MUZIKÁL BÍDNÍCI NA PLÁTNĚ

Je to už týden, co jsem shlédla „proklínaný“ i „obdivovaný“ film Bídníci – filmové zpravování muzikálu Alaina Boublila a Claude-Michel Schönberga „Les Misérables“. Ještě teď když začínám psát, nevím, vlastně přesně jak hodnotit. Nejsem „odborná“ veřejnost. Jsem obyčejný divák. Divák, co miluje a obdivuje muzikál Bídníci a to od prvního tónu, který mu vstoupil do života. Jak hodnotit nádhernou hudbu přenesenou na plátno? Budu se protivit všem odborníkům a hudebníkům, protože první co mě na filmovém zpracování zaujalo, byl zpěv „naživo“. Pro mne to byl rozhodně super tah. Jak jinak přenést emoce? Když je zpěv a herectví oddělováno, ruší to opravdovost. V tak emotivním díle, jakým rozhodně Bídníci jsou, by to byla škoda. Zpočátku se mi moc nelíbily časté detaily na představitele, ale nakonec jsem musela uznat, že tím tvůrci docílili úžasného zdokumentování „hereckého koncertu“ hrdinů. Na galejích jsem tak ani v detailním záběru pomalu nepoznala Jeana Valjeana - Hugha Jackmana. Snad jen podle svalů. Kdo by v tom šíleném výrazu ztroskotance s propadlými tvářemi hledal jinak sexy šviháka. Posuďte sami. Neuvěřitelné, co je herec ochoten pro roli udělat. Hugh dva dny nejedl ani nepil, aby docílil výrazu galejníka. A musím říci, že se mu to vyplatilo. Rozhodně je to neuvěřitelný výkon. Bylo samozřejmě velmi těžké odpoutat se od hlasů, které mam vypáleny do paměti z Pražské Goji. Zvláště v hlavních rolích. Javerta a Valjeana. Přeci jen, slyšet po Davidovi a Tomáši Bartůňkovi pana Jackmana a jeho protějšek Russela Crowa může být pro někoho dost šok. http://www.youtube.com/watch?v=0fB6LIsntpg Co říci k hlavním představitelům Hughu Jackmanovi a Russelu Crowovi. Koncert dvou hereckých veličin. Jeden každý představitel ode mne má rozhodně hereckého Oskara.   Popravdě ignorovat divadelní verze a užívat si jen herecké kreace hlavních protagonistů i pro mne bylo velmi náročné. Nicméně, velkým překvapením byla Anne Hathaway a Amanda Seyfried. První jmenovaná obětovala natáčení své dlouhé vlasy a 12kg. Výsledek – zbědovaná kurtizána – byla paradoxně odměnou. Není tajemstvím, že její „Knížka snů“ nebyla režisérem přerušena a všichni se zatajeným dechem a neskrývaným dojetím odměnili na place potleskem.

Amanda Seyfried svůj talent projevila už ve zfilmovaném muzikálu Mamma Mia. Bylo zajímavé sledovat, jak se popere s daleko náročnějším partem Cosetty. A musím říct, že mě asi z hlasů oslovila nejvíc. Zklamat nemohla Eponina. Mladičká Samantha Barks jen zopakovala úspěch z úspěchu v „Les Misérables in concert: The 25th Anniversary“, kde ztvárnila stejnou postavu s nemalým úspěchem a to v pouhých 20 letech. Milé překvapení bylo obsazení Colm Wilkinsona – nejstaršího a nejznámějšího světového Jeana Valjeana. Zde v trochu jiné roli – kněze, který obrátil zlobu a vztek Jeana Valjeana na správnou cestu. Hugh měl po ruce alespoň zdatného rádce. Thénardiera si evidentně s chutí zahrál Sacha Baron Cohen (známý následovník Petra Sellerse) žijící svými postavami – viz Borat. A ač nesnažím sebevíc oddělit divadlo od filmové verze, musím podotknout, že český pan Korn pro mne Thénardiérem zůstane rozhodně na prvním místě v soukromém žebříčku. Madame Thénardier - Helena Bonham Carter – rozhodně také není žádná začátečnice. Má za sebou několik nominací na Oskara i Globy, takže do role zapadla dobře. Dvojice Marius a Enjolras – Eddie Redmayne (Držitel divadelní ceny Tony 2010) a Aaron Tveit se zhostili zpěvu dobře.

BÍDNÍCI – NAPOSLEDY?

Máme za sebou poslední představení Bídníků 2012. Nastudování které mělo premiéru 16.9.2003 jsem shlédla 16 x. Vystřídala jsem všechny alternace. Jediné čeho se mi nepoštěstilo, vidět v roli Jeana Valjeana pana Karla Černocha. Já poprvé muzikál (myšleno muzikál Bídníci) navštívila v květnu 2005 – tedy rok a půl od premiéry. Nemohla jsem tušit, jak mi změní pohled na mnoho věcí, a že mi do cesty přivede úžasné přátele.

Hned na prvním představení (21.4.2006) jsem zažila něco, co jsem nikdy na divadle ani jinde nezažila a sice: husí kůži. Nikoliv ze zimy. Tak na mne zapůsobil hlas tehdy nejmladšího Jeana Valjeana na světě – Davida Uličníka. Když jsem večer po představení hledala kdo je vůbec ten pán, netušila jsem, že se z nás jednou stanou kamarádi. David na mne působil velmi sympaticky, ale psané slovo se nevyrovnalo osobnímu setkání. Většinou je člověk zklamán skutečností, ale já před sebou v ten chladný říjnový den měla opravdu toho, koho jsem si představovala: sympatického mladého muže s veselýma hnědýma očima a nejkrásnějším úsměvem jaký jsem kdy viděla. Možná proto, že byl nepředstíraný a opravdový. Stejně jako jeho nositel. Byl přede mnou člověk který je pro mne “PAN” zpěvák, ale který si na nic nehraje a jak jsem ho léty poznávala víc a víc, který zůstal stranou temné stránky bizzu. Zůstal člověkem, který zkrátka rád zpívá a kterého nesrazí na kolena ani zloba v českých vodách kulturní branže. Za to hluboce smekám a za to si ho opravdu vážím. O to větší jsem měla radost, když se i do nového nastudování v roce 2012 vrátil. Pro mne je a bude tím pravým Valjeanem.

Z prvního nastudování v Goje co jsem začala sledovat mi ještě utkvělo pár skvělých lidiček “staří” (nikoliv věkem!) harcovníci jako Tomáš Bartůněk (kterého jsem poznala již v Monte Cristovi kde mě naprosto okouzlil), Robert Jícha a Tomáš Trapl jako nepřekonatelný Enjolras. Hanka Křížková a Renča Podlipská jako madame Thénardiér – učiněné vichřice na jevišti a zvláště Renatka s krásným hlasem a moc sympatická dáma i v civilu. Mohla jsem sledovat Tomáše Savku, kterého jsem si v té době začala velmi vážit, protože představení od představení jsem viděla a hlavně slyšela jeho růst. A to jsem netušila, že 14.4.2007 narazím na hlas, co mě v ženské roli uchvátí stejně jako Davidův hlas z mužských představitelů. Ten den totiž poprvé v Bídnících vystoupila Leona Černá. Superstáristka v prvním muzikálu. Možná s počáteční nejistotou, ale suverénním a naprosto neuvěřitelným hlasem. Je škoda, že stejně jako David, není ikonou bizzu a její hvězda zapadá úměrně kolem objímající černotě této branže. Lidé nelezoucí po zádech a mrtvolách jiných, lidé co nejsou ochotni plahočit se ve stopách těch mocných a řadit se do fronty čekajících patolízalů, kdy na ně padne paprsek přízně řídících mozků a peněženek, to nemají v Čechách jednoduché.

Nové nastudování, které mělo premiéru 1.3.2012 posunulo něco dál. Dlouho jsem přemýšlela co to bylo. Byl to jen dojem a takový tenký hlásek co mi ťukal uvnitř hlavy. Čím víc jsem sledovala jeviště - představení zhrublo. Zatímco bývalá company si vystačila s hravostí, veselím, popichováním diváka, nová company je jen o smyslnosti. Ta hravost první company mi chyběla. Neříkám, že to bylo zlé, ale ... bylo to jiné a mě to osobně nesedlo. Raději vzpomínám na Jana Fialu jak jezdí na tácu a na comapany, která žebrala mezi diváky z podia drobné a ode mne dostala ke svému velkému překvapení příděl čokoládových dukátů. Možná jsem teď už v tomto směru proto náročná.

Stejně tak mě nikterak alternace nezazdili do sedadla. Rozhodně jsem musela zaregistrovat pokles Magdy Malé - v dřívějším nastudování poměrně zdatné zpěvačky. Enjolras Michala Foreta mě vůbec nenadchl. Velmi mile překvapil Michal Skořepa, který mě opravdu zaujal ať už hlasem nebo herectvím v této roli. Směle bych ho postavila na barikádu vedle Roba Jíchy nebo Tomáše Trapla. Zato v roli Cosette vedla rozhodně Hedvika Tůmová. A po určitém zvyku a jistých výhradách i Tereza Mátlová. Přesto si dovolím tvrdit, že Terezka patří jako čistý skvělý soprán do opery a nikoliv sem. Ve Fantině mam naprosto jasno a bez pardonu vede Kateřina Brožová. Nejen pěvecky ale i herecky. I když Jitka Čvančarová má jistě také své kouzlo a své fanoušky. V roli Eponiny mě “dostala” Vlaďka Skalová. Rozhodně předčila mé očekávání. O to víc mě mrzelo, že jsem jí neviděla tolikrát, kolikrát bych chtěla, ale většinu alternací jsem v novém nastudování shlédla s Magdou Malou a to se v mém soukromém hodnocení nedalo srovnat. V roli madame Thénardie velmi mile překvapila Marta Jandová - rozverná, hravá, zlomyslná, hloupoučká, chamtivá... a ještě s ukázkami pěkného hlasu. Co nesmím rozhodně opomenout jsou dětské role. Tam nemohu vyzdvihnout nikoho, protože děti všechny do jednoho jsou prostě skvělé a úžasné. V superlativech bych mohla pokračovat. Dětské role - zkrátka všechny alternace na jedničku.

V roli Mariuse je bezesporu jedničkou ať si kdo chce co chce říká Pavel Vítek a Tomáš Savka z minulého nastudování. I když právě při této mé derniéře mě zaujal Josef Vágner. Ač měl bezesporu potíže v jedné klíčové arii s hlasem, ustál to se ctí. A rozhodně se do mé “dvorany” zařadil.

Když jsem dorazila do Plzně, nevěděla jsem, zda se mám těšit na nové nastudování Evity nebo ne. Muzikál jsem znala jen z filmového zpracování s excelentním výkonem Madony a Antonia Banderase. Nicméně nastudování komorního divadla v Plzni bylo neméně povedené. Ať už šlo o texty, nebo scénickou úpravu. Jednoduché, prosté kulisy, jako by pro mne podtrhovaly samotný děj, na který jsme se mohli tak soustředit, stejně jako na výkony jednotlivých protagonistů.

Divadlo, které jsem poprvé navštívila mě okouzlilo. Prostor na nohy, široké sedačky – to jsou jen detaily, které umocňují klidný zážitek diváka. Stejně tak mě mile překvapila připravenost divadla s jakou jsem se nesetkala. V šatnách připravené vázy na květinové dary pro herce a prostor i pro dárkové tašky. V tomto bodě malé Plzeňské divadlo předčilo většinu pražských. Nebo to je možná jen tím, že si tam svých herců i diváků víc váží a myslí na ně…?

Hlavní představitelka Evy Duarte Peron – Soňa Borková byla pastvou pro oko i ucho. Už po pár vteřinách bylo znát, že je to žena na svém místě. Skvěle zvládnuté taneční scény zakončené bravurně zazpívanými sóly, na kterých nebyl znám fyzický výkon předešlých chvil. Vzhledem k jejímu věku je to obdivuhodný výkon. Je perlou plzeňského divadla a tato role by jí mohla otevřít cestu z domovské scény do dalších divadel. Obzvláště procítěně zazpívaná skladba „You must love me“, ve mně zanechala hluboký dojem.

Ukázka Soňa Borková: http://www.youtube.com/watch?v=jLr9QUk2lFU

Obsazení Romana Říčaře do role Che bylo dobrou volbou. Tento rodilý Pražák z Vinohrad, který neopustí během celého představení scénu a provází diváka celým dějem rozhodně zaujme nejen zpěvem, ale v písni „Prachy se točí“ i tanečními kreacemi. Pohybové nadání projevil i v následujícím „Valčíku pro Evitu a Che“. Ačkoliv jsem tohoto zpěváka, herce a tanečníka znala jen podle jména, po tomto představení si ho budu už jednou pro vždy pamatovat.

Stránky Romana Říčaře: http://www.romanricar.cz/

Žádným překvapením pro mne nebyl ostřílený muzikálový zpěvák David Uličník. Roli prezidenta Juana Peróna si vysloveně užíval a nutno podotknout, že uniforma mu prostě sluší. Krapet pokulhávající taneční kreace s přehledem vyvážil svým nezaměnitelným hlasem a výrazem.

Ukázka David Uličník: http://www.youtube.com/watch?v=hk6hPlsAQVA

http://www.youtube.com/watch?v=pVmAxWrX4Hs&feature=related

Neznámým jménem byl pro mne i představitel „objevitele Evy Duarte“ Augustín Magaldi. Tento 185cm argentinský zpěvák civilním jménem Jozef Hruškoci (24) svým hlasem rozhodně nenechá posluchače chladným. Tento mladý muž, ač jeho role nebyla velká, mohl hlasem rozhodně okouzlit nejedno ucho posluchače v hledišti.

Ukázka Jozef Hruškoci: http://www.youtube.com/watch?v=q_UBa9kfDEI&feature=related

http://www.youtube.com/watch?v=zzQB2YCe3ec&feature=related

Petra Vraspírová ač s jedním sólem v postavě milenky Juana Peróna a předchůdkyně Evity nijak nepohoršila ale ani nenadchla. Píseň zazněla spíš v průměrném podání mladé zpěvačky.

Ukázka Petry Vraspírová: http://www.youtube.com/watch?v=2vABBCMRw9g

BÍDNÍCI – PREMIÉRA 2012

21.4.2006 jsem usedla poprvé do sedadla v divadle GoJa music Hall. Netušila jsem, jak moc mi první představení Bídníků změní život. Poprvé jsem pocítila mrazení ze zpěvu a nechala se plně unášet emocemi, i dějem na jevišti.

1.3.2012 jsem se vrátila na místo činu, abych se znovu mohla ponořit do hlubokého příběhu podtrženého nádhernou hudbou Clauda-Michel Schönberga. Po shlédnutí slavnostní premiéry jsem svého návratu vůbec nelitovala. Chtěla bych v tomto směru vzdát hold především vynikajícímu překladu Zdeňka Borovce a týmu režiséra Petra Novotného. Nová instrumentace dává víc vyniknout hlasům zpěváků. Použitá dia projekce, která představení nenarušuje a naopak děj podtrhuje se mi velmi líbila a byla pro mne příjemným oživením.

Na obou premiérových představení sklidil největší aplaus představitel Jeana Valjeana David Uličník. Jak zdůraznil i pan doktor Janeček, Davidův hlas dozrál do suverenity a uchvacuje měkce lahodným a barevným zvukem. I když připouštím, že Davidovo mládí může lehce ubírat na charisma stárnoucího muže hořkých životních zkušeností, rozhodně se zařadil mezi světově uznávané představitele Jean Valjeana. Především píseň Otčenáš nenechá nikoho chladným. Mě tedy rozhodně ne. Právě Davidův hlas mě v roce 2006 přivedl k příběhu Bídných. Od té doby Davidovu kariéru sleduji velmi bedlivě. A i já jako laik musím říct, že jeho růst sleduji s obdivem. Rozhodně nelze přehlédnout vedení paní profesorky Marty Boháčové, která svého svěřence byla na premiéře podpořit. Věřím, že z něj měla radost.

Standardní výkon vysoké úrovně bylo možné vidět u Dana Hůlky,Valjeanova protivníka Javerta. Ačkoliv Dan trochu „přibral“ na hlase mu to rozhodně neubralo.

Opravdovost Fantiny byla umocněna bravurním výkonem Kateřiny Brožové. Pravda, odhalený dekolt musel zpěváky trochu rozptylovat, nicméně nic neubral na výkonu této zpěvačky. Rozhodně paní Brožová patří ke stálicím tohoto muzikálu.

Trochu rozpačitě přijali diváci Pavla Vítka v roli Mariuse, přestože o pěveckých kvalitách a profesionalitě nelze pochybovat. Rozpaky tedy u nich vzbudil především Pavlův věk. Hrát studenta v 50 letech je sice odvážné,ale myslím si, že role mu prostě sedí.

Výkon Vlaďky Skálové v roli Eponiny na mě zapůsobil opravdu hlubokým dojmem. Přes svůj mladičký věk rozhodně ukázala především svým hlasovým projevem i svým herectvím, že nesporně do světového muzikálu patří. Popravdě mě její výkon zvláště ve známé „Samotářce“ zazdil do křesla. To se naposledy podařilo Leoně Černé, která mě úplně stejně zazdila do sedačky 14.4.2007, kdy se poprvé objevila ač na krátkou dobu v tomto muzikálu. Pravda, pověstnou husinu ve mně ještě slečna Skálová nevyvolala (což se Lee podařilo) přesto její další výkony budu sledovat. Rozhodně se stala pro mne nezapomenutelnou.

Dvojice manželů Thenardierových ztvárněné Filipem Čapkou a Monikou Absolónovou i přes veškerou snahu rozhodně nedosahuje úrovně Jiřího Korna a Renatky Podlipské či Hanky Křížkové, jejíchž úlisnost a živelnost nasadila laťku hodně vysoko. Přesto uznávám, že novým divákům se budou líbit. K paní Absolónové musím jen dodat, že nemám výhrad k hlasu. Ten tam nesporně je, i na madame Thénardier je skvělý. Jen mi k němu něco chybí. Ale to je můj názor, se kterým její fanoušci samozřejmě nemusí souhlasit.

V roli Cosetty se představila stálice pěvecké scény Tereza Mátlová. U paní Terezky mě její obsazení trochu uvádí do rozpaků. Její dokonalý, úžasný soprán, u kterého mi kdysi na turné Evy Urbanové spadla čelist, v této roli vůbec nevynikne. A je to nesmírná škoda. Je jemná, úžasná, hlasově skvěle vybavena, ale přesto mě mrzí, že mi právě k této dámě role moc nesedí.

Dobře se zhostil role Michal Skořepa v roli Enjolrase.I když ani tady se neubráním srovnání s Tomášem Traplem nebo Robertem Jíchou z předešlého nastudování.

Hluboce smekám pomyslný klobouk před výkony dětských protagonistů. Všechny děti byly úžasné, úžasné, úžasnééééé. Má srdcová scéna – smrt Gavroche je pro mne jednou z nejdojemnějších, co kdy byly napsány.

Po premiéře jsem čekala záplavu ohlasu na premiéru, ale ta tam se poděla normální novinářská práce. Všichni komentovali jen „raut“, kdo tam s kým přišel, jaká celebrita byla jak oblečena. Ani slovo o výkonech, nastudování….. Mrzelo mě to. Hlavně kvůli píli zpěváků a všech, kdo na tom pracovali. Nanejvýš se objektiv zaměřil na rádoby hvězdy ve vedlejších rolích. Stejně tak je pro novináře zajímavější, kdo seděl v hledišti, než kdo potil na jevišti krev. Smutná bilance českého bizzu a novinařiny.

Nevěrnost se nevyplácí

Ne vždy se mi tato kombinace poštěstí, ale podařilo se mi porovnat hned dva Bídníky, dva dny po sobě. Tak nejdříve začnu pátkem.

PÁTEČNÍ PŘEDSTAVENÍ 13.4.

V Pátek ač nebylo zdaleka vyprodáno bylo představení živé a skvělé. Postaral se o to jako vždy Jan Fiala a Jiří Korn. Jak jsou přítomni tihle dva, pak je o zábavu a rozvernost Company postaráno. O Davidovi se vyjadřovat nebudu. To je jasné. Josef Štágr byl jako vždy dokonale kamenný. Hlas má skvělý a působí opravdu v této roli věrohodně. Kamenná, povýšená tvář provází celý děj. Robert Jícha už mi předčil i Toma Trapla. Jeho hlas svolávající na barikády by mi nebylo proti mysli poslechnout. O Jiřím Kornovi se také nemá moc cenu zmiňovat, protože ten je pokaždé dokonalý. Nikdy jsem ho nezažila mimo formu. Znovu a zas musím před tímhle člověkem smeknout. Co mě odzbrojilo byl Pan Žídek mezi studenty. Musel opravdu hodně na univerzitě propadat, aby se mohl zařadit mezi studenty. Chvílemi to působilo až legračně. Nepochybuji o jeho hlasových kvalitách, ale v tomto muzikálu bych ho rozhodně nezařadila ani do jedné z rolí ve které jsem ho viděla. Thénardiera bych mu odpustila, protože nastoupit po Jirkovi Kornovi je velmi nevděčné a sebelepší výkon Jirka zastíní svou osobností a profesionalitou. Ale obsadit pana Žídka do role studenta, to bylo i na mne trochu moc. Velmi příjemně mě překvapila Renata Podlipská a Lucie Černíková. Za tu několika měsíční pauzu, co jsem je neviděla to byl neuvěřitelný vzestup. Lucie Černíková rozhodně zvládala přechody výšek stonásobně lépe než dřív a nepůsobila tak křečovitě. Renata Podlipská má také nevděčnou pozici, protože alternovat hurikán Hanku Křížkovou je náročné. Nicméně musím čestně říci, že mě v pátek 13.4. uchvátila. Dokonce bych řekla, že předčila Hanku hrající následující den. ´Dětské role nikdy neposuzuji, protože to opravdu nejde. Ty děti jsou skvělé všechny a nezažila jsem nikdy, že by nezvládli svou část, nebo byli nejisté. Jsou skvělé. Obzvláště Gavroche musím pokaždé obdivovat ať ho hraje kdokoliv. Leona Machálková měla opravdu pátek 13. Jindy skvělá Leonka mě tentokrát neokouzlila a ani jinak velmi citová scéna Eponiny smrti se mnou mnoho nepohnula. Ale u Leony jsem si jista, že to byl jeden případ na 100 skvělých představení. Obdobně jsem zpočátku cítila i Pavla Vítka, ale ve druhé části v písni "Prázdný stůl i židle prázdné" se tento pocit naprosto ztratil. Perlou Company byl samozřejmě Jan Fiala. Tenhle člověk je neuvěřitelný. Nejen že disponuje pěkným hlasem, ale ještě je opravdu srdcem Company. Přímo pověstné jsou jeho nálety na publikum. Jeho žebravý pohled a prosby o peníze (nebo žvýkačky)zažil snad každý kdo měl tu možnost být v předních řadách. Stejně tak už legendou je jeho jízda na tácu, který katapultoval mezi diváky. Prostě a zkrátka vnáší do představení živelnost s skvělý chaos.

SOBOTNÍ PŘEDSTAVENÍ 14.4.

Přes veškeré touhy shlédnout v roli Eponiny Magdičku Malou,se mi to nepodařilo. Do Goji jsem tedy v sobotu šla se smíšenými pocity. Poprvé (a dnes už mohu i říci že naposledy) jsem shlédla Bídníky bez "Bídníka Uličníka".Snažím se být v posuzování představitelů rolí objektivní. Pan Ježek má úžasný hlas, velmi dobře hraje svou úlohu... ale emoční pasáže mu nevěřím a nic se mnou nedělají. Rozhodně při jeho modlitbách a monolozích necítím nic z toho, co u Davida Uličníka. Chybělo mi to mražení a husí kůže, když Valjean klečí vedle Mária a když v závěru umírá. Pana Ježka si velmi vážím. Měla jsem možnost být na jeho recitálu s Pavlou Břínkovou a musím říci, že mě opravdu uchvátil ať v sólových písních nebo v duetech. Ale žel pro něj zkrátka u mě je tím "podkožním" Jeanem Valjeanem David. Další čeho jsem se děsila byla alternace Eponiny. Netajím svůj postoj k hvězdám Superstar. Když Magdička oznámila, že jí bude zastupovat Leona Černá, ani jsem nevěděla kdo to je. Když mi bylo sděleno, že je to právě jedna z finalistek Superstar, chytla jsem tik do oka. Nahradit hlas Magdy Malé hlasem Superstar mi přišlo nedůstojné a zvrhlé. Ale u Leonky Černé se na chvilku zastavím. Když vstoupila na jeviště chytla jsem se za hlavu: Nebetyčný rozdíl od útlé Eponiny Machálkové a drobné Eponiny Malé. Vizuelní rozdíl je opravdu velký. Čímž ale naprosto nechci říci, že jsem proti!!! Dokonce jsem si uvědomila, že Leonka vypadá jako skutečná dcera Hanky Křížkové. Takže se mi vizuální změn Eponiny nakonec opravdu zalíbila. I když je nezvyklá. Při první písni musím říct, že mi tik v oku ještě dost cukal. Na obranu Leonky musím říct, že to bylo její první představení a tréma dělala opravdu své. Když ale zapomněla, kde je, a zcela se ponořila do zpěvu, nestačila jsem zírat na neuvěřitelný hlasový potenciál jaký v sobě tato mladá zpěvačka má. Jsem přesvědčena, že až získá více jistoty na jevišti, ztratí nervozitu a ostych zařadí se čestně a bez problémů vedle Magdy Malé a Leony Machálkové. Chvílemi je pravda, že tréma s hlasem zamávala, ale evidentně jí všichni kolegové včetně kolegů Company podporovali a povzbuzovali. Možná se mi to jen zdálo, ale asi největší oporou byl Pavel Vítek. Chvílemi také působilo až roztomile, jak Leonka bezděčně žmoulala v ruce sukni jako malá školačka před tabulí. Ale mě osobně se to opravdu velmi líbilo a nadchlo. A - bez urážky – se mi její výkon líbil dokonce víc než páteční Leony Machálkové.(U paní Machálkové, ale mluvím jen o jednom vystoupení! Nikoliv o její celkové kariéře. Leona Machálková je skvělá a vždy budu vzpomínat na její Mercedes v Monte Cristovi, kde se mi líbila asi nejvíc)

Moc držím pěsti Leonce Černé aby získala větší sebejistotu na jevišti, protože opravdu důstojně vstoupí do světa muzikálu v roli Eponiny.

Pan Žídek žel opravdu kvalit herectví pana Korna nedosahuje. Ale i tak zvládl roli celkem dobře. Ostatní jsem hodnotila o den dříve. Pravda, zapomněla jsem na Kateřinu Brožovou a Šárku Markovou v roli Fantine. Obě jsou velmi dobré. Herectví jde lépe paní Brožové a zpěv se mi zase více líbí u Šárky Markové. Hanka Křížková byla jako vždy uragánem, ale ani jí se nepodařilo bez přítomnosti Jana Fialy oživit a rozdovádět company. Přesto Hanka Křížková je rozhodně vůdčí osobnost a skvělý živel v roli madam Thénardier.

Konec Bídníků v Čechách

Stihla jsem od května2006 jen7 představení. Asi mě bude už vždy mrzet, že jsem se nedostala na představení dříve. Pokusím se je alespoň trochu přiblížit těm, kdo to štěstí neměli a nedostali se tak často.

Když znáte něco dokonale a nazpaměť, můžete se zaměřovat na detail. A tak poznáte, kdy madam Theardiér zapomene text, malou Cosettu vyžene jen nesrozumitelně mumlajíc pro vodu. Kdy svatbou rozjařený Marius ukradne sousto madam Theardiér. Poznáte, kdy text dozpívá někdo jiný, než měl, kdy nevystřelí zbraň, která vystřelit měla, kdy .... . je jinak milion detailů, které jste předtím tolikrát viděli. Zažijete představení, kdy si připadáte jako mimozemšťan, protože všichni motají texty a vy máte chuť jim napovídat....

Ale to všechno jen způsobí, že je každé představení originál a milujete ho ještě víc. Dokážete porovnávat představitele rolí – tedy pokud nevybíráte tak jako já všechny představení s nejlepším Jeanem Valjeanem co znám – Davidem Uličníkem. Abych ale nekřivdila panu Ježkovi, kterého si také velmi vážím, byla jsem se podívat na jeho koncertní recitál. Mohu tedy porovnat například "Otče náš" v obou podáních. Není lepší nebo horší. Je prostě jiné a mě je bližší Davidovo. Kdybych ho slyšela a viděla stokrát, pokaždé mě Davidova modlitba vžene slzy do očí. Stejně jako mi při Davidově "Kdo jsem já" naskakuje husí kůže a v "Konfrontaci"bez dechu sleduji, kterak se staví proti (podstatně většímu) Danu Hůlkovi. Snad jediné co by mohl David´závidět´ panu Ježkovi je to, že si Mária hodí přes rameno. Ale když jsem viděla dva dny za sebou jak David táhne Pavla Poláka - a hlas jak zvon zní stejně úžasně jako jindy - vlastně nemá ani co závidět svému silnějšímu staršímu kolegovi.

V ostatních rolích jsem viděla snad všechny. Samozřejmě že excelentní je dvojice Hanka Křížková – Jiří Korn. Jako dvojici jsem je zažila již v jiném muzikálu, ale každým představením je člověk prostě musí s láskou nenávidět. Hravost a živelnost spojená s umem, který předvádějí je obdivuhodná.

Na barikádě bych asi nejraději umírala pod vedením úžasného hlasu Tomáše Trapla. Ale ani ostatní představitelé mě nikdy nezklamali. Snad nikdy jsem nezažila Gavroche a malou Cosettu, co by se mi nelíbili. I těmto "malým" umělcům smekám. Jsou skvělí. Gavrochově vždy umírajíc pod barikádou dojme. Snad pro mne nejdojemnější scéna ve světě muzikálu je duet Eponiny umírající Máriovi v náručí. Tomu snad konkuruje jen smrt Tonyho ve "West side story"Magda Malá se v této scéně a kombinaci s tím "příšerně nádherným ječákem" u domu Cosetty rozhodně řadí do první linie mých oblíbenců.

Jediné co mě zlobí jsou lidé v hledišti. Někdy mám pocit, že nedokáží tu krásu ocenit. Ale na konci, to musím říci, mě vždy mile překvapí bouřlivou reakcí. 16.12. ukončí Jean Valjean svou pouť v Goja Music Hall a zemře naposledy. Myslím, že budu brečet víc než kdy jindy. S krásou se člověk prostě těžko loučí. Ráda bych poděkovala Davidovi Uličníkovi za to, že měl odvahu se do téhle role pustit a během tří hodin tak fantasticky "zestárnout" a každým tónem svého hlasu dojmout nás obyčejné lidičky. Ač bedlivě sleduji jeho ostatní role a projekty – David Uličník pro mne jednou provždy zůstane nesmrtelným Jeanem Valjeanem.

A tak slovy Cosetty, se loučím s dílem, co se snad každému dostalo pod kůži.