Historie příčné flétny
Příčná flétna byla původně nástrojem potulných pištců. Její první vyobrazení se objevují koncem 13. století. (nejstarší dosud známý obraz příčné flétny však pochází již ze století 11. a nachází se v kyjevské katedrále). Podle těchto dochovaných kreseb se flétna držela obráceně než se drží dnes , tedy vlevo od hráče. Tak ji pravděpodobně drželi i v její orientální vlasti.
Původně se příčná flétna skládala jen z jednoho kusu dřeva, teprve později (v druhé polovině 17. století) byla rozdělena na tři díly a byla opatřena jednou klapkou. Její původně válcovitý tvar byl změněn na kuželovitý. V této podobě byla poprvé představena v Lullyho opeře Isis v roce 1677. Od doby J. S. Bacha se jí začalo užívat stále více, až nakonec zdomácněla i v symfonickém orchestru, čímž vytlačila flétnu zobcovou. Koncem 18. století byla příčná flétna doplněna o další klapky, ale i přesto její nasládlý a přidušený tón ve velkém orchestru zanikal. Příčinou bylo šikmé vrtání dírek, jejichž umístění vyhovovalo rozpětí prstů ruky. Také rozměry dírek byly menší, než jak by bylo žádoucí z fyzikálních důvodů. Tato situace vedla prvního flétnistu dvorní kapely Theobalda Böhma k reformě tohoto nástroje, která pak zajistila flétně dnešní význam ve skupině dechových dřevěných nástrojů.
V roce 1846 vypracoval Ch. Nicholson z Londýna přesný plán, který měl za úkol vylepšit veškeré vlastnosti příčné flétny. Právě podle jeho předlohy potom Theobald Böhm provedl reformu. Vrátil flétně její původní válcovitý tvar, stanovil přesnou vzdálenost jednotlivých dírek od sebe a vypočítal poměr velikosti klapky a k ní příslušné dírky. Zavedl talířkové klapky kryjící dírky a prstencové páky, které samočinně uzavíraly pomocné klapky. Výsledkem byla čistá intonace a jasný, zvučný tón.
Dnešní moderní flétny se vyrábějí častěji z kovu. Nejčastějším používaným materiálem je stříbro, pomalu se ale rozšiřují i dražší a kvalitnější materiály jako je např. zlato.
Zdroj: http://magic-flute.wz.cz/pricnafletna.html
