se probojovali do kvalifikace o ligu, ale znovu neuspěli. Rozložení sil v oddíle odpovídají i výsledky republikových mistrovství. Skvělé vícebojařky Alena Vyčítalová, Renata Doležalová a Iveta Táborská vybojovaly pět mistrovských titulů a počet medailí na jedenáct doplnili Jitka Kopecká, Dagmar Nováková, Markéta Vonšovská a Vilém Gruml. Po delší době kolínské atletky Markéta Vonšovská a Iveta Táborská změnily zápisy v československé rekordní listině. Sport však nemá jen slunné stránky. V tomto roce jsme se museli rozloučit s dlouholetým pokladníkem a rozhodčím oddílu Františkem Javůrkem.

Ženy vládnou mužům

                Družstvo žen hned po postupu do ligové soutěže předvedlo, jak dlouho velmi kvalitní středočeská krajská soutěž zadržovala potenciál našeho týmu. Jako nováček druhé nejvyšší soutěže zvítězilo hned v prvém ligovém kole a probojovalo se do finále mistrovství ČSR a do kvalifikace o celostátní ligu, kde skončilo na 6. místě, což byl největší úspěch kolínského ženského týmu v historii oddílu. Historického výsledku dosahuje pod vedením Jiřího Tučka také družstvo starších dorostenek, které jako první kolínský tým získávají medaile z mistrovství České republiky a jen smolná předávka v závěrečné štafetě je připravuje o stejný úspěch v mistrovství ČSSR. Děvčata dosahují i největších individuálních úspěchů, když mistrovské tituly získávají Alena Vyčítalová a Renata Doležalová, medaile pak i Markéta Vonšovská a Šárka Čápová, zatímco čest mužských kategorií zachraňují  Vilém Gruml a Petr Štajner. Do československých rekordních listin se zapisují Alena Vyčítalová a Vilém  Gruml. Ze sportovních tříd odchází po šesti letech práce Jan Moravec a tíha jejich vedení leží na Františkovi Teplém.

                V roce 1986 pokračují kolínská děvčata ve skvělých výkonech. Znovu se jim podařilo probojovat se do kvalifikace o nejvyšší soutěž a v ní končí znovu šesté, když v přeboru ČSR si 5. místem o jednu příčku proti minulému roku polepšily. Poprvé a v historii oddílu závodilo i B družstvo žen pod vedením Martiny Rajmanové. A nebýt nesmyslné termínové kolize posledního kola oblastního přeboru s národní ligou dorostenek, kvůli které se družstvo nemohlo kola zúčastnit, stalo by se krajským přeborníkem! Po několika letech sice nikdo z kolínských atletů nedokázal vybojovat mistrovský titul, ale 12 mistrovských medailí Radka Skokana, Renaty Doležalové, Ivety Táborské, Michala Satrapy, Miliče Řepy, Renaty Strakové, Martina Fořta a Dagmar Novákové bylo znovu výborným vysvědčením naší práce s mládeží. Nejlepší atletkou oddílu v tomto roce byla vyhlášena oštěpařka Marcela Jirků, která oblékla reprezentační dres v utkání juniorů do 20 let v NSR. Kolínský odchovanec Ivan Slanař reprezentuje ČSSR na mistrovství Evropy ve Stuttgartu.

                 V roce 1987 dochází k výrazné změně na našem stadiónu. Během šesti letních týdnů je kompletně přebudováno 650 m2 sektorů a jsou pokryty umělou hmotou elastonem, na jejímž zajištění má velkou zásluhu Josef Novák. Právě jeho dcera se stává v tomto roce jedinou kolínskou mistryní republiky. Radka Straková, Šárka Čápová, Iveta Táborská, Petra Kružíková, Radek Skokan a Jan Skalník však přidali dalších 7 cenných kovů. Velké problémy se začínají projevovat ve sportovních třídách. Velkou ranou je zabrání školního hřiště pro stavbu nového mostu, výrazně se zhoršují i možnosti výběru a financování činnosti. Trenéry ST v tomto roce nejvíce potěšil odchovanec Ivan Slanař, který vybojoval na mistrovství světa v Římě 10. příčku. Vynikajícího úspěchu dosahuje i Jindřich Stránský, který vybojoval bronzovou medaili na ME veteránů v běhu na 25 km. Konec 80. let znamená i největší počet členů oddílu, který přesáhl čtyři stovky.

                A právě Ivan Slanař dosahuje v olympijském roce jednoho z největších úspěchů kolínských odchovanců. Závodník, který ve sportovní třídě byl spíše sběratelem průšvihů, atletiky na čas zanechal, aby se k ní vrátil zásluhou Mirka Tučka až v dorosteneckém věku. Pod vedením Václava Širce se dostal přes dvoumetrovou hranici ve skoku do výšky, ale k trojskoku jej dovedla v podstatě náhoda, když jej vyzkoušel v době, kdy nemohl kvůli bolestem kolena skákat výšku. V Kolíně skočil 15,14 m a jeho další kariéru nezastavily ani problémy na vojně, kde se nemohl připravovat a pomohl mu až Jaroslav Kovář. V soulském olympijském finále pak dosáhl na skvělou 7. příčku. V Kolíně dochází k dalšímu zlepšení podmínek, kdy je položena nová škvárová dráha místo staré, která byla již v katastrofálním stavu. V dalších letech se ale ukazuje, že ani renomovaná firma není zárukou kvality. Družstvo mužů znovu vyhrává přebor kraje, ale stop mu zase vystavuje kvalifikace. Ženy naopak už čtvrtý rok bojují úspěšně v druhé nejvyšší soutěži. Projevuje se krátkodobá krize ve výchově nových talentů kvůli stále se zhoršujícím podmínkám sportovních tříd, a tak Šárka Čápová a Josef Bouberle získávají jediné tři mistrovské medaile tohoto roku.

Cesta z krize

                Neudržitelná situace ST se po mnoha jednáních vyřešila jejich postupným přechodem ze zálabské 6. ZŠ na 7. ZŠ na sídlišti, kde se do práce postupně zapojují Marie Fišerová,  Martin Dalecký, Jitka Vaňková, Petr Šedina, Jana Šedinová a Vladimír Pražák. U plaveckého bazénu je vybudováno pro sportovní třídy nové hřiště, na jehož rovinku je v příštím roce položena umělá hmota. Nejlepším závodníkem oddílu je Oldřich Novotný, který se stává dorosteneckým mistrem republiky a získává další tři medaile, zároveň jsou to ale jediné medaile oddílu v tomto roce. Po pěti letech sestupují i ženy z I. národní ligy.

                Po další drobné reorganizaci soutěží se muži i ženy setkávají ve II. národní lize, což je třetí nejvyšší soutěž. Obě naše družstva končí na druhých místech. Radost nám ale opět začíná dělat žactvo, protože Gabriela Knittichová a Martin Brynda se stávají mistry republiky a medaile získávají i Petr Koutský a Martin Brát. Rok 1990 je však i rokem smutku. 11. června umírá Mirek Tuček, duše kolínské atletiky v posledních téměř 50 letech. Kolínští atleti rozhodli, že napříště náš stadión, na jehož výstavbě a modernizacích Mirek strávil tisíce hodin, ponese jeho jméno. Funkci předsedy oddílu pak převzal Arnošt Pavlovský. Politické změny v našem státě přinesly i změny, nikoli vždy pozitivní, v systému české atletiky. A tak rok 1990 je posledním rokem činnosti našeho tréninkového střediska mládeže, které  za dobu své existence vychovalo celou řadu výborných závodníků. Oddíl tak přichází o místo placeného trenéra a v souvislosti s odchodem  Františka Teplého z Kolína o rok později se i přes slibný rozjezd nových sportovních tříd dostává systém výchovy mladých talentů v oddíle do problémů. Velmi dobře se však uvedl mladý trenér Petr Krones, který sice v oddílu příliš dlouho nevydržel, ale dokázal objevit talenty, z nichž kolínská dívčí atletika žije dodnes – Knittichovou, Machovou, Šimkovou, Böhmovou, Procházkovou a další.

                Rok 1991 se vydařil družstvům dospělých, když jak muži, tak ženy vítězí v II. lize a postupují do druhé nejvyšší soutěže. I když Gabriela Knittichová se stává dvojnásobnou mistryní České republiky a medaile získávají i Petra Kružíková a Petr Koutský, je největším úspěchem stříbrná medaile Marcely Regnerové z mistrovství ČR žen. Tato výborná oštěpařka s výkonem přes 50 metrů se tak po letech finálových umístění dočkala medaile.

                Družstvo mužů se v I. národní lize ohřálo jediný rok, zatímco ženy začaly svou dlouhou cestu mezi nejlepší české týmy třetím místem. Rok 1992 je posledním rokem našeho společného státu se Slováky a Petra Machová se stává poslední kolínskou federální mistryní. Mistrovské medaile vybojovaly i Gabriela Knittichová s Evou Balíkovou.

Znovu jsme nabrali dech

                Rok 1993 můžeme označit za nástup nové generace kolínských běžkyň, které začínají vozit mistrovské medaile a během následujících sedmi let se propracovávají až do absolutní české ženské špičky. Poprvé se stává hned dvojnásobnou dorosteneckou mistryní republiky Renata Hoppová, zlato vybojovala i žákyně Jana Böhmová. Na stupně vítězů vystoupila i Ivana Cidlinská, stejně jako Gabriela Knittichová, Eva Balíková, Petra Pácalová a Jan Pospíšil. Ženy si stále vedou výborně v I. lize, muži bojují v lize druhé, už po několik let se mezi nejlepšími v republice umísťují i juniorky. Každým rokem stoupá počet podniků na našem stadiónu a výbornou pověst našich rozhodčích šíří nejen stálice kolínského stadiónu jako dr. Zdeněk Jebavý, Stanislav Plešinger, ing. Milan Kantor, Jaroslav Tuček, prof. Lev Vodrážka, Josef Bureš, Miroslav Petránek, Vladimír Pražák, ale i další jako manželé Hovorkovi, manželé Kružíkovi, Jaroslav Boch, dr. Karel Melan a mnozí jiní.

                V roce 1994 bojují družstva dospělých v obou ligových soutěžích velmi úspěšně, a i když díky nemoci Renaty Hoppové, která získává až na podzim dva tituly akademické mistryně ČR v přespolním a silničním běhu, nemá oddíl mistra republiky, Helena Šimková, Ivana Cidlinská, Jana Böhmová, Eva Balíková a Daniela Procházková získávají cenné kovy.

Znovu v Sokole vstříc nejúspěšnějším sezónám

               Rok 1995 je významným předělem v historii oddílu. Po uplatnění zákona o navrácení majetku organizacím potlačeným komunistickým režimem nastává na stadiónu situace, kdy různé části patří městu Kolín, Agru Kolín a kolínskému Sokolu. Výbor se po určitém váhání rozhodl vyřešit problémy po více jak 40 letech znovu návratem do Sokola. V almanachu k 95 letům kolínské atletiky jste se mohli dočíst větu, že správnost tohoto kroku prověří léta příští. Dnes můžeme říci, že podmínky kolínské atletiky se tímto přestupem výrazně vylepšily a rok 1995 byl nástupem k zatím poslednímu a zřejmě nejúspěšnějšímu období historie královny sportů v Kolíně. V ČOS jsme získali základnu mládeže, kterou vede Václav Širc, byli jsme zařazeni i mezi vybrané oddíly dospělých a naše družstva se za takové podmínky dokázala odvděčit. Ekonomická situace oddílu se i díky vedení kolínské radnice, jež uvolnila na rozvoj sportu v Kolíně nemalé prostředky, výrazně zlepšila. Je spravedlivé, že prostředky z ČOS, z prostředků města i ČAS začaly být úzce závislé na sportovních výsledcích, které se v našem oddíle za stále zlepšují. Mimo oddíl vzniká Sdružení přátel atletiky, vedené Vilémem Grumlem a Ratislavem Šedinou, které vedle svých vlastních akcí výrazně pomáhá i oddílu.

                V roce 1995 oživily dění v oddíle i změny ve výboru, v jehož čele vystřídal Arnošta Pavlovského, jenž uplynulé čtyři roky kolínské atletice plně zasvětil, Jiří Tuček. Výbor byl podstatně rozšířen a jednotliví členové získali větší kompetence, ale i rozsah povinností. Oddíl je řízen spíše kolektivně především Jiřím Tučkem, Arnoštem Pavlovský, Ivanem Kargerem, Slávkem Paříkem, Václavem Šircem a Marií Fišerovou, obrovskou pomoc znamená obsáhlá statistická práce Pavla Kružíka a práce zástupce běžců mimo dráhu Josefa Chadimy.

                Družstvo žen sice po čtyřech letech sestupuje do II. ligy, ale ukazuje se, že jde jen o roční epizodu. Skvěle oslavily jubileum oddílu juniorky, které přesně deset let po dorostenkách získávají druhou bronzovou medaili z mistrovství ČR v historii klubu. Mistry republiky se v kategorii juniorů stávají Renata Hoppová a Václav Širc, kteří také reprezentují republiku, Václav Širc dokonce na juniorském mistrovství Evropy. Mistrovské medaile si přivážejí i Daniela Procházková, Helena Šimková, Iveta Zedníková a výborná čtvrtkařská štafeta juniorek ve složení Tereza Dynybylová, Daniela Procházková, Jana Böhmová a Renata Hoppová. Téměř dvousettisícová dotace od ČOS se proměňuje ve zbrusu nové tyčkařské doskočiště.

                V roce následujícím se podařilo něco, o čem jsme si všichni mysleli, že zůstane pouze snem kolínských atletů. Díky obrovské podpoře kolínského městského úřadu, především starostky města a bývalé členky oddílu Zdeňky Majerové, je na podzim otevřena nová dráha s umělým povrchem! Kolín se tak zařadil mezi prvních deset měst v naší republice, která se mohla umělou dráhou pochlubit. O její výstavbu se postarala firma ZUPO Třinec pana Leoše Pokludy, která odvedla svou práci precizně. Ženy se bezpečně vracejí do I. ligy a historického úspěchu dosahují žákovské týmy, když chlapci i děvčata končí na 7. místě ve finále mistrovství ČR. Renata Hoppová získává po téměř dvaceti letech pro náš klub dvě medaile z mistrovství dospělých, úspěšné jsou i Helena Šimková a Ivana Cidlinská. Ne vše je však růžové, neboť počet členů oddílu klesá z více jak 400 na počátku 90. let pod 250.

                V roce 1997 se nám podařilo díky pochopení vedení TJ Sokol Kolín a oddělení sportu ČOS i za cenu finančních problémů dotáhnout do konce rekonstrukci stadiónu, na němž firma ZUPO Třinec položila i na sektory hmotu san-o-tan. Stovkami brigádnických hodin především díky Arnoštu Pavlovskému a Janu Skalníkovi se podařilo vybudovat rozvody a přístřešek pro použití elektrické časomíry. Svépomocí se podařilo ze zakoupených ubytovacích buněk postavit na stadiónu ubytovací zařízení pro 16 osob, další kapacita pak vznikla na místě kanceláří v bývalé staré sociální budově. To všechno přineslo našemu stadiónu ekonomickou soběstačnost, ale i řadu problémů s výrazně rostoucím provozem. A tak na místo správce nastupuje Ivan Karger, který stadiónu věnuje svůj veškerý čas. Po 46 letech se náš klub dočkal zlaté medaile z mistrovství republiky dospělých, když o první ženský mistrovský titul v historii se postarala Renata Hoppová. Trojnásobnou juniorskou mistryní se stává Helena Šimková, další tituly vybojovali Barbora Jenešová, Jakub Holata a štafeta žáků na 3x300 m v sestavě Miroslav Hamar, Zdeněk Pichl a Jakub Holata. Stříbro má ve své sbírce žák Zdeněk Pichl a rostoucí kvalitu kolínských ženských běhů potvrzuje trojice Hoppová, Šimková, Cidlinská ziskem stříbra na Běchovicích. Skvěle si vede družstvo starších žáků, které pod vedením Petra Šediny a Vladimíra Pražáka vybojovalo stříbrné mistrovské medaile, historicky nejlepší umístění kolínského mládežnického družstva! Sezóna 1997 se tak stává prozatím nejúspěšnější v dějinách oddílu.

                V roce 1998 se podařilo Ivanu Kargerovi, který už v předchozím roce vystřídal na postu předsedy oddílu Jiřího Tučka, dotáhnout do konce své mnohaleté snažení, když družstvo mužů postupuje do I. ligy, kde tak máme pro příští rok obě družstva dospělých. Úspěšní jsou znovu starší žáci, kteří končí čtvrtí v republice. Skvělou bilanci máme v individuálních soutěžích. Zdeněk Pichl, svěřenec Ivana Kargera, se stává pětinásobným mistrem republiky, když na letním mistrovství vyhrává během dvou dnů 800 m, 1500 m i 1500 m překážek! Další dva tituly přidává družstvo běžkyň v silničním i  přespolním běhu ve složení Renata Hoppová, Helena Šimková a Ivana Cidlinská. Poprvé v novodobé historii získávají kolínští atleti zásluhou Renaty Hoppové a Michala Coubala dvě medaile z mistrovství dospělých, bronz vybojovalo na Běchovicích i B družstvo žen Barbora Jenešová, Martina Hanzálková a Martina Zedníková, mládežnické kovy přidávají i Věra Suchá a Vojtěch Patera. Právě ten spolu se Zdeňkem Pichlem úspěšně reprezentují i na mezinárodním poli. Že tato sezóna překonala i tu předchozí, podtrhuje zisk dalších 17 finálových umístění na mistrovství ČR i rekordních 56 titulů přeborníků Středočeské oblasti.

                Velice úspěšný byl rok 1999 pro naše družstva dospělých. Ženy postoupily do kvalifikace o extraligu a zde po vynikajícím výkonu skončily druhé. Nebýt nešťastného zranění hostující Dagmar Urbánkové, sahalo dokonce družstvo Arnošta Pavlovského při svém historickém úspěchu po postupu do nejvyšší soutěže! Neméně vysoko je třeba hodnotit i 4. místo družstva mužů, nováčka I. ligy. Navíc z iniciativy SPA bylo po letech založeno B družstvo mužů, které po nadšeném výkonu hned vyhrálo oblastní přebor a postoupilo do II. ligy. Stali jsme se tak v soutěžích družstev jedním z nejúspěšnějších českých oddílů. Výborně si vedli dorostenci vedení Václavem Šircem, kteří skončili pátí v republice. Mistry republiky se v tomto roce stali Zdeněk Pichl, Barbora Březinová a družstvo silničních běžkyň Renata Hoppová, Helena Šimková a Ivana Cidlinská. Další medaile přidali na mistrovství dospělých Renata Hoppová i Michal Coubal a družstvo přespolních běžců Jan Vejlupek, Václav Škvor a Milan Marek. Dokladem úspěšnosti kolínských běžkyň bylo i pozvání na PMEZ v přespolním běhu do Itálie, kde ve složení Hoppová, Šimková,  Cidlinská a Hanzálková obsadilo 21. místo. Mnohem lépe si pak vedlo družstvo Hoppová, Šimková, Kalinovská, Cidlinská na PMEZ v silničním běhu v Portugalsku, kde doběhlo na výborném 10. místě. Renata Hoppová reprezentovala republiku na superlize Evropského poháru v Paříži, Zdeněk Pichl na dorosteneckém utkání v Řecku. Významným úspěchem bylo, že se nám nemalým úsilím podařilo vybojovat pro naše sportovní třídy po letech ryze dobrovolné práce od 1. září statut MŠMT a tím i finanční prostředky a plat pro trenéra z povolání, do jehož funkce nastoupila Renata Hoppová.

                Jubilejní rok 2000 pak byl skutečným vrcholem stoleté historie našeho sportu v Kolíně. Obě družstva dospělých dosáhla nejlepšího umístění za celé století kolínské atletiky! Družstvo žen bezpečně zvítězilo ve své skupině první ligy a postoupilo do baráže o extraligu, nově pořádané pod názvem Mistrovství ČR, skupina o 7.-14. místo. Zde po vynikajícím výkonu obsadilo 3. místo, celkově 9. v ČR, a zůstalo těsně za dvěma postupovými příčkami. Skvěle si vedli i muži, kteří skončili na 3. místě v prvoligové soutěži a jen dvacet pomocných bodů je dělilo od postupu do baráže. Renata Hoppová se stala dvojnásobnou mistryní ČR v běhu na 1500 m v hale i na dráze, navíc získala v hale stříbrnou medaili na 800 m. Dokonce pětinásobným mistrem republiky mezi dorostenci se stal Zdeněk Pichl a zopakoval tak svou vynikající bilanci z roku 1998. Bronzové medaile z mistrovství dospělých si odvezly běžkyně Helena Šimková a Helena Balatková, obě také byly nominovány na mezistátní utkání do 22 let. Reprezentačně startovali rovněž Zdeněk Pichl a žák Jakub Forejt, v nominaci na 1. ligu Evropského poháru nechyběla ani Renata Hoppová. Skvěle si vedlo družstvo silničních běžkyň, které ve složení Renata Hoppová, Helena Šimková, Helena Balatková a Martina Zedníková obsadilo na Poháru mistrů evropských zemí v Moskvě v běhu na 15 km výborné 9. místo. Na místě vedoucí trenérky sportovních tříd vystřídala Renatu Hoppovou Jana Šedinová.

Do nového tisíciletí

                V roce 2001 stanul v čele výboru oddílu poprvé Václav Širc, který je předsedou klubu dodnes. I v tomto roce dosáhli naši atleti vynikajících výsledků. Družstva dospělých sice trochu slevila ze své výkonnosti, když ženy obsadily v první lize pátou příčku a muži se dokonce v posledním kole zachraňovali, zato mnohem úspěšnější byly týmy mládeže. Junioři skončili pátí ve finále mistrovství ČR, družstva starších žáků a žákyň obsadila třetí a čtvrté místo v semifinále, kde startovali i dorostenci. V soutěžích jednotlivců získali naši závodníci 14 mistrovských medailí. Mistryněmi republiky se staly žákyně Lenka Málková, dorostenka Barbora Březinová a Renata Hoppová mezi ženami. Všechny tři oblékly reprezentační dres a Renata Hoppová, která prolomila na 1500 m hranici 4:10, obsadila vynikající 11. místo ve finále Světové univerziády v Pekingu. Dalšími medailisty byli Zdeněk Pichl, Helena Šimková, Daniela Macková a Jiří Robovský, dalších 16 závodníků obsadilo finálová místa.

                Velice úspěšná byla i sezóna následující. Družstva dospělých se znovu vrátila na špičku první ligy, když ženy bezpečně vyhrály svou skupinu a v baráži o extraligu skončily čtvrté a muži obsadili ve skupině 1. ligy třetí místo. Všech pět našich mládežnických družstev postoupilo z krajských přeborů do semifinále republikového šampionátu, a starší žákyně a junioři proklouzli až do finále, kde obsadili osmou a devátou příčku. Z 10 mistrovských medailí se Renata Hoppová a junior Zdeněk Pichl postarali o plných sedm zlatých! Třetí medailsitkou byla kladivářka Daniela Macková. Renata Hoppová pak vybojovala druhý nejlepší výsledek kolínského atleta v celé historii klubu, když na halovém mistrovství Ěvropy ve Vídni skončila na 13. místě. Ke splnění limitu na letní šampionát do Mnichova jí pak chybělo pouhých 0,42 vteřiny. Vedle ní oblékli reprezentační dres také Zdeněk Pichl, který vyhrál mezistátní juniorské čtyřutkání, Daniela Macková, Zdeněk Vondrák a Lenka Hodanová.

                I v roce 2003 jsme udrželi vysoký standard uplynulých let. Družstvo žen dokonce dosáhlo vynikajícího úspěchu, když po postupu do baráže o extraligu z druhého místa prvoligové soutěže podalo fantastický výkon a poprvé v historii klubu se jako oddíl z historicky nejmenšího města dostalo do naší nejvyšší soutěže! Muži měli sice opačné starosti, ale prvoligovou příslušnost udrželi. Opět náš mládežnický tým nechyběl ve finále mistrovství ČR. Tentokrát to byli dorostenci, kteří vybojovali výbornou čtvrtou příčku.. Kromě starších žákyň opět ostatní týmy postoupily z KP do semifinálových bojů. Naši závodníci získali celkem 11 mistrovských medailí. Jedinou zlatou vyběhla na 1500 m v hale Renata Hoppová, ale o další zisky se podělilo tentokrát hned 6 kolínských atletů – Helena Šimková, Zdeněk Pichl, Martin Urlich, Adriana Gembiczká, Jan Vondra a Tomáš Valenta. Na mezistátním utkání staršího žactvu reprezentovali naši republiku Jan Vondra, Adriana Gembiczká a Petra Hrdličková.

Sezóna 2004

                Sezóna 2004 přinesla našemu oddílu jak vynikající úspěchy, tak i neúspěchy. Družstvo žen vedené Arnoštem Pavlovským naprosto nečekaně nejen že udrželo extraligovou příslušnost, když za sebou v základní soutěži nechalo družstva Slavie i Jablonce, ale ve finále porazilo i pražskou Spartu a vybojovalo vynikající 5. místo v ČR. Naopak muži už prvoligovou příslušnost neudrželi a po mnoha sezónách sestoupili do nižší soutěže. V mládežnických kategoriích jsme měli výborné dorosty, když děvčata skončila ve finále mistrovství republiky šestá a chlapci osmí. Do semifinále postoupili také junioři, zato žactvu se nedařilo a oba týmy skončily už v krajském přeboru. V soutěžích jednotlivců naši atleti získali sedm mistrovských medailí, mezi nimiž ale po mnoha letech chyběla ta z nejcennějšího kovu. O jejich zisk se zasloužili Michaela Nová, Jana Tučková, Ondřej Hanuš, Tomáš Sixta, Adriana Gembiczká a Simona Riemerová. Reprezentační dres oblékli dorostenci Ondřej Hanuš a Jan Vondra a také starší žákyně Simona Riemerová a Jana Peroutková.

Sezóna 2005

                Rok 2005 přinesl po odstoupení Arnošta Pavlovského z funkce vedoucího družstva žen, kterou vykonával 25 let, spory o další osud tohoto týmu. Výbor oddílu se nakonec přiklonil k dobrovolnému opuštění extraligové soutěže, a tak se družstva mužů, z jehož vedení odešel rovněž po 25 sezónách Ivan Karger,  i žen scházejí pod vedením manželů Šedinových ve II. lize. Tu drtivě vyhrávají a společně postupují do I. ligy, která našim týmům "sluší" nejvíce. Skvěle si vedou mládežnická družstva. Dorostenky pod vedením Jiřího Tučka vybojovaly stříbrné medaile ve finále mistrovství České republiky, což byl největší úspěch kolínské dívčí atletiky v historii, a dorostenci v témže finále skončili sedmí. Do semifinále šampionátu postoupili i starší žáci. Po 9 letech sice kolínští atleti nezískali žádnou medaili z mistrovství ČR mužů a žen, všechno si ale vynahradili v mládežnických kategoriích, kde získali 11 medailí a hned pět atletů - Petra Hrdličková, Ondřej Hanuš, Jan Vondra, Tereza Šlezová a Klára Tučková - vybojovalo titul mistrů republiky. Vedle nich se o medailové zisky postaral také Zdeněk Hejduk. V dresu České republiky startovali právě Petra Hrdličková, Ondřej Hanuš, Klára Tučková a také Kateřina Šafránková, která se výkonnostně stává výrazně nejlepší dorosteneckou kladivářkou. Skvěle naši zemi reprezentovali v Quebecu na Světových rách policistů a hasičů také Václav Škvor a Josef Prchal, kteří vybojovali po jedné stříbrné a bronzové medaili. Na stadiónu se všechny pozemky i budovy dostaly konečně do rukou jediného vlastníka - města Kolín.

Sezóna 2006

                V roce 2006 obě naše A družstva dospělých po postupu bojovala v I. lize a vedla si výborně. V konečném účtování jak muži, tak ženy obsadili čtvrtou příčku a umístěním v první polovině tabulky tak bez problémů udrželi prvoligovou příslušnost. Opět se do finále mistrovství ČR probojovaly dva mládežnické týmy, a i když tentokrát až na medaili nedosáhly, má 5. místo starších žáků i 8. místo juniorek vysokou hodnotu. Svou kvalitu potvrdili i junioři, který jen těsně unikl postup ze semifinále. Po ročním přerušení pokračovali naši atleti ve skvělé sérii, kdy znovu zásluhou Veroniky Jelínkové vybojovali medaili z mistrovství ČR dospělých. V mládežnických kategoriích se našim závodníkům  dařilo nebývale, když dosáhli v historii oddílu nevídaného zisku 23 medailí. Přitom Zdeněk Hejduk se stal trojnásobným dorosteneckým mistrem ČR a nejlepším mládežnickým sportovcem Kolína, dorostenka Kateřina Šafránková získala dva tituly, Ondřej Hanuš se stal juniorským mistrem a nejlepším sportovcem Kolína mezi dospělými a jedno zlato vybojoval také žák Petr Peňáz. Kateřina Šafránková navíc překonala v hodu kladivem český rekord jak v kategorii dorostenek, tak juniorek. O zisk dalších medailí se zasloužili Petra Hrdličková, Tereza Šlezová, Tomáš Kořínek, Jan Vondra a Michaela Podnecká. Výrazné zastoupení měl náš oddíl také v české reprezentaci. Kateřina Šafránková vybojovala skvělé 11. místo na mistrovství ČR v Pekingu, Veronika Jelínková byla nominována na Evropský pohár žen, v mezistátních utkáních mládeže startovali také Ondřej Hanuš, Tereza Šlezová, Zdeněk Hejduk, Petr Peňáz, Tomáš Kořínek a Michaela Podnecká. Na Policejním ME startovali v českém dresu Václav Škvor a Josef Prchal. Bohužel marně jsme ale na stadiónu čekali na začátek přestavby slíbené nové sociální budovy.

Sezóna 2007

                Sezóna 2007 byla po sportovní stránce pro kolínskou atletiku skvělá, a to jak v soutěžích družstev, tak v soutěžích jednotlivců. Družstvo mužů si poprvé v historii druhou příčkou vybojovalo postup do baráže o extraligu, kde skončilo osmé, a tým žen nakonec na třetím místě prvoligové tabulky dělilo od stejného úspěchu jen 14 pomocných bodů. Vynikajícího výsledku dosáhli junioři, kteří získali ve finále mistrovství ČR v Opavě bronzové medaile, což se nikdy kolínským atletům v této kategorii nepodařilo. Do poslední disciplíny o bronz bojovaly i juniorky, které nakonec obsadily výborné čtvrté místo. Starší žáci postoupili do semifinále šampionátu, kde skončili pátí. V soutěžích jednotlivců dosáhla největšího úspěchu celé historie kolínské atletiky Kateřina Šafránková, která vybojovala na juniorském mistrovství Evropy v Hengelu stříbrnou medaili! Šestnáctou příčku zde vybojoval i další kolínský atlet Ondřej Hanuš. Českou republiku reprezentovali na mezistátních utkáních Pavel Peňáz, Zdeněk Hejduk, Lukáš Kopecký, Petr Peňáz, Tomáš Kořínek a Petra Andrejsková. Výborných výsledků na Světových hrách policistů a hasičů v australském Adelaide dosáhli Václav Škvor a Josef Prchal. Rekordní byl v této sezóně medailový zisk z republikových šampionátů, když naši závodníci vybojovali celkem 26 medailí! Mistry republiky se stali Kateřina Šafránková, Ondřej Hanuš a Tereza Šlezová, hned tři bronzové medaile získali Ondřej Hanuš a Zdeněk Hejduk na mistrovství ČR mužů. Dalšími kolínskými medailisty byli Pavel Peňáz, Jan Vondra, Petra Hrdličková, Lukáš Kopecký a Petr Peňáz. Výsledky předchozího roku byly po zásluze oceněny i při vyhlašování nejlepších sportovců Kolína za rok 2006. V prestižní kategorii dospělých totiž zvítězil Ondřej Hanuš před Veronikou Jelínkovou, sedmá skončila Petra Hrdličková a ještě devátý Václav Škvor. Nejlepším sportovcem  Kolína v kategorii mládeže se stal Zdeněk Hejduk, třetí místo obsadila Kateřina Šafránková a čtvrtý skončil Petr Peňáz. Mezi družstvy dospělých obsadili naši muži třetí příčku a ženy skončily páté, v kategorii mládeže pak starší žáci skončili bronzoví. Rok 2007 ale byl na atletickém stadiónu také rokem smutku, když zcela nečekaně během výcvikového tábora v Čáslavi zemřel předseda oddílu Václav Širc a řady kolínských atletů opustila po těžké nemoci i Marie Kružíková.

Sezóna 2008

                Sezóna 2007 byla po sportovní stránce pro kolínskou atletiku skvělá, a to jak v soutěžích družstev, tak v soutěžích jednotlivců. Družstvo mužů si poprvé v historii druhou příčkou vybojovalo postup do baráže o extraligu, kde skončilo osmé, a tým žen nakonec na třetím místě prvoligové tabulky dělilo od stejného úspěchu jen 14 pomocných bodů. Vynikajícího výsledku dosáhli junioři, kteří získali ve finále mistrovství ČR v Opavě bronzové medaile, což se nikdy kolínským atletům v této kategorii nepodařilo. Do poslední disciplíny o bronz bojovaly i juniorky, které nakonec obsadily výborné čtvrté místo. Starší žáci postoupili do semifinále šampionátu, kde skončili pátí. V soutěžích jednotlivců dosáhla největšího úspěchu celé historie kolínské atletiky Kateřina Šafránková, která vybojovala na juniorském mistrovství Evropy v Hengelu stříbrnou medaili! Šestnáctou příčku zde vybojoval i další kolínský atlet Ondřej Hanuš. Českou republiku reprezentovali na mezistátních utkáních Pavel Peňáz, Zdeněk Hejduk, Lukáš Kopecký, Petr Peňáz, Tomáš Kořínek a Petra Andrejsková. Výborných výsledků na Světových hrách policistů a hasičů v australském Adelaide dosáhli Václav Škvor a Josef Prchal. Rekordní byl v této sezóně medailový zisk z republikových šampionátů, když naši závodníci vybojovali celkem 26 medailí! Mistry republiky se stali Kateřina Šafránková, Ondřej Hanuš a Tereza Šlezová, hned tři bronzové medaile získali Ondřej Hanuš a Zdeněk Hejduk na mistrovství ČR mužů. Dalšími kolínskými medailisty byli Pavel Peňáz, Jan Vondra, Petra Hrdličková, Lukáš Kopecký a Petr Peňáz. Výsledky předchozího roku byly po zásluze oceněny i při vyhlašování nejlepších sportovců Kolína za rok 2006. V prestižní kategorii dospělých totiž zvítězil Ondřej Hanuš před Veronikou Jelínkovou, sedmá skončila Petra Hrdličková a ještě devátý Václav Škvor. Nejlepším sportovcem  Kolína v kategorii mládeže se stal Zdeněk Hejduk, třetí místo obsadila Kateřina Šafránková a čtvrtý skončil Petr Peňáz. Mezi družstvy dospělých obsadili naši muži třetí příčku a ženy skončily páté, v kategorii mládeže pak starší žáci skončili bronzoví. Rok 2007 ale byl na atletickém stadiónu také rokem smutku, když zcela nečekaně během výcvikového tábora v Čáslavi zemřel předseda oddílu Václav Širc a řady kolínských atletů opustila po těžké nemoci i Marie Kružíková.