Poutní chrám Panny Marie
Dochoval se do dnešních dnů mědiryt z roku 1768, který má velkou vypovídající hodnotu (viz fotogalerie). Vidíme na něm vedle novostavby současného kostela s přilehlým konventem trinitářského kláštera i původní dřevěný kostelík svaté Anny obklopený po tehdejším zvyku hřbitovem. (Dnes je v těchto místech parčík s kamenným sousoším valašského páru v kroji.)
Základní kámen nového kostela byl položen 14. srpna 1714. (Vranečkova kronika: „Leta 1714 14. augusti první kámen na nový kostel zašovský byl založený od Jana Bartoloměje Vranečky, ten čas rektora zašovského a jeho syna Baltazara.“)
Stavba nového kostela byla potřebná jak kvůli zchátralosti starého kostela, tak proto, že už nedostačoval potřebám poutníků. Skutečně podstatným však bylo rozhodnutí majitele meziříčsko-rožnovského panství hraběte Karla Jindřicha ze Žerotína, který sám byl ctitelem P. Marie Zašovské a podle Vranečkovy kroniky „učinil v nějakém nebezpečí slib, že vystaví v Zašové nový kostel, bude-li jeho prosba vyslyšena“. Hrabě byl v té době plukovníkem v císařském vojsku zapojeném do tažení proti Turkům a snad se mu vybavila vzpomínka na rytíře z legendy o zázračné pomoci P. Marie. Nový kostel je nejen důkazem o vyslyšení Karlovy prosby a o splnění jeho slibu, ale také důkazem o jeho štědrosti a o sílícím kultu uctívání P. Marie Zašovské, protože kostel svou prostorností převyšoval jak potřeby místních obyvatel, tak i ostatní kostely v okolí. Chrám byl už od začátku zamýšlen jako poutní, čemuž odpovídá i dojvěží v průčelí.
Architekt, autor plánů není znám, provedením stavby byl pověřen mistr Jiří Kocourek z Kroměříže a polírem (stavební dozor) byl František Petr z Dřevohostic. Kámen na stavbu se bral z nedalekého nového lomu nad vesnicí.
Hrabě Karel Jindřich zemřel 27. února 1716, stavbu kostela dokončil až jeho bratr František Ludvík ze Žerotína. Teprve 15. července 1725 byl kostel předán k užívání slavnou benedikací (žehnáním), kterýžto obřad vykonal olomoucký kanovník hr. Jan Matěj z Thurnu a Valsassiny. Do nového kostela pak byl slavnostně přenesen milostný obraz P. Marie Zašovské. Biskupské konsekrace (svěcení) se kostelu dostalo až 29. července 1742 prostřednictvím olomouckého biskupa Jakuba Arnošta z Lichtenštejna.
Kostel je koncipován jako jednolodní stavba o délce 35 m, šířce 17 m a výšce klenby 16 m (slovy prvního kronikáře rektora Vranečky: „na zdélku 20 sáhú 3 střevíce, širokost 10 sáhú dva střevíce a vysokost 8 sáhú 3 střevíce“).
Věže kostela byly vztyčeny až roku 1768, do té doby měl chrám pouze malou sanktusovou vížku nad presbytářem na hřebeni střechy. Bohužel již v roce 1871 zachvátil šindelovou střechu fary a kostela požár, když se vzňala chalupa nedaleko stojící (č. p. 40). Shořela střecha kostela i věže, zvony se zřítily a roztavily a na faře shořel veškerý inventář včetně archivu. Kostelu popukaly zdi i klenby, kterými do kostela za deště teklo, že v něm bývalo až po kotníky vody. V poničeném kostele mohly být proto mše u oltáře jen za pěkného počasí, za deště byly v zákristii nebo pod kůrem. Brzy se začalo s opravami. Nová střecha dostala mírnější sklon a byla pokryta pozinkovaným plechem. Věže byly zastřešeny jen provizorně. Současné cibulové báně věží byly dokončeny až roku 1892.
Následující kapitola - Trinitářský řád a klášter