Cyklistické putování po Třeboňsku
Putování Třeboňskem 2009
Letos jsme se rozhodli po loňském úspěchu s cyklozájezdem na jižní Moravu absolvovat obdobný zájezd, tentokrát do krajiny rybníků kolem Třeboně. Již od časného jara se všichni ujišťovali, jak moc se těší a s blížícím se datem odjezdu se nálada adekvátně zvedala. Bohužel čtyři dny před odjezdem přišla rána v podobě vypovězené autobusové přepravy a museli jsme narychlo shánět náhradní dopravu. Díky Staňovi se to povedlo a tak jsme ve čtvrtek ráno 21. května vyrazili po plánované trase do Jindřichova Hradce. Nálada v autobuse svědčila o tom, že o zábavu určitě nebude nouze. Kolem poledne jsme v centru Jindřichova Hradce vyložili kola a rozjeli se s cílem, že po vlastní ose dorazíme do Chlumu u Třeboně. Nejdříve vyjela skupinka devíti předjezdců a za nimi se za chvíli vydal téměř celý peloton, vedený Milanem a po prvotním bloudění v centru města rychle ujížděli údajně po správné trase směrem k cíli. Několik jedinců v čele s Lakšou se někde zapomnělo a tak se nechali navigovat po telefonu. Ovšem údaje typu: „ Stojíme někde na výpadovce za Jindřichovým Hradcem, ale nevíme kam vede a navíc bez mapy“, byly opravdovým oříškem i pro zkušené navigátory.
Takže hned na startu jsme se lehce zapotili a nebylo to z najetých kilometrů. Naneštěstí hlavní peloton taky zakufroval. Ještě že máme ty mobilní telefony! A tak jsme se postupně sjeli zase zpátky v Jindřichově Hradci, jelikož ani předjezdci netrefili správný směr. Téměř všichni, až na Milanovu věrnou skupinku, kteří už se nechtěli vracet a vybrali si alternativní trasu, jsme se sjeli a vydali se po původně naplánované trase do Chlumu. Jeli jsme přes Plavsko do Stráže nad Nežárkou, kde jsme samozřejmě udělali krátkou přestávku, abychom konečně ochutnali nějaké to jihočeské pivo. Potom jsme však mírně pozměnili původní plán a vydali se místo po silnici přes les kolem rybníků u Stříbrce do Lutové. Cesta byla sice místy blátivá a přes kořeny, ale lesní vzduch a stín stromů nám to vynahradil. Ve Stříbrci jsme chvíli čekali na některé účastníky, kteří se tak kochali okolní krásnou přírodou, až se nevědomky přidali k jiné skupince, která jela opačným směrem, ale díky mobilním telefonům jsme se opět našli. Pak už jsme bez problémů dojeli přes Lutovou do Chlumu a tam se sešli v příjemné hospůdce se Staňou, který jel z Hradce autem. Po pivním občerstvení se již někteří nemohli dočkat, až ochutnají pravou jihočeskou rybí specialitu a tak zamířili do Staňkova k Sumečkovi. Další skupině se také zdálo, že těch kilometrů bylo nějak málo a tak se vydali ještě prozkoumat část původně plánované trasy B směrem na jih, přes Františkov a Klikov.
Večer jsme se všichni sešli u večeře a potom si užívali večerního posezení s pivem a komáry před ubytovnou. Nakonec jsme se přestěhovali do sedmého patra, kde jsme při kytaře a slivovičce hodnotili první den.
Ráno nevypadalo pokud se týká počasí příliš nadějně. Skoro se zdálo, že se každou chvíli spustí déšť, ale to nás neodradilo od našeho původního plánu absolvovat tento den etapu přes Peršlak do Rakouska. Úvodní část vedla sice pořád mírně do kopce, ale jelo se lesem, kde jsme všichni zplna hrdla dýchali svěží ranní vlhký vzduch až ke kameni republiky u hotelu Peršlak. Zde se oddělili kluci, doprovázející své těhulky, aby se jim mohli po zbytek dne věnovat, a že si udělají jen krátkou vyjížďku po české straně. Ostatní pokračovali dalším stoupáním až na rakouskou hranici. Na hraniční čáře jsme si připadali jako v pohádce O pyšné princezně. Na české straně končil les a drkotavá šotolinová cesta, na rakouské pak začínala nádherná asfaltová silnice mezi loukami a pastvinami s téměř golfovými trávníky. Jedinou nepříjemností byl studený vítr, který tou otevřenou krajinou foukal a trochu nám znepříjemňoval cestu. Jinak se ale ani této části naší vyjížďky nedalo absolutně nic vytknout. Z Haugschlagu jsme dojeli do Litchau, kde se oddělila první skupinka, která mířila zpátky rovnou do Chlumu na rybí speciality. Z Litchau jsme dále kopírovali trasu místní úzkokolejky a projížděli přes krásně upravené vesničky a kochali se krásnou krajinou, až jsme skoro zapomněli i na jídlo. Nebýt požadavku na čůrací přestávku, tak snad projedeme celou trasu bez zastavení. V Brandtu se oddělili Horákovi a Horníkovi, protože chlapi jsou už od loňska zvyklí si projet část rakouské trasy samostatně a vydali se omrknout vodní hrad Heidenreichstein. Zbytek pelotonu pokračoval přes Nagelberg směrem k hraničnímu přechodu Halámky. A tady jsme si opět za hranicí připomněli Pyšnou princeznu. Z Půlnočního království, kde foukal vítr, jsme se jako mávnutím kouzelného proutku ocitli v prosluněné krajině. Odložili jsme bundy a vyrazili po lesní cyklostezce směrem na Chlum. Ovšem s přibývajícími kilometry jsme zaznamenávali, že nám nějak začíná vysychat v ústech a začali pomalu hledat nějakou hospůdku s pěnivým mokem. Byli jsme rozhodnutí vydržet až do Suchdolu nad Lužnicí, kde jsme si chtěli zároveň dát i oběd. Začínalo se ovšem schylovat na déšť a tak jsme vzali zavděk ještě nedostavěnou, ale i přesto příjemnou domáckou hospůdkou v Rapšachu. Tady jsme v suchu přečkali krátkou přeháňku a opět za sluníčka pokračovali do Suchdolu. Tady byl trošku problém najít nějakou kloudnou restauraci, ale nakonec jsme u Tušťské pískovny narazili na vodáckou restauraci, kde jsme se konečně nadlábli. Obsluha ani jídlo sice nebylo nijak exkluzivní, ale ten největší hlad jsme zahnali a i žízeň uhasili. Odpočinutí a s plnými žaludky jsme pokračovali přes Klikov do Chlumu. Protože ještě nebylo nijak pozdě, Plíhalovi a spol. se rozhodli, že si ještě zajedou do Staňkova k Sumečkovi. Další skupinka se ještě chtěla projet po Chlumu a u Hejtmana narazila na „rakušáky“. Prý už ale toho mají pro dnešek dost a tak jedou na ubytovnu. Když se ale Karel dozvěděl, že ve Staňkově čepují Lichtenštejna a toho on ještě nepil, tak to s Liborem otočili a vyrazili na avizovanou krátkou projížďku kolem Hejtmanu. Z krátké projížďky bylo dalších 12 km, ale pivo bylo jako křen a smažená rybí pochoutka taky.
Večer jsme se jak jinak sešli zase v sedmičce u kytary. Tentokrát jsme ale naši kulturní besídku obohatili ještě o ukázky z filmů. Nejlepší pantomimickou scénkou bylo bezkonkurenční Mlčení jehňátek Lukáše a Jáji. Ti toho dne absolvovali tu „prý krátkou vyjížďku“ u Peršlaku a díky navigátorovi Vlkovi projeli neplánovaně skoro celou Českou Kanadu. Prý byli snad i na Landštejně, ale jelikož jeli bez mapy, tak to ani neví jistě. Přijeli sice naprosto zmožení, ale to jim nebránilo v tom, aby se s námi zapojili do kulturního programu.
Sobotní ráno bylo sice větrné, ale opět slunečné. Vyjeli jsme přes Majdalenu kolem Nové řeky k pomníku Emy Destinové a pokračovali přes Starou Hlínu k Rožmberku. Před Starou Hlínou jsme bez větších následků přečkali Jardův hrůzostrašně vyhlížející pád a další cesta už pokračovala poklidně. Krásná projížďka kolem rybníka Rožmberk do Třeboně stála za to. Ve městě jsme si dali rozchod, abychom mohli ochutnat v místních vyhlášených restauracích nějakou tu rybí lahůdku. Odpoledne jsme si prohlédli Schwarzenberskou hrobku a odtud ještě ti nejméně unavení vyrazili na vyjížďku kolem rybníka Svět. Jelo se sice místy po nezpevněných lesních pěšinách přes bláto a přes kořeny, ale bylo to hezké. Dokonce jsme na jednom lesním úseku neplánovaně potkali do protisměru jedoucí Dášu s Jardou. Do Chlumu jsme se pak vraceli přes Zlatou stoku a Rajskou cestou do Chlumu. Tady už si dávali výborného třeboňského Regenta ti, kteří nechtěli vidět Svět. Večer se potom trousily z ubytovny do víru sobotní noci různě velké skupinky, aby si poslední večer náležitě užily. Byly tam i takové návrhy, jako že půjdeme na hasičskou taneční zábavu do Hamru, kde je vstupné zdarma a koneckonců my jsme tady taky skoro všichni hasiči. Nakonec se poslední zbytky čilých účastníků sešly v osmém patře, ale tentokrát bez kytary.
Nedělní den byl naším posledním. Původně plánovanou trasu přes Cep a Hrachoviště jsme malinko poupravili a vydali se opět po nádherné Rajské cestě kolem Spolského rybníka přes Domanín do Třeboně. Tady jsme si dali individuálně oběd a sešli se u autobusu, kde jsme ještě udělali společné foto na památku. Zpáteční cesta ubíhala rychle a v dobré náladě a už jsme pomalu plánovali další cyklovyjížďky pro nadcházející letní sezónu. A co bude příští rok? Tak to se ještě uvidí. Ale podle prvních požadavků některých účastnic, bude nutné vybrat opět nějakou nenáročnou oblast, kde to prý budou smět absolvovat i maminky s kočárky, případně další těhulky.
Fotodokumentaci naleznete v rubrice Fotografie z našich akcí