Cyklozájezd jižní Morava 2008
Cyklozájezd jižní Morava 2008
Letos poprvé jsme uspořádali třídenní zájezd pro všechny milovníky cyklistiky. Jelikož nejsme žádní profesionální polykači kilometrů, rozhodli jsme se vyrazit na jižní Moravu do okolí Lednicko-valtického areálu, kde jsou pro rekreační cyklisty ideální terény. V pátek ráno jsme se sjeli v počtu 6 vozidel na srazu u hasičárny. Téměř každá osádka auta zvolila jinou trasu, s tím, že se všichni sejdeme už na místě našeho pobytu v penzionu Sport v Přítlukách. Po zhruba třech hodinách jsme se skutečně všichni setkali v útulném penzionu, odkud jsme vyrazili na první etapu našeho Tour de Moravia. Zvolili jsme trasu okolo Novomlýnských nádrží s obědovou zastávkou v Rybářské rychtě ve Strachotíně. A proč si v rybářské restauraci nedat ryby? A když rybu, tak úhoře, ten prý nemá kosti. Ti z nás, na které se nedostalo, mohli jen litovat a vzali náhradou těstovinový salát. Ale pouze do doby, než těm vyvoleným donesli vysněného úhoře alias mořského ježka. Tolik kostí a ploutví byste snad nenašli v celých novomlýnských jezerech. I tak jsme si to ale užili a s veselou náladou se vydali prý nejkratší cestou do Přítluk, kdy jsme se chtěli hlavně vyhnout kopci do Zaječí, abychom byli čerství na večerní posezení u vínečka. Ne všem se ale toto přání splnilo. Skupina dvanácti horských dobyvatelů to jakýmsi nedopatřením přece jen vzala přes ten obávaný výjezd do Zaječí, ale nakonec jsme se opět všichni sjeli v našem dočasném domově. „Zaječáci“ ujeli ten den 63 km, s tím, že někteří aktivní důchodci museli při sjezdu z Přítlucké hory brzdit na dopravní značkou povolených 70 km/h, což jim dělalo očividné potíže a předjížděli méně zdatné mladší cyklisty, kteří se snažili dodržovat dopravní ustanovení. Skupinka jedoucí po správné trase ujela asi o 3 km méně. A ta, která hledala cestou údajně ztracený telefon, aby nakonec zjistila, že zůstal v penzionu na pokoji, najela o 10 km víc. A to se vyplatí, Irmo!
Sobotní ráno nás přivítalo nádherným slunečným počasím. Plánovaná trasa měla vést přes Lednický areál kolem sousoší Tří grácií a Randevouz do Valtic, po příhraniční stezce do Břeclavi a lužním lesem zpět. Ve Valticích nám dali vale Libor Horák s Karlem Horníkem, kteří se rozhodli přejet pár kilometrů po opačné straně hranice přes rakouské příhraniční obce Schratenberg, Katzelsdorf, Meierhof a Reinthal. A to by nebyli naši chlapi, aby v Katzelsdorfu nenavázali družbu s tamními hasiči, kteří zrovna oslavovali 120.výročí založení jejich hasičského sboru. Když se místní dozvěděli, že u nás letos slavíme 100 let hasičů a že se naše vesnice jmenovala za války Katzendorf, tak je ještě pozvali na pivo.
My ostatní jsme se vydali podle plánu z Valtic po příhraniční stezce do Břeclavi. Jeli jsme bývalým hraničním pásmem, kolem několika hraničních pevností a kochali se neporušenou krajinou. Na rozcestí k Pohansku mělo 12 účastníků chuť si trasu trochu protáhnout, a tak se vydali na průzkum soutoku Moravy a Dyje, čímž urazili o nějakých 30 km navíc. Cesta k soutoku byla nádherná, ale na konci jsme museli z kola dolů, vyzout boty a přejít přes brod, který se po dlouhotrvajících týdenních deštích vytvořil zcela neočekávaně uprostřed silnice. Kolem byl jen močál, takže nám ani nic jiného nezbývalo. To ale ještě nebylo to nejhorší, co nás čekalo. 500m od soutoku už nám terén nedovolil jet na kolech, ale muselo se pěšky přes bahno. Do cíle vydrželi jen čtyři nejotrlejší – Rosťa s Irmou, Eva Kolenovská a Milan Vilček. Ostatní po marných pokusech vydolovat své botky ze zajetí bahna se raději vrátili a trpělivě čistili a oklepávali své svršky. Ti čtyři nebojácní nám aspoň všem přinesli úžasné fotky a nezbylo nám, než je obdivovat. To bahno bylo opravdu strašné a navíc úplně všude. Ještě, že na zpáteční cestě byl náš oblíbený brod a bylo kde se očistit.
První skupina, která jela přesně podle plánu si prý ale také užila své, a to těsně před Přítlukama, kdy si vybrali podobně blátivou a kodrcavou prý zkratku. Nakonec jsme ale byli všichni s tímto celodenním putováním nadmíru spokojení a večer u vínečka všechno probrali. Jen jsme se nemohli shodnout na počtu ujetých kilometrů. První skupina najela asi 70 km, soutokáři necelých 100 km a kluci „Rakušáci“ něco mezitím.
Nedělní program už byl oproti předchozím dnům jen taková lehounká projížďka kolem Lednice, kde jsme se individuálně prošli areálem zámku a přes Bulhary se vraceli zpátky k penzionu. Tady jsme ještě rozdělili zapomenuté svršky některých účastníků zájezdu, naložili kola a rozjeli se zpět k domovu.
A co dodat na závěr? Našeho jihomoravského cyklistického putování se zúčastnila skvělá parta 22 úžasných lidí, která za necelé tři dny urazila v sedle téměř 200 km. Na mnohých pozadích bude tento fakt ještě dlouho patrný, ale to nám nezabrání, abychom se těšili na příští rok, kdy určitě podobnou akci zopakujeme. A kam to bude? To se nechte překvapit.
P.S. Těšíte se na fotky? Tak se ještě chvilku těště! Ale určitě přibudou.