Vše o potkanech

Domestikovaní potkani jsou zvířátka krotká, snadno ochočitelná a přátelská, a také nekousavá. Dobře ochočený potkan kousne opravdu až v krajní situaci. Může se však stát, že potkan z nějakého důvodu začne kousat i při slabých podnětech, které by normálního potkana k útoku nedonutily. 12.4.1 Neagresivní kousání Občas se stane, že potkan kousne, ale není to agrese. Začínající chovatele někdy vyděsí, když je mládě kousne do prstu – je však zvykem všech a zvláště mladých potkanů ochutnávat zajímavé předměty a potenciální jídlo ve svém okolí. Toto chování je podobné chování malých dětí, které všechno strkají do pusy. My dospělí lidé to neděláme, protože máme paměť a schopnost uvažování. Nemusíme strkat do úst mýdlo, abychom se dozvěděli, že je kluzké, měkké, má protivně slanou chuť a mýdlovou vůni – pamatujeme si, jak chutnal šampón, který nám ve sprše natekl do pusy, a jsme schopní vydedukovat, že chemicky vyrobená hmota na mytí rukou zřejmě nebude dobrá ani zdravá pochoutka. Malé dítě ani zvíře to však neví (proto jsou děti sice „hloupější“, ale na druhou stranu kreativnější), a tak když před potkana postavíte kostku mýdla, očichá ji a pak do ní hlodne. Když potkanovi strčíte před nos svoji ruku, udělá totéž – očichá ji a pak do ní kousne. Nemusíte se bát bolestivého hryznutí, zkoumavé okusování je vždy jemné a opatrné – a i když mládě v zápalu zkoumání stiskne víc, bude to jen slabé štípnutí a určitě to nebude do krve. I dospělí potkani oždibují prsty, které dávno oždíbali tisíckrát – stačí nový zajímavý pach a potkan ho chce okamžitě prozkoumat všemi smysly. Mláďata, která ještě nepochopila, co je to lidská ruka, se někdy snaží odnést si prst do domečku (a tam ho zřejmě v klidu pečlivě prozkoumat) – přidrží si ho tlapkami, vezmou do tlamy a táhnou ho pryč. V takovém případě je nejlepší dát mu jako cenu útěchy nějaký pamlsek – možná mu bude chvíli trvat, než zjistí, že ruka se odnést nedá, ale určitě se brzy naučí, kdo mu dává dobroty. Za zkoumavé kousání a oždibování potkany nikdy netrestejte, nepochopili by, za co jsou trestáni, a jen by se vás báli. Jiný druh neútočného kousání souvisí s jídlem a bývá to obyčejné nedorozumění. Může se přihodit například tehdy, když potkanům nesete něco dobrého, oni se na to vrhnou – a některý v tom zmatku a rozrušení udělá „chramst“, a zakousne se vám do prstu. Potkani se sice naučí, že si mají jídlo z vaší ruky brát opatrně, ale v některých situacích i ten nejhodnější a nejklidnější potkan propadne panice, že mu nabízenou dobrotu někdo sebere před nosem, a rychle zatne zuby, aniž by se přesvědčil, jestli nekouše do prstu. Stává se to výjimečně a ani za takové omyly potkany netrestejte. Může se stát, že to některý zbrklý potkan začne dělat častěji, většinou však není obtížné odnaučit ho to – když mu podáte něco k jídlu a potkan se zběsile vyřítí, trochu s rukou couvněte, uhněte, nebo upoutejte jeho pozornost jinak (zaťukejte prstem druhé ruky na klec nebo zem před klecí, nastavte mu druhou ruku do cesty před prsty s pamlskem, nebo nenasytu pohlaďte). Při krmení potkanů se řiďte jednou důležitou zásadou: nekrmte potkany přes mříže. Když jim chcete dát něco dobrého, otevřete dvířka a podejte pamlsek tudy, nestrkejte ho do klece mezi mřížemi. Většina potkanů na to reaguje rychlým chramstnutím, a především pak budou chňapat i po samotných prstech. Chovatelé na to rádi hřeší, a je pravda, že mnozí potkani při krmení přes mříže nebo pletivo žádné zlozvyky nezískají, pokud se tak ovšem stane, je nutné začít podávat dobroty výhradně dvířky. 12.4.2 Kousání v sebeobraně Ačkoli na některých potkanech by se dalo dříví štípat, existují i méně psychicky odolnější či prchlivější jedinci, kteří v krajní situaci kousnou. Pojetí „krajní situace“ se může samozřejmě u různých potkanů značně lišit. Správně vychovaný potkan by měl kousnout teprve tehdy, když strach nebo panika překročí rozumnou mez – například u veterináře, nebo když se mu něco stane a vy ho jdete zachraňovat (zaklíněná noha, bolestivé zranění po pádu nebo ze rvačky). Do této skupiny bychom mohli zařadit i kousnutí po epileptickém záchvatu, kdy je potkan silně dezorientovaný a většinou ani netuší, kde je. Někteří potkani špatně nesou vyrušování, například když spí a vy na ně sáhnete. V takovém případě se vyrušování vyvarujte a vždycky na sebe potkana nejprve upozorněte jinak (aby vás viděl nebo slyšel). Když se dva potkani perou a vy je chcete odtrhnout (například když se vám nepovede seznamování a starousedlík zaútočí), počítejte s tím, že možná nějaký kousanec schytáte, protože málokterý potkan si v zápalu rvačky všimne nějaké lidské ruky. Jestliže se bojíte, snažte se potkany chytit za kůži za krkem, vezměte si rukavice, nebo si ruce obalte ručníkem. Správného chovatele však tu a tam nějaký kousanec nerozhází! 12.4.3 Agresivní kousání S kousáním z agrese se setkáváme v několika případech. Přirozeně agresivních jedinců je dnes málo, setkáte se s nimi jen vzácně. Agrese se často dědí, proto se agresivní jedinci nesmí zařazovat do chovu. Pravého agresora je naprosto nemožné ochočit, veškeré pokusy a trpělivost přijdou vniveč. Jde o poruchu chování a takového potkana je nutné chovat o samotě a přistupovat k němu opatrně, nebo ho nechat uspat. Drtivá většina případů agresivity u potkanů však má jiné příčiny. Nijak vzácná je agresivita osamělých potkanů. Setkávají se s ní chovatelé, kteří si pořídí pouze jednoho potkana, protože nevědí, že potkan je zvíře společenské, nebo se domnívají, že mu dokáží potkaní společnost nahradit. K agresivním projevům dochází častěji u osamělých samců než samic, a objevují se zpravidla během prvního roku života, cca od 6. do 12. měsíce. Potkan začne být nevrlý, útočí na chovatele, je kousavý. Nemusím jistě připomínat, že je nejlepší tomu předcházet, tj. jak už bylo v této příručce několikrát zdůrazněno, nechovat potkany samotné! Když už k tomu dojde, je zapotřebí velké trpělivosti, a rozhodně bych se přikláněla k pokusu seznámit potkana s jiným potkanem. Protože se nedá říct, jestli seznámení proběhne dobře, je nejlepší dohodnout se s některým chovatelem, jestli by si nováčka případně vzal zpátky, nebo mít připravenou možnost chovat potkany odděleně. V druhém případě je lepší vzít nováčky dva, ubytovat je poblíž klece starousedlíka a postupně se je snažit na neutrální půdě seznamovat. Může ovšem nastat i ideální případ, kdy starousedlík nováčka přijme bez větších problémů a hned se skamarádí. Agresivita se může objevit u potkana, který má špatné zkušenosti s lidmi nebo byl delší dobu chován o samotě bez kontaktu s člověkem. To je často případ potkanů, které koupíte ve zverimexu jako starší jedince, nebo potkanů, které získáte od „chovatele“ – chovatelem v uvozovkách může být třeba kamarád, který si potkana pořídil bez větších znalostí a bez valného zájmu jako živou hračku, která se mu omrzela a moc se o ní nestaral. Odnaučit takového potkana strachu a mrzutosti, prvotním příčinám jeho agrese, není nemožné a ve většině případů se to podaří. Chce to dost trpělivosti a nemít příliš vysoká očekávání. Potkana je potřeba ubytovat samotného, na místě, kde bude mít dostatečný klid a možnost zalézt si do domečku, kde se bude cítit v bezpečí. Počkejte, než se aklimatizuje – poznáte to podobně jako u mláďat podle toho, že bude zkoumat klec a nebude odmítat potravu ani pití. Potom začněte se strkáním ruky do klece a s podáváním pamlsků z ruky. Délka této fáze bude záležet na povaze a zkušenostech potkana, a je dost dobře možné, že u toho to také skončí. U starších potkanů s hodně špatnými zkušenostmi, nebo u těch, kteří žili dlouho bez kontaktu s člověkem, je i to úspěch, a nedá se čekat, že by se z něj stal přítulný mazlík. Jestliže se potkan jeví slibně, postupujte jako při ochočování mláďat, tedy dotýkáním, nácvikem přiběhnutí na zavolání (hvízdnutí), když se potkan jeví klidný a ochotný nechat se vzít do ruky, můžete ho začít pouštět ven. Seznamování s ostatními potkany provádějte na neutrální půdě a sledujte, jak se chovají. Někdy je lepší problémového jedince seznamovat s dominantním potkanem, který ho umí srovnat, jindy se submisivním, aby se nebál. Špatné zkušenosti s lidmi někdy potkan získá i u vás, ačkoli byste pro něj strčili ruku do ohně. Stává se to, když je potkan nemocný a musíte ho ošetřovat, případně s ním pravidelně chodit k veterináři, kde ho budete pevně držet, zatímco mu doktor bude ubližovat. Někdy to potkaní psychika neunese a budete se muset smířit s dočasně prchlivým potkanem. U dobře ochočených potkanů naštěstí nebývá problém důvěru s trochou trpělivosti obnovit. Při ošetřování se snažte postupovat co nejšetrněji, abyste se pozdějším potížím vyhnuli. 12.5 Seznamování potkanů Pokud se držíte pravidla, že potkani se nesmějí chovat samotní, budete se více či méně často setkávat s nutností seznamovat potkany, kteří se do té doby neznali. Na začátku si nejspíš pořídíte dvojici nebo trojici mláďat z jednoho vrhu, nebo si necháte matku s jedním či dvěma potomky; v takovém případě seznamování samozřejmě odpadá. Ale potom některý potkan uhyne, nebo se rozhodnete rozšířit smečku, a seznamování se nevyhnete.